Skoro tříleťák a už vyčerpaná matka introvertka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@olivovyolej píše:
To je subjektivni vec. Nekomu pomaha vedet, ze v tom neni sam a nekdo se zameruje ciste na reseni a nekomu je to uplne jedno. Asi bude lepsi, kdyz nebudes mluvit za ni
Já za ni nepíšu, natožpak abych za ni mluvil. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, chápu a ze supermatek si nic nedělej 
Mě mateřství semlelo přesně v tom smyslu jak píšeš. Byla jsem zvyklá dělat třeba práci venku se zvířaty, a vůbec mi nedošlo že to s miminem jen tak nepůjde 
Cítím jak mi odumírají mozkový buňky, protože mám málo stimulace a mozkový aktivity, prostě hloupnu 
Vlastní firmu mám, mám jednu hlidaci babičku a teď od půl roku mimina chci aspoň jedno dvě odpoledne do práce. Ano, bez mimina, bez plinek, bez řikanek a kdybych tu babičku neměla, tak stopro zainvestuju do paní na hlídání.
Takže tvoje pocity jsou validní.
Mně třeba vadí, že málokdy jím v klidu cele jídlo. Miminko je hodně kontaktní a celý den mě otlapkává oslintává pusinkuje a mačká - pro introverta sólistu takycelkem náročný. A muž večer přijde domů a chce si povídat, to je vždycky poslední hřebíček pro mě
Pomáhá mi dělat si malé výzvy - dnes vydrzime dvě hodiny venku u zvířat bez breku, po pulhodině samostatného hraní je pulhodina mazlení, plánuju si práci, večer poprosím muže ať mě nechá půl hodiny v tichu číst (kouká hrozně smutně chudák).
Ale miminu už bude půl roku aje to čím dál jednodušší. To se zvládne. Jen se netrap že máš takový pocity, máš na ně právo. A neboj se pojmenovat co by ti pomohlo a říct si o pomoc.
Mateřství je velká lekce, to jsem pochopila velmi záhy, ale všechno to fakt stojí za to.
Introvertům zdar, supermatkám taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chapu 
Tohle byla. jedna z veci, co mi pred detmi treba vubec nedocvakla a navic jsem deti nemela uplne v podminkach, jake jsem planovala (daleko od rodiny, prevazne bez jakekoliv pomoci, hlavne u prvniho, ktere navic bylo a svym zpusobem je porad hodne „vysokoudrzbove“ i ve skolnim veku) Taky jsem z toho byla polosilena, u druheho ditete jsem prosla i kratkou terapii, nestyd se vyhledat pomoc, pokud uz toho bude uplne moc A urcite hledej co nejdriv cesty, jak to sdilet - manzel i s nabitym programem by mel najit aspon pul hodiny tu a tam atd. Me tehdy doktorka vyslovene dala predpis na 2×2 hodiny tydne osamote (nebylo to v CR)…no, urcite to ze zacatku nebylo tolik ale i samostatna vyprava na nakup se pocitala. Ted treba vstavam rano pred detmi, abych mela chvili prostoru…kdyz se to obcas nepovede, byvaji to tezke dny. Obcas sahnu i po placenem hlidani, ale s uplne malym miminem jsem na to nebyla pripravena…
Jinak jak uz nekdo psal - uc se postupne budovat hranice a dite taky zvladat nejakou miru diskomfortu jak…i kdyz me to naucilo az druhe dite…ze jim obcas musim rict „ne“ i na to, co jsem predtim vnimala jako „potreby“ - treba s tim jidlem apod. Ted (ale deti jsou vetsi samozrejme) uz netrpim pocitem, ze vzdy musim vsechno hned, klidne jim reknu - vydrz, potrebuji chvili klid (zjedodusene). Chce to ale cvik a urcity vek a miru.
