Studium medicíny při těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Nebuď sebevrah a nehrň se do dětí tak brzo! Medicína je strašně náročná jak na učení, tak na čas - povinné přednášky a praxe prakticky celé dny. A druhak, nekončí to titulem, budeš nabírat praxi, obcházet oddělení, plánovat atestaci - to je psycho samo o sobě, ne do toho ještě řešit mimino. Ono to sice vypadá idylicky, mít dítě brzy (taky jsem si to tak představovala) a pak zjistíš, že se fakt nevyspíš, fakt se od toho uřvaného tvora nehneš, s ním nejsi schopna přečíst ani recept na bábovku, nedejbože něco složitějšího, čas utíká, frustrace se stupňuje a je to stres pro všechny zúčastněné. Chlap se většinou tváří, jako nejnadšenější partner a pak mu dojde, co to všechno obnáší a najednou už není ochotný hlídat každé odpoledne, abys doznala učení a mohla jít na praxi. Fakt, věř mi, mluvím z hojných zkušeností. A teda medicínu jsem nestudovala, bohatě mi stačil jednodušší obor s miminem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já měla spolužačku co zvládla během studia dokonce 3 děti, měla tedy některé roky přerušeno, státnice dělala stejný rok co já. Ale přijde mi předčasné plánovat takhle moc dopředu, ještě na medicíně ani nejsi. Nevím proč chceš děti zrovna ve 23-24 letech, můžeš to nechat o rok později a vyjde ti to po škole. Já končila medicínu ve 24 a půl letech, takže to není o tolik později než chceš mít děti.
Ale jako pokud budeš mít podporu doma, tak se to zvládnout určitě dá. Ono potom když se člověk třeba s dětma učí na atestaci, tak to taky není snadné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle me je to teda taky dost nesmysl planovat si tehotenstvi takto cilene na dobu studia mediciny. Za me to teda nejde skloubit a u nas v rocniku nebyla teda jedina tehotna. Jo kdxz se uz stane, tak se holt neda nic delat a nejak se to zvladnout musi, ale dobrovolne bych si to urcite nevybrala. Medicina je narocna sama o sobe a jen malo lidi zvlada obcas nejakou tu brigadku. Nejhorsi uceni je sice pouze prvni 3-4 roky, ale to neznamena, ze ty dalsi by byly srovnatelne s lehci VS. Nejsou. A navic je vsude vyzadovana temer 100% dochazka. Male dite je narocne samo o sobe, o tom se snad ani nebudi uz rozepisovat. Musis si proste urcit priority. Budto vystudujes medicinu a nebo budes mit dite ve 23, ale pak ho budes porad davat nekde na hlidani. Rozmysli si, jestli vubec takovou podporu v rodine mas. Ale pak zase nevim, proc si porizovat dite, o ktere nemuzu adekvatne pecovat. Tak jestli chces radsi dite, doporucila bych zvazit jednodusi skolu. Abys potom nelitovala. Ty atestace taky nejsou zadnej med. Manzel ted atestoval a to je chlap a stejne mu to bylo lito, protoze nase deti (1 a 4 roky) skoro brecely, kdyz se odchazel ucit a to se jednslo “jen” o to na dva mesice zatnout zuby a vydrzet a ne pulka studia. A to mel cerveny diplom, takze s ucenim problem fakt nema.
- Citovat
- Upravit
@prejeta_zaba píše:
Nebuď sebevrah a nehrň se do dětí tak brzo! Medicína je strašně náročná jak na učení, tak na čas - povinné přednášky a praxe prakticky celé dny. A druhak, nekončí to titulem, budeš nabírat praxi, obcházet oddělení, plánovat atestaci - to je psycho samo o sobě, ne do toho ještě řešit mimino. Ono to sice vypadá idylicky, mít dítě brzy (taky jsem si to tak představovala) a pak zjistíš, že se fakt nevyspíš, fakt se od toho uřvaného tvora nehneš, s ním nejsi schopna přečíst ani recept na bábovku, nedejbože něco složitějšího, čas utíká, frustrace se stupňuje a je to stres pro všechny zúčastněné. Chlap se většinou tváří, jako nejnadšenější partner a pak mu dojde, co to všechno obnáší a najednou už není ochotný hlídat každé odpoledne, abys doznala učení a mohla jít na praxi. Fakt, věř mi, mluvím z hojných zkušeností. A teda medicínu jsem nestudovala, bohatě mi stačil jednodušší obor s miminem.
