Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Midaku píše:
@Mrs.Sophinka no že to tak tobě nepřijde neznamená, že to laskyplne není. Slon v porcelánu a poděs jsou zcela bezna označení, která se v mem okolí používají, nikdo to nemyslí nijak zle. A ze se nedivím, že si s ním někdo nechce hrát… no i když ho bezmezne miluju, tak se tomu prostě nedivím. I přes moji velmi peclivou a dlouhodobou snahu se syn proste někdy chová nevhodně. Některé děti to neřeší a normálně se s ním kamarádi, jiným dětem, zejména klidným tichým holcickam, to vadí, a proto se s ním nekamaradi. Ale to není žádný problém, nemusí se kamarádit všichni se všemi, kamarádství není povinné. Syn se taky nekamaradi s někým, s kým si z jakéhokoliv důvodu nerozumí. Přijde mi to normální.
Asi jsem „trochu“ přecitlivělá tak jestli jsem Tě urazila tak se omlouvám. Jen jsem strašně háklivá na to když někdo takhle mluví… mojí blízkou kamarádku rodiče hodně shazovali a ona pak z toho měla vážné psychické problémy, tak mě vždycky poněkud rozvášní když slyším něco tomu podobné 😅
![]()
@Mrs.Sophinka píše:
To neříkám, přehnaná idealizace svého dítěte taky není ok ale schazování a urážení dítěte je jedna z nejhorších věcí kterou může rodič dítěti udělat… a ne, dítě s ADHD nemám ale mám dceru s parézou r. ruky
Ono mit dite s poruchou chovani neni vubec snadne. Je to jine nez treba fyzicke postizeni. Ja tu diagnozu proste neberu jako omluvenku pro spatne chovani. Pro me to, co pani napsala neni urazeni nebo schazovani ditete, ale vecne konstatovani. Ten slon v porcelanu nebo podes - to jsou docela trefne vyrazy. Nerika je preci jemu, ale nam, abychom pochopili, proc se s nim treba nekdo nechce kamaradit.
@Mrs.Sophinka jo v pohodě, pro mě je to opravdu laskyplne vyjadřování, ale chápu, že někdo to tak vnímat nemusí. Zrovna nedávno mě syn chtěl obejmout, utíkal kvůli tomu přes celý pokoj, cestou shodil mladší sestru, rozslapl autíčko a na mě naskocil tak, že mám ještě teď modrinu n nose. No tak jsme se teda objali a řekla jsem mu, že je můj malej milovanej poděs. On odpověděl, že když je malej, tak je přece poděsíček… tak mu od té doby občas říkám poděsíčku. A slon v porcelánu říkali rodiče i mně a žádný trauma z toho fakt nemám, u nás je to fakt normální a milé. Nikdy by mě nenapadlo svoje dítě shazovat, nadávat mu nebo něco podobného.
@Midaku píše:
@Mrs.Sophinka jo v pohodě, pro mě je to opravdu laskyplne vyjadřování, ale chápu, že někdo to tak vnímat nemusí. Zrovna nedávno mě syn chtěl obejmout, utíkal kvůli tomu přes celý pokoj, cestou shodil mladší sestru, rozslapl autíčko a na mě naskocil tak, že mám ještě teď modrinu n nose. No tak jsme se teda objali a řekla jsem mu, že je můj malej milovanej poděs. On odpověděl, že když je malej, tak je přece poděsíček… tak mu od té doby občas říkám poděsíčku. A slon v porcelánu říkali rodiče i mně a žádný trauma z toho fakt nemám, u nás je to fakt normální a milé. Nikdy by mě nenapadlo svoje dítě shazovat, nadávat mu nebo něco podobného.
Jak jsem říkala, jsem teď taková přecitlivělá mám docela těžký průběh těhotenství tak jsem dost náladová 😅
Ale je jedině dobře že to myslíš mile a ještě jednou se omlouvám 😅 ![]()
Zakladatelko, řešila bych to, že syn pláče a nechce do školky. Mluvila jsi s ním, proč tam nechce? Pokud ano, tak s tím rozhodně jdi za učitelkami.
@Mrs.Sophinka píše: ,,S druhým synem si zas moc nechtěli hrát proto, že je ADHD, hodně impulzivni, SLON V PORCELÁNU…NO NEDIVÍM SE JIM. Ale i toto učitelky pomohly vyresit a kamarády nakonec má. Ne moc, porad JE TO PROSTE PODĚS, ale sám si nehraje."Jako promiň ale to mi nepřijde jako zrovna láskyplné vyjádření o svém dítěti…
A co jako? Zadny shazovani ditete to neni. Proste konstatovani faktu beznymi slovy
proste ta diagnoza nese svy, no… ![]()
@MartinaIrena píše:
Zakladatelko, řešila bych to, že syn pláče a nechce do školky. Mluvila jsi s ním, proč tam nechce? Pokud ano, tak s tím rozhodně jdi za učitelkami.
Děkuji za radu určitě s nimi promluvím..take hledám důvod a příčinu…
Náš celkem malý a taky nijak hvězdně nemluvici syn si ve školce s ostatními zatím taky moc nevyhraje. Ale nijak mě to netrápí, do školky chodí rád, však on se časem zapojí, ne? Naše starší introvertní dcera si s ostatními moc nehraje ani v pěti letech, to může být povahou.
Spíš bych řešila, proč brečí, že tam nechce. Třeba o ostatní děti ani nestojí a trápí ho tam něco jiného.
Ahoj, zakladatelko, i já mám zkušenost, že řeč není problém - jak od vlastního syna, tak od jeho nejlepšího kamaráda…
Nicméně říkáš, že syn je dost nesamostatný a vzteklý… To obvykle dětem kolem vadí mnohem víc. Hlavně ta vzteklost - ono se to třeba nezdá, ale dětský kolektiv už klade vysoké nároky na sociální chování, tam se omluvenky moc nedávají. Trochu bych se podívala spíš tím směrem. Nechtělo by to třeba intenzivní trénink jemné motoriky? (mmch motorický vývoj a vývoj řeči jdou ruku v ruce). Když mu věci půjdou snáz, nabude sebedůvěry, ubyde vzteklých scén, mohlo by to pomoci i s kamarády.
A určitě bych s ním povídala o tom, co mu ve školce vadí. Doptávat se a doopravdy pozorně poslouchat. Chodit do kolektivu, který člověka nebere, není nic moc…
Zakladatelko, ja vidim chybu v ucitelkach. Nas syn zacal mluvit a rozumet mluvene reci az ve 4 letech, a to na urovni rocniho ditete. Ucitelky neustale vtloukávaly ostatnim detem do hlav, ze kvuli tomu neni spatny, ze kazdy jsme jiny. Snazily se zapojovat ho do spolecnych her, i kdyz moc nechapal o co se jedna, ale nechaval se. Vysledkem bylo, ze skolku miloval a deti si ho hned oblibily, i pres zvlastnosti, dokonce casto si s nim hraly spis holky. Casto si ovsem hraval i sam nebo s dalsim chlapeckem-autistou, se kterym mluvit nepotreboval, hrali si vedle sebe. Takze ja bych zjistila jak funguji ucitelky a proc to tam syn nema rad… Mozna by mu prospela mensi skolka? Treba soukroma aspon pro zacatek, aby si naucil verit.