Špatná koordinace a rovnováha 3,5 let

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

BarboraR93

195

1.7.26 14:03

načítám...

Špatná koordinace a rovnováha 3,5 let

Dobrý den, již od půl roku syna řešíme řekněme ne úplně ideální psychomotorický vývoj. Nyní mu je 3,5 roku. Co už vím dlouho je, že je hypotonik. Zhruba ve dvou a půl letech se začalo mluvit i o mozečku, ale že ještě dozrává atd., takže se vlastně neví, jaký bude finální stav. Syn je takový nekoordinovaný, neumí chodit střídavě po schodech (takto jen za ruku a nebo krok sun krok), neumí skákat, obecně vůbec nevyhledává pohyb (kdyby ho člověk nechal růst jak dříví v lese, tak by jen seděl), na prolézačky, aby se trochu hýbal, s ním lezu i já to ho musím hodně motivovat. Sebeobsluha hrůza - sice něco umí, ale hádám, že jelikož je to pro něj těžké, strašně blbě se na to soustředí a vyhýbá se tomu. Odchod, pokud chci, aby nějakou část oblékání udělal i on, je třeba na hodinu. Umí si zout a obout boty, stáhnout kalhoty a slipy (pokud si to navléká, tak to ale musím hodně upravovat), triko si dooblekne, pokud mu ho přetáhnu přes hlavu, sundat triko si umí, párkrát si oblékl kraťasy. Ale všechno opet za cenu přemlouvání. Očividně si vybírá hry, které ho nestojí tolik fyzické námahy - kreslení výjimečně a kdyžtak kreslí opravdu chvilku, skládání kostek nebo puzzli odmítá..preferuje si jezdit s autama nebo hrát nějaké scénky třeba s figurkami, ale opravdu jakmile se musí zapojit nějaká jemná motorika a koordinace, tam nastává odpor. Také nesnáší napodobování tělem - že uděláme kočičku atd. nehrozí.. proste vše spojené s tělem jedno velký špatný. Zajímalo by mne, jestli to měl někdo podobne a dite se alespoň přiblížilo vrstevníkům. Prosim nechci tipy - interevenci jsme zahájili brzy a děláme vše možné - lázně, smyslová integrace, koně, jsme objednaní na neueovyvojovku. Jinak syn také ale vykazuje i zlepšení - např. dřív se úplně vyhýbal chůzi, dnes ujde i treba dva kilometry za den (ne najednou), uz nevyhýbá schodům (dřív je uplne odmítal, nezbývalo než ho do víc jak tři let nosit.) Je také hodně impulzivní, nespavý..dekuji za všechno sdílení, pokud mate už starší děti s podobným příběhem!

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

pikola

35991

20629

1.7.26 14:44

načítám...

Doporučuji ergoterapii, našeho to naučilo hodně
U nas je to hypotonie a geneticky syndrom co má nižší růst svalů a taky špatné mluví. Neumi jezdit na kole, sebeobsluha taky nic moc ale uz je to lepší. Je mu 6. Oni to rychle všechno vzdávají, protože jim to jde těžko, ale dá se spousta natrénovat

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.7.26 17:59

načítám...

Je lepší se smířit s tím, že co se týká motoriky, dítě se motoricky nadaným vrstevníkům nepřiblíží nikdy. To píšu jako dospělá žena s dyspraxií. Jenom to v dospělosti může být přestat být tak nápadné a lze to kompenzovat jinými kladnými stránkami. Samozřejmě lze dítě naučit konkrétní dovednosti - moje dyspraktická devítiletá dcera jezdí na kole, na in-line bruslích, lyžuje, běžkuje, jezdí na koni, plave. Ale úroveň žádné z těch dovedností neodpovídá úrovni, které by se stejnou míru námahy dosáhlo sportovně nadané dítě. V překladu „strašně se snaží a stejně dosahuje podprůměrných výkonů“. Dceru naštěstí pohyb časem začal bavit, velkou roli hraje to, že jsme měli štěstí na všechny trenéry a instruktory, se kterými se setkala. Z dlouhodobého hlediska je však rozumné se soustředit na rozvoj jiných silných stránek, zvláště těch vedoucích ke slušným finančním příjmům v budoucnu. V dospělosti je často rozumnější si leckteré služby zaplatit, než se o manuální činnosti pokoušet sám.

Citovat
Upravit

Platanka

3929

3878

1.7.26 19:59

načítám...

Dyspraxie.

Mám takového osmileteho, taky jsme cvičili všechno možný, ale rozcvičit to nejde, vrstevníkům se teda neblíží. Já jsem si právě dřív myslela, že když budeme makat, tak se to spraví a bude „normální“. To nenastalo, ale ty jednotlivé věci se naučí, pokud je budete cvičit, i když třeba později. Střídání nohou na schodech jsme zvládli po velkém boji někdy v pěti letech.

Teď je skončil první třídu (v září mu bude devět), časem zřejmě dostane papír na dysgrafii, dyslexii, možná dysortografii. Aspoň matika je v normě. Roky jsme denně cvičili fyzio a logo, ale pohyb se nespravil a výslovnost taky furt špatná. Teď už to flákame, ale zase denně čte, tam se nám momentálně daří.

Radím hledat, co mu jde, a zaměřit se na to. To, co mu nejde, nevzdávat, ale vidět to realisticky. Když to nejde, tak to nejde, možná to půjde za rok, možná nikdy.

Osobně mě ničí, že každý odborník, který ho vidí, by mu hnedle šoupnul nějaké další procvičování. Deset minut denně, přece, každej má deset minut denně, a jestli ne, tak jsi špatná matka. Jenže když přijde z družiny a napíše úkoly, bývá tak kaput (pro tyhle děti je všechno náročnější než pro zdravé), že zvládneme už tak maximálně trénovat čtení, žádný další cvičení už ne, pokud má mít taky nějakej život a třeba si i hrát. I tu blbou logopedii jsem momentálně dost vzdala. Po víc než pěti letech už nemám sílu. Stejně mluví jako tydýt. Píše strašně. Čte blbě. Už se oblíkne, ale je to pro něj těžký. Zuby si sám nevyčistí, jídlo mu padá, všechno shazuje, ztrácí věci, nezavírá lednici, na noc má plíny, jsem už unavená. Jak něco přestaneme procvičovat, zas to zapomene dělat.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.7.26 23:20

načítám...

@Platanka píše: Více

Musím říci, že mi situaci velice ulehčilo to, že mindset „když budeme makat, tak bude dítě normální“ jsem se zkušenostmi sama se sebou nikdy neměla. Takže třeba dřít na tom, aby dítě střídalo nohy do schodů mě nikdy ani nenapadlo. Ano, ostatní děti to ve třech letech umí. Ano, moje dítě to neumí, což mě naprosto nepřekvapuje. Jednou se to nepochybně naučí. Takže se tím není třeba stresovat. Už ani zpětně nevím, v kolika letech se to dítě naučilo.

Totéž s výslovností. Na logopedii jsme začali chodit až v pěti a půl letech, dřív mi vzhledem k opoždění motoriky jako celku nepřišlo, že to má nějaký smysl. Zrovna výslovnost je aktuálně čistá, což jsem vzhledem k tomu, že mám sama výslovnost též v pořádku, očekávala.

Fyzioterapii cvičíme až teď kvůli posílení středu těla, ale přijde mi, že reálně nejvíc zabírá každotýdenní bouldering, který přece jen tělo aspoň trochu posílil a kupodivu s tím přišlo i výrazné zlepšení čitelnosti písma, byť dcera nadále píše tak pomalu, že časem bude muset přejít na elektronickou formu zápisků.