Tak s tím úplně nesouhlasím, já mám pocit, že jsem měla volného času dost, resp. neměla, protože jsem závodně sportovala a 5-6× v týdnu jsem měla trénink. Ale rozhodně jsem nebyla ve škole celé dny. Naopak od čtvrtého ročníku jsme měli školu většinou jen dopoledne, odpoledne jen zřídka. Vždy několik týdnů blok nějakého klinického předmětu, pak často týden volna během kterého byla zkouška. Pokud jsem šla v začátku týdne, měla jsem několik dní volno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@guineapig píše:
Jinak na Instagramu se mimo jiné tomuto tématu věnuje mladá paní z profilu „medickamudruje“. Je to holčina, která má během studia medicíny dvě děti, studium měla teď tedy nějakou dobu přerušené, ale myslím, že teď se bude zase vracet. Občas tam dává své postřehy, jaké to je být matkou a současně medičkou, řekla bych že je velmi energická, schopná a plná entuziasmu, ale přesto je to někdy dosti náročné i pro ní.
No já bych spíš řekla, že medickamudruje studovala tak první dva semestry, pak toho nechala. A má akorát ezo-kecy, s prominutím. 
Mnohem víc reality s dětmi a lékařským povoláním dává mamapediatr. Má dvě malé holčičky a snaží se skloubit práci v ordinaci a péči o ně. Sama přiznává, že neví, jak to zvládne na větší úvazek - je to náročné. A to má pomoc obou babiček už se do toho všeho nemusí vzdělávat. Holka ve 23 asi těžko bude mít 2 babičky v pohotovosti na celodenní hlídání, že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stačí malá komplikace a celý těhotenství proležíš, dítě se narodí předčasně a jsi na měsíce zapykaná. Plánovat dítě na studium je dost nezodpovědný, už jen kvůli stresu, co mimčo ještě v děloze zažije a taky si tě jako mámu první roky fakt neužije.
- Citovat
- Upravit
@Janli píše:
Stačí malá komplikace a celý těhotenství proležíš, dítě se narodí předčasně a jsi na měsíce zapykaná. Plánovat dítě na studium je dost nezodpovědný, už jen kvůli stresu, co mimčo ještě v děloze zažije a taky si tě jako mámu první roky fakt neužije.
no jéje, přesně 
my se s tím tedy za studia nesetkávali vůbec, absolutně, jestli tam byla jedna, dvě na celý ročník…no v podstatě nikdo
zakladatelko, ditě si první roky vyžaduje celou mámu
nebo nějakého jednoho celého člověka, co se o něj stará den – noc
medicína taky, tu nejde dělat na "půl " při něčem jiným
dohromady to moc nejde / v podstatě vůbec/, není mi jasné hlavně proč si plánovat dítě s vědomím toho, že na něj nebudu mít v jeho prvních letech čas 
vy nějak urputně plánujete, ono obvykle v životě takové ty „jasné plány“ stejně nevyjdou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Musíš mít jednoznačně a stoprocentně v místě bydliště ideálně obě babičky a vztahy takové, aby se všichni hodně aktivně zapojovali do hlídání. Nebo hodně peněz na jesličky, placené hlídání a další kroužky, kam dítě upíchnout. Manžel musí mít možnost zůstat z práce doma, na očr, když ti bude zle, nebo pak dítěti.
Studium je náročné a většina stáží má povinnou účast.
Jestli něco potřebuješ, je to hlídání a taky peníze (ty peníze na školičku a pak na další hlídání, protože vždycky se stane, že ti někdo vypadne.
Dáš to?
pak soukromá školka od 18 měsíců dítěte se v Praze na 2 dny v týdnu pohybuje kolem 6 - 9 tisíc měsíčně.
za mně, zkus, ale POUZE pokud máš peníze (hodina placeného hlídání v Praze, cca 200,–), velké rodinné zázemí a manžela, který může z práce být doma a nemá s tím problém. Je to náročná škola a blbé je, že na rozdíl od práv, ta docházka je povinná, takže i když zvládneš studium, je to i tak strašně náročné na čas - praktická cvičení, stáže, všude musíš být osobně a jsou to hodiny a hodiny týdně…
Od 3 let děcka už si v podstatě můžeš studovat dost pěkně a „v pohodě“ 
nebo nastup jako těhotná, porod taky zvládneš, myslím, že miminko se se studiem taky skloubit dá, no a až bude mimču 12 měsíců a začne mít separační úzkosti, tak bych na rok nebo dva studium přerušila a vrátila se, až nastoupí do školky na fulltime. 
