Smrt dědy, nic mi není

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.05.19 15:42
Smrt dědy, nic mi není

Zdravím, je mi 15 a dneska mi mamka řekla, že mi umřel děda. Nebyla jsem si s ním nějak blízká, teda jako jezdili jsme k němu docela často, ale já většinou byla v jiné místnosti nebo tak, protože jsem ho neměla ráda. Nechci psát proč, ale nebyla jsem jediná. Jde mi o to, že nic necítím, jsem tak nějak v pohodě. Vždycky jsem si říkala, že až umře, tak nebudu brečet a ono je to opravdu tak. Cítím se docela špatně, protože mamka, která ho neviděla přes 5 let, brečela a můj bratr taky a přece jenom to byl můj děda.
Mamka se na mě dívá jako na psychopata, že jsem úplně v pohodě a popravdě taky úplně nevím, co to se mnou je.

Reakce:
Russet
Neúnavná pisatelka 16576 příspěvků 09.05.19 15:44
@Anonymní píše:
Zdravím, je mi 15 a dneska mi mamka řekla, že mi umřel děda. Nebyla jsem si s ním nějak blízká, teda jako jezdili jsme k němu docela často, ale já většinou byla v jiné místnosti nebo tak, protože jsem ho neměla ráda. Nechci psát proč, ale nebyla jsem jediná. Jde mi o to, že nic necítím, jsem tak nějak v pohodě. Vždycky jsem si říkala, že až umře, tak nebudu brečet a ono je to opravdu tak. Cítím se docela špatně, protože mamka, která ho neviděla přes 5 let, brečela a můj bratr taky a přece jenom to byl můj děda.
Mamka se na mě dívá jako na psychopata, že jsem úplně v pohodě a popravdě taky úplně nevím, co to se mnou je.

Třeba to ještě přijde. Nemusís prolít potoky slz a stejně cítit bolest :nevim:

Ou
Echt Kelišová 7845 příspěvků 09.05.19 15:47

Truchlení je hodně specifická věc. A tedy pokud ti děda ubližoval, tak to bude ještě složitější.

I po lidech, kteří jsme znali a měli rádi můžeme z počátku reagovat tak, že jakékoliv emoce potlačíme.

Pokud si dědu moc nevídala a navíc ti ubližoval, nebo byl nějaký jiný důvod ho nemí tráda, tak na tom, že nejsi zlomena viditelným žalem neznamená, že si ho neměla ráda. Jinak pokud ti skutečně ubližoval, tak je dost dobře možné, že to dělal i tvé mámě, jen to nezpracovala úplně ideálně. To ale není úplně její vina.

Premek_Orac
Kelišová 5134 příspěvků 09.05.19 15:49

Ahoj zakladatelko,
tvé pocity jsou naprosto v pořádku, jsou totiž přirozené. Horší by bylo, dybys ze sebe smutek a pláš nutila. Nevím, proč jste k sobě nenašli s dědou bližší vztah, možná to důvody mělo, možná ne, a třeba se nějaké pocity směrem k dědovi dostaví až mnohem, mnohem později.
Chápu tvoji vnitřní nejistotu z toho, že nic necítíš ale někdy to tak prostě je. Není to zas tak vyjímečné.

katyna1984
Zasloužilá kecalka 851 příspěvků 09.05.19 15:52

Tak ono hodně záleží na vztahu, který jste měli. A uvidíš na pohřbu. Bylo mi také 15,když mi umřela babička, kterou jsem měla moc ráda.. A stejně jsem do pohřbu nebrečela, pláč se spustil až tam, když s její oblíbenou písničkou mizela rakev.

A měla jsem to tak u většiny pohřbů, jako by mi až tam došlo, že už toho člověka nikdy neuvidím. Kromě teda manželovi babičky, ta mě neměla ráda, tam se nezlomilo nic.

Stejně tak si myslím, že naše děti nebudou jednou oplakávat svého dědu, protože ho vidí párkrát v roce, když se vnutíme na půl hodinovou návštěvu. Nevytvořil si k nim žádný vztah, takže si myslím, že to budou mít zhruba jako Ty a vezmou to prostě jako neměnný fakt.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.05.19 16:04

Treba to prijde casem.
Me kdyz zemrel milovany tatinek (zemrel mi v naruci-starala jsem se o nej) tak jsem nebrecela. Citila jsem spis ulevu a vdecnost, ze uz netrpi. Potoky slz se dostavily pozdeji. Po pohrbu jsme meli rozlouceni v ramci nejblizsi rodiny, sesli jsme se na jeho oblibenem
Miste. Pustili si jeho hudbu, poslali do nebe lampion se vzkazem a hodili kvetiny do reky. Vsichni breceli, jedina ja ne. Citila jsem zase vdecnost, ze byl muj tata, ze jsem mohla byt jeho dcerou. Smutek se dostavil pozdeji.
Ted je to skoro 8 mesicu a brecim skoro kazdy vecer.
Anonym-je to hodne soukrome.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.05.19 16:07

Když mi bylo cca 8 let a zemřel děda, tak jediné co mne v tu chvíli napadlo bylo to, že budu moci psát na psacím stroji, kdy chci :oops:.
Máma mi zemřela ještě dříve, asi jsem brala smrt jako že je. Ani smrt nevlastního (dalšího) dědy, kterého jsem měla ráda, mne nijak nebrala.

