Studium medicíny a psychika

Napsat příspěvek
Velikost písma:
3
14.2.21 17:05

Ahoj,
já jsem teď prvním rokem na všeobecném lékařství na Karlově univerzitě.
V minulosti jsem trpěla úzkostmi a byla jsem dost labilní, což jsem ale tak do poloviny třeťáku na gymplu celkem dobře podchytila a naučila jsem se s tím pracovat.
Studium medicíny - obzvlášť první semestr je na většině fakult náročný. Na naší fakultě se hodně hrotí anatomie, ale na třetí lékařské je to třeba biofyzika. Náročnost studia je způsobená nejen obsáhlostí toho studia (lenost je zakázaná, je toho celkem dost, ale třeba já jsem s tím od začátku počítala, a pak jsem do toho vplula relativně bez problémů), ale hlavně zkouškama, kdy to člověk může umět BEZVADNĚ, a stejnak vylítne - je potřeba mít štěstí - a to je hodně stresující. Mám často pocit, že nestojím na pevné zemi, zkrátka nic není jisté.
Příjmačky a maturita je podobný stres jako na medicíně. Doporučuji ti, stvýma problémama, jít na příjimačky a neposílat průměr z gymplu - myslím, že by sis to měla vyzkoušet, jak snášíš takovýto druh stresu. Zároveň, to je ale můj dost subjektivní názor, je lepší složit přijimačky na fakultu, která vybírá užší okruh uchazečů (ne 1.lfuk, která nabere 1000 lidí, a pak jim přesadí laďku a polovinu jich vyhází) - když složíš příjimačky na fakultu, která bere 200 lidí, můžeš si být víc jistá, že studium budeš víc dávat.
Já, jak jsem psala, jsem taky měla problémy. Při studiu ale se stresem AKTIVNĚ pracuji, což většina lidí mi přijde nědělá. A studiem celkem proplouvám a maturitu i příjmačky jsem dávala taky v klidu.
Klidně mi napiš, můžeme to víc probrat, jestli chceš.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9189
14.2.21 17:24
@znaminqo píše:
Ahoj,
já jsem teď prvním rokem na všeobecném lékařství na Karlově univerzitě.
V minulosti jsem trpěla úzkostmi a byla jsem dost labilní, což jsem ale tak do poloviny třeťáku na gymplu celkem dobře podchytila a naučila jsem se s tím pracovat.
Studium medicíny - obzvlášť první semestr je na většině fakult náročný. Na naší fakultě se hodně hrotí anatomie, ale na třetí lékařské je to třeba biofyzika. Náročnost studia je způsobená nejen obsáhlostí toho studia (lenost je zakázaná, je toho celkem dost, ale třeba já jsem s tím od začátku počítala, a pak jsem do toho vplula relativně bez problémů), ale hlavně zkouškama, kdy to člověk může umět BEZVADNĚ, a stejnak vylítne - je potřeba mít štěstí - a to je hodně stresující. Mám často pocit, že nestojím na pevné zemi, zkrátka nic není jisté.
Příjmačky a maturita je podobný stres jako na medicíně. Doporučuji ti, stvýma problémama, jít na příjimačky a neposílat průměr z gymplu - myslím, že by sis to měla vyzkoušet, jak snášíš takovýto druh stresu. Zároveň, to je ale můj dost subjektivní názor, je lepší složit přijimačky na fakultu, která vybírá užší okruh uchazečů (ne 1.lfuk, která nabere 1000 lidí, a pak jim přesadí laďku a polovinu jich vyhází) - když složíš příjimačky na fakultu, která bere 200 lidí, můžeš si být víc jistá, že studium budeš víc dávat.
Já, jak jsem psala, jsem taky měla problémy. Při studiu ale se stresem AKTIVNĚ pracuji, což většina lidí mi přijde nědělá. A studiem celkem proplouvám a maturitu i příjmačky jsem dávala taky v klidu.
Klidně mi napiš, můžeme to víc probrat, jestli chceš.

