Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Špatný pocit...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.6.15 21:34
Tak já se s tím nesetkala, ale nemej žádný pocit viny. Rikas, ze ted malou milujes a to je důležité. Předpokládám, ze i když jsi z ni nebyla „na větví“ starala ses, jak mas. Miminko určité citové nestradalo. Důležité je, ze ji ted davas tu lásku. Určité ví, ze ma tu nejlepší maminku na světě! 
Příspěvek upraven 05.06.15 v 21:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.15 21:38
Ahoj,
neboj, tvoje pocity jsou úplně normální. zažila jsem přesně to samé. v 36tt akut císař, a synka mi dali až někdy 4. den, cpali mu sondu a krmili cizím mlíkem. pak mu nacpali rovnou flašku, takže s kojením útrum rovnou. do toho, když jsem přišla k inkubátoru - vy jste tu zas? to vaše mimino furt řve a strašně smrdí když se po… podotýkám, že vážil 1,6 kg a byl tak bezbranný… ale ty začátky mi taky chyběly. do roka nás nutili k vojtovce, ač žádnou asymetrii neshledali. chybělo mi to tolik, že jsem se ho naučila milovat v tom pravém slova smyslu až někdy kolem toho roku. ano, postarala jsem se o něj, se vším všudy, ale prostě, něco tam chybělo…pak to naštěstí přešlo úplně a fakt bych ho nedala…
druhý byl narozen normálně, po porodu nechali přisát a já byla blahem bez sebe…bylo to tak něco jiného a pořád je 
nebo jse, všechno se srovná, věř jí, má jen tebe a ty ji, a pak to bude ok.
a do druhého jdi, určitě bude všechno v pořádku.
zkus se nad tím nedobrým začátkem povznést, prostě to vytlačit, zapomenout, a bude líp 
hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.15 21:51
Jak píše @Andenne je to normální, jen se o tom nemluví, protože převládá obraz okamžitě štastné matky. Ale tak to fakt každá nemá.
Já jsem to nezažila, ale často pracuji se ženami, které mají (mimo jiné) i tento problém. A je jich fakt hodně. Přijmi to, jak to bylo, teď obě děti miluješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.15 21:55
@Anonymní píše:
Zdravim a moc prosim o zachovani anonymity, mam 8mesicni dceru, hned po porodu jsem mela zdrejme poporodni depresi, ktera uz se me ale nastesti nedrzi…malou jsem proste nemela moc rada prislo mi jakoby to miminko nebylo moje, bylo to mozna i tim ze kvuli zdravotnim potizim male jsme hned po porodu nebyli spolu ale az treti den, potom hrozne stresu a litani po doktorech, vubec jsem si ty nase zacatky neuzivala a hrozne me to mrzi, ted uz malou nadevse miluju a mam z ni radost ale porad nad tim musim premyslet jak jsem si to neuzila kdyz byla malinke miminkomam takovy pocit ze bych mela mit dalsi dite a uzit si ten zacatek co mi tak trasne chybi
stalo se nekomu neco podobneho? vyrovnali jste se s tim?
