Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
No tak já bych teda byt na vesnici zatím pronajímala aby to neslo nějaký příjem a nechala manžela hledat práci tam kde teď jste. Nejhorší dobu než novou práci najde bych se snažila překlepat uskromněním se na nejvyšší míru a s pomocí mamky. Třeba by našel práci už za měsíc, nebo dva a z pronajímání by taky něco bylo a měli by jste se fajn tam kde jste. Tohle zní hrozně a je mi tě líto ![]()
Takovy je zivot. Taky se mi nechtelo stehovat, ale kvuli manzelove praci to bylo az do zahranici a vidam rodinu jednou rocne. Je mi moc lito, ze mamka vidi nasi malou jenom pres kameru a nemuze s ni travit vice casu, ale nekdy to holt nejde jinak. ![]()
POdle mě je hloupost odjet. Pak tam třeba nenajdeš práci ty, to si moc nepomůžeš. Máš tam zázemí, dítě babičku, podporu - neodjížděla bych.
Navíc jde vidět, že ty sama nechceš, jde ti to proti mysli. Jdeš do nejistoty - malá vesnice, úplně jiné poměry, cizí ženksá-tchyně, která tě dost pravděpodobně bude štvát. Chlap se navíc dost možná bude chovat jinak, takto ve svém prostředí..
NEdělala bych to být tebou.
@Anonymní píše:
Nevim, co pritel dela, ale vim, ze v Pardubicich se prace sehnat da, je tu hodne prilezitosti
Mi nebydlime v pardubicich ale ve svitavach a resim to ze mi bude smutno po rodine ale co mam uz svoji rodinu taksnad to bude dobry
@Anonymní píše:
Nevim, co pritel dela, ale vim, ze v Pardubicich se prace sehnat da, je tu hodne prilezitosti
tak on Pardubickej kraj nejsou jen Pardubice…
nevim, kolik času a peněz by sežralo dojíždění Svitavy x Pardubice, ale zakladatelko… Já bych přemýšlela i nad tím, jak to jednou bude s prací u Tebe, kde budeš mít větší šanci práci najít… Manželovi rodiče bydlí taky v Pardubickým kraji a s prací je to tam bída. Přemýšleli jsme, že bychom tam třeba zkusili předělat nějakej baráček, ale nakonec po zvážení pro a proti to padlo… Pokud blbé hledá uplatnění i chlap, pro tebe s dítětem to bude ještě mnohem těžší…
Pokud se budeš stěhovat s tím, že už teď si říkáš, že to je děs, že budete kousíček od tchýně, že ti říkají, od tchýně pryč… tak to dopadne blbě. Není lepší tam jít s tím, však spolu vyjdeme, nastavíme pravidla atd…? Počítáš s tím, že když budete tak kousek, tak tchyně bude třeba chtít vozit prcka, častěji ho vídat… když k tomu přistoupíš s klidnou myslí, že je to babička, tak budeš v klidu…
Tak já bych se taky nechtěla stěhovat, pokud máš zázemí, tak je lepší zůstat, jednou ho budeš potřebovat u hledání práce ty. A nevěřím na řeči - jinak to nejde, jak ti některé píšou, není to pravda, vždy to jde, když se chce. Já se stěhovala za chlapem, ale chtěla jsem, takže dobrovolně. A už vůbec nevěřím řečem - museli jsme se stěhovat do zahraničí. Vždy se člověk může rozhodnout. Brala bych slovo - muset- na místě, kdyby šlo o zdraví a o stěhování z Ostravska někde na čistší vzduch např.
No ja jsem od rodiny podstatne dal, deti zatim nemam, ale nekdy to tezke je…a taky si pobulim. Jenze vim, proc to delam. Za sebe ti uz ted reknu, ze 250km je nic, bezne jezdime 300km jednim smerem kazdy vikend, kdyz je hezky ![]()
Nicmene nemela by ses citit do takoveho rozhodnuti „dotlacena,“ to budes nest blbe.
@Rashina píše:
No tak já bych teda byt na vesnici zatím pronajímala aby to neslo nějaký příjem a nechala manžela hledat práci tam kde teď jste. Nejhorší dobu než novou práci najde bych se snažila překlepat uskromněním se na nejvyšší míru a s pomocí mamky. Třeba by našel práci už za měsíc, nebo dva a z pronajímání by taky něco bylo a měli by jste se fajn tam kde jste. Tohle zní hrozně a je mi tě líto
Souhlasím! Já bych neodešla! Prostě by to musel chlap zařídít a vymyslet. Ještě tu někdo psal, že se bude chovat jinak doma a to je víc než jasný, nebude to on, kamarádi, maminka o patro výš. No nikdy! Přece není jediný řešení stěhování, práci určitě sežene i kdyby měl dojíždět.