No a jinak fakt slibuji, ze celkove se to casem o neco zlepsi, ja se u druheho vratila do prace kdyz mu bylo 2 a ctvrt, a i kdyz casove to je kolikrat mazec, na hlavu mi to hodne pomohlo…a i kdyz me furt hodne potrebuji, starsi neni v samostatnosti tam, kde by melo skolni dite byt, tak uz prece jen zvladaji dost a ja mam trochu prostoru, i kdyz jsem na ne stridave sama, coz byva narocne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo a Marie Curie mela deti 2 a k nim vychovatelky 
Ja kdyz mam zachvat tady toho srovnavani tak si rikam, ze nikdy nevis, co maji tyhle zenske jako zazemi a podminky - muzou mit 2 hlidaci babicky, chuvy, uklizecky, hodne fungujiciho manzela, muzou mit pidibyt, ktery se da uklidit za hodku, misto domu se zahradou, nebo proste „jednodussi“ deti - mam znamou, co ma 6 deti a u toho v zasade furt pracovala mimo asi tydnu po porodu (zase, nebylo to v CR s „povinnou“ materskou, nez me nekdo narkne z lhani, a pracovala na sebe) - kdyz jsem se s ni seznamila, tak ja mela jedno a padala jsem na hubu, ona na ceste treti a to mela do roka od druheho..no nechapala jsem, ale kdyz pak rikala, ze ji obe deti spi minimalne 3 hodiny pres den a moje spalo tak pul hodiny a to jen na me nebo v pohybu, tak ono to udela hodne velky rozdil plus mivala au pair atd. Navic, co se prezentuje navenek byva malokdy celkovy odraz reality
No a holt nektere jsou proste supermatky…tady jich je ale tim jsem se prestala zabyvat taky uz davno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já vidím teda problém v manželovi. Jako o víkendu spát do jedenácti 
v týdnu se věnuje minimálně. Problém není dítě, ale chlap, který nepomáhá.
@beruska9 přesně. My máme naproti sousedku se čtyřmi dětmi. Stíhá toho asi víc než já se třemi. Ale jí děti spí. Ty moje jsou prostě nespavé
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
urcite jo…jen to uklízení jsem si vždycky říkala, že napřed přece musím uklidit ten provozní bordel, ten, který mně nebaví nejvíc. pak třeba vytřít, umýt povrchy, to mně baví. Ale uklízečka by neuměla uklidit synovy hračky, nevěděla by co kam patří, to samé moje prádlo. a právě tyhle úklidy bych chtěla.
žehlení ne, to už jsem zrušila dávno.
Pro paní na úklid mám připravený takový ten box z Ikey, kam všechny hračky, co se někde válí a překáží úklidu, nahází. Snažím se mít pro ní předuklizeno (aby se neválely věci všude, aby byly vyprané hadry atd), ale občas se holt nestíhá.
Jinak nic si nedělej z rečí paní dokonalých, každý člověk je jiný a má jiné vnitřní zdroje se kterými musí holt nějak fungovat. A zrovna dnes mi můj manžel (což je vzdělaný, dobře vydělávající a bez legrace super chytrý člověk) řekl, že jak měl teď o Vánocích týden volno a byli jsme spolu doma a dělili se o denní povinnosti, že nechápe, jak to denně dávám sama, že je mnohem víc unavený než když je v práci a pomáhá něco jen ráno a večer. A to je chlap, který se do péče denně nadprůměrně zapojuje a v domácnosti má také svoje úkoly, a i tak říkal ten celý den každý den pořád po sobě je prostě něco jiného a masakr a že je fakt rád, že to nemusí dělat. A to dítě po obědě spí 
S manželem jsme taky oba spíš introveti s vysokou potřebou času v klidu, takže určitě nejsi sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kikun píše:
Zakladatelko, chápu a ze supermatek si nic nedělejTakže tvoje pocity jsou validní.
Mně třeba vadí, že málokdy jím v klidu cele jídlo. Miminko je hodně kontaktní a celý den mě otlapkává oslintává pusinkuje a mačká - pro introverta sólistu takycelkem náročný. A muž večer přijde domů a chce si povídat, to je vždycky poslední hřebíček pro mě
Pomáhá mi dělat si malé výzvy - dnes vydrzime dvě hodiny venku u zvířat bez breku, po pulhodině samostatného hraní je pulhodina mazlení, plánuju si práci, večer poprosím muže ať mě nechá půl hodiny v tichu číst
Ale miminu už bude půl roku aje to čím dál jednodušší. To se zvládne. Jen se netrap že máš takový pocity, máš na ně právo. A neboj se pojmenovat co by ti pomohlo a říct si o pomoc.
Mateřství je velká lekce, to jsem pochopila velmi záhy, ale všechno to fakt stojí za to.
Introvertům zdar, supermatkám taky
jsem ráda, že v tom nejsem sama!!!
mám naprosto stejné pocity (třeba to že mi odumírá u říkanek mozek… 
. snažím se mezi říkankami myslet naněco jiného, poslouchat podcasty s tematikou, která mě obohacuje, apod. To mi hodně pomáhá.
