Strach z nového zaměstnání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Strach ze zaměstnání
Ahojky holky,
ještě týden zpět jsem byla student, ale od úterý je ze mně zaměstnanec. S přítelem kupujeme byt a tak je každá kačka dobrá. Práci jsem sehnala na druhý pokus, což je myslím si docela slušnej výsledek s ohledem na trh práce. Vypadá to hrozně ideálně - v červnu, kdy se stěhujem a začne nám běžet hypotéka, budu mít první výplatu, dokončím si druhý ročník VOŠ dálkově, prostě ideální stav.
Problém ale je, že se něčeho bojím. Nedokážu to přesně specifikovat. Určitě to je tím, že se mi ze dne na den změnil celý život. Proč si to nepřiznat - do školy jsem si chodila jak do houslí a nebavilo mě to tam, tak jsem si říkala, že v práci budu aspoň užitečná - budu taky někde sedět a navíc za to budu placená. Práce je v pohodě, dělám administrativu, tzn. tesání dat do pc, zakládání do šanonů atd. Problém vidím v časovým rozvržení - dřív jsem si vstávala v půl osmý, popř. dýl a ze školy chodila nejdýl ve tři - ted vstávám v šest ráno, klusám na vlak (občas jedu autem), od osmi do čtyř pracovní doba bez přestávky (jí se při práci) a pka šup na vlak a dom - domů se vracím v půl šestý. Celej den je zabitej. Doma udělám jídlo, jdu se umejt, jsem chvíli na pc a je čas jít spát. Usínám s tíživým pocitem, že to nezvládnu, v noci se budím hrůzou, abych nezaspala a při vstávání mám div né slzy v očích, že musím do rpáce. Je tam sice mladej kolektiv, ale se mnou se nikdo nebaví, baví se jen mezi sebou. Připadám si tam jak slon v porcelánu. tak čtyři hodiny jsou v poho, ale ty přežít ty další čtyři - to je teprve umění. po práci bych se měla těšit domů, jenže odcházím opět s tíživým pocitem. Už se nemůžu dočkat zítřka, protože bude následovat víkend. Mám pocit, že to tam nepřežiju. A to tam jsem teprve tři dny. Od šestnácti let jsem chodila na brigádu do prádelny - kdo tam někdy pracoval, pochopí, jaká to je rpáce, hlavně v létě, když jsou venku třicítky, tak tam je aspon o deset stupnů víc. Nevadilo mi to. Za poslední rok jsem však žádnou brigádu neměla a odvykla jsem si asi od práce nebo já nevím.
Holky, zažila jste některá něco takovýho? Takový nesmyslný stavy, kdy si myslíte, že na to nemáte? že jste k ničemu? možná jsem až příliš úzkoprsá. Okolí mě utěšuje, že mám super práci, že získám praxi a že si to oblíbím, já z toho mám ale jen a jen depky.. Pomoc - jak z toho ven? Za jak dlouho to vymizí? Nechci se každej den vracet domů s pláčem..:-(
Děkuju Vám za odpovědi, podporu, kritiku. Katka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Kači,
neměj obavy, to je jen strach z nového, všechno to přejde. Taky jsem první dny chodila do práce div ne s brekem, doma jsem myslela na to, co zas druhý den v práci zkoním 
Kolektiv tě časem přijme, zatím jsi „cizák“, kterého si musí oťukat, než si ho pustí k tělu.
Já se za 14 dní vracím zpáky do práce po dvou letech - na stejné místo, do stejného kolektivu- a taky mám obavy a scvrklý žaludek.
