Strach z druhého miminka

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
1.11.21 21:14

Strach z druhého miminka

Ahoj, vím, že tato diskuze může rozpoutat spoustu kritiky, proto bych ráda zachovalá anonym.
Vždycky byl můj sen mít 2 děti a stále je. Máme doma 2,5 leteho syna a za rok mi končí řidičák, svou práci miluju, těším se do ní a proto vím, že kdybych se za rok vrátila do práce už se k dalšímu dítěti nedokopu. Manžel by si druhé dítě taky přál. Syna milujeme, je pro nás vším a opravdu nechci, ať teď znim jako krkavčí matka, ale nebaví mě miminka…
Syna jsem si začla užívat, až když měl rok. Do té doby jsem to spíše „protrpěla“. Opravdu je pro mě vším, ale to miminkovské období mě vyčerpáva.. vyčerpávalo mě řešit, kdy musíme jet, aby to vyšlo na spánek, počítat, kdy bude mít hlad, tahat s sebou neustále kopu plen, ubrousků atd, řešit opruzeniny, zoubky… Jsme aktivní rodina, chodíme na hory, s přáteli na výlety, naprocházky, na různé akce, hrady atd…
Děti mám ráda, ale nejraději bych porodila už roční dítě. Možná to bude i tím, že syn byl jako miminko hodně vzteklý, vztekal se na rukách, v kočárku, v nosítku. V klidu vydržel vždy jen chvíli a vím, že ne každé dítě je takové.
Těhotenství pro mě taky byl stres, od začátku rizikové, pak mi zastavovali porod a nakonec traumatický zážitek z porodu.
Strašně bych si přála druhé dítě, ale kdyby šlo přeskočit těhotenství a první rok. Jsem rozhodnutá do toho jít, ale zajímaji mě zkušenosti i druhých, kteří na to měli stejný pohled a šli do toho. Zvládli jste druhé miminko lépe, když jste věděly do čeho jdete?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
160
1.11.21 21:33

Ahoj, prvni těhotenství bylo bez problémů, ukázkové, porod hrůza (kleště), malá byla do cca 1 roku neklidná, hodně brečela. Pro me to bylo hodně náročné. Řekla jsem, že do druhého už nepůjdeme. V jejích 2 letech jsem začala názor měnit. 2 dny před jejími 3 narozeninami mi vyšel pozitivní těhotenský test. Dneska mám 7mi týdenní mimčo a je to něco jiného, užívám si to mateřství více. Sice 2 děti a skloubit vše je náročnější, ale nelituji toho. Jsem ráda za 2 děti

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
116
1.11.21 21:37

Taky mam radeji vetsi deti, mimina mi moc nerikaji.. a trvalo mi 10 let než jsem sama sebe k miminu přesvědčila (vetsi dite bych brala hned).. a… je to stejný :mrgreen: prijde mi to druhy snad horsi, ale to bude tím, že jsem víc stará a unavena :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
390
1.11.21 21:45

Ja taky nemam rada miminkovske obdobi. Zejmena tchyne vzdycky rikala „bud rada, dokud to jen lezi“, ale pro me je to naopak tim lepsi, cim vic toho dite umi. Ted mam trimesicni mimco a mame zase ten opruz, jak se vse resi v souvislosti se spankem, jidlem, jizdou autem, jestli je realny nocleh, ockovani a cekani na nejakej pohybovej vyvoj… Ale je pravda, ze tentokrat diky starsimu nemam cas se v tom babrat, takze to utika daleko rychleji. Akorat teda jak uz jsem byla zvykla, ze se krom nemoci spi celou noc, tak ted me to nocni vstavani teda neskutecne nebavi :zed: A taky se nemuzu starsimu venovat uplne tak jak bych chtela. Treba byt hodne venku je tezky, protože mimco v kocaru spi jen kratce a pak krici, protože je unaveny. Takze stat nekde u hriste a doprat starsimu vyziti je teda peklo :( Zkratka spousta se toho musi prezit a vydrzet, ale snad to casem bude lepsi a lepsi a pro normalni zivot pouzitelny :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
531
1.11.21 21:52

Mám teď podobné dilema ale už si nemohu vybírat. Jsem 22tt :-D Mám syna 10 let. Má STMR takže je mentálně cca 5 letý dítě. Proto mám obavy jak to dám dohromady, Přítel se na mimi strašně těší. Ale já jsem ráda, že ted syn začal více mluvit, sám se zabaví. A zase vběhnout do toho koloběhu bude síla. Navíc jsem na syna hodně závislá a tak nevím, jak vezmu dny v porodnici. I syn beze mě neusne. Musím vše dělat jen já. Těším se na mímojda, ale mám i strach z toho všeho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11975
1.11.21 21:56

Taky jsem první rok a půl už malé taky nějak protrpela. U druhyho už to pak byla brnkacka, on byl taky docela hodnejsi, naučila jsem se kojit v leze a u toho spát. Za pár dní čekáme třetí, to bude teprve ficak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
504
1.11.21 21:58

Pořízení dalšího dítěte je rozhodnutí na dalších aspoň 30 let. Ty dva roky nepohodlí (těhotenství a mimino) jsou proti tomu nic. U prvního jsem se snažila cesty autem také vždy optimalizovat, u třetího to už prostě nejde a ono to i přesto jde. Někdy je lepší to tolik neřešit, což u toho druhého půjde lépe, protože už na to není kapacita. A po horách se nám momentálně mnohem lépe nosí miminko v nosítku než dvouleté dítě, které toho zatím v jednom směru moc neujde, ale v krosně sedět také nechce. Ale já to mám asi naopak, miminka mi přijdou jednodušší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2182
1.11.21 22:00

