Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hele z nas je to horsi a horsi s tim spanim. Aktualne ji je 13 mesicu, Od malicka spala s nami v posteli, okolo 8. mesice jsem ji zacala ucit na postylku s tim, ze vydrzela spat celou noc a okolo 5. Jsem ji brala
do postele. No a ted posledni mesic vydrzi v postylce 2 hodiny a jeste se budi a pak musi do postele, jinak odmita spat.
vezmu do postele, behem minuty spi a spi az do rana.
Ja tak nejak doufam, ze to dite pak samo pochopi, ze uz s nama spat nechce ![]()
Vse kolem spanku se bude porad menit. Nejlepsi je nemit zadne predpoklady a ocekavani. Normalne bych ho nechala spat u vas. Nema cenu veci lamat pres koleno. Kazde dite je jine a casem se ty veci stejne meni. Dite potrebuje maminku a kazde jinak dlouho. Ja mam svuj spanek rada, takze delam vzdy vse, abychom se vsichni dobre vyspali. Prvni syn chtel spis svoji postylku. Druhy spis chtel byt s maminkou. Fakt to nema cenu resit. Ono to zas bude jinak. Odstehujes treba deti do svych pokojicku a ony stejne budou chodit v noci k tobe a pak treba uz to bude vypadat, ze se definitivne jsou u sebe v pokoji a pak prijde nemoc a jsou zas zpet.
Všechny děti mi spaly v posteli. První 8 měsíců, druhý 3 roky, třetímu budou 4 a ještě to na odchod k sobě nevypadá. Do puberty u nás nebude. Ale nám to nikomu nevadí zatím nijak zvlášť.
Ja bych delala to, co je v dane obdobi nejjednodussi, tedy vzala si ho do postele. A nic neplanovala. Porad se vse meni a to, co plati dnes nemusi platit zitra.
My tedy s malym spime radi a na nicem netrvame a i tak se to stridalo. Dokud byl kojenej, tak spal s nami, nemusela jsem nikam vstavat a vetsinu kojeni prospala. Po odstavu, v 15 m, jsem ho zkusila uspavat v postylce a najednou to slo a zacal vylozene odmitat byt v nasi posteli. Dokazal prospat celou noc v postylce. No a ted se to pomalu zase otacelo, nejdriv se stehoval k nam treba kolem 3., pak kolem pulnoci, devate a ted uz jsme se na to vykaslali a spi opet celou noc ve 20 m s nami
postylku uz rusime a dame k nasi posteli detskou postel a uvidime, jak o ni projevi zajem. Nic neplanujem, nechavame to na nem
@DandátkoP píše:
Hele z nas je to horsi a horsi s tim spanim. Aktualne ji je 13 mesicu, Od malicka spala s nami v posteli, okolo 8. mesice jsem ji zacala ucit na postylku s tim, ze vydrzela spat celou noc a okolo 5. Jsem ji brala
do postele. No a ted posledni mesic vydrzi v postylce 2 hodiny a jeste se budi a pak musi do postele, jinak odmita spat.vezmu do postele, behem minuty spi a spi az do rana.Ja tak nejak doufam, ze to dite pak samo pochopi, ze uz s nama spat nechce
Dcera to pochopila v 8 letech, kdy se narodil jeji bracha, stejne obcas v noci prisla, ze se boji a chce spat s nami…no a synovi bude 10 let a porad je se mnou v posteli
Ale nutno podotknout, ze jsem sama, pritel s nami nebydli, takze mista je v posteli dost a zatim nam to tak vyhovuje…az bude chtit odejit, tak odejde… ![]()
Taky se nam to zbortilo ve ctvrtem mesici. Od te doby spi s nami. Budou mu dva ![]()
Můžete ho zkusit nechat spát u sebe, když už toho mate fakt dost a potřebujete se vyspat, a až se zas budete cítit dost fit na nějakou větší akci, přenesete ho do postýlky
A třeba zrovna bude mít období, ze mu to vadit nebude ![]()
Tak nějak bezne cca 4m se to láme. Od te doby i já mám zas dítě v posteli. Jedine když cítím. Ze jsem fakt strašně unavená a vytuhnu až moc, tak ji radši na několikrát zkouším dat do postýlky. Jinak nejvíc se mi osvědčil pytel na spani, protože ji nedavam z teple náruče do studené postele což ji budilo
Měla jsem postýlku s jednou boční stranou úplně oddělanou a přisunutou vedle sebe k posteli, takze byl u sebe a zároveň vedle mě a měli jsme dost místa. Přišlo mi takové přirozené být s tím miminkem co nejblíž a nedovedla jsem si ani představit, že by byl třeba metr ode mě sám v postýlce.
Ale zas je pravda, že si pobyl nějakou dobu v inkubátoru a tak byl od malička zvyklý spát sám a ze začátku v zavinovačce a nebyl kojen
a spí pořád dost dobře. Teď má 2,5 roku a usíná se mnou v posteli, někdy ho tam nechám, někdy ho přenesu a někdy se u sebe vnoci vzbudí a jde zase ke mě. Všechno je úplně v klidu.
