Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To že kojené děti štípou maminky, to vím. Taky jsem byla kolikrát zrasovaná
. Snažila jsem se mu ručku chytit, když byl větší, jemně jsem ho taky štípla a upozornila ho, že to bolí. JENŽE, teď při pití začal štípat sám sebe. Trvá to už skoro 2 měsíce, štípe se do krku a už to má skoro do krve. A ne jen při kojení (které je teď už jen 2× denně), ale i při pití ze své lahve nebo skleničky. Když mu ručku chytnu, okamžitě se začne vztekat a odmítá se napít. Začíná mě to dost trápit
Máte nějaké tipy, jak by jsme se toho zlozvyku mohli zbavit?
A druhá věc…jen tak pro zajímavost. Mají vaše děti nějakou „úchylku“? Luky se strašně ujíždí na zipech. Drží ho to skoro půl roku, zipy ho fascinují. Když vidí zip, musí ho „vyzkoušet“, párkrát zapnout a rozepnout. V tu chvíli absolutně nevnímá okolí, ale pokud mu zip seberu, tak nejančí. Tak bych se ráda ujistila, že tahle fascinovanost na určitou věc je normální ![]()
Díky za jakoukoliv odpověď ![]()
Ha! A kdo říká, že štípou jenom kojené děti?
Taky mám pěknou sadistku
, od narození na UM. A co mu dát do ruky nějakou hračku, nebo nějak upoutat pozornost, i třeba televizí, aby zapomněl, že vůbec nějaký krk má?
zuzouš píše:
Ha! A kdo říká, že štípou jenom kojené děti?Taky mám pěknou sadistku
, od narození na UM. A co mu dát do ruky nějakou hračku, nebo nějak upoutat pozornost, i třeba televizí, aby zapomněl, že vůbec nějaký krk má?
takže i nekojené?
![]()
S hračkou mi švihnul o zem (vyzkoušeno), vyloženě s takovým gestem, že ho nemám otravovat a krk si rasuje v pohodě i když kouká na televizi. Mě spíš zaráží, že to má spojené jen s tím pitím. Jindy to nedělá. Z obyč. skleničky pít neumí (tu by musel držet oběma rukama) a jakoukoliv jinou flašku udrží v jedné ruce. Už jsem i sháněla nějakou, kterou by opravdu musel držet oběma, ale nenašla jsem ![]()
Úchylku máme. Moje dcera ujíždí na mých loktech…
Od miminka vyžadovala, abych ji držela za ruku, když usínala, a ona mi prstíky projížděla klouby na prstech… Jak povyrostla, toto ji opouštělo a přestěhovalo se na lokty. Kdykoli je byť jen malinko nervózní nebo kdykoli vidí, že se opírám dlaněmi o zem a mám natažené ruce s odhalenými lokty (asi tak stopadesátkrát za den
), vystartuje po nich a začne mi je škrábat (nebo pokud má „něžnou náladu“, hladit)… Nebo jí pomáhám obléknout mikinu a ona natáhne obě ručky a nehty škrábe moje lokty… Nevím už, co s tím - už ji i drsně okřikuju, dokonce často pořádně plácnu nebo oplácím
ale když je mi to prostě taaaaak šíleně nepříjemné, bolí to… ![]()
A co mu dát na krček nějaký šátek, třeba jen na to kojení?
Jinak Tom je závislý na mé pize, kterou mám na paži. Když mu není dobře, je mu smutno, mazlíme se nebo ho ukládám ke spaní, tak mi vleze do rukávů a nebo vyhrne a drží se pihy
. A to je mu 5 let
!
Rituálek
.
Úchylku má starší na rejdění jiným od lokte k rameni a zpátky (se fakt můžu zbláznit, když třeba spěcháme, zavazuju děckám boty, a on mi začne hrabat v rukávu a snaží se dosáhnout, kam až nejdál to jde), mladší na moje vlasy (dlouhou dobu s nimi usínal, dost se mi to nehodilo, když např. byl ještě v postýlce a já měla po nočním výjezdu na pohotovost propíchnuté ucho, chtěla jsem spát v polosedě, jak mi z něho teklo, a musela jsem být jak vývrtka, aby přes šprušle dosáhl na vlasy).
A přijde mi moc vtipné, že se tyhle věci dědí. Já jsem si jako malá kousala zevnitř tváře, myslím, že je mám i celkem zjizvené, a moje maminka se přiznala, že to dělala jako dítě taky. Takových případů poděděných absurdních úchylek máme povícero.
Roláček zkusím, třeba ho to aspoň přiměje nepadat do takového transu při tom pití ![]()
Občas šptípe do krku i mě a dělá to právě, když se chce uklidnit. Ale je docela brutální, tak se bráním ![]()
Ale ten flek na jeho krku, ten mi nedá spát. Že jsem to nezarazila hned na začátku. Ale vůbec si neuvědomuju, kdy to začal dělat
, vím jen, že zhruba před dvěmi měsíci jsem to zaregistrovala jako dost častý jev a od té doby to dělá pořád.