Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, rada bych si nechala poradit od nekoho s podobnou zkusenosti nebo nejlepe od nejake psycholozky. Moje holky jsou doma zive, sikovne, na svuj vek krasne mluvi, porad chteji zpivat a tancovat a myslim jim to i jde. Chodime do nejakych krouzku, kde se taky tancuje, zpiva, ale i treba maluje a podobne. Muj problem je v tom, ze holky se me porad strasne drzi, jsou stydlive, neudelaji beze me ani krok. Jine deti si hraji v kolektivu, behaji, mluvi s pani ucitelkou. Holky casto je stoji a divaji se, jak si hraji ostatni, ale nezapoji se. Na otazky ucitelky reaguji sklopenim oci. Nevim, jak s nimi jednat, abych jim nevypestovala nejaky blok, jestli je mam pobizet, aby sly mezi ty deti, nebo je uplne nechat byt…mrzi me to, protoze doma se projevuji dobre, ale v kolektivu je to skoro az na ostudu, ostatni maminky se na me jen soucitne usmivaji.Do krouzku chodime uz od rijna, ale nevidim nejaky pokrok.Poradte mi prosim, jak na ne. Mam strach ze skolky, do ktere maji v zari nastoupit. Takhle by se tam holky zblaznily.Diky!
ahoj, tak ten náš byl něco podobného, doma živé dítko a v cizím prostředí jako vyměněný..je fakt, že po otrkání se většinou zapojil, ale kolikrát mu to pěkně dlouho trvalo.
Od listopadu jsem ho přihlásila do školky, tušila jsem strašné scény při odchodu a světe div se..adaptoval se velice rychle, slz bylo dost málo a učitelky ho chválily, jak se hezky zapojuje do hry..
Nikdy bych to do něj neřekla, ještě teď, když na něj někdo promluví na ulici, tak ze sebe nevydá ani hlásku a drží se mně jako klíště..ale jakmile je někde sám, tak to je jiné..takže ta školka u vás taky může být v pohodě. Jak se projevují třeba u babiček , nebo kamarádek..možná by stálo za to vyzkoušet, jak se budou chovat bez tvojí přítomnosti.
Moc bych to neřešila, nutit je nemůžeš a jsou ještě celkem malé, určitě se to srovná, klidně choďte do kolektivu dál, alespoň si zvyknou, třeba to jsou holky pozorovatelky ![]()
Ahoj,nejsem psycholožka,ale matka stejně se chovající holčičky.Co popisuješ,tak mám doma.Doma je vše v pořádku.Až moc.Jen jdeme na procházku a někdo se k námpřidá,tak se malá zastaaví a nejde.A asi by ani nešla ,kdybych pro ni nedojdu. Školky jsem se taky bála,ale od začátku tam neplakala,ale to asi kvůli,že jsem ji dávala jen na pár hodin a po obědě chodila domů.A nutno říct,že se malá po dobu 3 měsíců nezapojovala do kolektivu.A při tom ostatní pozoruje a evidentně se jí líbí na ně koukat.
Zvrat začal až teď od září,kdy začala ve školce spinkat!Po vyspání je totiž ve školce málo dětí a to jí vyhovuje.Dokonce ostatní děti mi chodily říkat,že Stella mluví! ![]()
Tím chci říct,že se školky neboj.Je to celkem ještě dlouhá doba a navíc jsou 2 a to jim pomůže.Navíc,pokud budete mít tak skvělé učitelky,jako máme my,tak se zadaptují.
Osobně já dcerku musím popostrkovat,jinak by někdy neudělala ani krok.Ale,co je starší,tak je to lepší.
Jen na zaávěr chci připsat.Když jsme někde na náměstí,v nákupním centru či restauraci,tak tam je ve svém živlu a po studu ani památka! ![]()
aHOJKY.nÁŠ MALEJ SE TEDA NESTYDÍ,ALE VŠUDE SE MĚ DRŽÍ,NAŠTESTÍ ZA CHVILKU SE OTRKÁ,ALE S CIZÍMA TAKÉ MOC DUVĚRNOSTI NEPROVOZUJE,ANI Z DĚTMA.
TVOJE HOLČIČKY MAJ VÝHODU ŽE JSOU NA VŠECHNY DVĚ A MYSLÍ ŽE VE ŠKOLCE SE BRZY OTRKAJÍ A BUDOU SPOKOJENÉ.PAMATUJI SI ŽE VE ŠKOLCE JSME TKÉ MĚLI DVOJČÁTKA A VŠICHNI JSME JE OBLETOVALI A CHTĚLI S NIMA KAMARÁDIT
,TAKŽE SE O HOLKY NEBOJ ![]()
Ono mozna je vse i tim, ze jsou dve. Jsou proste zvykle na sebe a kolektiv jinych deti tudiz tolik nepotrebuji. Mozna…No diky vsem za uklidneni, rikaji mi to vsichni, tak snad to bude dobre.
Capi,
rozhodně na ně netlač, to nemá smysl. Zkus si s nimi v kolektivu hrát, třeba se zapomenou a pak Tě nebudou potřebovat. Nebo to holt ve společnosti budou stydlínci a nic s tím nenaděláš.
Ve školce se podívej, u nás bývají dny na zvykání, chodí vždy jeden den v týdnu na pár hodin odpoledne do tříd na hraní, děti se seznámí s prostředím, učitelkami a určitě se jim pak v září nastupuje líp, vědí do čeho jdou.
Mám štěstí, že kluci se nestydí, v MC jsou suverénní, to samé bývalo na plavání a ve školce se zdá, že taky nemají problém, znají děti, učitelky, prostředí, všechno.
Držím palce.
Jana
Já mám tohle u mladšího kluka. Trvá mu někdy půl hodiny, někdy 3 hodiny, než se ode mne odpojí a jde si v cizím prostředí hrát. Nepotrkuju, občas se ho snažím na něco nalákat. Beru to tak, že jsem jeho jediná jistota v cizím prostředí a když ho ještě budu odstrkovat, bude na tom chudák psychicky ještě hůř - ani ta maminka se mě nezastala… Ale chodíme pořád, tak to třeba někdy bude lepší.
ahojky, a proč by musely být za každou cenu bavičky kolektivu? Nech je být, však ony poznají, co je potřeba a neboj se, že se pak neozvou. Navíc jsou dvě:-)
Naše malá byla taky ani ne tak bojácná, jako nekomunikativní a změnilo se to během oár měsíců, kdy jsme pořád chodily mezi děti. Ale i teď - když se jí někdo nelíbí, tak by na ni mohl dělat opičky jaké chce, dávat ji cokoliv a ona se s ním prostě bavit nebude. Já měla totéž a vlastně ještě mám a ničemu to nevadí, fakt
Neboj, holky jsou šikovné, ony si poradí.
Ahoj
Gabka byla takový velký stydlín,že nakonec ani nepozdravila a nikdo nesměl na ní promluvit ani sáhnout.Ani děti.Babička si jí cca půl hodiny musela nevšímat a až pak mohla zkusit na ní promluvit.Ale taková nebyla vždycky.Začlo to asi kolem jejích dvou let.A pomalu lepšít se to začlo až chvilku po narození nejmladšího.Takže kolem tří let.Do školky (ve 3 a půl) už šla v pohodě.Dokonce brečela,že ještě nechce jít domů. ![]()
Netlač na ně.Jen jim navrhni:„půjdeš si hrát s dětmi?“ Když řekne ne,tak ne.Však o nic nejde.
A jak už psala anonymní,navíc jsou dvě. ![]()