Studijní krize
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
no a za pár let tě manžel vymění za mladší model a živit se budeš čím ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zz
a tobě by se ti líbilo kdyby ti toto řekla dcera že kvůli chlapovi nechá škole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky,potřebuju trochu poradit/povzbudit. V létě jsem se vdávala, nyní čekáme miminko a zařizujeme domeček za Prahou (zatím jsme v nájmu). Můj manžel nás dost dobře finančně zajistí oba, proto nyní nepracuju, ale ještě studuju. Já studuju VŠ, která mě moc nebaví a hlavně si nejsem jistá, jestli se oboru budu moct věnovat (z toho důvodu, že to není moc dobře skloubitelné s rodinou a povinnostmi kolem domu). Můj manžel je v tomhle spíše stará škola, že prostě muž má rodinu zajistit, žena dělá hlavně teplo domova. Není to tak, že by mě nepodpořil ve studiu, nebo že by mě nutil být do budoucna doma. Jenom já si to moc neumím představit, protože dům je přecijenom mnohem náročnější než byt, k tomu dojíždění (manželovi to nevadí, on totiž nepracuje v centru Prahy a dojížděn tam má fakt v pohodě). K tomu oba milujeme pejsky a chtěli bychom si založit i chovnou stanici a věnovat se jim. A manžel má starší rodiče, kterým bude třeba do budoucna víc a víc pomáhat. No a tak je velká pravděpodobnost, že já prostě budu doma. Starat se o dítě/děti, pejsky, dům, pomáhat jeho rodičům a když se budu chtít nějak realizovat, tak nějakou časově nenáročnou prací (například pro Avon, nebo něco v tom stylu). A tak nevidím v té škole moc smysl. Jenže jasně, vždy se může něco stát, vždy je to dobré dokončit. Tím spíš, že mi chybí jenom 2 zkoušky a diplomka. Ale jak se k tomu donutit? Mám totální krizi a odpor se do toho pustit. A nemám tam ani takový ten pocit, že musím, protože to momentálně vypadá, ž e mi to spíš bude k ničemu. Jak se namotivovat? NKlidně mi i tady vynadejte, možná to potřebuju, aby mě to nakoplo
když nechceš a jsi si jistá, že do budoucna školu potřebovat nebudeš, tak nestuduj a užívej si čekání na miminko, stavbu baráčku a zajištění chovné stanice 
ten vnitřní motor musí mít každý v sobě.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj holky,potřebuju trochu poradit/povzbudit. V létě jsem se vdávala, nyní čekáme miminko a zařizujeme domeček za Prahou (zatím jsme v nájmu). Můj manžel nás dost dobře finančně zajistí oba, proto nyní nepracuju, ale ještě studuju. Já studuju VŠ, která mě moc nebaví a hlavně si nejsem jistá, jestli se oboru budu moct věnovat (z toho důvodu, že to není moc dobře skloubitelné s rodinou a povinnostmi kolem domu). Můj manžel je v tomhle spíše stará škola, že prostě muž má rodinu zajistit, žena dělá hlavně teplo domova. Není to tak, že by mě nepodpořil ve studiu, nebo že by mě nutil být do budoucna doma. Jenom já si to moc neumím představit, protože dům je přecijenom mnohem náročnější než byt, k tomu dojíždění (manželovi to nevadí, on totiž nepracuje v centru Prahy a dojížděn tam má fakt v pohodě). K tomu oba milujeme pejsky a chtěli bychom si založit i chovnou stanici a věnovat se jim. A manžel má starší rodiče, kterým bude třeba do budoucna víc a víc pomáhat. No a tak je velká pravděpodobnost, že já prostě budu doma. Starat se o dítě/děti, pejsky, dům, pomáhat jeho rodičům a když se budu chtít nějak realizovat, tak nějakou časově nenáročnou prací (například pro Avon, nebo něco v tom stylu). A tak nevidím v té škole moc smysl. Jenže jasně, vždy se může něco stát, vždy je to dobré dokončit. Tím spíš, že mi chybí jenom 2 zkoušky a diplomka. Ale jak se k tomu donutit? Mám totální krizi a odpor se do toho pustit. A nemám tam ani takový ten pocit, že musím, protože to momentálně vypadá, ž e mi to spíš bude k ničemu. Jak se namotivovat? NKlidně mi i tady vynadejte, možná to potřebuju, aby mě to nakoplo
Všechno co teď máš okolo sebe mít za pár měsíců či let nemusíš. Někdy člověk může opravdu zůstat jen sám se sebou, poté budeš ráda, že „něco máš“. Opři se do toho, však už jsi v cílové rovince. Mě by stvala ta ztráta času a nervů, co jsi tomu doposud obětovala. Kámoška si to tak pohnojila a lituje pořád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud ti chybí opravdu JENOM 2 zkoušky a diplomka - to je to úplně v pohodě. Překonala bych se a vysokou bych stoprocentně dodělala!! 
