Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Špatné chování 2,5 roku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.2.24 17:57
Přijde mi jako úplně normální dítě, batolata mají v popisu práce být „na přesdržku“. Ale přes tu držtičku jí nedávej! 
Abys mě špatně nepochopila. Jak si sama viděla, je to k ničemu, max. se její chování ještě zhorší. Jinak podobně se choval můj syn přesně ve 2,5 letech. Byla jsem zoufalá, protože každá návštěva hřiště, kde byl větší nátřesk, to bylo utrpení. A já do toho za ním běhala na prolejzky těhotná, no hrůza. Pak jak kdyby mu cvaklo, ze dne na den přestal. Dnes je mu už šest a je to milionové dítě, v kolektivu oblíbené 
Kdybych mohla vrátit čas, asi bych se dočasně ani na podobná místa necpala a šetřila si nervy. Mně to bylo líto a chyběli mi dospělý, člověk má vždycky pocit, že to hrozný chování je asi jako navždy… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.2.24 18:12
@Zmatka
Nejhorší je, že v okolí nebo na cvičení se tak žádné dítě nechová. Většinou si hledí svého nebo svých maminek. Tu mou zajímá vše ostatní než já a právě vyvolává konflikty.
Jedna paní, co pravidelně na hřišti potkáváme nenechává své dítě s mým „kamarádit“. Na jednu stranu se nedivím, ale fakt se tomu snažím předcházet a je mi líto, že i když by to její dítě chtělo, tak se nám vyloženě vyhýbá.
Nejhorší jsou takový ty rady, kdy mi někdo z rodiny/přátel/známých řekne, že vynucovat si něco násilím nemůže… ale rady, jak to udělat nemají.
Starší generace radí dát na zadek a už jsem i z toho docela „unavená“, protože mám akorát pocit, že nezvládám výchovu a cokoli udělám, tak je špatně.
- Citovat
- Upravit
24.2.24 18:13
Tak mezi jiné děti nechoďte. Kamarádka takhle musela izolovat syna skoro na půl roku. Vždycky to jednou za čas zkusila, ale zas konflikt, tak zas do izolace a on se pak naučil, že když se chová ošklivě k dětem, tak mezi děti nemůže a přestal. Dneska je úplně normální a vychází i s mladšími dětmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.24 18:21
Neplacej po zadku, akorat ona bude taky placat. Prijde ji to normalni, kdyz to dela maminka. Ve skolce deti funguji zas jinak, tak je celkem pravdepodobne, ze toto tam delat nebude. Jinak nezbyva nez prezit, porad dokola hlidat a pripadne odnaset a pak v klidu vysvetlovat. Kdyz chce bit tebe, tak ji proste pevne chyt a drz nez ji to prejde. Nechodit na hriste neni reseni, protoze doma se to chovani k ostatnim detem nenauci. Ale vyhnula bych se, kdyz je natresk a po prohresku z hriste odchazet. Neumi se tam chovat, tak tam nebude. Casem to pochopi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.24 18:50
A když si násilím něco vezme, musí to vrátit a omluvit se? Nebo ji jen vezmeš a odneseš pryč?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.24 18:54
@Serpentini řekla bych, že jsi jako jediná navrhla rozumné řešení. Bohužel holčička na nic nereaguje, tak mamince nezbývá než minimalizovat konflikty omezením kontaktu. Strašně mě mrzí, že někteří toto kritizují, že holčička se to jinak než v kolektivu nenaučí, ale ruku na srdce kdyby se takové dítě ocitlo na hřišti s vaším dítkem tak by jste si hned stěžovaly.
Holčičce možná pomůže školka, je tam jiný režim a navíc nebude mít maminku věčně za zády, tak si nebude vyskakovat. Jediný problém jsou ty plínky, u vás ve školce je akceptují?
Příspěvek upraven 24.02.24 v 18:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.24 18:54
Domlouvání je na h*vno, to chce výchovu našich babiček. To vaše věčné domlouvání se vám jednou vymstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.24 19:02
@Valdik80 píše:
@Serpentini řekla bych, že jsi jako jediná navrhla rozumné řešení. Bohužel holčička na nic nereaguje, tak mamince nezbývá než minimalizovat konflikty omezením kontaktu. Strašně mě mrzí, že někteří toto kritizují, že holčička se to jinak než v kolektivu nenaučí, ale ruku na srdce kdyby se takové dítě ocitlo na hřišti s vaším dítkem tak by jste si hned stěžovaly.
