Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Jinak vycházím i z dřívějších reakcí, když jsme se zmínili o stěhování, tak mladší syn úplný zásek, slzy, že nikam nechce.
Nebudou brečet…věčně…zvyknou si…řekla bych jim pravdu…a pokud máš za sebou manžela…jděte…a buďte konečně sami.
@Ariadne mimochodem…jak se ti podařilo přesvědčit nebo donutit manžela?
@1010 píše: Více
Už to bylo ve fázi, kdy šlo o udržení našeho manželství a také se už dostal do stavu mysli, že nemusí plnit očekávají svých rodičů, jak se domníval před 12 lety a také přibyly hádky s rodiči kvůli výchově dětí, ohledně domu. Tchán vždy chce podle svého a nesmí se tu nic udělat podle nás.
@1010 píše: Více
No syndrom uvařené žáby jak z učebnice. Sama to nechápu
@Ariadne píše: Více
Máme to stejné…ale jen s tchýní…a nikdy nepochopím tu neochotu a neempatii…se domluvit a přizpůsobit…když se přispívá vzájemně finančně a určitě i pomocí.
Příspěvek upraven 16.09.24 v 21:49
@1010 píše: Více
Asi jo, řeknu jim důvody ze svého dospelackeho pohledu a nastinim výhody. Třeba že si budeme moct pořídit kočku, kterou děti chtěly, ale děda nedovolil.
@1010 píše: Více
Asi povaha
my se samozřejmě taky podíleli na některých investicích a ještě by byly třeba, ale nemáme vlastně do toho co mluvit, tak se nic nedělá.
@Ariadne píše: Více
Přesně…děti vychází z toho…že rodina to s námi myslí dobře…ale ono to tak často není 😃 😃. A už vůbec nechápu…proč si ve svém patře…které si platíte nemůžete pořídit kočku.
A je to fakt horší? Kde je ten dům? Já jsem vyrostla na vesnici, ale kdyby se naši tak v mých 10 přestěhovali do města, byla bych přeštastná.
@Kolicek95 píše: Více
Je to v rámci města akorát panelák, ale ve slušné části. V podstatě na kopci, než jsme teď a dvě děti ze tří by to měly blíže do školy a na kroužky. Hřiště i na fotbal před panelakem, ale není to holt dům se zahradou.
@1010 píše: Více
Patra nelze úplně oddělit, je to spíše podkroví. Máme tu 3 místnosti a koupelnu s WC a kočka by i tak mohla dolů a škrabala nábytek, smrdela a tak. Horko těžko jsme přinesli morče a křečka
Kuchyň a obývák společný, to bych nedala ani rok, natož 12 let.
Nešlio udělat dvě plnohodnotné bytové jednotky?
Dobrý večer,
karty už jsou rozdány, ale stále mi vrtá hlavou jedno téma a říkala jsem si, že třeba tu padnou nějaké nosné myšlenky, které by mi pomohly
Bydlíme 12 let v domě u tchánovcu, kteří nás tu chtěli. Dům postavili, manžel jediný syn, velká očekávání a sny o tří generačními bydlení. Máme tři děti a obyváme první patro, kuchyň a obývák dole společný. Ve druhé části domu bydlí prababi 92 let. Do té její části by se měli časem přestěhovat manželovi rodiče a my zůstat v té větší. Zahrada a suterén by byly navždy společné. Že to byla chyba, teď už vím. Začala jsem to zjišťovat po pár letech a tlačila na stěhování. Do toho moje operace zad a děti, až to došlo do chvíle, kdy jsem byla fakt zoufalá a říkala si, že začnu pít nebo se zblázním.
Před měsícem jsem našla prima byt v paneláku 4+1 velký, slušný vchod, čtvrť, hřiště, na půli cesty k babickam a do školy, práce, kroužky… značka ideál. Ale pořád je to panelák. Mně to vyhovuje, ale obávám se reakce dětí, hlavně těch dvou mladších. Jsou zvyklí na zahradu, na každodenní přítomnost babi a prababi. Zatím to ví jen dcera, ta s tím nemá problém, ale synové
Máme podepsanou rezervaci, v listopadu budeme mít klíče a stěhování je reálné po novém roce. Pořád se to ve mně mele, že jim možná kazím život. Manželovi rodiče to neví a nebudou mít pochopení. Že vlastně jdeme z většího do menšího, ale vlastního. Nejsem si jistá, že tohle děti budou chápat jako důvod stěhování z domova, který znají od mala.
Nějaké rady, nápady, jak to těm dětem vysvětlit? Kdy ji to říct? Říkala jsem si, že až budou dosavadní majitelé vystěhováni a my budeme mít klíče, že je tam vezmeme na prohlídku a pak to řekneme i doma.
Díky všem za přečtení