Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Položím asi hloupý dotaz, ale nádor se dá chytit? Nebo co bys z něho mohla chytit přes roušku, Sice jsem laik, ale myslím, že nic. Ve své profesi jsem se taky setkala se zrovna ne voňavými a zdravými klienty, ale neodmítali jsme, přestože hlavě nezabráníš se štítit, bát apod. Myslím, že pokud jsi uschopněna k práci, tak právo nemáš, máš naopak povinnost péči poskytnout.
Pokud jsi v práci, musíš zvládat vykonávat své povinnosti, které v práci jsou. Ostatní je na domluvě s kolegyněmi.
Jako že by jsi se rakovinou nakazila tím, že jí vdechneš? Upřímně ti něco povím, už aby jsi byla ze zdravotnictví pryč, protože tohle je hnus hnusný. Pacient trpěl a ty to nemusíš? Tak v tom případě jsi ze zdravotnictví pryč.
Podle mého nejspíš odmítnout pacienta nemůžeš, nicméně z lidského hlediska se tvoje staniční zachovala jako pěkná k…a. Každému se může stát, že bude v práci indisponován a aby byla zachovaná kontinuita tak by to měla převzít kolegyně.
Jasně, nádor nemůžu chytit, to mi nepřišlo podstatné psát
… šlo mi prostě jen o to, že jsem se bála v první řadě sama o sebe a nechtěla jsem to dýchat. Ale moc děkuji za názor, zpětně jsem uznala, že jsem neměla být aktivní a svou PN si klidně o dva týdny prodloužit, vůbec o nic bych nepřišla…
@Lemuska píše:
Podle mého nejspíš odmítnout pacienta nemůžeš, nicméně z lidského hlediska se tvoje staniční zachovala jako pěkná k…a. Každému se může stát, že bude v práci indisponován a aby byla zachovaná kontinuita tak by to měla převzít kolegyně.
Proč? Pokud není schopná dělat vše co ostatní, proč by měla být zvýhodňována děláním jen těch „lepších“ prací? Jak k tomu přijdou kolegyně, kterým se to také „nelíbí“? Ano, pokud by to bylo něco přenosného, pochopím. Ale tohle přenosné asi nebude, viď.
@Lemuska píše:
Podle mého nejspíš odmítnout pacienta nemůžeš, nicméně z lidského hlediska se tvoje staniční zachovala jako pěkná k…a. Každému se může stát, že bude v práci indisponován a aby byla zachovaná kontinuita tak by to měla převzít kolegyně.
@Anonymní píše:
Jasně, nádor nemůžu chytit, to mi nepřišlo podstatné psát… šlo mi prostě jen o to, že jsem se bála v první řadě sama o sebe a nechtěla jsem to dýchat. Ale moc děkuji za názor, zpětně jsem uznala, že jsem neměla být aktivní a svou PN si klidně o dva týdny prodloužit, vůbec o nic bych nepřišla…
@Anonymní píše:
A tak jsem se zeptala staniční, zda by převaz této pacientky nemohla jít pro tentokrát udělat kolegyně, protože já to dýchat nechci a nehodlám do své pusy po operaci něco chytit ( rouška jako bariéra opravdu nestačila ). V první řadě mi jde ale o sebe a své zdraví.
Ty to dýchat nechceš a kolegyně by měla ![]()
@terinka4444 píše:
Jako že by jsi se rakovinou nakazila tím, že jí vdechneš? Upřímně ti něco povím, už aby jsi byla ze zdravotnictví pryč, protože tohle je hnus hnusný. Pacient trpěl a ty to nemusíš? Tak v tom případě jsi ze zdravotnictví pryč.
Mam stejny nazor.Moje matka je lekarka, svagrova zdr. sestra a dikybohu maji k pacientum naprosto jiny pristup.
Pro zakl. mam jedinou radu-najdi si jiny job, zdravotnictvi je porad urcitym zpusobem vyjimecne povolani.
@Anonymní píše:
Jasně, nádor nemůžu chytit, to mi nepřišlo podstatné psát… šlo mi prostě jen o to, že jsem se bála v první řadě sama o sebe a nechtěla jsem to dýchat. Ale moc děkuji za názor, zpětně jsem uznala, že jsem neměla být aktivní a svou PN si klidně o dva týdny prodloužit, vůbec o nic bych nepřišla…
Pokud nepracuješ někde, kde se s takovými pacienty běžně nepotkáš (konkrétní oddělení, kde by bylo všechno jen hezké mě ale nenapadá, tak možná v kartotéce), tak sis měla neschopnost opravdu prodloužit.
Podle mě i ty máš svá práva. A není tvojí povinností dělat vše. Tím spíš, pokud se bojíš o své zdraví. Obrátila bych se na někoho, kdo právům v lékařství rozumí, na nějaký odbor sester, nevím, co všechno existuje.
Já tomu tedy nerozumím, ale nemyslím si, že zakladatelka by si myslela, že chytne rakovinu, spíš jde asi o to že tam byla rozpadající tkáň, asi plná různých choroboplodných látek, bacilů atd. a že se bála, aby něco nechytila takto do té své operované čelisti. Jak je to ovšem z pracovněprávního hlediska, pokud by odmítla, nevím. Leda se třeba domluvit s kolegyní?
Nikde jsem nenašla adekvátní odpověď, proto se ptám zde. Internet je plný informací o tom, jaká práva má pacient, může si vybrat zdravotnické zařízení, ošetřujícího lékaře, má právo na veškeré informace o svém zdravotním stavu, může si stěžovat v dnešní době téměř na vše a bude mu vyhověno. Ale k dotazu - mohu já, jako zdravotní sestra odmítnout pacienta? Dám příklad, mám za sebou čelistní operaci a měsíční pracovní neschopnost. Asi dva týdny po mém návratu do práce jsme na oddělení přijali pacientku se silně zapáchajím rozpadajícím se nádorem cca 30×30 cm. Nevadí mi vidět cokoliv, ale tohle opravdu nemusím. A tak jsem se zeptala staniční, zda by převaz této pacientky nemohla jít pro tentokrát udělat kolegyně, protože já to dýchat nechci a nehodlám do své pusy po operaci něco chytit ( rouška jako bariéra opravdu nestačila ). V první řadě mi jde ale o sebe a své zdraví. Staniční mi bylo odpovězeno, že já jako personál nenám právo na nic a na prvním místě má být pro mě pacient, ne strach o své zdraví. Což v tomhle případě bohužel nebylo, nehodlala jsem nádor dýchat, do pusy něco chytit a kdo mi potom co dá? Nic samozřejmě. A tak se ptám - můžu já jako sestra říct, že prostě pacientku xy z toho a toho důvodu prostě ošetřovat nebudu?
Prosím o zachování anonymity, jsem ze zdravotnictví po deseti letech tak znechucená, že plánuji odejít ale nechci, aby to předčasně zjistilo okolí ( rodina, kolegyně, které sem možná chodí apod. ), zatím jim do toho nic není. Děkuji Š.