uvidíš, jak budeš sama na sebe hrdá!! Vzdělání máš potom na celý život - v každém zaměstnání, všude budeš uvádět, že máš vysokoškolské vzdělání a je to znát i platově…- to je moje zkušenost.
Kdybys napsala, že seš třeba v prváku, druháku…tak neřeknu, ale opravdu jenom dvě zkoušky a diplomka - to je opravdu na dosah ruky to dokončit - VĚŘ MI. 
Podobně jsem se taky rozhodovala a jsem moc ráda, že jsem vysokou dokončila!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měla jsem to podobně, mně chyběla už jen ta diplomka, byla jsem rozhodnutá, že na to kašlu, že to nepotřebuji. Ale pak mne něco osvítilo, asi manžel - ten do mně pořád šel, že nikdy nevím, co bude a třeba se mi to bude hodit, a tak jsem se hecla. Zatím se mi to tedy nehodilo, ale jsem ráda, že jsem se přemohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
úplně souhlasím!!!
To, žes to dotáhla až sem, tě určitě stálo hodně času, nervů atd…- jenom dvě zkoušky a diplomka - to seš opravdu skoro v cíli!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hledas same duvody, proc skolu nedokoncit. A to neni dobre. Za par let by te to moc mrzelo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zabalila by si to pred poslednima dvema zkouskama?? Tak to by si musela byt uplne padla na hlavu… Preju, at vam to vydrzi, ale muze se stat cokoliv. Manzelstvi neni zaruka niceho. Manzel te za deset let let vymeni za mladsi model a budes si rvat vlasy, ze jsi kvuli nemu ani nedokoncila skolu. Nebo se mu nedejboze neco vazneho stane a budes vas muset zivit ty. A jeho aktualne dobra prace taky nic neznamena, zitra muze byt vsechno jinak. Titul z vs ti nikdy nikdo nesebere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Budeš se muset rozhodnout sama. Ale z mého pohledu bys byla blbá zahodit školu, protože se ti nechce. Navíc těsně před koncem. Za pár let můžeš mít pocit, že doma děláš jen služku a nikdo si toho neváží. Je tu hodně diskusí na toto téma. Budeš litovat, že jsi školu nedodělala. Nikdo tě nenutí pracovat v oboru. Takže rada zní dodělat školu. Je lepší jí mít než celý život litovat. A to si piš, že přijdou chvíle, kdy by sis to vyčetla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky díky - já to potřebuju říct natvrdo 
. Já fakt vím, že je to hloupost. Bych nikdy nevěřila, že takhle jednou budu mluvit/smýšlet. Já vždy byla cílevědomá. Jenom teď si furt říkám, že jsem neměla po Bc. už chodit na magistra a raději jít do práce a získat praxi atp…No a k tomu právě, tolik energie mě to stálo. Jenže já prostě nevím, jak se k tomu dokopat. Teď třeba píšu sem, místo diplomky 
. Jakmile otevřu školu, už mi hlavou běhají myšlenky na miminko nebo na bydlení. Koukám se na různé interiérové designy, nebo kočárky, oblečky - prostě mám toho plnou hlavu a škola mi ejde. Nevím z jaké strany to uchopit, jak se pohnout dál. Vedoucí mi dal tu část diplomky, co už mám, v podstatě proškrtanou na předělání a ty dvě zkoušky jsou pro mě ty nejtěší. Mám to už na 2. zápis a měla bych se fakt pořádně snažit - ale nemůžu se k tomu přinutit. Ach jo - vadí mi to, jaká teď jsem, ale nemůžu to překonat. tak strašný odpor k tomu mám 
- Citovat
- Upravit
Vim, o cem mluvis. Zkus si udelat na kazdy den plan a dokopat se. Kdyz udelas skolu, nic z toho, co mas, ti neutece. Skola by mohla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Seber se a bez si i s materialy na uceni sednout do Klementina a sprtej. Byla by vecna skoda zahodit nekolik let skoly jenom kvuli tomu, ze si momentalne vsechno lakujes na ruzovo. Jak uz psaly holky prede mnou, nikdy nevis, co se v budoucnosti muze stat a kdy se ti lejstro s titulem bude hodit. Ja diplomku napsala v knihovne, tam jsem se i sprtala na zkousky a statnice, protoze doma jsem akorat prokrastinovala varenim, uklidem a kdecim, abych se nemusela ucit nebo psat, a dost se mi to vyplatilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ach jo, skoro, jako kdybych to psala já. 