To druhé co píšeš, s tím jídlem, to už jsem tu psala.
Já mám zase hlášku PAUZA - máma má pauzu. prostě si po hraní puzzlí, skládání hradu, hraní s panenkama - ale především při jídle, kdy jdu jíst, říkám jasně a durazně PAUZA! a malej ví, že se mnou teď 10 minut nic nebude, no protesty samozřejmě, ale až tam mně to dohnalo. Takže několikrát denně vyhlašuju PAUZU, MÁMA MÁ PAUZU. nebo říkám máma je mimo provoz, za chvíli zase budu ok. Občas to akceptuje, občas se najím při řevu, ale dodržuju to. zkušebně to jedu teď asi týden, dva.
ulevuje se mi už u toho slova pauza.
s těmi zvířaty naprosto chápu, je to jak s hlínou - mně to uklidňuje, ale s dítětem by to byl akorát stres.
no a manžel je stejná „mánička“, jako já, takže včera mi vyčetl, že je vše na něm, a dneska jsem šla do ložnice pro plínu a říkám mu směrem do postele (už vstává) tyjo, to je hrozný, jak je všechno na tobě, co? a brala si tu plínu. smáli jsme se, on to ví, ale je stejný peříčko jako já navíc je ve vedoucí pozici v práci, na mozek náročný, dělá i doma, nemá moc odpočinek, takže já to respektuju.
jen si sebe musím víc hlídat. už tu dvě hodiny v kuse obstraávám a on spí, ale zase přes týden přijde v šest, a klidně ho opatří a uspí. jenže ty dvě hoďky v týdnu, po té co jsem s malým celý den jela dvanáctku, jsou kapka v moři, pro něj je to ale hodně, přijde vystavenej a jeste mu hodím děcko a pak jdeme spát, no.
- Citovat
- Upravit
@Liberalissima píše:
Pro paní na úklid mám připravený takový ten box z Ikey, kam všechny hračky, co se někde válí a překáží úklidu, nahází. Snažím se mít pro ní předuklizeno (aby se neválely věci všude, aby byly vyprané hadry atd), ale občas se holt nestíhá.Jinak nic si nedělej z rečí paní dokonalých, každý člověk je jiný a má jiné vnitřní zdroje se kterými musí holt nějak fungovat. A zrovna dnes mi můj manžel (což je vzdělaný, dobře vydělávající a bez legrace super chytrý člověk) řekl, že jak měl teď o Vánocích týden volno a byli jsme spolu doma a dělili se o denní povinnosti, že nechápe, jak to denně dávám sama, že je mnohem víc unavený než když je v práci a pomáhá něco jen ráno a večer. A to je chlap, který se do péče denně nadprůměrně zapojuje a v domácnosti má také svoje úkoly, a i tak říkal ten celý den každý den pořád po sobě je prostě něco jiného a masakr a že je fakt rád, že to nemusí dělat. A to dítě po obědě spí
S manželem jsme taky oba spíš introveti s vysokou potřebou času v klidu, takže určitě nejsi sama
dekuju moc, pomáhá mi vedet ze ty pocity nemám sama.
ten box je super nápad
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
jsem ráda, že v tom nejsem sama!!!mám naprosto stejné pocity (třeba to že mi odumírá u říkanek mozek…
To druhé co píšeš, s tím jídlem, to už jsem tu psala.
Já mám zase hlášku PAUZA - máma má pauzu. prostě si po hraní puzzlí, skládání hradu, hraní s panenkama - ale především při jídle, kdy jdu jíst, říkám jasně a durazně PAUZA! a malej ví, že se mnou teď 10 minut nic nebude, no protesty samozřejmě, ale až tam mně to dohnalo. Takže několikrát denně vyhlašuju PAUZU, MÁMA MÁ PAUZU. nebo říkám máma je mimo provoz, za chvíli zase budu ok. Občas to akceptuje, občas se najím při řevu, ale dodržuju to. zkušebně to jedu teď asi týden, dva.
ulevuje se mi už u toho slova pauza.
s těmi zvířaty naprosto chápu, je to jak s hlínou - mně to uklidňuje, ale s dítětem by to byl akorát stres.