Ahoj, můžu se zeptat, na jaké fakultě UK studuješ? Na dvojce? Ta je the best. Taky jsem tam chodila, ale bohužel mě taky dohnaly psychostavy ve třeťáku, asi díky patologii, kterou nás každý strašil už od přijímaček. Patologii jsem nakonec udělala, než jsem se totálně zhroutila ve čtvrťáku. Brala jsem léky, chodila na terapie, ale bylo mi pořád hrozně zle, tak jsem různě rozkládala ročník, přerušovala studium… ale nešlo to prostě. Můžu se zeptat, jak jsi to podchytila, aby se ti to víc nerozjelo?
Tak ti držím palce, ať se ti zdárně studuje a ať tě už nic nesemele, medicína je krásný obor, já dodnes po večerech brečím, že jsem ji nedodělala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3
14.2.21 17:39

@Lollitka ach, to mě mrzí :(
jsem na 2. :), ale teď posílám poslední zápočet na 1. semestr :D, takže patologii jsem ještě nezažila
Trpěla jsem úzkostmi a depresemi, hlavně teda v období dospívání (13-16),
pak na gymplu jsem spíš měla sociální úzkosti a byla jsem teda labilní. Začala jsem chodit na terapie, kdy jsme to dost rozebírali a tak nějak jsem vlastně pochopila, co se mi děje, a poprvé jsem se s tím začala rvát.
Podle mě je dost zásadní v takovýhle věcech nezůstávat pasivní a nějak se s tím vyrovnávat, celá řada lidí má sklon k neurózám a dost lidí to tolik neřeší. Ale na fakultě jsem docela chvíli, tak mě to možná ještě doběhne :D jenže mně přijde, že čím jsem starší, tím mi je všechno víc jedno

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1101
14.2.21 17:44
@Lollitka píše:
Ahoj, můžu se zeptat, na jaké fakultě UK studuješ? Na dvojce? Ta je the best. Taky jsem tam chodila, ale bohužel mě taky dohnaly psychostavy ve třeťáku, asi díky patologii, kterou nás každý strašil už od přijímaček. Patologii jsem nakonec udělala, než jsem se totálně zhroutila ve čtvrťáku. Brala jsem léky, chodila na terapie, ale bylo mi pořád hrozně zle, tak jsem různě rozkládala ročník, přerušovala studium… ale nešlo to prostě. Můžu se zeptat, jak jsi to podchytila, aby se ti to víc nerozjelo?
Tak ti držím palce, ať se ti zdárně studuje a ať tě už nic nesemele, medicína je krásný obor, já dodnes po večerech brečím, že jsem ji nedodělala.

Já už tedy mám pěknou řádku let od promoce na 2.LF. Ale s tou patologií máš pravdu. Ještě teď mám noční můry, že letím z patologie :), což se tedy nestalo a nevím, jestli bych zvládla tam jít podruhé. Nejvíc stresující zkouška 2.LF. Já tedy školou prošla poměrně hravě a ráda na studium vzpomínám, ale několik holek studium psychicky neustálo. Chtěly být perfektní a to vždy nejde. U 2 se rozvinula během studia porucha příjmu potravy, další braly antidepresiva. Je to psychicky náročná škola. Mě povolání velmi baví, ale za roky jsem tedy ztratila hodně iluzí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9189
14.2.21 17:49
@znaminqo píše:
@Lollitka ach, to mě mrzí :(
jsem na 2. :), ale teď posílám poslední zápočet na 1. semestr :D, takže patologii jsem ještě nezažila
Trpěla jsem úzkostmi a depresemi, hlavně teda v období dospívání (13-16),
pak na gymplu jsem spíš měla sociální úzkosti a byla jsem teda labilní. Začala jsem chodit na terapie, kdy jsme to dost rozebírali a tak nějak jsem vlastně pochopila, co se mi děje, a poprvé jsem se s tím začala rvát.
Podle mě je dost zásadní v takovýhle věcech nezůstávat pasivní a nějak se s tím vyrovnávat, celá řada lidí má sklon k neurózám a dost lidí to tolik neřeší. Ale na fakultě jsem docela chvíli, tak mě to možná ještě doběhne :D jenže mně přijde, že čím jsem starší, tím mi je všechno víc jedno

Tak to je super, že jsi na dvojce, já jsem byla hrozně šťastná, když jsem se na ni dostala.
A takže ti v pubertě nejvíc pomohl psycholog? Překonala jsi i ty sociální úzkosti? Já je měla na základce, zažila jsem díky tomu šikanu, ale postupně jsem na sobě pracovala a komunikaci jsem trénovala a myslím, že teď SF moc nemám. Je super, že máš pocit, že je ti vše víc jedno, já byla úzkostná od dětství, ale naopak s věkem se mi to pořád zhoršuje a to na sobě taky pracuji pořád, ale jsem farmakorezistentní na léky a na terapie mi nejlepší psycholožka odešla na MD. Ty ještě někam docházíš, nebo už to zvládáš? Tak ti moc přeju, ať ti studium jde a ať vše zvládáš a ať už se ty úzkosti a deprese nevrací.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.2.21 17:53

Ne, ne a zase ne. Psychicky labilního lékaře nikdo nechce. Syn kámošky to vzdal po třetím járu. Tak si to ušetři a jdi dělat něco méně stresujícího.

