Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
taky jsme s tím mi teď problém a musím se přiznat, doufám, ze se mi nebude nikdo smát, ze v okamžiku, kdy čekám, ze to zas přijde, ze jsem se začala modlit, je to celkem uklidňující ![]()
jinak to uklízení mi ani tolik nevadí, jen jsem to neměla v jednu chvíli kam veset
@Anonymní píše:
Dobrý den, jak z názvu vyplívá mám strach ze střevních potíží, spíš ze zvracení, jak dcera řekne, že jí bolí bříško, je mi divně, rozbuší se mi srdce, že bude zvracet, je mi s toho špatně, když pomyslím, že se zase tato nemoc u nás ukáže a budu případně muset uklízet blinkání, klepu se. Nějakou radu, jak to brát s rezervou, že to k dětem patří. Jak to uklidit aniž bych vrhla taky?a jak být hlavně v klidu? Děkuji za odpovědi
Nevím, mě tedy vždycky bylo blivno ze zvratků a smradu hovínek a u vlastních dětí mi to tak nějak nevadí. Dcera ta moc blinkací nebyla a celkem se to dalo podchytit. Syn byl blinkací od narození, takže mlíkem jsem byla ohozená několikrát denně. Takže člověk si zvykne a vlastní děti mi nesmrdí ![]()
Jste úzkostná a trpíte lehčí fobií. Dřív by se tomu říkalo neuroza.
to je běžné, souvisí to s vyšší citlivostí, často i s vyšším intelektem.
Je to řešitelné - je potřeba se smířit s tím, že holt jste na úzkosti vnímavější a že dosavadní přístup, který jste si vytvořila na to, jak s nimi žít, není úplně funkční a je potřeba ho zrevidovat a některé věci proměnit.
A učit se s tím zacházet, porozumět tomu a čelit jim - ideálně hned v začátku, než se úzkosti rozrostou a ovládnou váš život.
Pro začátek sáhněte po těchle knížkách https://www.kosmas.cz/…ost-a-obavy/ a https://www.kosmas.cz/…-s-neurozou/
Je pravděpodobné, že jen porozumění nebude úplně dostačující k tomu proměnit vzorce, které máte - pak je ideální párkrát zajít za psychoterapeutem a řešit to v procesu psychoterapie.
@Anonymní píše:
Dobrý den, jak z názvu vyplívá mám strach ze střevních potíží, spíš ze zvracení, jak dcera řekne, že jí bolí bříško, je mi divně, rozbuší se mi srdce, že bude zvracet, je mi s toho špatně, když pomyslím, že se zase tato nemoc u nás ukáže a budu případně muset uklízet blinkání, klepu se. Nějakou radu, jak to brát s rezervou, že to k dětem patří. Jak to uklidit aniž bych vrhla taky?a jak být hlavně v klidu? Děkuji za odpovědi
Hm, ja bohuzel citim to same..vzdy, pokud se jedna o pocinajici nemoc u dcery… Myslela jsem si, ze vyssi nemocnost (od zari ve skolce) me zoceli, ale bohuzel opak je pravdou
vzdy, kdyz vidim, ze na ni neco leze se mi udela nevolno, rozbusi srdce, stahne krk i zaludek a musim bezet na velkou
pak se dam dohromady a funguju, ale prvni dny nemoci dcery vzdy nemam hlad, malo piju a dost hubnu.. Nevim, jak to zmenit.. Vzdy si sama pro sebe rozebiram situaci, uklidnuju se, ale ty zacatky jsou vzdycky stejne… Rikam si, az vyroste, tak to tak zasadni uz nebude. Nemoci se budou snaset lip… Nejhorsi pro mne byl kojenecky vec dcery, kdy to dite nic nerekne, neukaze… Ted ji jsou 4 roky, je to o trochu lepsi, ale stejne je jeste mala a nedokaze nic popsat… Zvraceni v noci je pro mne nocni mura… Nevim, jak se zocelit… Jak si zvyknout…
@Kassor píše:
Hm, ja bohuzel citim to same..vzdy, pokud se jedna o pocinajici nemoc u dcery… Myslela jsem si, ze vyssi nemocnost (od zari ve skolce) me zoceli, ale bohuzel opak je pravdouvzdy, kdyz vidim, ze na ni neco leze se mi udela nevolno, rozbusi srdce, stahne krk i zaludek a musim bezet na velkou
pak se dam dohromady a funguju, ale prvni dny nemoci dcery vzdy nemam hlad, malo piju a dost hubnu.. Nevim, jak to zmenit.. Vzdy si sama pro sebe rozebiram situaci, uklidnuju se, ale ty zacatky jsou vzdycky stejne… Rikam si, az vyroste, tak to tak zasadni uz nebude. Nemoci se budou snaset lip… Nejhorsi pro mne byl kojenecky vec dcery, kdy to dite nic nerekne, neukaze… Ted ji jsou 4 roky, je to o trochu lepsi, ale stejne je jeste mala a nedokaze nic popsat… Zvraceni v noci je pro mne nocni mura… Nevim, jak se zocelit… Jak si zvyknout…
Jsem na tom úplně stejně ![]()
@anahita píše:
Jsem na tom úplně stejně
Ne, ze by nam to v necem pomohlo, ale akespon v tom nejsme samy
![]()
neboj jsem na tom úplně stejně, jak jeden ze tří řekně bolí bříško už bubákuji a tak dkonale že mi je za chvíli taky blbě
, jak vždy říkám raději si zase zlomím ruku než aby mi dítko přineslo domů nějakou střevní virozu, blinky ty musí uklízet zásadně manžel to já vůbec nedávám. A jediné jak se tomu aspoň trochu bráním je že když už řeknou tak v ten moment se vyhýbám co nejvíc kontaktu hlídám jak střelená nádobí, pořád si myju ruce,prostě hned nasadím prevenci
.
Mě teda uklízení blinků nevadí. Teda šťastnou mě to nedělá
, ale nic mi to nedělá. Ale holky.. My každý rok na vánoce a na jaře proděláme sracoblicí vlnu. Už 5tým rokem po sobě..je to tradice.. Letos jsem si říkala, že by jako ne? A šup v pondělí syn vstal - mami mě bolí žaludek a už to jelo… Pak průjem. Do pátku se sebral a začala skoro dvouletá dcera a to už má člověk strach u tak malého dítěte že… Takže ano i letos
![]()
@anahita kamarádka mi říkala, ze u nich je to taková vánoční tradice: čaj po lzickach, piskoty atd.
Dobrý den, jak z názvu vyplívá mám strach ze střevních potíží, spíš ze zvracení, jak dcera řekne, že jí bolí bříško, je mi divně, rozbuší se mi srdce, že bude zvracet, je mi s toho špatně, když pomyslím, že se zase tato nemoc u nás ukáže a budu případně muset uklízet blinkání, klepu se. Nějakou radu, jak to brát s rezervou, že to k dětem patří. Jak to uklidit aniž bych vrhla taky?
a jak být hlavně v klidu? Děkuji za odpovědi