Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Sabrina2001 píše:
Zdravím,Chci se jenom vypovídat a možná dostat nějakou podporu, že v tom nejsem sama.
Dneska psa mé babičky srazilo auto. Byl to sedmiletý voříšek, moc chytrý pejsek, ale bohužel rád utíkal. A dnes se mu to stalo osudným.
Babička ho našla už mrtvého u silnice. Nemyslela jsem si, že by mě tohle někdy takhle zasáhlo. Měla jsem ho sice moc ráda, ale nebyl to vyloženě můj pes, ale prarodičů. Asi kdyby zemřel přirozenou smrtí, tak by mě to mrzelo trochu míň ale takhle je mi ho strašně líto. Teď jen doufám, že moc netrpěl.
Asi bych ráda slyšela nějaké rady, jak jste se se smrtí mazlíčka vyrovnávali vy. Snažila jsem se přijít na jiné myšlenky ale je mi hrozně smutno.
Děkuji všem za odpovědi
Je mi to líto. Nám pomohl jen čas a po nějakém čase jsme si koupili psa nového a doma bylo opět veselo.
Jo, sražení psa autem. To se stalo psovi mého partnera, ale stejně jsem to obrečela, protože jsem ho milovala asi jak svého. Zas měl 18 let, požehnaný věk. Ale tenhle rok umřel na cukrovku mů pejsek ve věku jen 8 let. To jsem byla týden úplně mimo a občas se mi zastekne. Po čase to přejde, první dny nebudou nic moc, chápu jak to máš. Nic moc situace. Třeba jen vzpomenout na hezké chvilky s ním, hodně mi pomohlo čtení knížek o psí duši, takové jakoby ujištění, že smrtí nic nekončí, jsem věřící. A možná si babička pořídí časem nového psa. Někdo si pořídí nového psa hned, někdo třeba až po roce. Univerzální recept neexistuje. Drž se, bude líp.
Určitě čas a první dny budou těžké. Já jsem nemohla ani na zahradu, vše co mi ji připomínalo muselo zmizet. Za čas se to zlepšilo a čekali jsme na nového pejska. Díky ní je doma zase veselo.
Určitě čas a první dny budou těžké. Já jsem nemohla ani na zahradu, vše co mi ji připomínalo muselo zmizet. Za čas se to zlepšilo a čekali jsme na nového pejska. Díky ní je doma zase veselo.
A to to u nás nebylo takto nečekaně, věděli jsme o rakovině 3 měsíce a měla už skoro 12 let.
Znám, znám. Já teda občas brečím i po letech. Dva psi nám umřeli na rakovinu.
Opravdu pomůže pořídit si nové zvířátko.
Teď máme morče, údajně nenáročné, nekousavé zvířátko. Ten náš je chlupatá, žravá, často protivná kousavá kulička, morče texel, prý mají spíš povahu psa, na zahradě za námi pořád chodí a chce pamlsky nebo pochovat.
Díky němu jsme to zvládli.
Pořád mu něco pěstujeme, sušíme. On to během sekundy sežere
. Je to osobnost a je ho všude plno.
Skoda je, ze umrel zbytecne, protoze utikajiciho psa si ma majitel zabezpecit.
Ja jsem se ze smrti sveho partaka vzpamatovala poradne az po roce. Uz to budou tri roky, ale dalsiho jsem si zatim neporidila. Bylo to, jako by umrel clen rodiny. Doprovazel me na kazdem kroku a jeho odchod byl necekany.
Ano, majitel si má psa zabezpečit, ale pokud jste nikdy neměla psa, který fakt při každý příležitosti zdrhnul, tak to nepochopíte. Náš byl zabezpečený, ale pokaždé si nějaký způsob, jak utéct, našel. Jednou dokonce překousal prkna u plotu a utekl. Byl to venkovní pes a jediný způsob, jak ho mít 100% zabezpečeného, bylo ho uvázat. Což taky není ideální.
To se musí nechat přebolet, přiznat si jak moc to bolí, není dobre to něčím zahánět. Nejlíp mít podporu někoho blízkého, nic moc jiného potřeba není.
Já si dělám rituál loučení. ![]()
Zažila jsem to několikrát, ještě zažiji ( máme několik psů) a chce to vždy čas.
Líbí se mi toto, snad neporuším nějaká pravidla.
![]()
Bude líp. Ztráta bolí.
@Sabrina2001
ach jo, to mě mrzí
no, je to smutné
nám takhle před nějakou dobou srazilo auto milovanou kočičku
nevím co jí napadlo pustit se k silnici, která je docela daleko a nikdy tam nechodila
co se děti naplakaly, já v podstatě taky, no, člověk
pak nakonec musí jít dál, není žádná ostuda být smutní za milým zvířátkem, kamarádem…
a tak jsme po čase pořídili kočičku novou, miláčka, mazlivého
…co člověk nadělá
nějak to bude potřeba nechat přebolet, nebránit se tomu…a pak už zbydou hezké vzpomínky
a třebas se jednou s chlupatým kamarádem setkáme na té druhé straně, kdo ví…třebas nás tam přivítá ![]()
![]()
Bohužel jediný lék je projít si tím. Co tě na tom zasáhlo nejvíc? Smrtelnost, že odešel moc brzy? Lidé, co si prožili klinickou smrt obvykle nepopisují zážitek jako bolestivý či traumatický. Naopak je na tom něco příjemného a já věřím, že duše čehokoli živého, i pejska, prožívá úplně to stejne. Nikdy nevíš, třeba je teď na dokonce este hezcim místě
@Sabrina2001 píše:
Ano, majitel si má psa zabezpečit, ale pokud jste nikdy neměla psa, který fakt při každý příležitosti zdrhnul, tak to nepochopíte. Náš byl zabezpečený, ale pokaždé si nějaký způsob, jak utéct, našel. Jednou dokonce překousal prkna u plotu a utekl. Byl to venkovní pes a jediný způsob, jak ho mít 100% zabezpečeného, bylo ho uvázat. Což taky není ideální.
Pejskova smrt me mrzi, ale pokud to tak bylo, tak proste poridit prostorny kotec a psa poustet jenom pod dozorem a chodit ho vencit. Psi utikaji i proto, ze se sami venku nudi. Resi to kdejaky chovatel velkych psu a zcela normalne kvuli tomu porizuji kotce, stavi poradne ploty, instaluji kari site. Pripadne je pes uvnitr domu. Kdyby utekly pes venku nekoho pokousal, tak policie argument „on proste utika“ jaksi jako relevantni argument nevezme. Majitel si ma psa zabezpecit tak, aby utect nemohl. To je proste holy fakt ![]()
Zdravím,
Chci se jenom vypovídat a možná dostat nějakou podporu, že v tom nejsem sama.
Dneska psa mé babičky srazilo auto. Byl to sedmiletý voříšek, moc chytrý pejsek, ale bohužel rád utíkal. A dnes se mu to stalo osudným.
Babička ho našla už mrtvého u silnice. Nemyslela jsem si, že by mě tohle někdy takhle zasáhlo. Měla jsem ho sice moc ráda, ale nebyl to vyloženě můj pes, ale prarodičů. Asi kdyby zemřel přirozenou smrtí, tak by mě to mrzelo trochu míň ale takhle je mi ho strašně líto. Teď jen doufám, že moc netrpěl.
Asi bych ráda slyšela nějaké rady, jak jste se se smrtí mazlíčka vyrovnávali vy. Snažila jsem se přijít na jiné myšlenky ale je mi hrozně smutno.
Děkuji všem za odpovědi