Holčičce možná pomůže školka, je tam jiný režim a navíc nebude mít maminku věčně za zády, tak si nebude vyskakovat. Jediný problém jsou ty plínky, u vás ve školce je akceptují?Příspěvek upraven 24.02.24 v 18:55
Vzdyt do skolky jde v zari. Do te doby muze byt 10krat bez plinek. Je to jeste za pul roku. Pul roku v zivote maleho ditete je hodne. To muze byt uplne jinde. A navrhovat izolaci 
. To je za me blbost. Takze jako ma byt pul roku s holcickou jen v byte nebo po prochazkach(coz lze leckde hlavne za ruku) a pak sup do skolky. Tam se to vyresi. Ano, kritizuji davat male dite do izolace a nemrzi me to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.24 19:06
@Anonymní píše:
Ahoj, asi se potřebuji jen vypovídat, radu povzbuzení nebo ujištění, že nejsem tak špatná matka a je to jen období… a nebo naopak pěknou čočku.
Mám dítě 2,5 roku a nevychází s ostatními dětmi. Na dospělé si nedovolí, ale na mě s manželem a děti, ať už mladší nebo o něco starší, ano.
Mluvit teprve začíná, nemluví ve větách, o sobě mluví ve 3. osobě.
Stále má pleny, protože na WC/nočník nechce. Bez pleny a tepláků být také nechce. Je schopná si obojí donést. A chce obléct, protože na nočník prostě nechce. Čůrá občas ve sprše při večerní hygieně.
K jádru problému… nemůžu s ní chodit mezi jiné děti - ať už hřiště, dětské cvičení, herničky nebo návštěvy kamarádek. Strká, plácá a křičí na jiné děti. Vynucuje si hračky, které nejsou její jen proto, že je má zrovna ten druhý. Neustále ji musím stát za zadkem a když chytnu ruku, pak ji dám dál, protože v tu ranu hned kope, když nemůže plácnout a začne se vztekat. Když ji odnesu do jiné místnosti a jsem tam s ní, chce zpátky a má strašné záchvaty vzteku a pláče. V tu chvíli ani neposlouchá. Když to s ní chci probrat později, odsouhlasí mi to, ale nic si z toho do příště nevezme.
Do teď jsem vždy vysvětlovala, snažím se konfliktům předcházet. V poslední době, ale mám pocit jako kdyby konflikty přímo vyhledávala a komandovala ostatní, jak se mají chovat. V poslední době mi teda už ujely nervy, protože když se jí něco nelíbilo a nedalo se s ní domluvit, tak když nepomohlo 3. domluvení, že mě nemá bouchat, tak už jsem jí po tom zadku plácla. Zabrečela si, ale efekt 0.Tvrdohlavá je od mala. A období vzdoru jsme začali registrovat už od roku, kdy se vztekala a válela po zemi kvůli (pro nás) každé kravině, když nebylo po jejím. Odvádění pozornosti nikdy nefungovalo a nefunguje. Teď se s ní dá většinou domluvit, ráda mi pomáhá v domácnosti. Na vše říká „sama“ a chce si věci dělat po svém.
V září by měla nastoupit do školky a mám strach, že bude konfliktní a bude si tam dovolovat na ostatní. A já nevím, jak k ní už přistupovat. Zvlášť když mám pocit, že nic nefunguje…
@Anonymní píše:
Ahoj, asi se potřebuji jen vypovídat, radu povzbuzení nebo ujištění, že nejsem tak špatná matka a je to jen období… a nebo naopak pěknou čočku.
Mám dítě 2,5 roku a nevychází s ostatními dětmi. Na dospělé si nedovolí, ale na mě s manželem a děti, ať už mladší nebo o něco starší, ano.
Mluvit teprve začíná, nemluví ve větách, o sobě mluví ve 3. osobě.
Stále má pleny, protože na WC/nočník nechce. Bez pleny a tepláků být také nechce. Je schopná si obojí donést. A chce obléct, protože na nočník prostě nechce. Čůrá občas ve sprše při večerní hygieně.
K jádru problému… nemůžu s ní chodit mezi jiné děti - ať už hřiště, dětské cvičení, herničky nebo návštěvy kamarádek. Strká, plácá a křičí na jiné děti. Vynucuje si hračky, které nejsou její jen proto, že je má zrovna ten druhý. Neustále ji musím stát za zadkem a když chytnu ruku, pak ji dám dál, protože v tu ranu hned kope, když nemůže plácnout a začne se vztekat. Když ji odnesu do jiné místnosti a jsem tam s ní, chce zpátky a má strašné záchvaty vzteku a pláče. V tu chvíli ani neposlouchá. Když to s ní chci probrat později, odsouhlasí mi to, ale nic si z toho do příště nevezme.