Mám před sebou už jen bakalářku a státnice, TP mám v lednu, vím, že pokud tu bakalářku nenapíšu do porodu, tak už se k tomu s miminkem nedokopu. Ke státnicím bych se s ním nějak naučila, prý se to dalo v pohodě zvládnout. Naštěstí nemám nijak náročný obor. Z bakalářky mám napsaný cca dvě stránky. Manžel mě do školy nenutí, dokáže nás všechny tři zajistit. Diplom mi přijde zbytečný, pracovat v oboru nechci a stejně bych ani nedokázala být někde zaměstnaná. Opravujeme baráček ve farmářské komunitě, je to uplně jinej život než ve městě… A ti co tam žijí a mají diplom, tak je jim k ničemu 
Tlačí na mě akorát mamka, je mi to vůči ní blbý, nacpala do mě peníze, brácha už ji zklamal a vkládá do mě všechny svý naděje - což je trochu její problém, ale stejně jí chci udělat radost.
Chápu jak se cítíš, taky se mi do toho vůbec nechce a místo bakalářky píšu na emimino.
Motivace v nedohlednu. Snad jen, že pak už budu mít klid od sociálního tlaku a čistý svědomí. Ale očividně to jako motivace nestačí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj holky,
potřebuju trochu poradit/povzbudit. V létě jsem se vdávala, nyní čekáme miminko a zařizujeme domeček za Prahou (zatím jsme v nájmu). Můj manžel nás dost dobře finančně zajistí oba, proto nyní nepracuju, ale ještě studuju. Já studuju VŠ, která mě moc nebaví a hlavně si nejsem jistá, jestli se oboru budu moct věnovat (z toho důvodu, že to není moc dobře skloubitelné s rodinou a povinnostmi kolem domu). Můj manžel je v tomhle spíše stará škola, že prostě muž má rodinu zajistit, žena dělá hlavně teplo domova. Není to tak, že by mě nepodpořil ve studiu, nebo že by mě nutil být do budoucna doma. Jenom já si to moc neumím představit, protože dům je přecijenom mnohem náročnější než byt, k tomu dojíždění (manželovi to nevadí, on totiž nepracuje v centru Prahy a dojížděn tam má fakt v pohodě). K tomu oba milujeme pejsky a chtěli bychom si založit i chovnou stanici a věnovat se jim. A manžel má starší rodiče, kterým bude třeba do budoucna víc a víc pomáhat. No a tak je velká pravděpodobnost, že já prostě budu doma. Starat se o dítě/děti, pejsky, dům, pomáhat jeho rodičům a když se budu chtít nějak realizovat, tak nějakou časově nenáročnou prací (například pro Avon, nebo něco v tom stylu). A tak nevidím v té škole moc smysl. Jenže jasně, vždy se může něco stát, vždy je to dobré dokončit. Tím spíš, že mi chybí jenom 2 zkoušky a diplomka. Ale jak se k tomu donutit? Mám totální krizi a odpor se do toho pustit. A nemám tam ani takový ten pocit, že musím, protože to momentálně vypadá, ž e mi to spíš bude k ničemu. Jak se namotivovat? NKlidně mi i tady vynadejte, možná to potřebuju, aby mě to nakoplo