  • Citovat
  • Upravit
9189
14.2.21 17:55
@maja45 píše:
Já už tedy mám pěknou řádku let od promoce na 2.LF. Ale s tou patologií máš pravdu. Ještě teď mám noční můry, že letím z patologie :), což se tedy nestalo a nevím, jestli bych zvládla tam jít podruhé. Nejvíc stresující zkouška 2.LF. Já tedy školou prošla poměrně hravě a ráda na studium vzpomínám, ale několik holek studium psychicky neustálo. Chtěly být perfektní a to vždy nejde. U 2 se rozvinula během studia porucha příjmu potravy, další braly antidepresiva. Je to psychicky náročná škola. Mě povolání velmi baví, ale za roky jsem tedy ztratila hodně iluzí.

A studovala jsi za prof. Kodeta a prof. Zámečníka? Já byla na patologii u tehdy ještě doc. Zámečníka a jelikož jsem se do něj platonicky zamilovala a chtěla jsem ho oslnit, tak jsem se strašně celý rok šrotila. Nakonec před zk jsem se po cestě pozvracela v tramvaji a ve škole jsem zkolabovala. Ale taky jsem udělala napoprvé, vytáhla jsem si jednoduché otázky a on mě pak hrozně chválil, že jsem to uměla nejlépe ze všech, které kdy zkoušel, tak jsem dosáhla vytoužené mety, ale bohužel mě to stálo zdraví.
A taky jste měli na první přednášce z patologie slide z pitevního stolu, pod kterým bylo napsáno, že úmrtnost u zkoušky z patologie je velmi vysoká?
A můžu se zeptat jaký děláš obor?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3
14.2.21 17:56

Rozhodně bych neházela flintu do žita, dopadnout můžeš jakkoliv, skutečně, ale pokud myslíš, že by to mohlo být to, co tě naplňuje, tak to asi stojí za to se porvat. Je ale potřeba počítat, že to rvaní bude fakt trhačka… zejména, pokud jsi neurotik, tak budeš muset čelit svým nedokonalostem. Mně častokrát přijde, že je to nejdřív boj mě se mnou a až pak mě se studiem.
Podle mě je důležité nikdy se nelitovat a stěžovat si jen v případě, že ten problém chceš skutečně vyřešit. Litováním se a stěžováním si si jen prodlužuješ trápení. Soucit nech na ostatních.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1101
15.2.21 20:28
@Lollitka píše:
A studovala jsi za prof. Kodeta a prof. Zámečníka? Já byla na patologii u tehdy ještě doc. Zámečníka a jelikož jsem se do něj platonicky zamilovala a chtěla jsem ho oslnit, tak jsem se strašně celý rok šrotila. Nakonec před zk jsem se po cestě pozvracela v tramvaji a ve škole jsem zkolabovala. Ale taky jsem udělala napoprvé, vytáhla jsem si jednoduché otázky a on mě pak hrozně chválil, že jsem to uměla nejlépe ze všech, které kdy zkoušel, tak jsem dosáhla vytoužené mety, ale bohužel mě to stálo zdraví.
A taky jste měli na první přednášce z patologie slide z pitevního stolu, pod kterým bylo napsáno, že úmrtnost u zkoušky z patologie je velmi vysoká?
A můžu se zeptat jaký děláš obor?

Zkoušel mě Prof. Kodet, vedl také skoro všechny přednášky. Na patolu jsem se opravdu hodně učila a byla ve strašným stresu. Jsem pneumolog a onkolog. A ty?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9189
15.2.21 21:32
@maja45 píše:
Zkoušel mě Prof. Kodet, vedl také skoro všechny přednášky. Na patolu jsem se opravdu hodně učila a byla ve strašným stresu. Jsem pneumolog a onkolog. A ty?

Jj, prof. Kodet vedl větší část přednášek. Taky jsem se hrozně drtila, vlastně od první přednášky snad každý den, byla to síla. Já právě medicínu nedostudovala, protože jsem se po patologii úplně složila. Ale dodnes mě to mrzí.
Vidíš, já mám astma, chodím na pneumologii, ale k takové starší Dr.
Tak ať se ti daří a jsi dobrá, že jsi to zvládla, celá ta studia.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.2.21 22:59

Děkuji moc, určitě na sobě zapracuji. Všem, kteří studuji, tak držím palce, at se vše vydaří. 😊

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Krém

  • (4) + 140 recenzí

Dětská mast

  • (4) + 115 recenzí

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Poradna očního lékaře

Ikona - Vladimír Korda

MUDr. Vladimír Korda Ph.D.