Čím dřív do toho půjdeš, tím dřív budeš mít to miminí období za sebou. :) :palec: :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
70155
1.11.21 22:01

Hele ja si miminka uzivala, bavi me asi nejvic a stejne, mit dve deti, je proste strasne narocne nekdy. A to je malej naprosto zlatej. Pokud se na to necitis, tak pockej. Mame rozdil 5 let a spokojenost, mensi rozdil bych nezvladla, nechtela.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9979
1.11.21 22:20

Mě by se líbilo, mít miminko, ale nemuset být těhotná. A pak nemuset kojit :oops:. Jistě to fakt nemusím, ale kojila jsem první dvě, tak u třetího to hned nevzdám, když to jde, nebylo by to fér, nesmí doplácet na mou lenost/pohodlí/vyčerpání. Donutila jsm se kojit 3/4 roku, a se studem (před sebou) skončila. Miminka mě baví, nebaví mě, že šidím starší děti. Stolní hru jsme nehráli tak měsíc, protože je mrnousek pořád na kupě, nemocný řádí přes den a spí, až spí i starší. Ted mu jsou dva roky, povídá a hraje si, už je to veselejší, pobírá rozum, za chvíli bude hrát s námi. Chtěla jsem ho moc, tak jsem to musela dát, jinak to nejde ;). Dáš to taky. :kytka:

Všechny těhotenství rizikové, porody vedené lékařem, dlouhá rekonvalescence, třetí ke konci velmi dramatický, velké dlouhodobé problémy po porodu (moje), fuj, ale jsme tu a jsem ráda, že jsem do toho šla, že ho mám. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1276
1.11.21 23:16

Já ti nic moc neporadím, jenom tě chci podpořit a říct, že takové pocity nemáš sama a určitě tě za ně nebude nikdo kamenovat. V podstatě mi mluvíš z duše. Období do jednoho roku mě taky vůbec nebavilo a představa zažít to znovu mě upřímně vůbec neláká. Ale hormony jsou hormony a v poslední době se to ve mně dost bije…

Pokud tě děsí „jenom“ těhotenství a kojenecké období, ale jinak si druhé dítě přeješ, šla bych do toho. Necelé dva roky nejsou tak dlouhá doba, aby je člověk nějak nepřekopal. Navíc nikdy nevíš, třeba to napodruhé bude naopak lepší. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1066
1.11.21 23:24

My teď máme tříletou a téměř 4 měsíční. Skoro celé těhotenství s druhým (a ještě pár dni po návratu z porodnice) jsem si říkala, že jsem blb.ka, že to nedám, a co jsme to proboha provedli. No, teď tu samozřejmě slintám nad miminem. Já ale mám asi raději ty miminka než vzteklá batolata.

Taky mi vadí tahat milion krámů, se starší už to co do počtu věcí byla pohoda. Ale třeba organizaci dne a výletů pořád řešíme hlavně s ohledem na to tříleté (potřebuje spát přes den) nikoli na mimino, to se prostě musí přizpůsobit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
77
2.11.21 02:30

Před druhým dítětem jsem měla naprosto stejné pocity…malá hrozně uřvaná, ublitá, nespala v noci, ani ve dne, porod příšerný a popravdě z něj mam trauma doteď, v těhotenství samé špinění a krvácení, každou chvíli na pohotovosti… nicméně jsme druhé dítě chtěli a říkala jsem si taky, že bych ale nejraději přeskočila první rok…otěhotněla jsem podruhé, těhotenství naprosto v pohodě (až na obří břicho :lol: a velké dítě), porod tisíckrát lepší, teď má malá tři měsíce a já smutnim každý den, že tak rychle roste :mrgreen: já i manžel si to druhé miminko vyloženě užíváme, člověk má už zkušenosti, je to úplně jiné, nejsem nervózní jako u prvního, vše zvládám s klidem a miminko je úplně jiné, než první dcera… :) A to jsem měla husí kůži vždy, když jsem viděla nějaké malé mimino :lol: :lol:…a taky jsme akční, už jsem teď s miminkem absolvovala na horách několik vyslapu apod. No jsem šťastná, že jsme do toho nakonec šli :) žádné velké s*aní prostě :mrgreen:…jo a holky mám od sebe dva a půl roku

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6126
2.11.21 06:22

Tak to je ještě v klidu, já bych potřebovala rodit tak tříleté. :mrgreen: Mám děti od sebe šest let, za mě ideál, starší jde do školy, dopo mám jen jedno, teď už dvouleté. Ale odpoledne se u nás hodně, ale hodně křičí :oops: vysí. raj mě obě :D Nejsem úplně mateřský typ a nebojím se to říct nahlas, kdybych neměla druhého partnera a neměla pocit, že jedno je jen o strach, mám jedno dítko.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.11.21 10:21

Taky jsem se bala, mela jsem hrozny prvni porod, komplikace, nejake poporodni deprese. A druhy naproste v pohode. Vsechno. A to jsem stara, rozdil 7 let :D Mimino je naopak uplne super, ted je mu pul roku. Taky jsme aktivni rodina, nalozime do kocaru, vajicka a jedem. Kdyz chce koukat, tak do manduky. Ale i v kocare je spokojeny. Vubec jsem necekala, ze to bude tak na pohodu :D jo a v noci spi, rano vstava pozdejc nez ja.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat