Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@santape on zkouší. Dcerka to taky na me furt hraje, pravda je mladší, tak mozna budu později taky bezradná, ale teď, jak se vzteka nebo krade co nesmí a pak se vzteka, jde sama do svého pokoje a praskne dverma, pobeci si a pak přijde jak vyměněna.
Tak já mám doma uraženou slečnu v jednom kuse-má 2 a půl roku. Jak něco není po jejím tak začne řvat a nejhorší je, že kolikrát ani neřekne co chce a už břeští. Pošlu ji do ložnice a řeknu, že se má vrátit až to bude naše Maruška a ne nějaká cizí uřvaná holčička.
@sophinka1 Jsem hodná maminka, moje děcka mají štěstí, že si za matku vybraly mě ![]()
Jenom občas se mi „splaší kladiva“ a nějaká ta facka padne
U malé zatím ne, to až u puberťáků, to se FAKT někdy nedá vydržet ![]()
@laducha píše:
@sophinka1 Jsem hodná maminka, moje děcka mají štěstí, že si za matku vybraly mě
Jenom občas se mi „splaší kladiva“ a nějaká ta facka padneU malé zatím ne, to až u puberťáků, to se FAKT někdy nedá vydržet
tak to já zas teda velký nebiju
co kdyby mi to chtěli vrátit žejo… přece jenom už mě přerostli ![]()
@santape píše:
No jenže on je uražený za den snad 30krát
Určitě ho neposílej pryč - to by byl jen truc z Tvé strany, vlastně stejný typ reakce. Jiná věc je, když se dítě vzteká - tam se dá použít argument třeba „bolí mě hlava, když poslouchám Tvoje vzteklé ječení. Kdo chce ječet, musí to dělat v jiném pokoji“.
Ale když tím uražením se nikoho neomezuje, tak k tomu není důvod. Já obvykle reaguju něčím ve smyslu „tak jo, vidím, že ses naštval. Až se mnou budeš chtít zase mluvit, tak začni.“ Hotovo a dítě ignoruju.
Začnou… a pak, po uklidnění situace, dodám něco ve smyslu „mrzí mě, když mi říkáš, že mě nemáš rád. Jak by ses cítil, kdybych Ti to řekla já, nebylo by Ti to líto? I když se zlobíme, je potřeba hlídat, co nám leze z pusinky.“
Z toho mi tečou nervy
jak není po jejím tak se zamračí jak čert a spustí Tak dobře! Jak chceš! Už nikdy nebudou žádné bonbony! (když jí nekoupím bonbon). Už nikdy nepustíme žádnou pohádku! (když vypnu televizi). Event. nemám tě ráda a tak. A pak začne fňukat nebo řvát.
Osobně si myslím, že nezabere nic, že je to taková povaha. Když mám náladu, tak ji rozesměju, někdy ji ignoruju a někdy vybuchnu a seřvu ji, copak doma, to ji uklidím do pokoje nebo odejdu já, ale venku, to je radost ![]()
@sophinka1 Tak Vaška už taky ne, ale Vojtovi občas jedna přiletí. Nemusí mi to vracet, stačí, když nastaví tu svoji kostnatou ruku a já se do ní švihnu ![]()
Jeho oblíbená hláška je „Zase si chceš maminko ublížit?“ ![]()
Ale nemrzačím se často, tak jednou za půl roku.
Vůbec totiž nekřičím, nemám to ráda. Vždycky jsem říkala mému otci, ať mi radši jednu švihne a odpustí si to svoje ječení.
Jsem byla taky drzá, no
![]()
@rozumbrada píše:
Z toho mi tečou nervyjak není po jejím tak se zamračí jak čert a spustí Tak dobře! Jak chceš! Už nikdy nebudou žádné bonbony! (když jí nekoupím bonbon). Už nikdy nepustíme žádnou pohádku! (když vypnu televizi). Event. nemám tě ráda a tak. A pak začne fňukat nebo řvát.Osobně si myslím, že nezabere nic, že je to taková povaha. Když mám náladu, tak ji rozesměju, někdy ji ignoruju a někdy vybuchnu a seřvu ji, copak doma, to ji uklidím do pokoje nebo odejdu já, ale venku, to je radost
Tak tohleto mám přesně doma, ty jo je to fakt na nervy ![]()