Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Školka - mami, páááá!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.9.10 16:26
Lesi - tak jako já chápu jak to myslíš, ale to je provokace 
jak já bych ho tam klidně i poslala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.10 16:36
Lesi unás to bylo to samé vloni letos přešla do jiné školky a uplně v pohodě teda byla doma o p rázdninách jen 14 dní a jinak ve školce ale když vidím ty plačící děti,jsem ráda sice je miz toho dopláče ale říkám si lepší když simusím pusu vymámit než aby plakala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.10 17:06
ahojky
Malá šla poprvé do školky 1.9.a poprvé byla nejdéle od nás…po převlečení málem utekla bez pusinky na rozloučenou…poprvé tam i spinkala…celý den jsem byla jako na trní…že pláče,že se stýská…po otevření dvěří ve školce moje srdíčko zaplesalo,že konečně vidím moje sluníčko…zavolala jsem na ni…moje sluníčko přišlo a řeklo,,Mamko běž pryč já Tě potřebuji,, a zavřela mě dveře před nosem…
Takže každý den vymýšlím fintu jak ji dostat ze školky bez řevu a ostudy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.10 21:07
Zatím jsem nečetla diskuzi, ale pročtu.
Lesi, taky jsem to před rokem měla tak. Přemýšlela jsem, čím to je..Já jsem svého syna dlouho kojila, 2 roky a 9 měsíců. Prakticky do narození dalšího dítěte byl pořád se mnou. Babičkám jsem ho nechala hlídat, jen když jsem nutně potřebovala k doktorovi. Poprvé spal mimo domov, v noci beze mě, když jsem byla v porodnici. Všude jsem byla s ním - na dětském hřišti, v mateřském centru, neexistovalo, aby s ním šel někdo jiný. V kojeneckém věku jsem tolerovala jeho separační úzkost, která trvala asi do roku a půl. Nikdy jsem ho v záchvatu histerického pláče neopustila. A to ani na „rady“ příbuzných, že na mě bude závislý, mamánek. Když byla nutnost, brala jsem si ho s sebou i na záchod 
Prostě po této stránce psychického vývoje dítěte jsem se snažila dělat vše pro jeho blaho, někdy i na svůj úkor, byla jsem občas vyčerpaná, unavená.
Když spal u babičky, když jsem byla v porodnici, tak taky absolutně bez problémů, a to i přesto, že byl stále kojený. Nikoho neotravoval, po nikom to nevyžadoval. V porodnici jsem se s malou k vůli žloutence zdržela, potom jsme museli ještě do nemocnice. Poslední dny už se mu stýskalo.
Ve školce snad nikdy neplakal. Pusu mi vždy dal a dává. Říká, že když je ve školce, tak se mu po nás stýská, těší se na nás. My na něj samozdřejmě taky a já mu opakuju, jak ho mám ráda, jak mi doma chybí, že v tom a v tom mi malá pomoct nemůže. Paní učitelka mi loni řekla, že to byl jeden z mála absolutě bezproblémových tříletých dětí, které za poslední roky měla. Prostě neplakal, s dětmi od začátku vycházel, zapojoval se, nepočural se snad jedinkrát.
Taková adaptace prý není běžná ani u dětí, které prošly jeslemi.
Já jen, že jsi v některých diskuzích psala, že jsi svoje holčičky taky kojila kolem 2 let. Jestli to nebude mít něco do sebe. Nemyslím jen kojení, ale celkový přístup. O zdravotních výhodách dlouhodobého kojení po zkušenosti se stále nemocným hlavně druhým dítětem pochybuju. Ale myslím si, že tyto děti jsou fakt sebejistější, v jistém smyslu psychicky odolnější, lépe zvládají náročné životní situace. Samozdřejmě nemyšleno do puntíku, vždy je to taky o povaze. Můj syn je takový hodný, půjčuje dětem hračky na svůj úkor apod. Ale zase, věřím, že ubližovat by si nenechal.
