Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pokus se mu vysvětlit v jednouchých a krátkých větách, že chceš aby na tebe mluvil. A tedy pokud přijde s kartičkou a nebo posunky, tak ho vyzvi, at řekne co chce a po té co alespon zkusí použít řeč ho odměn tím, že uděláš to co po tobě chce.
Přístup odměnuji žádoucí chování (pozorností, tím že se stane co chce, pochvalou přímou odměnou) a nechávám vyhasnout nežádoucí chovíní (ideálně ho nezpevnuju ani tou pozorností - což je i výtka a vysvětlování proč je to špatně) funguje.
S tím že tedy po něm nechtěj aby říkal něco, když nevidí smysl. Zvuk zvířat jsou zcela nepodstatné a pokud ho to nebaví jako hra, tak jasně že je bude vyluzovat jen za odměnu.
uvidíš jak to půjde, moc na něj netlač - to co popisuješ není úplně nejrychlejší vývoj řeči, ale taky nic závažně narušeného. No a na tříleté prohlídce to prober s pediatrem.
Jestli chceš něco cíleně rozvíjet, tak netlač na tu řeč jako takovou a jděte za motorikou - klidně jen hrubou - skákání, běhání, tříkolka, kopání, házení chytání. Rozvojem motoriky se v tomhle věku rozvíjí i zbytek nerovového systému. pokud k tomu přidáš i jemnou - stříhání, trhání, zapínání knoflíků, rozbalování bonbonů, navlékání, stavebnice, kreslení - taky dobře.
Mám syna, v lednu už mu bude 3,5 roku… Mluví obdobně jako tvůj… napodobi zvířata, říká jednoduchá slova cca 20, má i svoje vymyšlený slova, dvě slova spojí… Rozumí naprosto všemu, vše chápe, jen ta řeč je bída… na záchod si dojde, oblékání je katastrofa…U něj nepomáhá ani motivováni čímkoliv… Na tříleté prohlídce mu doktorka dala čas do konce roku, takže v lednu budu volat a domlouvat se co dělat…
A co na to váš pediatr?
Dlouho jsme tam nebyli, naposledy říkala, že mu dá ještě chvilku čas, ale mluvila i o autismu (v té době ještě neukazoval). Ale říkala, ze když třeba pozná barvy (řeknu vem červenou a vezme, zvládne stíny atd) tak mu dá ještě čas. Motoriku se snažím podporovat. Navleká, zvládá takovou tu mozaiku pro deti i puzzle, ale na odražedle neumí
na něco je fakt šikovný (tablet, jí víceméně vše i pěkne spí, hraje si s autíčky a jezdí všude možné, umí skákat na trampolíně, v bazenu radi jak ryba) ale ta řec je katastrofa
Asi má opožděný vývoj řeči, moje dcera taky mluvila později. V době svých 3narozenin uměla 60 slov i s citoslovci. Za půl roku mluvila ve větách, ve 4 letech jako vrstevníci kteří mluvili už od roka..
Hele tak jako tak se musí čekat, co bude.
Podstatné je, že komunikuje, reaguje, funguje. ne úplně rovnoměrný vývoj v prvních pěti letech nemusí znamenat dlouhodobě vůbec nic.
V tuhle chvíli ani není na místě nějaká intenzivnější logopedie, protože se čeká, až dozraje nerovový systém a naskočí mu jak teda ta řeč funguje.
Pokud by na tom byl hůř s hrubou motorikou, tak má smysl fyzioterapeut. jinak prostě hledat zdroje trpělivosti pro sebe samu a počkat, jak se to vyvine. není to chyba v tom co si udělala, nebo neudělala - podle toho co píšeš se synovi věnuješ hodně a všemi směry.
Ted ještě pořád jede hlavně příroda, výchova bude mít slovo až později. Takže fakt vydrž na tu tříletou prohlídku. Ono se to do té doby taky může skokově proměnit.
Řekla bych, že jste ho s kartičkami úžasně naučili „mluvit“ a co by teď přecházel na méně známý a méně pohodlný systém? Pro začátek bych je zbalila a dala z dosahu.
Zbytek je o zrání, ještě je celkem malinký. Náš nejstarší mluvil do 3. narozenin jen svojí slabičnou řečí, pak začal rychle přidávat slova a do půl roku mluvil plynně. Ono se to pak rozjede, ale imho ideální motivací k řeči je potřeba něco sdělit, ne bonbon. Tak ať teď ukazuje a zkouší zvuky.. pořád je to náročnější, než vytáhnout kartičku
Syn dlouho preferoval znakovaní. Ještě v 6 letech v krizi používal znaky místo mluvení. Kolem 3 uměl tak 20 slov (včetně citoslovcí). Začal se rozmlouvat kolem 4 let.
Dodnes ale bojujeme s tím, že mluví svou řečí. Normálně mluví s babičkou, která ho uplácí čokoládou. ![]()
@elibro když máš dítě, co nemluví, tak základ je, aby začalo komunikovat a je jedno jak.
Je pravda, že ty kartičky vedou. Chce mrkev zajde si pro kartičku a donese. Já se ho tedy ještě doptávam a musí alespoň kyvnout hlavou, že ano, že chce mrkev. Nebo jogurt, když ale říkám ne bude už večeře tak jde k lednici a ukazuje i bez kartičky ze ne, ze tam je jogurt a ten chce. Když se bouchne pláče a ukazuje kde ho bolí, ale au neřekne. Proste nemá motivaci mluvit. S ukazováním a kývalním ano (umí par týdnů) a ne si vystačí. Já jsem už únavená tak hledám rady no..třeba když chce lumpačit se sestrou tak ji čapne za ruku a vede do pokojíčku.
