Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
nějaká změna u maminky? Třeba nový partner? Zvířátko?: Bydlení, nebo tak něco?
Jinak ano může to být vývojové. Taky se to může zhoršit s nástupem do školy - rozdílný přístup ke škole, rozdílný styl výchovy.
Asi bych maminku nevolala na uspávání - pak to bude zkoušet častěji a intenzivněji. Ale taky to mohlo být přetažením…
Udělat si před spaním rituály a ty dodržovat
aby dcera věděla a měla předvídatelnost jak to u tatínka bude. Ale nezlobit se na ni. Je maličká, potřebuje jistoty a ty se ji každý týden mění. To je moc těžké i pro dospěláka, natož pro ni. Kde je její doma? Zkus si představit, že ty jsi každý týden jinde a nemůžeš to ovlivnit, rozhodují to za tebe jiní - to je sakra únavné. ![]()
Je to normální. Dítě se pořád vyvíjí, psychika se mění. Chudák dítě, nemůžete si ho teď střídat častěji? Týden je pro takhle malou holčičku dlouhý.
V tomto věku je běžná znovu separační úzkost u dětí, u kterých neproběhla nebo na ni nebylo reagováno adekvátním způsobem.
Střídavá péče není nic přirozeného a může to být důsledek.
Je mi líto každého dítěte, které musí být v roli batůžku, který si rodiče předávají a ještě si musí tvořit vztahy s novými partnery a dalšími lidmi.
Rada na to moc není. Za mě je celá střídavá péče nepřirozená a selháním systému.
Dítě se mění, vše se mění… střídavka není jen procházka růžovou zahradou… matku bych rozhodně nevolala domů, stačí telefonát… holčičku co nejvíc mazlit, naslouchat, spací rituály a předvídatelnost - to je zde řečeno správně, taky pomáhá stejná hodina k ulehnutí, pak povídání nebo čtení pohádky, klidně malá lampička, oblíbený spinkáček do postýlky…
Matku moc neřešit, nemluvit o ní rozhodně ve zlém ani uštěpačně, nic negativního.. děti to hodně vnímají…
obrňte se, ex je její máma, ještě hodně let musíte fungovat a aspoň se vzájemně rozumně tolerovat..
hodně štěstí
@1Pears1 píše: Více
Je lepší, když má dítě jen jednoho rodiče? ![]()
Mám skoro pětiletou dceru a ta po mně fňuká, i když jde do školky. Pořád mluví, jak se jí po mně stýská a to se vidíme denně. Ta vaše malá chudinka na střídavce musí hrozně trpět. A je úplně jedno, že ty se k ní chováš hezky a otec je fajn. Máma je prostě máma a malé se stýskat bude. Střídavka je peklo a u takhle malých dětí by neměla být vůbec.
Bohužel mluvím z vlastní zkušenosti, ne u malé, ale u starších dětí (náctiletí). Nevím proč je to tak protěžovaný způsob teď. Asi by si měli soudci a sociální pracovníci taky zkusit stěhovat se týden co týden do jiné domácnosti, aby vůbec věděli, co těm dětem způsobují.
@Anonymní píše: Více
Takže bys raději své děti viděla jen jeden víkend za 14 dní? ![]()
@Yasmen píše: Více
Pokud to znamená stabilní zázemí tak klidně ano. Tobě by se to líbilo, sbalit si svých pět švestek a každých pár dní se stěhovat do jiné domácnosti?
@Yasmen píše: Více
Je zcela prirozene, ze ma dite jednoho primarniho pecovatele. Takze stridavka neni pro dite, ale je o egu rodice. Dite muze mit primarniho pecovatele a deuheho, ktery sw ucastni presne stejne jako b uplne rodine jen castecne… vikendy, krouzky, obcas pres noc… V uadne uplne rodine se nikdo nestara 50 a 50 %. Takze tyhle manipulativni otazky jsou jen manipulaci.
Tady se do toho plete nextka a jeni vyjadreni dost ukazuje kde je problem
.
Pro dite je proste stridavka spatne, je jedno co okolo naplkate.
