Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den, rád bych poprosil nějaké rozumné táty, zda také řešili podobný problém nyní, jako já. Jsem pět let rozveden, děti 11 let syn a 8 dcera. problém nyní nastává se synem, který k nám nechce jezdit, styk 1×14 víkend. Na mě i na partnerku je drzý, neposlouchá a po pobytu u nás, jsou neustálé telefonáty od ex jak se klukovi ubližuje, že partnerka nemá co povídat do výchovy syna a celkově vše děláme špatně. S ex si v podstatě v ničem nerozumíme. Nebere mě jako otce, nýbrž jen jako kasičku. Pořídil jsem synovi telefon, dodnes má heslo k telefonu jen matka, já na něj nemám nárok. Proběhla první mediace, protože už jsem opravdu nevěděl jak dál. K synovi se chováme pěkně, víkendy trávíme výlety, výšlapy a dalšími aktivitami. Pokud má zápas, jedu 50km abych ho mohl popdořit, vidět, kolikrát se ani nepodívá na tátu a nepozdraví mě. Moc mě vše mrzí a kolikrát jsem se přistihl, že jestli by mě nebylo líp, když by opravdu přestal jezdit. Probděných nocí ani nepočítám, říkám si co asi tak dělám špatně. Poradí te zda to někdo řešil a jak donuti běžnými prostředky abych u ex nebyl jen onuce a kasička pro to, co děti potřebují? Díky.
Byt rodic znamena byt rodicem porad, ne ctyri dny v mesici. Hrabni si do svedomi, proc se klukovi rozpadla rodina, mozna prijdes na to, proc tebe a tvou pritelkyni nema rad.
@VitaminC píše:
Byt rodic znamena byt rodicem porad, ne ctyri dny v mesici. Hrabni si do svedomi, proc se klukovi rozpadla rodina, mozna prijdes na to, proc tebe a tvou pritelkyni nema rad.
V pořádku ale já rodinu nerozbil…navíc nikde jsem nezmínil, že rodinu jsem zničil já a že jsem nejlepší otec.
Jak daleko od sebe to máte? Já bych navrhovala naopak častější kontakt. Klidně ještě dvě odpolka v týdnu ať jde po škole k tobě, ráno ho můžeš zase ke škole hodit. Prostě vídat syna, který je téměř v pubertě, jen jednou za 14 dní je žalostně málo a je jasné, že se postupně odcizíte, pokud s tím něco neuděláš. Je hezké, že s ním trávíte aktivně čas, ale ptal ses ho taky, jak by si to představoval on?
Jednou jsi rodič, tak to musíš řešit a nějaké „jestli by mi nebylo líp, kdybych ho nevídal“ zapomeň. Klukovi by určitě líp nebylo, pokud jsi normální. Řešit, ale neznamená naléhat, měl by ses snažit se synem vztah zlepšit. Dělat co jeho zajímá, věnovat se mu, vymyslet nějaký společný zájem. Pro kluka je obzvlášť důležité, aby mu jeho otec dal správný příklad.
Buď trpělivý, ukaž mu, že ty budeš jeho milující táta, i když je kluk drzý. Jednou se ti to vrátí a v případě 11letého by to ani nemělo tolik trvat.
A snaž se s ním být co nejvíce o samotě (kolo, fotbal, klučičí záležitosti) a partnerku nech spíš jako jeho kamarádku, ať ho nevychovává, nepeskuje.
Jinak chápu, že to je těžké, ale svoje vztahy si i otcové musí budovat sami.
Ses s nim čtyři dny v měsíci uz pet let. Nemuzes se mu divit, vzdyt ten kluk te skoro nezna, jde do puberty a patrne ma vuci tobe milion a jednu vycitku, u ceho vseho jsi chyběl. On te potřebuje, potrebuje vedet, ze o nej stojis, i kdyz se chova blbě a podle me od tebe potrebuje slyset i nejakou sebereflexi toho, proc te za posledni roky vidal min, nez ucitele telocviku.
Zkus s nim promluvit jako chlap s chlapem a uvidis. Ale hrabni si do svedomi, proc jsi s klukem byl tak malo cele jeho dospivani.
Asi se u vás necítí dobre, nebo citi, ze tebou pohrdá jeho mama, a chova se taky tak
nebo mu muže vadit nějaká “blbost”, já jsem například nechtěla jezdit k tátovi, protože jsem si tam cely den musela venku hrát s dětmi jeho partnerky, přičemž jsem vždy trávila čas raději doma, a nedostala nikdy na sprchování čistý ručník a to ani, když jsem o nej požádala. Musela jsem si vždy vzít něčí použity, přičemž každý z nich ale měl svůj, včetně jejich psa
no každopádně ať je to jak je to, nenut ho. Jinak si zafixuje nějaký podvědomý odpor k vám a ty vztahy nebudou zcela zdravé nikdy.
Ber si ho i jedno dve odpoledne po skole a zajimej se o nej, ne ze on „musi“.
A kasicka logicky jsi, kdo jiny by mel vlastni dite financovat, nez rodice??
Tenhle ukrivdeny postoj me fakt vzdy dokaze nadzvednout.
NO a co kluk? Co uvádí jako důvod? Jinak já myslím, že u těch víkendových otců se to v tomto věku láme, ten vztah je při 4 dnech v měsíci obtížně udržitelný, zvlášt pokud nemá motivaci u vás být. U dětí přítele jsounejvětším tahounem děti, kolektiv- samotné je to s tátou už moc nebaví. Takže mají bandu s mými dětmi ( věkově podobně), jezdíme na akce s bandou, kde jsou děti také věkov podobně zveme na návštěvy a přespání jejich kamarády. A pak nějaké akce, aktivity, to, že se jim fakt věnuje. Stejně tak ale musí respektvoat, že někdy mají něco domluveného i na jeho víkend – akce s oddílem nebo něco jiného
@Lucie_Sx píše:
Ber si ho i jedno dve odpoledne po skole a zajimej se o nej, ne ze on „musi“.A kasicka logicky jsi, kdo jiny by mel vlastni dite financovat, nez rodice??