Až později jsem byla hodně vykolejená i ze smrti cizích lidí (třeba manžel virtuální kamarádky apod).

Každý to prožívání jinak a také záleží na rozpoložení a povaze člověka.

Verun83
Echt Kelišová 9951 příspěvků 09.05.19 16:13

U zadne babicky ani dedy jsem nebrecela. Vzdycky jsem brala smrt jako soucast zivota a u starych lidi o to vic. Jako smutny, ale jsem taky uz takova. A pokud si ho nemela rada, o to vic se to da chapat.

Callmemichael
Povídálka 20 příspěvků 09.05.19 16:13

Smutek se nemusí projevovat jenom pláčem. Já jsem taky nebrečel, když umřel děda. Ale bylo mi z toho smutno. Občas přemýšlím, co by řekl na to, že jsem vystudoval VŠ (asi by mě řekl, že stejně pořád neumím tu šipku, co mě učil na dovolené :mrgreen: :mrgreen: ).
Pláč je jenom jedním ze způsobů projevů smutku. Někdo nebrečí vůbec ale je z toho „mimo“. Někdo je zase taková plačka, která brečí kvůli všemu…

Petule030
Kelišová 5890 příspěvků 09.05.19 16:16

Taky mi není do pláče, když někdo zemře. Asi šok, nevím. Je to divné, třeba mě to hooodně mrzí, ale plakat se mi nechce. Jiní brečí jako želvy, ale ono se to nedá vynutit, to by nebylo upřímné. Třeba budeš plakat až na pohřbu, potom při návštěvě hrobu, třeba ani tam ne. Každý se se smutkem vypořádává jinak. Pokud ti je smrt dědečka úplně ukradená - je to smutné, ale pochopitelné, když jste neměli žádný vřelý vztah. Netrap se tím, že reaguješ jinak než ostatní.

Lalelale
Závislačka 4796 příspěvků 09.05.19 16:44

Mně v 15 zemřel strašně milovaný člověk. Nějak mi to v tom věku nedocvaklo. Tak nějak jsem pokrčila rameny a měla pocit, že si prostě počkám, až se dotyčný vrátí z dovolené. Vlastně mi trvalo skoro deset let, než jsem začala pořádně truchlit. Asi ten šok, k tomu docela nízký věk. A pokud vy jste si ani nebyli blízcí… Asi bych pomlčela o tom, že jsi ho neměla ráda, když ostatní truchlí, ale zase bych se nenutila do nějakých falešných projevů smutku.

Janli
Echt Kelišová 8926 příspěvků 09.05.19 16:50

To, že byl tvůj příbuzný neznamená, že by jsi k němu musela povinně něco cítit a ani jeho smrt pro tebe nemusí nic znamenat.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.05.19 16:50

Děkuju všem, kteří odepsali

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.05.19 16:50
@Anonymní píše:
Treba to prijde casem.
Me kdyz zemrel milovany tatinek (zemrel mi v naruci-starala jsem se o nej) tak jsem nebrecela. Citila jsem spis ulevu a vdecnost, ze uz netrpi. Potoky slz se dostavily pozdeji. Po pohrbu jsme meli rozlouceni v ramci nejblizsi rodiny, sesli jsme se na jeho oblibenem
Miste. Pustili si jeho hudbu, poslali do nebe lampion se vzkazem a hodili kvetiny do reky. Vsichni breceli, jedina ja ne. Citila jsem zase vdecnost, ze byl muj tata, ze jsem mohla byt jeho dcerou. Smutek se dostavil pozdeji.
Ted je to skoro 8 mesicu a brecim skoro kazdy vecer.
Anonym-je to hodne soukrome.

To je mi líto

mrav
Nadpozemská drbna 29254 příspěvků 09.05.19 16:59

Každý máme jiné emoce - a je to úplně normální. Já jsem zase svému dědovi na pohřbu brečel - byli jsme si dost blízcí. Prostě to tak přišlo - a byl jsem jediný, kdo své emoce takto dával najevo. Zemřel v požehnaném věku - 85 let. Ani se netrápil - usnul na křesle a už se neprobudil..

Váš příspěvek
Reklama