no a manžel je stejná „mánička“, jako já, takže včera mi vyčetl, že je vše na něm, a dneska jsem šla do ložnice pro plínu a říkám mu směrem do postele (už vstává) tyjo, to je hrozný, jak je všechno na tobě, co? a brala si tu plínu. smáli jsme se, on to ví, ale je stejný peříčko jako já navíc je ve vedoucí pozici v práci, na mozek náročný, dělá i doma, nemá moc odpočinek, takže já to respektuju.
jen si sebe musím víc hlídat. už tu dvě hodiny v kuse obstraávám a on spí, ale zase přes týden přijde v šest, a klidně ho opatří a uspí. jenže ty dvě hoďky v týdnu, po té co jsem s malým celý den jela dvanáctku, jsou kapka v moři, pro něj je to ale hodně, přijde vystavenej a jeste mu hodím děcko a pak jdeme spát, no.
Toho svýho chlapa moc setris a omlouváš. To, že ho večer uspí, je přece normální, spát takhle dlouho, když ty pecujes pořád, by třeba pro mě bylo úplně nepřijatelný. No ale to je vaše věc. Jenom že to dost přispívá k tvoji nepohode, protože svoje potřeby naplňuje jenom jeden z vás…
- Citovat
- Upravit
@Eva2610 když se chlap nezapoji může dát dítě do detske skupiny, najít chůvu. Může se vrátit dřív na uvazek do práce. Vždy to má nějaký řešení. Zase pokud ten chlap je vytížený jak popisuje, měl by jim jeho plat zaplatit nějaké benefity.
- Citovat
- Upravit
@beruska9 píše:
Jo a Marie Curie mela deti 2 a k nim vychovatelky
No a holt nektere jsou proste supermatky…tady jich je
dekuju moc me taky pomaha prace, i kdyz je to "jen " brigadka. Samozrejme je to narocny, ale pak ta pulhodina SAMA v tramvaji tam a pulhodina SAMA v tramvaji zpet, je muj higlight dne 
a proste moc diky za podporu
- Citovat
- Upravit
A co ta dětská skupina, to by nešlo?
Já mám dva hlučné extroverty, dva roky od sebe, naštěstí si tu interakci dávají vzájemně a tím mi odpadla část práce. Ale často to tu bylo jak v cirkuse, pořád skákali, zpívali, tančili, řvali…
Mě se osvědčilo vstávat ráno dřív a mít klid na snídani. Kafe a jídlo. Pokud jsem to nestihla, měli pohádku a já prostě 20 minut pro sebe.
Pak když hlídá manžel, ty odejde z domu. Oni si poradí a ty vypneš.
Pak masáže - jednou za 14 dní mě někdo hodinu „opečovavá“, je to čas pro mě.
S triletym už se dá podle mě domluvit, pro usnadnění použij třeba přesýpací hodiny k vyměření času pro tebe nebo budík a prostě vymez čas, kdy budeš na 100 procent pro něj a kdy ne. Hodně tvořte, temperky, plastelína, stříhání, to uklidňuje. A hodně jsem četla dětem, to je bavilo a byly potichu. Ještě měla úspěch hra „V kostce“, u toho se tak soustředili a byly chvilku potichu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jezisi a co bys dělala na mým místě? Já jsem taky introvert, mám tři děti, dvě z toho do tři let a třetí pubertak, který si kolikrát přivede kamarády jeste par let a pak si bude vodit slečny, který mi zkritizujou bordel v baráku, takže už se snažím s předstihem polepšit a dělat soustavně na uklidu 
ale to bude jeden. Až mi dorostou nejmladší, budou si kamarády a slečny vodit dva = dvojnásobné množství lidi 
ale co, až vyrostou a přivedou ty holky, zalezu ke všestranné spokojenosti
Ale tu depku z bojkotu tve domácí práce fakt chapu - ti dva mali tvoří komando, které se pohybuje soustavně domem a v tomto směru mě trolli. Mimino oblibuje vytahovat věci a staršího batoláčka moc baví mu s tím pomáhat a dělat mu radost naskladam ručníky do šuplíku, oni to vidí a jdou tam. X krát je odezenu, snažím se zaujmout novou činnosti, ale pak si stačí dojit na wc a ručníky jsou venku, oni na to totiž nezapomenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak ať chlap přestane dělat vedoucí pozici, když je z toho tak Ko, zakladatelka se vrátí už teď do zaměstnání.
