Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
A proc Te to laka. Je to velmi narocne, ne studium, ale pak to povolani samotne na psychiku. Spise pro jedimce odolne stresu. Psychicke problemy jsem nemela, ale pokud ano, vybrala bych si uplne jine povolani a medicinu si studovala pro sebe ve volnem case jako konicek.
Chci pomáhat lidem a baví mě biologie a chemie, ale to hlavní je, že chci pomáhat lidem. Vím, že se dá pomáhat i jinak…
No tak hlavně z hlediska psychiky, pokud vůbec dostuduješ - budeš jen číslo ve statistikách univerzity, nikoho tam nebude zajímat, žes měsíc nespala a učila se to i s ušima na stropě a o bod ti to uteklo… Pak tě čekají nekonečné směny ve špitále, kdy se po tobě budou vozit starší kolegové a sestry, dávat ti úkony, které nikdo nechce a od lidí, kterým lautr nic není a přijedou s tím ve tři ráno sanitkou, tisíckrát za směnu uslyšíš akorát nevděk a stížnosti, toť k „pomáhání lidem“. A pak samozřejmě ta zodpovědnost, kdy si to poneseš, pokud něco přehlídneš, nepoznáš…přece jen, není to číslo v excelu, je to lidský život…je na tohle ta tvoje psychika stavěná (ne jen zaléčená)? ![]()
Já jsem,,jenom" labilní (asi?
) a už bych do toho v životě nešla. Zejména ze všech důvodů, které nademnou vysolila prejeta_zaba. Je to teda fakulta od fakulty, nevím, odkud jsi. Třeba mezi pražskýma je ten rozdíl v přístupu celkem masakr. Mám i své studenty a ano, často jsou mezi nimi i ti s duševními poruchami. Dokonce i zaléčení schizofrenici. Ale je to oběť a docela risk.
Studovala jsem medicínu a spousta lidí tam byla psychicky labilních nebo někdo dokonce na antidepresivech. Větsina se před zkouškama hroutila i když normálně třeba byli v pohodě. Spolužačka z kruhu měla poruchu příjmu potravy. Jeden spolužák třeba neměl vůbec empatii, to jsem do té době nikdy neviděla. Co člověk to individualita a normální tam snad nebyl nikdo
jeden člověk v kruhu si zapamatoval úplně všechno, co přečetl napoprvé. Jeden neuměl mluvit s lidmi a měl naprosto neadekvátní slovník a reakce. Můj spolubydlící zase bisexuál. Osobně na studium docela ráda vzpominám
Zkus na sobě zamakat, aby jsi na tom byla co nejlíp. Nejlip na tom byli asi ti, co dělali aktivně nějaký sport. Mám známu doktorku, co medinu vystudovala s vážnou autoimunitní nemocí. Zašila se po medicíně na zobrazovačkách (dělá MRI, CT apod.) a má pohodičku. Podle mě zapadneš a zvladneš to, jestli jsi chytrá! Hlavní je, aby tě to baviloa měla jsi pevnou vůli to usedět.
Jsem hodně citlivá (prý), věnuju ostatním více času než sobě. Děkuji, za pohledy na situaci. Vím, že je to risk, ale i tak… vždycky mě to táhlo tam, ale posledních pár let- od té doby, co se začaly projevovat problémy, tak přemýšlím, co dál vlastne
@Anonymní píše:
Chci pomáhat lidem a baví mě biologie a chemie, ale to hlavní je, že chci pomáhat lidem. Vím, že se dá pomáhat i jinak…
Nezakládala už jsi jednu diskuzi? Zkus pohledat, už tu něco podobného bylo. Podlě me je studium medicíny o pevných nervech. ![]()
Děkuji za další pohled na situaci. Makam na sobě přes 3 roky jsem ve 3. na gymplu, nějaký čas je na to, abych ještě na sobě zamakala
@prejeta_zaba píše:
No tak hlavně z hlediska psychiky, pokud vůbec dostuduješ - budeš jen číslo ve statistikách univerzity, nikoho tam nebude zajímat, žes měsíc nespala a učila se to i s ušima na stropě a o bod ti to uteklo… Pak tě čekají nekonečné směny ve špitále, kdy se po tobě budou vozit starší kolegové a sestry, dávat ti úkony, které nikdo nechce a od lidí, kterým lautr nic není a přijedou s tím ve tři ráno sanitkou, tisíckrát za směnu uslyšíš akorát nevděk a stížnosti, toť k „pomáhání lidem“. A pak samozřejmě ta zodpovědnost, kdy si to poneseš, pokud něco přehlídneš, nepoznáš…přece jen, není to číslo v excelu, je to lidský život…je na tohle ta tvoje psychika stavěná (ne jen zaléčená)?
Jsem psycholog, klientů - mediků a lékařů - jsem pár potkala. Obecně: v případě psychotických onemocnění nebo těžkých depresí apod. toho lidi většinou nechávají, protože to pro ně prostě není zdravé. Pokud jsi zaléčená, tak proč ne, budeš jedna z mnoha. Škola je to těžká, na druhou stranu, v životě tě potkají horší věci, které budeš muset zvládnout.
Děkuji moc za zkušenost i z pohledu psychologa, vážím si toho. Mám ještě chvíli čas an rozhodnutí se.
Ahoj,
Studovala jsem medicínu, ale úplně mě to semlelo. Vždycky jsem byla labilnejsi, ale ve tretaku se mi naplno rozjely úzkosti a deprese a psychosomaticke problémy. Tretak jsem dokončila, ale pak ctvrtak jsem pořád rozkladala, prerusovala… Nakonec jsem studium musela ukončit. A to u mě nebyl problém učení se, měla jsem celé 4 roky samé jedničky, měla jsem fotografickou paměť. O tu jsem přišla později po elektrosocich. Momentálně jsem po 22.hospitalizovana na psychiatrii. Taky záleží, na jakou fakultu bys šla. Jako medicína je strašně zajímavá, ale taky fakt náročná na psychiku.
Dobrý den, je tady někdo, kdo je lékař a potykal se v minulosti s uzkostmi a depresi. Mám panickou poruchu a depresi-ale ta je už relativně dobře zalecena. Potřebovala bych se zeptat, mám spoustu otázek, protože mě tento obor hodně láká.