Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Spanek u 7lete
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.10.21 06:31
Asi úplně neporadím, ale když děti byly malé, tak chodily spát ony k nám.
Stejně tak přijdou v případě špatného snu teď, když jsou větší. Ani kolikrát nevím, že dorazily.
Já fakt v noci nikam neběhala a neběhám. Ti by mě zabilo.
Co to směřovat tímto směrem?
Ty noční můry má z čeho/proč?
Předpokládám, že mají v pokojíku rozsvícenou lampickum.
A dceru trochu motivovat se snažit to překonat (jinak nemůže spát u kamarádky, jet na školu v přírodě, na tábor, k babičce, na soustředění…).
Ve svém věku už by měla pochopit, že máma má také svou oprávněnou potřebu neruseneho spánku ve své posteli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 07:20
@Anonymní píše:
Zdravím, rada bych se poradila ohledně spánku 7lete dcery. Zcela sebekriricky musím přiznat, že jsem vytvořila u své dcery závislost, kterou teď nevím jak odbourat.
Dcera od batolete trpí nočními můrami. Každou noc mě volá. Dříve jsem to řešila, že jsem přišla posadila se k ní a počkala až usne, ale stávalo se, že to bylo i několikrát za noc a ja už to přestala fyzicky zvládat. Tak jsem to začala řešit tak, že jsem si k dceři lehla a spala u ní. A to je ten kámen úrazu, dcera teď už neni schopna spát beze mě. Jakmile v noci zjisti, ze u ní nejsem tak začne hystericky brečet a dostane se úplně do transu, že se bojí, že není zvykla být sama apod. Přestane jen když si k ní lehnu to pak do pár minut usne. Ale jakmile se zvednu tak je hned zase vzhůru, ma v sobě nějaký radar. Už nevím co s tím. Uvažuji o návštěvě psychologa. Má spolecny pokoj se sestrou, kterou to budí a pak také nemůže usnout. Nehledě na to, že já už bych ráda spala ve své posteli a celou noc v kuse. Je to začarovaný kruh. Nemáte nekdo prosim podobnou zkušenost? Za každou radu, co s tím budu vděčná. Děkuji 🙏
Noční můry, pokud přetrvávají dlouho, se léčí na neurologii, po potřebných vyšetřeních je možno nasadit léky na dozrání příslušných center v mozku.
Dceru bych přestěhovala k sobě do ložnice, ale s její postelí, aby tam měla své místo.
Není to tvoje chyba, některé děti k tomu mají indispozice a ponechat je samotné bez pomoci je nejen nevhodné, ale může být i nebezpečné. Jen jsi to měla dávno řešit, pokud se stav nelepšil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 07:20
Zkusila bych ji naučit, ať místo řevu přijde za tebou do postele. Třeba to i trénovat. Místo lehnuti si k ní ji doved k sobě. Párkrát pro ni půjdeš a pak třeba bude chodit už sama. Pořiďte ma cestu světla s pohybovým čidlem, ať nejde po tmě. Všechno ji vysvětli, nacvicte to. Nepůjde to hned, ale časem jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 07:27
Pokud jde o skutečné noční můry(pavor nocturnus), tak dítě v té chvíli o sobě neví, je dezorientováno, není schopno nějakého úsudku ani zvládnout předem nacvičenou cestu.
Ráno si většinou taky nic nepamatuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 07:32
Měli jsme to hodně podobné, začala jsem to teda víc řešit před nástupem do školy, takže o prázdninách jsme zavedli samostatné usínání (bez moji přítomnosti, já přečtu pohádky, pomazlim a pustím audio pohádku úplně potichu) a pak pomohl dlouhý motivační rozhovor na téma: ty to zvládneš, zvládla jsi už tolik věcí (naučit se chodit, mluvit, jezdit na kole…), zvládneš i tohle.
Argumentovala jsem i spaním kamarádů - takto u nás nikdo nemůže přespat, moji potřebou spánku a moji následnou ranní náladou, její potřebou spánku (tělo to potřebuje, abys rostla, měla krásně vlasy…), potřebou spánku všech ostatních (taky spí s mladším sourozencem v pokoji) a nějak si to sedlo. Základ je, aby se naučila usínat sama, nebo u nás to byl základ (že pochopila, že nakonec vždycky usne i bez maminky, nepotřebuje mě nutně).
U nás měl dcera argument, že se mnou je v bezpečí, že se bojí, tak jsem vzala kalkulačku a rikam: máš šest let, každý rok má 365 dní, to je XY noci a žádnou noc se ještě nic nestalo. Vždy bylo vše v pořádku a i dnes to tak bude, můžeš v klidu spát, slibuji, že se nic nestane…
Jako fakt to u nás v podstatě ze dne na den zabralo, po tom motivační povídání spala celou noc (i když se vzbudila, tak slíbila, že to zkusí sama a nebude mě volat a tak prostě sama usnula i v noci a zjistila, že to jde, že to zvládne), ale musíte tomu asi obě věřit, že to zvládne.