Kolik že svých zvládá vedoucí pozice a k tomu jsou normálně matky? A nemusí to být přeci vůbec super ženy. Normální ženské co chodí na úvazek do práce.
Protože co bude od září, kdy dítě bude ve školce, zakladatelka v zaměstnání, tak o to dítě bude odpoledne a o víkendech pečovat kdo?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj, předem bych prosila neodsuzování, naprosto si uvědomuji, že krásnější život už nemohu mít, ale o to těžší je pro mně o tom mluvit, tak prosím rejpaky, extrovertky a kvočn, které vše co budu popisovat naplňuje a je smyslem jejich života, opusťte téma. Děkuju.Jsem šťastná, ale strašně apatická, vyčerpaná, věčně unavená a začalo mně nic nebavit a nikam nechci chodit.
Začalo to synkovým cca rokem, od té doby co chodí a přes den nespí (opravdu nikdy nespal, má život 8 - 12, dneska 8 - 21.30 nonstop), což začalo cca v tom roce.A asi už jsem unavená z toho. těším se a modlím už, aby mu byly tři, což jsou, ale do školky půjde až v září.
Nikdy bych nevěřila, že budu frustrovaná a unavená z toh, na co jsem se celý život těšila, ale prostě čeho je moc, toho je moc. pohádky, panenky, hraní dokola, v mezičase tedy práci, domácnost a tak, i hlídání máme, ale spíš tedy trpí moje introvertní já.
- nejsem během dne nikdy sama, jen po 21. hodině večer. (toto jsem věděla, že s dětmi přijde a už třeba v 18 to pro mně byla jedna z nevýhod mít dítě, ale děti jsem moc chtěla. zvládám to výborně vlastně jen díky tomu, že naše cesta k mii nebyla jednoduchá, probrečela jsem roky, trvalo nám 3 roky otěhotnět a bez ivf to nešlo)
jenže od narození syna, který je spíš živější a temperamentní, nemám temř čas na sebe. a ano, ta hodinka dvě 3× týdně mi nestačí. Měla jsem před dítětem totiž obrovsky bohatý kulturní, společenský, a citový a vnitřní život a spoustu zájmů a musela jsem jich opravdu 99% opustit.
v podstatě když se moje introvertní já za celý den dostane k tomu, že si opečuje jednu svoji oblíbenou kytku, přečte si kousek knížky a trochu si přerovná věci, tak je to vrchol mého vnitřního „já“ světateď chápu, že mě nepochopí spousta holek, které měly bez dětí spoustu času.. já rozjžděla firmičku na keramiku, sice amatérsky, ale ano. během snažení, které bylo dost frustrující, mi psychika haprovala a nezvládla jsem tvořit, čili to upadalo. Po obrovském štěstí se mi narodilo miminko, a jak roste, já zjištuju, že něco jako hlína, no k tomu se nemohu ani přiblížit. Na dobu hlídání - hodku nebo dvě, to roztahávat nemá smysl. Dílna je zamčená a denně mě bolí vidět influencerky, kteslířky, co je právě ta mateřská nakopla a fotí se u svého podnikání s dětmi, a já si říkám sakra jak to dokážou? kde na to berou čas? malý, kdybych zasedla ke kruhu, by mi do toho okamžitě hrabal, manžel v práci, babičky daleko, hlídání vužívám spíš pro nákupy, lékaře a pro seberelax, dítě mi přes den nespí, po nocích nemám tvurčí energii a náboj, jen pasivně sedím a jsem ráda, že je ticho.
jako introvertka se potřebuju dobíjet, hodn, takže když je tu ticho, potřebuju to jen vnímat.
je to vlastně soustavné narušování mých introvertních krůhů a vlastně absence cokoliv co ve svojí vuli dělat chci, je to kolotoč a nevím kdy to skončí. Asi nikdy.