Důležité je, že ji miluješ teď. Teď je ten pravý začátek. Pouze teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
5.6.15 22:23
Určitě je strašně důležitý to prvotní setkání, když dítě vyjde na svět. Taky mi hodně dlouho chybělo to, že já jsem byla uspaná a syna jsem viděla už umytého, zabaleného, všichni už ho měli v rukách a já si ho pochovala až další den. Vůbec ten první pohled na něj byl zvláštní, čekala jsem víc (z těch různých filmů a videí hned po porození dítěte) a takhle jsem vedle sebe měla nějaký dítě, o kterým jsem ani nevěděla, jestli je vlastně moje 
Teď už je to fuk. Řekla bych, že se to zlomí, když to dítě ti samo dá najevo, že ty seš ta jeho máma, kterou potřebuje. Každej den mi to vynahrazuje, když se na mě ráno žulí z postýlky 
Čert vem prvních pár dní, máme před sebou celý život, tak nač si to kazit 
- Citovat
- Upravit
5.6.15 22:32
Trochu se mi to stalo. Přesně jako ty jsem si říkala, že druhé dítě to spraví. U druhého pohoda, ale nespraví to to co si myslíš. Je ale lepší mít dvě děti, protože se soustředíš víc na obě a míň než na každého zvlášť. O tom žádná Držim palce, aby ses toho blbýho pocitu co nejdřív zbavila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.15 23:24
Mám to přesně jako @RadkaCh Akutní císař, pak mi na JIP přinesli nějaké dítě, no dát mi v ten moment sousedky kluka tak by mi to asi bylo úplně jedno, nic jsem k dceři v ten moment necítila. Samozřejmě jsem se pak o ni starala, když mi ji dali na pokoj, ale, že bych cítila bůhví jakou lásku to tedy ne, prostě ty první okamžiky po narození jsou velmi důležité a my o ně byly ochuzeny, ale bylo to proto aby se narodila zdravá a ta láska k ní přišla postupně. No a druhé dítě bych ráda rodila přirozeně už jen pro to abych zažila to co jsem při dceři nezažila, ale pokud tomu bude cokoliv bránit a bude mi doporučen druhý císař, tak do něj půjdu, zdraví je nejdůležitější a milovat ho budu stejně, i když možná zase bez té prvotní záplavy štěstí. Tak uvidím zhruba za měsíc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 14:36
@Anonymní píše:
Zdravim a moc prosim o zachovani anonymity, mam 8mesicni dceru, hned po porodu jsem mela zdrejme poporodni depresi, ktera uz se me ale nastesti nedrzi…malou jsem proste nemela moc rada prislo mi jakoby to miminko nebylo moje, bylo to mozna i tim ze kvuli zdravotnim potizim male jsme hned po porodu nebyli spolu ale az treti den, potom hrozne stresu a litani po doktorech, vubec jsem si ty nase zacatky neuzivala a hrozne me to mrzi, ted uz malou nadevse miluju a mam z ni radost ale porad nad tim musim premyslet jak jsem si to neuzila kdyz byla malinke miminko
Ahoj. Já to cítila úplně stejně. První syn je nedonošený, po porodu musel do inkubátoru, kde byl několik dní. Já ho u sebe moc neměla. Doma jsem ho měla ráda tak nějak automaticky - je můj, tak ho mám ráda. A tak jsem fungovala. Asi v jeho 5 měsících se to otočilo a já ho začala strašně milovat. A hrozně jsem si vyčítala, že až teď, že jsem se o něj po porodu nebála (vůbec jsem si tenkrát nepřipouštěla, že by se mu mohlo něco stát), že mi mohl umřít atd. A strašně moc jsem chtěla druhé. Právě proto, abych mu (spíš sobě) vynahradila to, co jsem prvnímu nedala. Naštěstí byl muž rozumnější a do druhého jsme nešli. Máme ho až teď, když jsou prvnímu 3 roky. To jsem si zase prošla opakem, a zase to odnesl první. Druhorozeného mi hned dali na břicho, hned se přisál, byli jsme spolu a já se zamilovala na první pohled. Doma jsem pak začala mít pocit, že prvního už tak moc nemiluju. Strašně jsem se tím trápila a zvažovala psychologa. Otočilo se to poté, co si starší málem vyrazil zub a muž s ním jel na pohotovost. Já byla doma s mladším a měla hrozný strach o staršího. Teď jsem konečně v pohodě a miluju je oba stejně moc
Neboj, to přejde. Užívej si ho teď a snaž se mu vynahradit ty začátky. Musíš je vynahradit jemu, ne sobě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 14:41
Minulost nezměníš, takže ti zbývá jediné - plně se soustředit na přítomnost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Zdravim a moc prosim o zachovani anonymity, mam 8mesicni dceru, hned po porodu jsem mela zdrejme poporodni depresi, ktera uz se me ale nastesti nedrzi…malou jsem proste nemela moc rada prislo mi jakoby to miminko nebylo moje, bylo to mozna i tim ze kvuli zdravotnim potizim male jsme hned po porodu nebyli spolu ale az treti den, potom hrozne stresu a litani po doktorech, vubec jsem si ty nase zacatky neuzivala a hrozne me to mrzi, ted uz malou nadevse miluju a mam z ni radost ale porad nad tim musim premyslet jak jsem si to neuzila kdyz byla malinke miminko
mam takovy pocit ze bych mela mit dalsi dite a uzit si ten zacatek co mi tak trasne chybi 
stalo se nekomu neco podobneho? vyrovnali jste se s tim?