Ale asi bych to vždy dělala nejpohodlněji pro vás všechny. Vaše miminko je ještě malé, nehrotila bych zatím samostatnou postýlku někde mimo
Neřešila bych, to miminko chce prostě maminku, vždyť má pár měsíců… Já mám v posteli dvě holčičky 2 a 5 let (a partnera, k manželské máme přiřazenou další postel) a jsme spokojeni všichni
Mam zkusenost se tremi detmi, ze diky spolecnemu spani se nasytily moji pritomnosti, naplno si naplnily potrebu fyzicke blizkosti a hlavne (!!) naucily se spat v kuse, protoze na kojeni jim stacilo zavrnet a kojily se defacto v polospanku.
Jo, trvalo to tak do 2,5 roku (odstav cca ve dvou), ale pak presly do sveho a pokracovaly v tom celonocnim spani.
Od te doby spi jako dreva, muzu luxovat a spi.
Zatimco postylkove deti v 1,5 roce vylezou z postylky, o pulnoci dojdou k tobe a budou se takhle budit a chodit treba do deseti let.
(Fakt casto se tohle deje.)
Tak si vyber, co je lepsi.
Tak ono spíš záleží, kdo to má jak a co komu vadí. Já se třeba s dítětem v posteli pořádně nevyspim. Ráno vstávám rozbitá. Takže pro mě bylo důležité učit děti spát samotné. Starší dcera spala od konce 6ti nedělí sama v postýlce. Té to vyhovovalo, my jsme ji rušili a spala tak celou noc. Druhá zase kvůli rekonstrukci nemohla do pokojíku, ale přesto spala v posteli u té mé a ve 4tém měsíci šla do svého pokoje. Já jsem vždy neměla problém obětovat svůj spánek a svůj klid, abych je nenaučila spát u nás v posteli. Takže jsem na kojení vstávala a chodila do jejich pokojů kojit. Samozřejmě když je nemoc, strach atp tak třeba starší přijde nebo mladší si do postele vezmu, ale dělám to minimálně. Pro mě je večer a noc, jedinou chvílí, kdy můžu konečně dělat něco svého a mít klid, potřebuju se v posteli roztáhnout, abych měla kvalitní spánek a samozřejmě si děláme čas na sebe i s manželem. Nemám žádné hlídání, jsem s dětmi celé dny věnuji se jim, ale má ložnice je můj chrám a tam je vážně nechci…
@Nelahee píše:
Měla jsem postýlku s jednou boční stranou úplně oddělanou a přisunutou vedle sebe k posteli, takze byl u sebe a zároveň vedle mě a měli jsme dost místa. Přišlo mi takové přirozené být s tím miminkem co nejblíž a nedovedla jsem si ani představit, že by byl třeba metr ode mě sám v postýlce.
Ale zas je pravda, že si pobyl nějakou dobu v inkubátoru a tak byl od malička zvyklý spát sám a ze začátku v zavinovačce a nebyl kojena spí pořád dost dobře. Teď má 2,5 roku a usíná se mnou v posteli, někdy ho tam nechám, někdy ho přenesu a někdy se u sebe vnoci vzbudí a jde zase ke mě. Všechno je úplně v klidu.
Ale asi bych to vždy dělala nejpohodlněji pro vás všechny. Vaše miminko je ještě malé, nehrotila bych zatím samostatnou postýlku někde mimo
Takhle to mam taky a stejne to dite vi, ze neni nalepeny na mame a dozaduje se ty postele ![]()
@Sonarka píše:
Dcera to pochopila v 8 letech, kdy se narodil jeji bracha, stejne obcas v noci prisla, ze se boji a chce spat s nami…no a synovi bude 10 let a porad je se mnou v posteliAle nutno podotknout, ze jsem sama, pritel s nami nebydli, takze mista je v posteli dost a zatim nam to tak vyhovuje…az bude chtit odejit, tak odejde…
Sakra, to jsem asi uplne cist nechtela
![]()
Ahoj holky,
Malymu je 4.5m. Posledni cca mesic bojujem trosku s kojenim - ale kojim a nejvic se nam ted osvedcilo v leze.
Uspavam kojenim.
Driv jsem ho houpala, kojila a dala do postylky. Usnul okolo 19:00. Vzbudil se na prvni kojeni v 1:00 a sup zas do postylky a pak v 5:00 na druhe kojeni a zustal uz se mnou v posteli a v 7:00 vstavacka.
Ale TED, cely tenhle krasny system je naruseny - nevim cim nevim proc
- a kdyz ho uspim na sobe houpanim a kojenim a dam jo do postylky tak ho to vzbudi a je jekot. Chce furt abych byla u nej.. Tak ho proste nechavam ted celou nco spat u nas v posteli. Obcas se vzhudi a jen me hleda, jakmile ho chytnu nebo me ucejtu tak zas usne..
Ale nechci aby spal u nas, chci aby spal u sebe ale on to odmita a pak vlastne ani ja ani on ani manzel se nevyspi protoze proste breci a stejnw to konci ze usneme spolu v nasi postli.
Tak se chci zeptat, kdyz ho ted necham u sebe v posteli - jde ho to pak odnaucit aby treba za par mesicu sel zas sam do svy postylky? Nebo bude chtit pak spat jen s nama?
Nebo jak to mam udelat-
jsem z toho nestastna… mate nekdo rady? Podobne Zkusenosti? 
Dekuju moc