Když pozoruji naši malou, věřím, že to bude podobné. Taky ji nechávám hlídat jen, když potřebuji já. Na rovinu, já jsem svoje děti babičkám ani příbuzným do kočárku nebo na odpoledne na pískoviště nepůjčovala. A na noc už vůbec ne.Taky si prošla obdobím separační úzkosti, teď si myslím, že už to máme v nejhorším za sebou. U babičky vydržela celý den, musela jsem na vyšetření do nemocnice, i když není nijak zvyklá tam být. Samozdřejmě tam chodíme, ale samotná tam byla vyjímečně.
Když jdeme pro staršího do školky, pokud má možnost chvíli si hrát ve třídě mezi dětmi, hraje si a nehledá mě.To samé na hřišti nebo kdekoliv jinde. Ale dnes na třídní schůzce mi teda hračky nosila. Ale přece, do nástupu do školky má ještě dva roky. Za tu dobu věřím, že vyzraje a taky odejde, ani nezamává 
Docela Ti rozumím, taky mě to na jednu stranu mrzí a tak trochu závidím maminkám těch plačících dětí, co se jim věší na nohy. A že jich je. Ale na druhou stranu jsem moc šťastná. V prvních letech jsem nedala na různé „rady“ a udělala jsem to nejlepší pro vývoj dítěte. A jsem taky ráda, že prostě ten přístup funguje. Nikdo mě nepřesvědčí, že je dobré dítě dávat do kolektivu - jeslí třeba od roku a půl, potom si na to lépe zvyká, lépe snáší.
Berte to s nadsázkou. Žádné statistické výzkumy na toto téma nemám. Je to jen moje teorie, které prostě věřím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.10 22:33
Jak tak čtu, převažují holčičky. Kluky jsem napočítala 2. Mého jsem sice kojila pouze do 7 měsíce (víc nebylo), ale zato pořád se mnou, neměla jsem ho komu půjčit. Je z něj mamánek, kterého jsem postupně měsíc před mím nástupem do práce „otužovala“ v soukromé školce. Naštěstí tam si zvykl, že nejsem a nakonec pobyt u tchýně zvládl na jedničku. Školka - mně dělá srdceryvné výlevy, manželovi ne. Tak si vyber. PS: zítra mi slíbil, že „cirkus“ už nebude, tak se nechám překvapit pusou a pá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.10 10:29
No ono se rika, ze mazlenejsi deti, spici treba s rodici v posteli od narozeni, nosenci atp. jsou ve finale samostatnejsi. Kdybych mela soudit jen podle svych deti, tak to plati. Prvni byl samostatnej az hruza, ve skolce chtel spat hned, spal az od druhyho dne, abych nevypadalo jak krkavec (kdyz mam dalsi mimino) 
A pak jsem dostavala pravidelne vynadano, ze jdu moc brzo. No o holce jsem psala, to je samostatna jednotka od doby, co chodi. Ted jsem zvedava na tretatko, zatim se projevuje jako totalni zavislacek, ma tohle obdobi nejdelsi z nich tri (ale zas mel nejhorsi prichod na svet).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
27.9.10 21:32
Asha máme zatím jenom holčičku,ale jsme na tom uplně stejně.Když jsem chodila do práce,byla malá většinou ve školce první a domů chodila mezi posledníma,nechápala jsem jak to ostatní maminky stíhají a bylo mi malé hrozně líto 
Tak jsem byla děsně ráda,když jsem ve třetím měsíci dostala rizikovku a mohla jsem jí vodit dýl,s tím že pro ní brzy příjdu,jé to bylo slziček,že ještě nechce domů a že tam chce zůstat s dětma,tak ráno chodí na půl 8 a domů kolem půl čtvrté,dřív ani ránu
- Citovat
- Upravit
28.9.10 16:58
I my jsme letos naší Elu vedli prvně do nové školky (chodila už loni, ale ke mě do třídy, takže byla vlastně neustále se mnou ). Očekávala jsem pláč, záchvaty vzteku, že do školky nechce, přemlouvání … nic se nekonalo. Prostě paní učitelky i školka ji uchvátily natolik, že se do školky těší a v sobotu a neděli máme co dělat, abychom jí vysvětlili, že se do školky prostě nejde.
Musim se přiznat, že i přes to, že vím, jaké to je, každé ráno přebírat od maminky plačící dítko, tak mi taky bylo trošku líto, že se od nás odpoutala ani nemrkla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