Tenhle ukrivdeny postoj me fakt vzdy dokaze nadzvednout.
Myslím, že je tam důležité to „jen“.
Jetě jedna věc… byt je to extrémně nepříjemné, že tě matka bere jen jako kasičku, nevnímá t ě jako rovnocenného rodiče… tak to musíš začít brát jako fakt. Přestat se v tomutápět, litovat se, podněcovat v sobě další zᡚt. Prostě to vem jako fakt, jako následek toho, že jsi si vybral jako matku svých dětí krá. vu. Přestan doufat, že se to změní, přestan se jí snažit změnit ( je to zbytečné, marné). Jediný, co máš ve svých rukách jsi ty a tvé chování. Může to být nespravedlivé, nefér. Ale je to tak. Hledej cesty, jak změnit svůj vztah s dítětem sám, svými silami. Nespoléhej se na změnu chování někoho jiného, toudle cestou nemáš šanci.
@Lama Lama píše:
Myslím, že je tam důležité to „jen“.
Tak protože v tom ostatním je asi vedle a nefunguje
jako jo, jezdej na výlety, to je hezké, já třeba bych to ocenila, ale ne každý o to stojí
třeba to toho kluka nebaví. Já musím říct, ze ač tedy mě ex stval, tak s klukem to ale zvládá teď super, syn tam jezdí rad. Jednou brecel, ze tam nechce, ale od ty doby se ho oba ptáme, zda tam chce a na jak dlouho tam chce, on si to sam určí a na tu dobu tam jede a je spokojenej. Když něco má, nevyčítá mu, ze to třeba zruší a přijede jindy. A dela s nim věci, co ho (kluka) baví. Například mu koupil reprak a chodí s nim ven a tam si to poustej, syn přijel posledně nadsenej, ze byl venku s tím reprakem
to já bych třeba nešla
je to jeho kluk, tak musí přijít na to, co na nej platí.
@Lama Lama píše:
NO a co kluk? Co uvádí jako důvod? Jinak já myslím, že u těch víkendových otců se to v tomto věku láme, ten vztah je při 4 dnech v měsíci obtížně udržitelný, zvlášt pokud nemá motivaci u vás být. U dětí přítele jsounejvětším tahounem děti, kolektiv- samotné je to s tátou už moc nebaví. Takže mají bandu s mými dětmi ( věkově podobně), jezdíme na akce s bandou, kde jsou děti také věkov podobně zveme na návštěvy a přespání jejich kamarády. A pak nějaké akce, aktivity, to, že se jim fakt věnuje. Stejně tak ale musí respektvoat, že někdy mají něco domluveného i na jeho víkend – akce s oddílem nebo něco jiného
Kluk je od začátku pod vlivem a tlakem maminky. Podívejte, já se jako táta opravdu snažím, jezdíme na fotbal, pokud něco dělám venku, na zahradě, na domku, vždy jsem mu říkal, pojď a budeme dělat spolu to a to. Jenže jeho to nebaví, nejlepší je si sednout do pokoje a čumět na YT a další kraviny, jasně chápu to, je jiná doba a já to také tak dělám. Bydlíme od sebe přes 60km daleko a opravdu není jednoduché se sebrat a jet za synem v týdnu, jiné by to bylo kdyby bydlel blíž, to každý asi pochopí.
@Blashyrk píše:
Dobrý den, rád bych poprosil nějaké rozumné táty, zda také řešili podobný problém nyní, jako já. Jsem pět let rozveden, děti 11 let syn a 8 dcera. problém nyní nastává se synem, který k nám nechce jezdit, styk 1×14 víkend. Na mě i na partnerku je drzý, neposlouchá a po pobytu u nás, jsou neustálé telefonáty od ex jak se klukovi ubližuje, že partnerka nemá co povídat do výchovy syna a celkově vše děláme špatně. S ex si v podstatě v ničem nerozumíme. Nebere mě jako otce, nýbrž jen jako kasičku. Pořídil jsem synovi telefon, dodnes má heslo k telefonu jen matka, já na něj nemám nárok. Proběhla první mediace, protože už jsem opravdu nevěděl jak dál. K synovi se chováme pěkně, víkendy trávíme výlety, výšlapy a dalšími aktivitami. Pokud má zápas, jedu 50km abych ho mohl popdořit, vidět, kolikrát se ani nepodívá na tátu a nepozdraví mě. Moc mě vše mrzí a kolikrát jsem se přistihl, že jestli by mě nebylo líp, když by opravdu přestal jezdit. Probděných nocí ani nepočítám, říkám si co asi tak dělám špatně. Poradí te zda to někdo řešil a jak donuti běžnými prostředky abych u ex nebyl jen onuce a kasička pro to, co děti potřebují? Díky.
A dcera je v pohodě? Problém je jen se synem? Asi by nebylo na škodu, kdyb sis ho bral častěji. Víkend jednou za 14dní je prostě málo. Ex bych důrazně vysvětlila, že se s ní nebudu dohadovat o blbinách, a přestala jí telefony brát. Taky by nebylo na škodu, kdyby ses přestal vnímat jako kasička. Co všechno platíš nad rámec alimentů?