Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bych řekla pravdu před jeho odjezdem. Děti jsou vnímavé, stejně si všimne… může aspoň fence donést nějakou hračku na památku nebo tak něco, když bude chtít…
Jako malé jsme měly se sestrou kocourka. Měly jsme ho chvilku, sestra ale dostala silnou alergii, astma, byla i v nemocnici a mamka se rozhodla, že doma kocourek být nemůže. Sehnala mu novou rodinu, pro kocourka si přijeli, když jsme spaly. Ráno nám mamka řekla, že nechala otevřené na balkon a kocourek utekl. Samotnou ji to mrzelo, byla z toho nešťastná a myslela to dobře, aby nám neublížila. A my s ní dost dlouho nemluvily, vyčítaly jsme jí, že utekl kvůli ní. Jak to s ním bylo nám řekla až v dospělosti, a věř, že i jako dospělé jsme cítily křivdu - samozřejmě jsme nic nevyčítaly, nebyly naštvané, chápaly jsme, proč to udělala. Ale píchlo to u srdce. Takže za mě prostě vždycky pravdu. Ve 12 pochopí, že je fenka nemocná a už jí není pomoci, odejde někam, kde jí bude dobře, nebude jí nic chybět a vy na ni budete i tak dál myslet.
@BMRL
Hele, co uděláš, až budeš dítěti sdělovat úmrtí někoho z rodiny? Opravdu bych mu na férovku řekla, že pes na tom není dobře, jestli tam chce jet. Že to vypadá blbě. Když bude trvat na svém, tak ho nechat jet, pokud to ani rodině nevadí. Ona může odejít i klidně po tom. Aspoň se s ní rozloučí, když ji tak zbožňuje.
Myslim, ze v zivote budes muset diteti oznamit horsi veci nez umrti prejska.
Rekni mu jak to je, ve 12ti uz neni maly
Je mu 12, brzo z nej zacne byt chlap, tak z nej nedelej backoru- muj chlapecek, nebudu tu pro nej, blabla. 12, slovy dvanact, je velkej.
Ano, syn to špatně ponese. Ale je to špatně? Smrt je součást života a on se tím učí ji přijímat jako něco, co k životu patří. Dnes jsme umírání z života vytěsnili a není to dobře. Syn má 12, tak malý už není. Zvládne to a přijme pak i nového pejska. Je to další životní zkušenost.
Přesně takhle vzniká generace snowflakes. Život není továrna na splněná přání, bohužel. Patří k němu jak veselé, tak i smutné zálěžitosti a nemá cenu takhle velké dítě před vším chránit. Určitě bych to synovi řekla dopředu, nechala ho si pobrečet, vstřebat to. Ale mluvit s ním na rovinu, už je to velký kluk.