- Citovat
- Upravit
A co noci??
málokdo má štěstí na dítě, co v noci tak nějak…spí
ty moje se po roce zhoršovaly a zhoršovaly, v roce a půl jsme byli někde na 8 - 10 kojeních za noc, nespání, já měla zdravotní obtíže z totálního nevyspání
pamatuji se, že jsem ve snaze odpočinout si, vzala dítě rok a půl ven do kočáru, pomalu jsme přes den chodili, ditě hodné v klidu a já za chůze usínala 
normálně jsem mezi kroky přivírala oči a jako si představovala spánek a něco jakoby za chůze jsem si „podřimovala“, vždy na pár vteřin
zní to naprosto šíleně, tak to ale bylo, ty měsíce bych se nebyla schopna naučit jedinou větu
platit někoho k dítěti ve dne? a jiného v noci??
nedovedu si to absolutně představit
jedno i druhé je náročná darda, oboje současně v kombinaci však na druhou nebo spíš na entou…
Příspěvek upraven 10.01.24 v 22:14
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já třeba ve 24 medicínu končila. Počkat s tím po škole je určitě lepší nápad. Neumím si představit studovat a zároveň se starat o mimino. Za mě neslučitelné. Dvě spoluzačky byly těhotné úplně na konci šesťáku. Ale plánuješ hrozně předčasně. Jedna naše spoluzacka taky říkala, ze chce po třetím ročníku mimino. Tak po třeťáku nejenže neměla mimino, ale ani toho přítele. Co vím, tak porodila teprve nedávno na prahu třicítky.
- Citovat
- Upravit
@Kolicek95 píše:
Já třeba ve 24 medicínu končila. Počkat s tím po škole je určitě lepší nápad. Neumím si představit studovat a zároveň se starat o mimino.
já taky ne
a to jsem měla děti hodné, neuřvané, neplakavé, spokojené, přesto ty noce…plus prostě to dítě a trocha té domácnosti k tomu veme reálně celej den…kde vzít eneregii na těžké nekonečné učení k tomu, já prostě nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Borrealis mě přijde, že si zakladatelka chce odškrtnout další životní metu a absolutně nemá páru, co to obnáší.
- Citovat
- Upravit
Takže jsi ještě na gymplu, budeš mladá máma, uděláš si jedno, dvě, tři…a pak zjistíš, že nemáš žádnou praxi a dětem dopřeješ sotva základ, protože penízek bude málo nebo se bude muset přítel hodně snažit 
- Citovat
- Upravit
@prejeta_zaba píše:
No já bych spíš řekla, že medickamudruje studovala tak první dva semestry, pak toho nechala. A má akorát ezo-kecy, s prominutím.
Já měla pocit, že došla až někam do třeťáku…měla jsem za to, že se učila patologii…Ale nevím, zas tak intenzivně jí nesleduju…Občas jsem
zaznamenala, že tam dávala nějaké příspěvky o skloubení studia a mateřství ( a to je prostě pro mě osobně obdivuhodné, já bych to na medicině nedala). Tak jsem myslela, že by si mohla zakladatelka třeba udělat nějaký obrázek.
Spíš jsem ji fandila když měla vážně nemocnou tu jednu holčičku, muselo to být velmi náročné a obdivovala jsem ji, jak se drží. Jinak souhlasím, na mě je taky trochu moc „ezo“, jak jsi psala
Tu druhou neznám. Ale realitu skloubení ordinace/ práce v nemocnici a péče o dvě nebo i více dětí znám z reálu od řady kamarádek a časem ji poznám i u sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Takže jsi ještě na gymplu, budeš mladá máma, uděláš si jedno, dvě, tři…a pak zjistíš, že nemáš žádnou praxi a dětem dopřeješ sotva základ, protože penízek bude málo nebo se bude muset přítel hodně snažit
Tak já mladá máma rozhodně být nechci. Jen mě zajímala zkušenost ostatních žen kdyby taková situace nastala. Času ještě dost je mi to jasné. Sama preferuji dítě až po studiu.
Hlavně nemám zrovna moc mediček s dětmi v okolí, kterých bych se mohla zeptat.;)
- Citovat
- Upravit
