Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Holky, ani nevíte, jakou mi děláte radost, když píšete, že to není problém a jste spokojené.
Já se třeba těším, že bych si mohla pořídit pořádného psa, jak jsem vždy chtěla, kočky… Děti by si mohly hrát na zahradě - to jsem jako malá zažila, protože jsme často jezdili k příbuzným…
Na druhou stranu jsem zvyklá jít támhle kouknout do obchodu, támhle se projít s kočárem na náměstí… Jenže ještě víc mě láká (budu ošklivá) zbavit se tchýně a mít psychický klid a přírodu kolem sebe…
Zakl.
Vyrostla jsem v 20.-ti tis. městě, bydlela ve velkoměstě a teď žijeme cca 10 km od velkoměsta. Máme tu veškerou občanskou vybavenost - škola do devítky, školka, zdravotní středisko, lékárnu, tři sámošky…Na větší nákupy jezdíme do velkoměsta, ale v pohodě si nakoupím i tady. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout, ale co máme mrňouse číslo 2 a staršího ve školce, začíná se mi tu čím dál víc líbit. Jezdí nám sem vlak i bus. Sice si lidi více „vidí do talíře“, ale ono je to někdy lepší než úplná anonymita.
S tou zahradou je to super - třeba dneska jsem skoro hodinu mohla nechat oba syny (6 a 3) na zahradě s „dálkovým“ dohledem
.
I to kamarádství dětí mi tady na vsi přijde takové jiné (jsem z města).
Já jsem tu maximálně spokojená s poměrně idylickým životem na malé vsi s obč. vybaveností blízko většího města.
Edit - pracovně jsem pobývala tři měsíce v Praze. Bydlela jsem v podnájmu. Za tu dobu jsem shodila asi pět kilo, byla jsem nervózní, pořád unavená, ve stresu. Asi je to fakt o typech a já jsem vyloženě maloměstský nebo velkovesnický typ
.
Příspěvek upraven 02.02.12 v 17:10
No zkusila jsem oboje ale ves mně ubíjí
ale to asi záleží na typu člověka
to musíš vědět sama jestli to dáš nebo ne ![]()
Mikky: Kéž by to člověk věděl dopředu. ![]()
Mili: Když tak čtu Tvé příspěvky, napadá mě, že by nebylo špatné zjistit, jestli je ve vsi nějaká omladina, aby si měl náš prcek s kým hrát. Jen jsem koukala, že tam mají hasiče (i pro děti), takže se asi docela starají. Pak nějaké plesy, masopustní průvody… Můj manžel se zná se starostou a ten je prý taky fajn.
Crystaů87: Z jakých důvodů? Chybělo by Ti něco konkrétního?
Zakl.
Anonymní píše:
Ahoj holky,
ráda bych věděla, jestli se některá z Vás ocitla z města na vesnici a zda toto rozhodnutí bylo šťastné či ne.
Já jsem původem z většího města, za manželem jsem se přestěhovala do menšího, kde bydlíme na okraji - trochu jako vesnice, ale do centra je to cca 30 minut pěšky. Ale bydlíme tu u manželových rodičů a z mnoha důvodů tu začíná být „těsno“.
Teď se nám v nabídce RK zalíbil domeček s krásnou zahradou, který se ale nachází v obci, která má jen kolem 200 obyvatel. Manžel bude mít spojení do práce lepší, než teď (i tak dojíždí), já horší a navíc přímo v obci není školka.
Kromě zahrady je jednoznačnou výhodou hlavně cena - za tu bychom dům ve městě nikdy nepořídili. Takže dilema je to obrovské - v tomto hlavně pro mě.
A jak jste na tom vy? Litovaly jste někdy?PS: Omlouvám se za anonym. Chodí sem někdy i členové rodiny, kteří ještě ani netuší, že máme v plánu „zmizet“.
Vy se máte.
Já pocházím z vesnice, nyní žiju ve velkééém městě
a chceme zmizet na vesnici, jen co se naskytne možnost.
michaba83 píše:
Bydlím na vesnici 167 obyvatel. Nemáme obchod, školu, školku, nic jen hospodu a kostel. Do města to máme 15 minut autem. Neměnila bych
HA! Nás je 120
A nemáme ani hospodu ani kostel. Ale obchod zase jo ![]()
Neměnila bych za nic na světě, miluju to tady! Na tak malý počet obyvatel je tu hodně dětí, hodně dospělých v našem věku. no nemám si na co stěžovat.
Ale je pravda, že dvě auta jsou nutnost.
Jé, tak zrovna hasiče starší syn miluje. Chodí od pěti na kroužek, zrovna se učí vázat uzly a jezdí taky na soutěže.
Ve školce je tu 54 dětí a ve škole (jen první stupeň) 50. Z toho většina je tady ze vsi. To byla jedna z hlavních podmínek - vrstevníci pro děti.
Příspěvek upraven 02.02.12 v 17:20
Tak ja pochazim z maleho mestecka a na dva roky jsem se prestehovala za muzem do Prahy.....des bes.Kdyz jsem videla, ze svagrova nemuze kluky samotny pustit ven si hrat a tak kluci chodi na desitky krouzku nebo sedi doma u telky…obcas vylet, nebo chata.....odmitla jsem mit deti v Praze,nastesti chlap s tim nemel problem. Ted uz bydlime na vesnici, mame rodinku a jsem maximalne spokojena…synovci k nam jezdi kazdy prazdniny,pac se tu muzou sami flakat po venku
Navic jsme tu za 2× tak velky byt se dvorkem dali pulku, co stal nas 3+1 v panelaku…takze jsme splatili skoro celou hypoteku:-) Za me bych nevahala:-)
Holky, moc děkuju za názory a těším se i na další. Každý mi pomáhá utvořit si vlastní obrázek. ![]()
Zakl.
jjelena píše:
Bydlíme na vesnici 2 měsíce a zatím jsme nadšený, ale Kladno ( 70 tisíc obyvatel) je 2,5km, naše vesnice má 1900 obyvatel, je tu pošta, školka, škola, obchod, doktor a bůh ví co ještě. Původem jsme z Prahy. Na malou vesnici o 200 obyvatelích bych klidně šla, ale jen v případě, že mám město u nosu, jezdit třeba 20km na nákup a za aktivitama by mě fakt dost obtěžovalo.
Zřejmě bydlíme někde „vedle“ sebe…
Jinak já bych také neměnila,je tu vše co člověk potřebuje do města kousek a pro děti super…ale do nějaké zapadlé výsky nevím jestli bych šla ![]()
ahojík tak já bydlela ve městě(sice jen 2roky ale stacilo to) a ted vesnice 150obyvatel nemame obchod skolku doktora jen hospodu ale nemenila bych
do skolky to je kousek k doktoru taky zajedu do 10minut takze urcitě bych neměnila a prcek je nejštasnejsí dítě na světě ![]()
Právě že já už nic víc nechci, nám to takhle stačí, proto jsem ani nezjištovala, co víc tu je
navíc oba s manželem dojíždíme do práce do Prahy, takže nákupy zvládáme cestou v Praze nebo v Kladně. Ale jsme původem pražáci, takže tohle je pro nás kompromis, vesnice hned u města, nedaleko Prahy. Pro mě je důležitý i to, že až holky půjdou pařit do Kladna, nebude pro nás problém pro ně ty 3km sjet i kdykoliv v noci.