Do teď jsem vždy vysvětlovala, snažím se konfliktům předcházet. V poslední době, ale mám pocit jako kdyby konflikty přímo vyhledávala a komandovala ostatní, jak se mají chovat. V poslední době mi teda už ujely nervy, protože když se jí něco nelíbilo a nedalo se s ní domluvit, tak když nepomohlo 3. domluvení, že mě nemá bouchat, tak už jsem jí po tom zadku plácla. Zabrečela si, ale efekt 0.Tvrdohlavá je od mala. A období vzdoru jsme začali registrovat už od roku, kdy se vztekala a válela po zemi kvůli (pro nás) každé kravině, když nebylo po jejím. Odvádění pozornosti nikdy nefungovalo a nefunguje. Teď se s ní dá většinou domluvit, ráda mi pomáhá v domácnosti. Na vše říká „sama“ a chce si věci dělat po svém.
V září by měla nastoupit do školky a mám strach, že bude konfliktní a bude si tam dovolovat na ostatní. A já nevím, jak k ní už přistupovat. Zvlášť když mám pocit, že nic nefunguje…
No, co na to říct…to budou mít ve školce radost z „takovéhle osobnosti“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
24.2.24 19:16
Rozumí to dítě věku? Má možnost někde si s 1, 2 dětmi trénovat sociální dovednost?
Pokud nemluví může být problém to, že se vlastně nedorozumí a neví jak jinak má komunikovat?
Učíte ji komunikovat jinak?
Musí pak ty věci dělat ( omluva, vrácení hračky, atd…).?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.2.24 19:22
@mokkk Když něco vezme. Snažím se, ať to vrátí, protože to není její. Když řeknu, ať se omluví, tak se urazí a „ne“. Tak hračku vrátím já, omluvím se dítěti nebo mamince a jdeme pryč.
@Valdik80 Neakceptují. Když sama okénku odložila, tak jen dole bez. S kalhotama se hned počůrala a jak začala zima, tak jsme měli podezření na zánět močáku. Tak jsem to radši nechala na později až bude tepleji. Teď plenu vyžaduje, ale to se s teplým počasí určitě zlepší a naučí.
@Pitřice píše:
Domlouvání je na h*vno, to chce výchovu našich babiček. To vaše věčné domlouvání se vám jednou vymstí
Super, a to je jaká? Když domlouvání nepomohlo a už mi ruply nervy, tak jsem ji plácla. Nic si z toho nevzala. Takže?
@Oriseka Izolovat ji úplně nechci. Když je konflikt, omluvím se a jdeme pryč. Bohužel s křikem, vztekáním a nesu ji v podpaží, aby mě nemohla bouchnout nebo kopat.
@ibis To bohužel slýchávám často… vlastně proto píšu sem. Máš nějakou radu nebo sis potřebovala rejpnout?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.2.24 19:29
@kocourGarfield
Když se s ní na něčem potřebuju domluvit doma, rozumí. Když něco chce, tak neumí celé věty, ale pár slov dohromady dá. Při vztekání nejvíc používá „svě jméno chce“. Ale nedá se jí vysvětlit, že tohle zrovna teď nemůže, ale může třeba tohle…
Když vím, že někam jdeme, tak mluvím o tom, co tam budeme dělat, že tam budou jiné děti a že žádné bouchání a strkání, že ostatní děti to bolí. Když dojde ke konfliktu a chytnu ji ruku, spustí hysterák do doby než ji pustím. Během toho mě vůbec nevnímá a chce pryč. Když ji pustím nebo se trochu uklidní, tak ji řeknu, že ještě jednou a jdeme domů. To dodržím a dopadá to tak, že jdu pryč se řvoucím dítětem.
Mám pocit, že i když se snažím uznat její pocity a nabídnout jinou možnost, tak spolu „bojujeme“.
