Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
To je mi líto…doporučila bych ti, ať se zajdeš odreagovat s přáteli, kino, diskotéka apod. Ale teď je tak posrana doba
máš kamarádky? Můžete se sejít a spolu se odreagovat?
@marra2 děkuji za pochopení.. snažím se chodit na procházky s kamarádkama a něco, ale okamžikem co příjdu domů, je mi zase hrozně.
@Anonymní píše:
@divine woman nechci nikomu přidělávat další starosti a dát najevo, že je něco špatně se mnou
Už tak toho je nad hlavu.. doufám, že mě chápete. Už tak jsem se překonala s tím napsat co mě trápí krátce zde.. já nevím.
Jsou v životě situace, kdy tu pomocnou ruku potřebuješ. Tak se buď někomu svěř nebo si zajdi k lékaři pro prášky. Žádná ostuda to není a fakt to pomůže.
@Anonymní píše:
@Uslava je to strašně složité.. maminčina nemoc pohltila všechno z rodiny a já s nechci dávat najevo, že něco se mnou je, všechno řeším sama ze sebou a je to čím dál horší.. nechci nikomu přidělávat problémy když už tak je toho v naší rodině tolik..
Děvče drahé, mám těžce nemocné dítě, má nemoc na kterou zemře. Když se objevila, byla jsem ve stejné situaci, nemohla jsem jist, spát, když v jsem šla jednou na poštu, kde jsem se rozbrečela úzkostí a stresem při posílání balíku, hned cestou zpět jsem došla k obvodakovi.
Vzal mě hned, bez objednání i v této blbé době.
Napsal mi antidepresiva, Asentra, a pro dobu než naběhnou, Neurol.
Ulevilo se mi téměř okamžitě. Ano, hnusná nemoc dítěte zůstala, ale odešla ta neustále přítomná paralyzující úzkost. Dá se i na takto strašnou situaci podívat s malým odstupem, přestat se budit hrůzou a aspoň nějak žít. Žít to, co zrovna je, protože i to málo je lepší než nic a to, co nás potom čeká.
Zavolej tam, popis, co se děje, dnes poměrně ochotně posílají erecepty, třeba nebudeš muset ani nikam jít.
Drž se.
Markéta
Předně je mi líto, co prozivas. Je možné volat i na linky tomu určené. Klidně hned, jedou non stop. Každopádně bez odborné pomoci to nepůjde. Branis se zbytečně. Ničemu tak nepomůžes. To, že někam zajdeš pro léky nemusí vůbec nikdo vědět, takže starosti navíc nehrozí. Navíc si myslím, že kdyby mamka minimálně tušila tvůj stav, tak jí bude spíš trápit, že to nerešíš a ještě z toho může mít pocit viny, že je to reálně skrz její potíže. Ta urputná snaha to neřešit odborně je hmatatelná a už to značí, že se u tebe něco rozjelo. Deprese určitě, možná i úzkostná porucha. Držte se.
Ja momentalne taky prozivam ne moc dobre obdobi, mam zacit brat AD Cipralex, uz jsem je kdysi brala, vim, co to je. Jenze nastupuji do nove prace a hrozim se tech zacatku, protoze musim fungovat. Porad me nekde picha, boli a hlavne navecer.Tak to zatim resim Neurolem. Jenze porad se to vraci ![]()
Takové uzkostne pocity jsou celkem na miste. Bylo vy divne resit vazny problem v rodine a pritom byt zcela v pohode. Uplne chapu, ze je tam nejistota, co bude dal a co se bude dit. Uzkostne poruchy jsou dost bezne, sama je mam par let, nekdy vic nekdy mene. Obcas si koupim Tryptofan, ake snazim se to proste nejak zvladat, i kdyz nekdy proste cele noci nespim. Pomaha mi hodne prace, kde se nezastavim a neni moc cas mysket na jiné veci (mam dost zodpovednou praci, kde nemohu chybovat). Furt neco planocat a delat veci, na ktere neni cely rok cas. No a fo toho kvanta magnezia s beckem, ceckem. Porad doufam, ze jednoho času to prekobam nebo prijdu na to, jak se tech uzkosti zbavit, mam tu nejake knihy, ktere psychologove doporučují na zvladnuti stresu a uzkosti, ale nemohu najit cas na to se zacist. A uz vubec nemam cas někde hodiny vysedavat u psychologu. Beru to tak, ze jsme ty citlivejsi osoby, ktere neumi nad vsim mavnout rukou a mit ten obrovský nadhled nad vším.
@Desgreze A ten Triptofan ti pomaha? Ja jsem ho kdysi zkousela, ale vzala jsem si snad jen 2 prasky a nic jsem necitila. A pak jsem se kdesi na netu docetla, ze se to ma jist dele.Mam zacit brat AD, ale kvuli praci se tomu zatim snazim vyhnout, jenze me porad vsude boli, picha, hlavne navecer.Je to hrozny
Vim, ze ty AD stejne jednou prijdou, ale kdyby to slo zatim se tomu vyhnout treba nez bude dovolena-delsi volno na ty zacatky.
@Seky11111 ja se prasku vsrobecne desne bojim i kdyz je fakt, ze to muze byt jen na kratkodobe brani, nez se člověk uvnitr srovna, ale proste ne. Jsem zdravotnik, o to je to horsi. Tryptofan mi pomohl uz druhy den, ze jsem se alespon vyspala a necitila jsem ten neklid. Ale ted neberu nic, ten hircik akorat a vitaminy. Furt se pozoruju, a kazdou chvili neco jineho, tuhle me busi srdce, v noci tres, priserny myslenky, tuhle boli, pak zas blbe od zaludku, no furt neco. Pomaha mi v tom jaro, to slunce, energie, a pozitivni lidi okolo…rika se, ze to proste nejak prenesou. Kdyz se clovek styka se zatrpklymi za chvili zahorkne taky. Kazdopadne nikoho tim neobtezuji, je to takove soukrome nespanicko, tresy, úzkosti.
Určitě minimálně obvodní, říct co se děje a ona rozhodně co dál, pak bych se objednala k psychiatrovi a na terapie. Není ostuda, si přiznat že něco nezvladáš, právě to chce velkou odvahu jít k odborníkovi a řešit to. Pomůžou ti, jen si musíš nechat pomoct. Pokud je maminka těžce nemocná, i v nemocnici by měl fungovat psycholog pro příbuzné. Pokud má nemocnice kapli, tak i případně kněz. Zkus se poptat ošetřujícího lékaře maminky. Ten určitě taky poradi. Nezůstávej v tom sama. Zasloužíš si pomoc a podporu.