@Anonymní píše:
Syn dlouho preferoval znakovaní. Ještě v 6 letech v krizi používal znaky místo mluvení. Kolem 3 uměl tak 20 slov (včetně citoslovcí). Začal se rozmlouvat kolem 4 let.
Dodnes ale bojujeme s tím, že mluví svou řečí. Normálně mluví s babičkou, která ho uplácí čokoládou.
@elibro když máš dítě, co nemluví, tak základ je, aby začalo komunikovat a je jedno jak.
Jenže tohle dítě mluví, zvládá slabiky, citoslovce i ukazování. Sama jsem měla dítě, které dlouho nemluvilo v pravém slova smyslu. Začal sám vytvářet celou řadu znaků, vytvářel si vlastní slova (a pomalu na ně nabaloval naše skloňování, plurály…). A od téhle své řeči přešel k naší, prolnulo se to a pak nahradilo.
Nic proti kartičkám, ale z popisu mi přijde, že tohle děcko je celkem šikovné a asi by přišlo s dalším vývojem, kdyby nebylo jednodušší hrábnout do krabice. Co mě se týče, tak u dítěte, co nemluví, se dost vyplatilo nechat to na jeho invenci, aby si s tou frustrací poradil, jak umí… A tak jsem jo nenaučila jediný znak, přesto jich před skutečnou řečí používal celou sadu ![]()
Ale tak to je moje zkušenost a moje dítě. Netvrdím, že je to univerzální princip.
@elibro my nevíme, co k tomu vedlo. Tady by bylo důležité vědět, proč používají obrázky.
U nás jsme ho museli podporovat, protože byl jinak uzavřený a třeba si povídal, ale nekomunikoval.
Dodnes je problém, že neumí komunikovat o svých pocitech a potřebach. Popíše obrázek, ale komunikace je problém, proto dlouhodobě preferoval znakovaní.
Obrázky jsem zavedla protože neukazoval. Tak jsme se neměli jak domluvit. Teď už ukazuje, ale kartičky zůstaly. Chce pít donese kartičku, chce lego donese kartičku. Já se ho dal doptávám a chci vidět souhlas nebo třeba ať poprosí. Snažím se s ním co nejvíce komunikovat aby to nebylo jen donese kartičku a já beze slova vydám to co si žádá. @elibro je krásné číst, že někomu přijde šikovný já bývám ve srovnání s jeho vrstevníky zoufalá (ne třeba u puzzle a vkadacek to zvládá jako profíků) ale i té komunikace ![]()
@Anonymní píše:
Obrázky jsem zavedla protože neukazoval. Tak jsme se neměli jak domluvit. Teď už ukazuje, ale kartičky zůstaly. Chce pít donese kartičku, chce lego donese kartičku. Já se ho dal doptávám a chci vidět souhlas nebo třeba ať poprosí. Snažím se s ním co nejvíce komunikovat aby to nebylo jen donese kartičku a já beze slova vydám to co si žádá. @elibro je krásné číst, že někomu přijde šikovný já bývám ve srovnání s jeho vrstevníky zoufalá (ne třeba u puzzle a vkadacek to zvládá jako profíků) ale i té komunikace
osobně si myslím, že když ukazuje a mňouká a spol., tak prostě dozraje bez ohledu na rodičovské intervence. Já bych ho teď pro zdravou frustraci obrala alespoň o nějakou běžnou kartu, třeba u pití by asi vhodné citoslovce zvládl vymyslet snadno… Ale z popisu mi přijde, že není nějaký prudce nestandardní, ve dvou a 3/4.
Jinak@Anonymní píše:
Obrázky jsem zavedla protože neukazoval. Tak jsme se neměli jak domluvit. Teď už ukazuje, ale kartičky zůstaly. Chce pít donese kartičku, chce lego donese kartičku. Já se ho dal doptávám a chci vidět souhlas nebo třeba ať poprosí. Snažím se s ním co nejvíce komunikovat aby to nebylo jen donese kartičku a já beze slova vydám to co si žádá. @elibro je krásné číst, že někomu přijde šikovný já bývám ve srovnání s jeho vrstevníky zoufalá (ne třeba u puzzle a vkadacek to zvládá jako profíků) ale i té komunikace
A souhlasí/poprosí? Poradí si nějak y když chce něco, na co chybí kartička?
@elibro poprosí když mu řeknu, když se na něco zeptám tak kývne ano ne, byt tedy jeho ano je skoro jako uklona
třeba teď přijde, hodí na mne toužebny pohled, chytne za ruku, dovede pod poličku a ukazuje, ze chce sundat košík s hračkami. Tak košík vezmu do rukou a říkám tohle chceš a on kývne. A když to nechce tak třeba kupu ukáže ze to mám dat zase nahoru a kývne hlavou ze ne. Když něco chce moc tak spustí baba baja atd
Zkusím zda se s tím někdo setkal. Syn nemluví - komunikujeme pomoci kartiček nebo ukazuje co chce (když to chce moc zkouší i všechny slabiky co zná) ovšem opakovat se mu nechce. Umí udělat slona, sovu, lva, kočku a asi dalších 10 zvuku zvířat, mňam atd, ale máma nebo táta nic..nejvíc se snaží, kdyz mám v ruce bonbon, ale když se zeptám jen tak během dne vyhoví mi jak kdy..je bez plen celý den i noc, v noci na čurani upozorní pláčem ve dne se začne motat kolem mne nebo nočníku
nají se sám a ale až na tepláky neobleče. Setkali jste se s takovým dítětem? Přijde mi, že bez odměny se nechce vůbec snažit přitom v knížce ukáže kde co, řeknu dej ponozku do pračky a dá, ale vůbec tam není snaha o mluvení 