Ale zvládnem to, obě 
Měj se hezky a zase někdy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bledule to napsala hezky,opravdu se časem otrkáš a zvykneš si,já na tom byla stejně a když jsem odcházela na mateřskou,tak se mi nechtělo a brečela jsem a to Zuzi byla moooc chtěná
ale jedna věc mě zaráží a to ,že nemáte pauzu na oběd,to je přeci zákonem daný,že po čtyřech hodinách,by měla být pauza na odpočinek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katy, tak tyhle stavy jsem míval pravidelně v každé nové práci ( a že jich už bylo… 
) Trvalo to vždycky tak dva měsíce. Nic neobvyklého. Pouze když byl šéf hulvát ( a ve strojařině na takové narazíš často), tak se to o pár měsíců protáhlo. A víš, kdy to přejde? Až se tě někdo z kolegů bude snažit vykoupat „na lžičce vody“ a tím ti nahraje na smeč, kterou mu ten balón razantně vrátíš. Prostě až si budeš jistá v kramflecích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katko, také jsem to loni zažila, když jsem nastoupila do školy a měla jsem třídu, kterou jsem nezvládala jak bych měla. Časem jsem si zvykla, řekla si, že to spíš vina těch dětí co byli v té třídě, když s dalšími problém nemám a byl klid. Vše přejde a ještě budeš ráda, že máš tak skvělou práci. A až si zvykneš na ranní vstávání tak to bude už úplně v poho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mne se tohle stavalo pravidelne kazdy rok zacatkem skolniho roku na vysoke. Vzdycky jsem byla v takovem stresu, ze jsem si rikala, ze zitra urcite umru, pac proste nevim co bude, tak asi „podvedome vim“ ze nebude nic 
dnes se tomu smeju. Dej tomu cas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
katule znááááám a první měsíc v práci byl dost děsnej, minuty neutíkaly, já nevěděla, s kým se můžu jak bavit a protože byli na mě hodní a šetřili mě, tak jsem i často neměla co dělat a to bylo snad ještě horší......
na práci jsme myslela ve dne v noci … myslím, že jsem i zhubla
ale otrkáš se a bude to OK
myslím, že teď bych to už dala líp, přeci jen mám vyšší sebevědomí a zkušenosti. Nicméně jsem pořád v té první práci 
jo a rozčarování ze ztráty osobního času a svobody - no jooo, hele seš ženská, upínej se k mateřský co má říkat chlap?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
neboj, to prejde, ja v prvni praci prvnich 14dni doma mamce brecela, ze to nezvladnu, ze nevim co mam delat, no uplna tragedie chodila jsem tam s nechuti, sice jsme tam byly dve nove, ale kolegynka mela uz praxi, ja nic, uplny ucho casem jsem to tak nejak zacala chapat, a vypracovala se na pozici, kde jsem o sobe rozhodovala sama, postupne se na me i zacali ostatni obracet pro radu…
v dalsich zamestnanich uz jsem pak od zacatku vedela, jestli mi ta prace sedne nebo ne, a podle toho se rozhodovala jestli zustanu nebo pujdu dal..
s tim casem: bohuzel takto uz to bude cely zivot - cely den zabity praci (zvlast pokud jeste k tomu dojizdis), ja nekdy musela v praci zustat treba i do 8 do vecera, rekord mam, kdyz jsem odchazela o pul 10 
bud rada, ze mas fajn praci, to ostatni se casem taky zlepsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahojky, taky Tě chci povzbudit, přejde to Když jsem v sedmnácti po matuře nastoupila na místo sekretářky taky jsem se bála, asi týden jsem brečívala, hned první den jen co jsem dosedla za stůl, tak zazvonil telefon - já byla tam vyplašená, že jsem nevěděla co mám dělat 
a co myslíš šéf? no tak to snad zvednete, už je to Vaše práce 
No hrůza a děs, nikdo mě nezaučoval, holka co to dělala přede mnou už tam dávno nebyla … Po třech letech jsem postoupila na daňového referenta, no a po dvanácti letech, když jsem oscházela na MD tak jsem to obrečela a kolegyně mi říkaly, že jim budu chybět 
Takže hlavu vzhůru, máš výhodu, že máte mladý kolektiv, to u nás byly většinou starší (tehdá pro mě třicíka byla stará ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle znám jako svý boty. Jsem trémistka od přírody, takže snad o to je to horší. S prvním zaměstnáním jsem se smiřovala skoro tři měsíce a to na mě byli vážně hodní, nikdo neřval, času na zaučení jsem měla, kolik jsem si přála. Nicméně nakonec to opravdu přešlo, přestala jsem brečet večer do polštáře a zvykla si v pohodě. Když jsem odcházela, brečela jsem zas, ale jen proto, že jsem věděla, že se mi bude stýskat
Druhá práce přišla znenadání, opustila jsem svou dosavadní a šla. S naivní představou, že už mě nemůže překvapit vůbec nic. Chyba lávky. Po prvním dni jsem seděla doma na vaně a opět hystericky bulela, že to byla největší chyba mýho života, že to tam prostě nemůžu zvládnout. Nicméně za ten měsíc až dva jsem se opět srovnala a dneska už bych se označila za ostřílenýho veterána.