Já bych byla nešťastná a naprosto tě chápu, proto bych si dupla a řekla - všechno jde když se chce. Přeji hodně štěstí a aby jsi zůstala u rodiny a manžela tam kde jste ![]()
Zakladatelko, asi ti moc neporadím, ale jen ti řeknu, že je to těžké být takovou dálku od rodiny. Přestěhovala jsem se s manželem z Ostravy kousek za Prahu, jelikož dostal pracovní nabídku v Praze v rámci firmy a další věc byla ta, že již tady měl barák a platila se na něj hypotéka a zbytečně by ležel ladem.Pro mne jako rodilou Ostravačku, která v životě neopustila toto město kromě dovolených, výletů atd. to byl mazec.Ze začátku jsem si těžko zvykala, párkrát to i obrečela, ale pomalu si zvykám, i když stále nikoho tady kolem neznám. Tak držím palce, ať se dobře rozhodneš a at to dopadne jakkoliv, ať jsi šťastná…:)
Podle mě lepší se odstěhovat a mít peníze na živobytí než třeba půl rok žít jenom z peněz co dostáváš ty
Bydlím od rodiny 500km, teď se k tomu ještě mamka odstěhovala za prací na druhej konec republiky, takže od ní jsem kolem 1000km, neříkám že je to lehký, ale šla jsem sem za chlapem dobrovolně, vídat ho jednou tejdně na víkend se mi opravdu nechtělo. Tchýně bydlí ve vedlejším vchodu a krom ní a manžela a teď tedy naší malé tu nikoho nemám, jelikož mi nejde pře pusu jazyk. Občas na mě padne jakejsi splín, pobrečím si, že tu nemám za kým jít, s malou nemůžu do kroužků apod., ale dobrý, je to o zvyku. Budeš pořád v prostředí, kde se domluvíš, můžeš za mamkou jezdit na návštěvy. Nebo bys byla radši, aby tam šel chlap, když tam má práci hned jistou a místo mamky nevídal malou on? To asi ne
A třeba to s tchýní nebude tak hrozný, nastavíte si nějaký pravidla a budete vycházet
Ber to tak, že je to babička stejně jako tvoje maminka
A kdyby to tam nedej bože pro tebe bylo opravdu neúnosné, nemohla sis zvyknout, tak o tom hlavně mluvte a chlap může i na dálku hledat práci v okolí současnýho bydliště, no ne? ![]()
@Gabii94 je to těžké, ale není to nemožné. Osobně mám rodinu 450 km. A dá se to. Jsme v denním kontaktu přes mobil, skype a pod ![]()
@Clairisek píše:
Podle mě lepší se odstěhovat a mít peníze na živobytí než třeba půl rok žít jenom z peněz co dostáváš tyBydlím od rodiny 500km, teď se k tomu ještě mamka odstěhovala za prací na druhej konec republiky, takže od ní jsem kolem 1000km, neříkám že je to lehký, ale šla jsem sem za chlapem dobrovolně, vídat ho jednou tejdně na víkend se mi opravdu nechtělo. Tchýně bydlí ve vedlejším vchodu a krom ní a manžela a teď tedy naší malé tu nikoho nemám, jelikož mi nejde pře pusu jazyk. Občas na mě padne jakejsi splín, pobrečím si, že tu nemám za kým jít, s malou nemůžu do kroužků apod., ale dobrý, je to o zvyku. Budeš pořád v prostředí, kde se domluvíš, můžeš za mamkou jezdit na návštěvy. Nebo bys byla radši, aby tam šel chlap, když tam má práci hned jistou a místo mamky nevídal malou on? To asi ne
A třeba to s tchýní nebude tak hrozný, nastavíte si nějaký pravidla a budete vycházet
Ber to tak, že je to babička stejně jako tvoje maminka
A kdyby to tam nedej bože pro tebe bylo opravdu neúnosné, nemohla sis zvyknout, tak o tom hlavně mluvte a chlap může i na dálku hledat práci v okolí současnýho bydliště, no ne?
Tyjo, vidím, že se snažíš se svou situací vyrovnat statečně, ovšem taky se mi zdá, že ses rozhodla tak silně bojovat, že jsi zapomněla, že žiješ jen jednou. Tvá izolace mě přímo děsí a chválím tě, jak jsi se dokázala obětovat, ale tohle by mi za ty prachy (který z toho asi máte) fakt nestálo. Já věřím, že když se chce, jde zařídit lecos. Netlačila bych to tady tak natvrdo jako některý (prostě bych si dupla atd..) to určitě ne, je to o kompromisu. Ale jestli je její chlap ochotnej tam zůstat a celý se to má pobořit jen proto že teď nemá práci… byla by to škoda. Snad se neurazíš… je to jen můj názor a na jednu stranu tě obdivuju, ale jako ty bych určitě žít nechtěla. ![]()
Prestehovali jsme se kvuli praci 3000 km, rodinu vidim tak jednou za rok. Hodne taky zalezi, jak vychazis s pritelem. My sice nemame hlidani, ale aspon nam nikdo do niceho nekeca..
@cher píše:
Tak já bych se taky nechtěla stěhovat, pokud máš zázemí, tak je lepší zůstat, jednou ho budeš potřebovat u hledání práce ty. A nevěřím na řeči - jinak to nejde, jak ti některé píšou, není to pravda, vždy to jde, když se chce. Já se stěhovala za chlapem, ale chtěla jsem, takže dobrovolně. A už vůbec nevěřím řečem - museli jsme se stěhovat do zahraničí. Vždy se člověk může rozhodnout. Brala bych slovo - muset- na místě, kdyby šlo o zdraví a o stěhování z Ostravska někde na čistší vzduch např.
Ale na té vesnici mají vlastní byt, na kterej platí hypotéku, přítel tam má jistou práci. Oproti tomu tam, kde bydlí teď, platí zbytečně nájem navíc, přítel o práci přišel… Takže jediný „zázemí“ je zakladatelčina máma, která je asi živit nebude… ![]()
Na té vesnici budou mít blízko zase tchyni, to je taky babička jejich dítěte… ![]()
Já. Na jednu stranu zakladatelku chápu, nechce se jí od mámy, mně by se taky moc nechtělo, měla bych stejný myšlenky, jak ona, ale podle mě všechno mluví spíš pro to stěhování se…
Jo kdyby aspoň ona tam práci měla a přišla by o ni kvůli stěhování, bylo by to zas něco jinýho…