Ještě jsem dceři pořídila obrovského psa do postele jako „ochranáře“, k němu se tuli, to zase pomáhalo mě jako děcku (jsem taky měla strach a blbě usinala, ale věřila jsem, že by se toho psa zloděj leknul, to mě uklidnovalo).
Edit. Měli jsme to teda bez nočních mur, ty měla dcera jen v batolecim veku, že vůbec nevnímala a bylo nutné ji probudit. Pak už to byl jen návyk na maminku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 07:53
Dala bych jí postel do ložnice. Jestli má noční můry a hystericky brečí, tak bych ji samotnou spát nenechala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 07:59
Taky bych si ji brala k sobě. Já mám dceru také v ložnici a to má osm let. Prostě noční můry, šílený strach z nevím čeho. Tak než se trápit mám ji u sebe, vyspime se obě dobře a je mi jasné, že do dvaceti u mě ležet nebude 
nač to hrotit. Nebyly by jste ani první ani poslední. Než za ní chodit, zkuste to třeba takto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 08:02
Me dceri je 10let. Mely spolecny pokoj se segrou, ale ta chtela byt sama. Takze v ramci zachovani zdraveho rozumu jsem ji prestehovala(„kdy uz budu mit vlastni pokojicek“, co 10min)
Mladsi je bohuzel straspytel a mazlicek, tzn.citi se odstrcena a boji se. Motivacnich rozhovoru probehlo za cca rok milion. Kazdy vecer ronila slzy, porad popisovala ceho vseho se boji. To nefungovalo, byla to podvedoma taktika, jak me zdrzet dokud neusne, musela jsem toho nechat. Svitila ji lampicka i celou noc, poridila jsem ji pak takovou pro miminka s hvezdou oblohou z Lidlu za 149kc. Zivy pes ji spi pred dvermi. Kdykoliv muze prijit ke me do postele, nesmi me vzbudit(i tak se vzbudim), musi si donest vlastni polstar i perinu(jinak by se porad prevalovala ona i ja), vyuzije toho tak 1× za tyden. Ale i tak porad rozhovory o zlodejich, o pozaru, o strasidlech, o nemocich, o smrti atd…
Nejnovejsi vychytavku jsem poridila Andelske karty pro deti od Doreen Virtue, tuktuk, to dost pomohlo, treba si vytahla, „vyspinkej se“ a tam ji andele „rekli“, aby v klidu spinkala, ze ji ochranuji a jsou u ni i jeji rodiny. Pomohlo, ze ji to „rekla“ jina autorita. Ted se tesi kazdy vecer, co ji reknou(vsechny karticky jsou podobne), a spokojene si usne. Ale o andelech jsem ji rikala neustale i motlitbicky jsme odrikavali, tak je zna.
Netusila jsem, ze to muze byt i neurologicke, to bych rekla, ze muze, v techto vecech dozrava o hoodne pozdeji nez jine deti.
Me to nijak neotravuje(se starsi jsem si po nocich rozhodne uzila vic vstavani), akorat ji se snazim pomoct, aby mela pozitivnejsi nahled na zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.10.21 08:26
Moc dekuji za všechny rady a příspěvky. Dcera sama usíná s tím problém nemá. Volá mě pravidelná každou noc kolem 1 hodiny, do té doby spi bez problemu. Motivační rozhovory jsme také vedly, povidaly jsme di o spaní na táborech, u kamarádů, lepily jsme nálepky za každou noc kdy zvladla spat sama, ale těch by se dalo za posledni rok spočítat na jedné ruce. Nocni mury bude mít celý život, máme to v rodině trpí na to i dospělý. Ale já mám pocit, že ona toho často jen zneužívá, volá mě ze zvyku, protože tam nechce být sama, hystericky pláč přijde až potom co jí řeknu, že tam s ní spát nebudu. Když má noční můru opravdu tak to na ní poznám, je zpocena a rychle ji tluče srdíčko, takové noci to neřeším a samozřejmě tam s ní jsem! Vadí mi ty noci, kdy cítím, že toho zneužívá a využívá… zakladatelka
- Citovat
- Upravit
24.10.21 08:37
Trvalo to do 9 let, syn spal prostě se mnou.