@Yasmen píše: Více
Tal to ale byt nemsuis, deuhy rodic ho muze videt kazdy den, jen sw nemusi dite stehovat sem tam pro ego daneho rodice
@Yasmen píše: Více
No, drahá, já jsem ta matka, co se stará, se mnou děti být chtějí. Nikdo neříká, že jeden domov pro dítě znamená odstřihnout druhého rodiče. Mohl by se vidět s dítětem, kdy chce, ale věř, že ten druhý většinou nechce a stačí mu ty víkendy co 14 dní. Ale ty evidentně vlastní zkušenosti z této oblasti nemáš, takže je naprosto zbytečné ti něco říkat.
@1Pears1 píše: Více
A jak bys to teda chtěla řešit? Ty bys ustoupila a nechala dítě chlapovi? A vídala jednoi za 14 dnů na víkend? To asi ne, co? ![]()
Fakt by mě zajímalo, jak bys to řešila. Zvlášť, když ti rodiče nejsou schopni komunikovat a dělají si naschvály ![]()
Nevlastni syn mel podobna obdobi, kdy mu maminka hrozne chybela a kazdy vecer po ni smutnil. V necelych sesti letech se teda stridal v rezimu 2-2-3. Pomahalo rict, ze to tak byva, ze cloveku nekdy po mamince smutno je a ze si ma vzpomenout co spolu naposledy hezkeho delali, nebo co budou delat az se uvidi a moc to nezivit. Ne, ze bychom to chteli zamest pod koberec, ale proste se v tom nehnipat. Mel to pak i obracene, u maminky si styskal po tatovi.
Pak byla jeste obdobi, kdy za maminkou smutnil kdykoli, kdyz jsme po nem neco chteli, treba i uklidit nadobi ze stolu. Svesil hlavu a smrknul, no, vystoupeni na Oscara, takze velmi brzo jsme tehdy zase pochopili, ze zkousi.
Zdravím, chtěla bych se zeptat na vaše zkušenosti, jestli zažíváte něco podobného a jak se s tím případně vyrovnáváte nebo jestli se to zlepšilo/zhoršilo časem.
Partner má dceru z předchozího vztahu ve střídavé péči týden - týden, bude jí brzy 6 let. S dcerou má blízký vztah od narození, takže při rozchodu nebyl ani režim péče v řešení, bylo jasné od začátku, že bude s oběma rodiči. Střídavá péče aktuálně funguje cca rok a půl, vždy bez problémů. Resp. s dítětem bez problémů, s bývalou ženou je to peklo, velké konflikty, regulérní šikana z její strany. Ale snažíme se, aby se to malé dotýkalo co nejméně. Mě má malá moc ráda, čím dál tím víc, když nejsem s nimi, pořád se na mě ptá, voláme si atd. (s partnerem spolu ještě oficiálně nebydlíme, ackoliv jsem s nimi často).
Poslední cca měsíc se však setkáváme s velkým steskem po mamince, přišlo to z ničeho nic. Upozorňuji, že ten rok a půl si na ni celý týden u nás vůbec nevzpomněla, nechtěla jí ani zavolat. Nyní se to úplně obrátilo a téměř každý večer začne fňukat, že chce maminku (celý den samozřejmě bez problémů, až když přijde ta unavená doba před spaním nebo když musí udělat něco, co se jí nechce). Většinou to podchytíme a neeskaluje to, ale jednou už jsme měli incident, že jsme paní raději pozvali domů, aby ji před spaním pomazlila a uspala ji. Asi nemusím říkat, že to není nic moc příjemného vzhledem k velmi negativním vztahům. Netuším, jestli je to vývojové nebo prostě takové období (ty Vánoce moc nepomohly, byla většinu času u tatínka, prostě to tak letos vyšlo), nebo to má nějaký další důvod (něco se děje na „druhé“ straně), který se my nedozvíme. Co se děje v týdnu u maminky bohužel netušíme a ani se s paní o tom nelze bavit. Prosím o rady nebo zkušenosti, jak jste se s tím vyrovnali vy.
Příspěvek upraven 22.01.26 v 07:41