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
24.2.24 19:31
@Anonymní píše:
@kocourGarfield
Když se s ní na něčem potřebuju domluvit doma, rozumí. Když něco chce, tak neumí celé věty, ale pár slov dohromady dá. Při vztekání nejvíc používá „svě jméno chce“. Ale nedá se jí vysvětlit, že tohle zrovna teď nemůže, ale může třeba tohle…Když vím, že někam jdeme, tak mluvím o tom, co tam budeme dělat, že tam budou jiné děti a že žádné bouchání a strkání, že ostatní děti to bolí. Když dojde ke konfliktu a chytnu ji ruku, spustí hysterák do doby než ji pustím. Během toho mě vůbec nevnímá a chce pryč. Když ji pustím nebo se trochu uklidní, tak ji řeknu, že ještě jednou a jdeme domů. To dodržím a dopadá to tak, že jdu pryč se řvoucím dítětem.
Mám pocit, že i když se snažím uznat její pocity a nabídnout jinou možnost, tak spolu „bojujeme“.
Co se stane když ji to dítě vrátí?
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
24.2.24 19:32
@Anonymní píše:
@kocourGarfield
Když se s ní na něčem potřebuju domluvit doma, rozumí. Když něco chce, tak neumí celé věty, ale pár slov dohromady dá. Při vztekání nejvíc používá „svě jméno chce“. Ale nedá se jí vysvětlit, že tohle zrovna teď nemůže, ale může třeba tohle…Když vím, že někam jdeme, tak mluvím o tom, co tam budeme dělat, že tam budou jiné děti a že žádné bouchání a strkání, že ostatní děti to bolí. Když dojde ke konfliktu a chytnu ji ruku, spustí hysterák do doby než ji pustím. Během toho mě vůbec nevnímá a chce pryč. Když ji pustím nebo se trochu uklidní, tak ji řeknu, že ještě jednou a jdeme domů. To dodržím a dopadá to tak, že jdu pryč se řvoucím dítětem.
Mám pocit, že i když se snažím uznat její pocity a nabídnout jinou možnost, tak spolu „bojujeme“.
Ja si úplně nemyslím, že to musí nutně být jen výchovou a povahou. Konztovala jsi to s nějakým odborníkem? Myslím dobrého psychologa ne epipi, klidně mu to nahrát na video?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj, asi se potřebuji jen vypovídat, radu povzbuzení nebo ujištění, že nejsem tak špatná matka a je to jen období… a nebo naopak pěknou čočku.
Mám dítě 2,5 roku a nevychází s ostatními dětmi. Na dospělé si nedovolí, ale na mě s manželem a děti, ať už mladší nebo o něco starší, ano.
Mluvit teprve začíná, nemluví ve větách, o sobě mluví ve 3. osobě.
Stále má pleny, protože na WC/nočník nechce. Bez pleny a tepláků být také nechce. Je schopná si obojí donést. A chce obléct, protože na nočník prostě nechce. Čůrá občas ve sprše při večerní hygieně.
K jádru problému… nemůžu s ní chodit mezi jiné děti - ať už hřiště, dětské cvičení, herničky nebo návštěvy kamarádek. Strká, plácá a křičí na jiné děti. Vynucuje si hračky, které nejsou její jen proto, že je má zrovna ten druhý. Neustále ji musím stát za zadkem a když chytnu ruku, pak ji dám dál, protože v tu ranu hned kope, když nemůže plácnout a začne se vztekat. Když ji odnesu do jiné místnosti a jsem tam s ní, chce zpátky a má strašné záchvaty vzteku a pláče. V tu chvíli ani neposlouchá. Když to s ní chci probrat později, odsouhlasí mi to, ale nic si z toho do příště nevezme.
Do teď jsem vždy vysvětlovala, snažím se konfliktům předcházet. V poslední době, ale mám pocit jako kdyby konflikty přímo vyhledávala a komandovala ostatní, jak se mají chovat. V poslední době mi teda už ujely nervy, protože když se jí něco nelíbilo a nedalo se s ní domluvit, tak když nepomohlo 3. domluvení, že mě nemá bouchat, tak už jsem jí po tom zadku plácla. Zabrečela si, ale efekt 0.
Tvrdohlavá je od mala. A období vzdoru jsme začali registrovat už od roku, kdy se vztekala a válela po zemi kvůli (pro nás) každé kravině, když nebylo po jejím. Odvádění pozornosti nikdy nefungovalo a nefunguje. Teď se s ní dá většinou domluvit, ráda mi pomáhá v domácnosti. Na vše říká „sama“ a chce si věci dělat po svém.
V září by měla nastoupit do školky a mám strach, že bude konfliktní a bude si tam dovolovat na ostatní. A já nevím, jak k ní už přistupovat. Zvlášť když mám pocit, že nic nefunguje…