Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobry den, syn byl driv agresivni k detem. Placal, kopal atd. Navazoval tim kontakt. To uz je nastesti zanami uz chape a uci se kazdy den, skolka mu dost pomaha. Ale stale si neumi hrat se stejne starymi. Pri hre na babu dohoni a povali a lezi na detech, dohoni a strci atak ruzne. Uz jsem presvedcena ze neni zly ale skonci nekdy toto, bude to umet. Jeste teda dodam ze je extremne aktivni. Ma dva kamarady co jsou klidni. A uz ho pomalu odepisuji boji se ho, nedeli se snim o krupky atak. Trha mi to srdce, pokazde vysvetluji a on chape. Jen ho je proste moc. Nechci aby ho nejblizzsi opustili. Mam to nechat plynout nebo muzu nejak pomoct. Kdyz je se strasimi nikdy se nic nestane a muze mit i volnost ale jakmile je s mensimi musim byt napozoru. Mate nekdo podobne zkusenosti? Predem dekuji za sdileni a rady
Necháš to plynout a bude z něho nesnesitelný spratek, kterého nikdo nemá rád. Možná je jím už teď.
Vau tak takou naloz jsem necekala, ale dekuji Deti starsi 4 a vic ho maji radi a nikdy problem nebyl. Se stejne starimi to nejde ale je tam zlepseni. A deti ltere zminuji se na nej ptaji a radi chodi ven jen proste po 1h uz mu to nejde.
No, asi bych tohle nenazývala úplně agresí, spíš bych řekla, že má chlapeček potíže zpracovat nával adrenalinu. Celkově tyhle hry na babu, různé běhačky a podobně takové chování mohou umocňovat. S menšími dětmi bych podporovala spíše klidnější aktivity, se staršími bych ho nechala se vybít.
Je to kluk, no. Testosteron zkrátka dělá svoje.
Kamarádka má dítě, které extrémně soutěživé. Pokud by mu neustále nestála za zadeli a nebo nekorigivala slovne, je jak neřízená střela. Nebezpečné sobě i okolí. Prostě musí vyhrát za každou cenu i kdyby mělo někoho někam schodit. Pokud se rozjede tak ani nevnímá na volání. Takže kamarádka musi pořád zdůrazňovat hned z počátku. U starších to jde, ti umí kolikrát odstoupit a rozpoznat nebezpečí. Ti mladší ne. ![]()
Nebude to podobné?
@Neboj píše: Více
Já podobné chování znám od kamaradcine dcery, takže to nemusi být jen testosteron. U ní to byla kombinace povahy, množství cukru a ne úplně zvládnuté výchovy. Úplně ignorovala ne, nesmíš, stop. Napadala děti menší i větší, strkala do nich, shazovala, silně tiskla…s věkem se to trochu zlepšilo (tak zhruba těch 3 a půl), školka taky pomohla (asi vliv kolektivu a pevných hranic od učitelek), omezili cukr…jako pořád je to éro, ale chování k ostatním dětem má krapet lepší. Anonym z důvodu infa o cizím dítěti.
Soutezivy je vzdy musi byt prvni.
Na ne a stop reaguje pokud uz neni uplne pretazeny. Samozrejme neni 100% nekdy si jede sve ale to snad neni spatnou vychovou. A je tedy pravda ze po cukru je divocejsi. Ten uz mame hodne omezeny. Vsimla jsem si ze kdyz hru ukoncim driv nic se nestane, pokud mu pomaham tlumocit a rikat co to muze vzbuzovat u tech kterym ublizil. Je v soku a i lito, ale i tak jakmile zase dojde k tlaku stane se znovu. Trosku me utesuje ze uz to neni jen napadani pro nic.
Je ještě malý a teprve se všechno učí, nemůžeš od něj čekat, že se bude chovat jako dospělý nebo že mu bude stačit mu to párkrát vysvětlit. Pokud je ve společnosti dětí/lidí neohrabaný, je potřeba abys mu trochu pomohla a usměrnila, taky abys pochopila jeho potřeby - že třeba potřebuje hodně vybíjet energii, soutěžit, atd. To můžete i spolu vy dva.
Syn kamarádky (chodí už na ZŠ) - má tendenci na děti skákat nebo je objímat, popř když si s něčím hrajou nebo mají v tělocviku míče, tak je po těch děti silou háže, bouchá je. Bohužel má několik kil navíc, takže tím pádem ty děti shodí na zem nebo to bouchnutí bolí o to více. Údajně ho učí se chovat lépe, ale zatím bez úspěchu (viz poznámky od učitelů, občas i rodičů).
Syn byl v tomhle věku podobný. Typicky navazoval kontakt s jinými dětmi tak, že jim např. něco sebral (a ony pak brečely). S kamarádkou a jejím synem jsme museli přerušit kontakt, protože její syn je hodně nekontaktní a vadilo mu to, že ho můj syn např. povalí na zem, i když to bylo jen ve hře, ne v nějakém konfliktu.
Takže vysvětlovala jsem. Ale hlavně z toho časem vyrostl. A to, že jsme se přestali dočasně s kamarádkou a jejím synem vídat, to pro něj byla skvělá zpětná vazba na jeho chování.
Měli jsme štěstí a našli dvě děti podobného ražení, se kterými si všichni dohromady velmi rozumí a dodnes se vídáme. Teď už je syn ve škole, časem se svoje chování naučil korigovat. My to pro jistotu probírali i s psychologem a ten říkal, že to chce čas. Ale jestli je tvůj syn stejný případ, to nevím.
@Kiska1 píše: Více
Je akorát nevychovanej to je celý…kdyby dostal přes p-del a servany místo psychologů, nemusíš to řešit. Mimojine mám dva kluky a tohle by si nedovolili udělat.
@Anonymní píše: Více
Tvl to musí být spratek
tohle zkusit na moje děcka, tak to pochopí velmi rychle
@Wilík děkuju za Váš nazor, a zavidim ze jste jako mama neselhala a vychovala super kluky. Ja se snazim taky ale asi budu muset vic.
@Kiska1 píše: Více
Neselhala? Když řeže děti? No… Tohle je teda hodně smutné.