Nechápu jak to dělala Marie Curie se svými výzkumy a studiem na univerzitě, měla 3 děti. Nechápu jak do dělají další podnikatelky.
mně i vadí, že třeba si během dne jdu namazat chleba, mám hlad - syn je u mně, dělím se o půlku. Vyndám si z lednice cokoliv, a musím se rozdělit. (vím, zní to trapně, ale introverti mi rozumí) v roce mi malej roztrhal janu eyrovou, kterou jsem měla u postele, vše oblíbené jsem musela schovat, pak dokonce udělat speciální tajnou skřínku, tam jsem to zamkla - hrnečky, knížky, porcelán…)
kytky teda zatím pěstovat můžu, muj další koníček, zaplaťpámbu. to když do toho syn něco hodí nebo se to povalí, přesadím to.no a po celý den, kdy si s malým hraju, krmím ho, přebaluju ho, pak si dám(e) společně oběd, pak na chvilku něco pustím, abych mohla udělat provozní uklid nebo se upravit nebo si vydechnout, tak zas ven, na hřiště…
a je to krásné, to ano, ale já v takových situacích už jsem se přistihla, že u toho hraní, jezení…mám jakoby vypnutý mozek, v němž se mi toho kdysi tolik odehrávalo, a ted nesmí, vždy když se vynoří nějaký obraz nějaké činnosti, najednou to zastíní stopka.
a už to došlo i do takových extrémů, že čekám až usne, abych si mohla probrat a protřídit skříň, což potřebuju, není to top činnost dne, ale prostě ve skříni je potřeba uklidit, protřídit, mít na too klid…ten nemám.
(dovedete si představit jak by to vypadalo, kdybych otevírala a vyndavala věci ze své skříně - hned bych je měla roznesené všude).s tím souvisí i psychická náročnost uklidu. Já jsem romantický človk co neměl nikdy příliš uklízecí návyky, už za svobodna to bylo těžké, a ted je to pro mně ještě horší (spíš psychicky) příklad - skládám prádlo, složím 10 ručníků za cenu toho, že 3 budou někde roznesené. opět asi je to frustrovanost introverta, že vám někdo narušuje kruhy a jakoby škodí části práce, kterou děláte fakt neradi a snažíte se ji mít hned hotovou.
uf, to je celé. díky, že jsem se mohla vypsat.
jinak mně neskutečně baví povídání, čteníí se synem a všechno. jsem šťastná, že se máme.
jen se chci nějak zbavit té apatie, kterou zažívám. ono kdyby syn od toho roka každý den třeba na hodinku přes den usnul, byl by to pro mě ráj, no. je i energický a umanutý, opak mojí klidné povahy. co jiným dětem stačí ukázat 2y, 3×, nebo i 10× a pak pochopí, že s tím nic nenadělají a že to tak prostě funguje (třeba čištení zubů a chození spinkat), náš syn se vzepře klidně i po tisícté, co kdyby dnes zrovna to vyšlo. i přestože to nikdy před tím nevyšlo.
děkuju za pochoení a snad tu najdu ještě nějaké introvertky, pro které je ta naprostá ztráta osobní svobody náročná… já mám v háji bývalé podnikání, íé% koníčků, volný čas a svoje introvertní kruhy, a asi už to tak bude pořád, než dítě vyroste, no… a mám kvůli tomu v sobě takové prázdno…
jo a krásně to ilustruje taková jedna vtipná historka - každý rok jsem si dělala na papír nástěnku snů, vision board se tomu říká..koláž z fotek, a tak.
Ta loňská, dostal se k ní malej a vedle byly nůžky, tak mi ji rozstřihalletos jsem si měla udělat vlastně taky..vidíte, zapomněla jsem. ale nebudu dělat žádnou.
že jsem s tím měla počítat, když jsem chtěla děti, to vím, ale kolem mně bylo tolik žen, co zvládaly s dítětem buď studovat, pracovat(tu práci na mini částečný zvládám teda taky) ale hlavně rozjet podnikání se šperkama, s kytkama, se vším možným, že mně nenapadlo, čím to, že já to prostě najednou považuju za nereálný. A nemyslím si, že to dělám blbě. malému se věnuji, hrajeme si…on si i chvilku vydrží hrát sám, ale já na soustředěnou práci potřebuju víc, no. nevím prostě. Překlady, prezentace a rutinní činnosti zvládnu, ale pokračovat v keramice a udělat si firmu prostě ne. A to prý je na to mateřství ideální. ale já si prostě nemužu ani protřídit skřín…
Dej dite do skolky, ve trech letech snad je nacase. Se spoustou tvych pocitu se ztotoznuji a chapu je. Jen nechapu, proc si musela 99% konicku opustit. Nemuzes na kulturni akce s ditetem? A muz je kde, abys mu mohla dat dite? Pri rodicaku pracuju, takze klidne pul soboty ma dite manzel a mam minimalne ctyri hodiny. Nebo existuje coworking.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