Katy, hlavu vzhůru, tohle je normální a opravdu to přejde. Člověk prostě každý ráno musí vstát, musí tam dojít, odpracovat si to a ono to postupem času bude čím dál tím schůdnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo, poprvé to bylo těžké, ale já tak nějak počítala předem, že to bude těžké, takže to nakonec nebylo tak hrozné. Časově jsem na tom byla o malinko líp, jezdila jsem hooodně brzo ráno a odpoledne ještě z toho dne pak něco měla. A měla jsem štěstí na super kolegy - u vedoucího jsem měla podporu a „dobu hájení“ jako nováček a i ostatní se snažili vyloženě pomoci.
Nešlo by trochu vylepšit vztahy - navázat kontakt? Někomu něco nabídnout, popřát k svátku, zeptat se, poprosit o pomoc „zkušené a znalé“, poděkovat …?
Buď ráda, že ještě nemáš děti, mně teď bude čekat to samé a k tomu péče o velkou domácnost se třema dětma a barák…
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děkuju Vám moc za chlácholení:) Dnes me do rpáce vezl přítel, protože jel do Phy a měl cestu kolem - už jsem tam stršila od půl sedmý (nadělávala jsem si hodiny za včerejšek, kdy jsem si potřebovalal ráno něco zařídit, takže jsem přijela dýl) a bylo to v poho. Sice jsem si asi čtvrt hodiny připadala jak kafrmlejnek, ale nějak se pak ta druhá kolegyně, co tam byla od půl sedmý se mnou, rozmluvila. Dnes jsem udělala asi dvě chyby a jen jsem nad tím mávla rukou a šla to předělat - nestresovala jsem se tím, prostě jsem si říkala, že se to stává a že to opravím¨:)
Uvidím, s jakou tam půjdu v pondělí, jeslti zas budu mít stresa a nebo to bude v pohodě..
A ted krapet z jiného soudku - dnes jsem se ptala zaměstnavatele, kdy mi dá podepsa Prohlášení poplatníka daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků - takovej ten růžovej lancuch, a on mi řekl, že až příští rok.. S čímž nesoulasím, prootže mi ho má dát (nevím teda, jeslti to je jeho povinnost) podepsat při nástupu do zaměstnání - takt o říká zákon. Chtěla jsem se zeptat, jeslti někdo nevíte, zda v případě, že mi to podepsat nedá, si pak při ročním zúčtování můžu normálně odečíst zálohy na poplatník a studenta? Nebo to je podmíněný tím, že musím mít podesaný prohlášení? Tato info mi krapet unikla, ale fakt, že bych měla mít každej měsíc o dva tisíce nižší vejplatu, mi drásá nervy ještě víc:(
Jinak se tu mějte hezky - jdu se upálit:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katule, fakt je, že takhle by se zaměstnavatel chovat neměl. Asi šéf nezná zákony. Zajdi s tím přímo za mzdovou účetní, ta by měla být znalejší. Pokud se ona bude chovat divně, vezmi to do svých rukou, dupni si, že si roční zúčtování daně uděláš sama (jako jsem to musel udělat já) a že chceš, aby tvoje daně byly takhle, takhle a takhle. Aspoň budeš mít nad vším kontrolu. (Mně ty daně počítala známá, ale to jsem ve firmě nevykládal, když se se mnou nechtěli bavit. A na finančáku jsem to odevzdával sám.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to hrozně maličká firma, na dělání mezd atd. máme zřejmě nějakou externí účetní firmu. Prý se v pondělí zeptáme auditora 
A můžu si tedy v ročním zúčtování uplatnit slevy, i když nebudu mít podepsaný Prohlášení?
Taky mě překvapilo, že to nevěděl, ale zas je to jen člověk.. V pondělí budu moudřejší:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