Pokud se opakuje, je to na neurologa. Dokonce padla informace, že to může být začátek nějakého neurologického onemocnění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 09:19
@Anonymní píše:
Moc dekuji za všechny rady a příspěvky. Dcera sama usíná s tím problém nemá. Volá mě pravidelná každou noc kolem 1 hodiny, do té doby spi bez problemu. Motivační rozhovory jsme také vedly, povidaly jsme di o spaní na táborech, u kamarádů, lepily jsme nálepky za každou noc kdy zvladla spat sama, ale těch by se dalo za posledni rok spočítat na jedné ruce. Nocni mury bude mít celý život, máme to v rodině trpí na to i dospělý. Ale já mám pocit, že ona toho často jen zneužívá, volá mě ze zvyku, protože tam nechce být sama, hystericky pláč přijde až potom co jí řeknu, že tam s ní spát nebudu. Když má noční můru opravdu tak to na ní poznám, je zpocena a rychle ji tluče srdíčko, takové noci to neřeším a samozřejmě tam s ní jsem! Vadí mi ty noci, kdy cítím, že toho zneužívá a využívá… zakladatelka
Já mám zkušenost, že čím víc tlačím, tím víc se to nevyřeší. A jak by si to představovala dcerka? Aby ses i ty vyspala, případně že tatínek taky nechce být celé noci sám?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 09:24
@Anonymní píše:
Moc dekuji za všechny rady a příspěvky. Dcera sama usíná s tím problém nemá. Volá mě pravidelná každou noc kolem 1 hodiny, do té doby spi bez problemu. Motivační rozhovory jsme také vedly, povidaly jsme di o spaní na táborech, u kamarádů, lepily jsme nálepky za každou noc kdy zvladla spat sama, ale těch by se dalo za posledni rok spočítat na jedné ruce. Nocni mury bude mít celý život, máme to v rodině trpí na to i dospělý. Ale já mám pocit, že ona toho často jen zneužívá, volá mě ze zvyku, protože tam nechce být sama, hystericky pláč přijde až potom co jí řeknu, že tam s ní spát nebudu. Když má noční můru opravdu tak to na ní poznám, je zpocena a rychle ji tluče srdíčko, takové noci to neřeším a samozřejmě tam s ní jsem! Vadí mi ty noci, kdy cítím, že toho zneužívá a využívá… zakladatelka
A jka reaguje, když ji v tu jednu hodinu v noci půjde uklidnit třeba táta?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 10:56
Není to rozmazlení, je to spánková porucha v kombinaci s nezvládnutou úzksotí
Chcete dětského neurologa/žku a ten rodinný terapeut/ka by taky nebyl na škodu.
Tvoje dcera ti to nedělá naschvál a být na ni naštvaná za to, že je zaplavená úzskotí a neumí si s tím poradit fakt nepomáhá, naopak to situaci zhoršuje.
Ozvi se někomu z lidí, co umí dělat rodinnou terapii, zajdi tam nejdřív sama a domluvte se na nejvhodnějším postupu pro vás.
http://www. soft-zs. cz/akreditace/terapeuti#
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.21 13:47
@Anonymní píše:
Moc dekuji za všechny rady a příspěvky. Dcera sama usíná s tím problém nemá. Volá mě pravidelná každou noc kolem 1 hodiny, do té doby spi bez problemu. Motivační rozhovory jsme také vedly, povidaly jsme di o spaní na táborech, u kamarádů, lepily jsme nálepky za každou noc kdy zvladla spat sama, ale těch by se dalo za posledni rok spočítat na jedné ruce. Nocni mury bude mít celý život, máme to v rodině trpí na to i dospělý. Ale já mám pocit, že ona toho často jen zneužívá, volá mě ze zvyku, protože tam nechce být sama, hystericky pláč přijde až potom co jí řeknu, že tam s ní spát nebudu. Když má noční můru opravdu tak to na ní poznám, je zpocena a rychle ji tluče srdíčko, takové noci to neřeším a samozřejmě tam s ní jsem! Vadí mi ty noci, kdy cítím, že toho zneužívá a využívá… zakladatelka
I když by mě volala jen ze zvyku, nenechala bych ji spát samotnou. Nepřijde mi to jako využívání, prostě chce v tu chvíli mámu, tak bych s ní byla. Ale jak jsem psala předtím, my bychom to vyřešili tak, že by spala v ložnici, dokud by se na samostatné spaní sama necítila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Zdravím, rada bych se poradila ohledně spánku 7lete dcery. Zcela sebekriricky musím přiznat, že jsem vytvořila u své dcery závislost, kterou teď nevím jak odbourat.
Dcera od batolete trpí nočními můrami. Každou noc mě volá. Dříve jsem to řešila, že jsem přišla posadila se k ní a počkala až usne, ale stávalo se, že to bylo i několikrát za noc a ja už to přestala fyzicky zvládat. Tak jsem to začala řešit tak, že jsem si k dceři lehla a spala u ní. A to je ten kámen úrazu, dcera teď už neni schopna spát beze mě. Jakmile v noci zjisti, ze u ní nejsem tak začne hystericky brečet a dostane se úplně do transu, že se bojí, že není zvykla být sama apod. Přestane jen když si k ní lehnu to pak do pár minut usne. Ale jakmile se zvednu tak je hned zase vzhůru, ma v sobě nějaký radar. Už nevím co s tím. Uvažuji o návštěvě psychologa. Má spolecny pokoj se sestrou, kterou to budí a pak také nemůže usnout. Nehledě na to, že já už bych ráda spala ve své posteli a celou noc v kuse. Je to začarovaný kruh. Nemáte nekdo prosim podobnou zkušenost? Za každou radu, co s tím budu vděčná. Děkuji 🙏