Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Já dočetla celé a souhlasím s příspěvkem výše. Má tě pěkně omotanou a pěkně s tebou kýve. U našich děcek byl taky občas náznak takového vymýšlení, ale vždycky jsme to zarazili a rychle pochopili, že tudy cesta nepovede.
U nas je toto normalni dlouhodobe. Vlastne jeste horsi. Ve skolce je hodny a nejsou s nim potize - tak to je super ne? Co bych za to dala. Je normalni, ze si to nechava domu pro maminku. U nas jsem jeste musela, tak pul roku, kazdy den poslouchat, ze maminku nema rad. Takze nejaky, ze jsem oskliva a zla, tak to me nechava uplne v klidu.
To mi dělá skoro pětiletá dcera taky, tříletý syn se opičí a rok a půl stará dcera se do toho vzteká. Do toho mám já své skvělé těhotenské nálady, tak je u nás veselo.
Snažím se je ignorovat, když mají scénu, prostě jdu pryč a bavím se dál, až se uklidní a jsou schopni mi normálně odpovídat. ![]()
@JOHNDENVER Dík za přečtení aspoň do půlky, i když škoda že jsi to nepřečetla aspoň do konce. Nepíšu nikde že bych mu na to přistupovala. Ovšem i tak to účinek nemá a spíš se to stupňuje a je to každej den horší a horší. To že mě trénuje je mi jasný. Jen mě to už vysiluje a přemýšlím, jestli něco nedělám špatně, nebo naopak co dělat, aby se náš vztah zase zlepšil, aniž bych mu plnila každej jeho vrtoch.
@PeBa12 A jakým stylem jste to prosím zarazili, ať se taky inspiruji?
Teď mi tu řve ve vaně, že jsem mu nedala náplast na neexistující bebíčko. Vysvětlila jsem mu několikrát, proč mu jí nedám a tím to pro mě končí, ať si řve. Znamená to že mě má takhle omotanou? Já si to nemyslím. Ale ráda bych se takovýmhle scénám prostě vyhnula.
@Oriseka Chápu, že to muselo být hrozný. Taky už jsem si to párkrát vyslechla. Ano, ve školce je v pohodě, ačkoli jsem se už taky doslechla od učitelky, že je přecitlivělý a kvůli všemu se hned rozbrečí. Ale poslední dobou si nestěžujou a je vše v pohodě. My jsme spolu měli vždy hezký vztah, tak mě tohle teď prostě trápí. ![]()
@Rive Díky za radu. To by mě asi kleplo. Ignorace bude asi nejlepší možnost jak tu čtu. Občas čtu nevýchovu, kde se s dětmi o všem diskutuje, ale v případě mého syna mi to přijde spíš kontraproduktivní. Já sama se trochu bojím, až se mu narodí brácha, aby si nepřišel odstrčený a byla bych ráda, kdybysme spolu zas do tý doby fungovali. ![]()
Máme něco podobného. Přijde mi že nejmladší syn poslední dobou pořád jen brečí. Je mu 3,5,také chodí od září do školky. Také je v mš hodný, jen tam nechce chodit, protože se mu prý stýská. Náš je tedy nejmladší ze tří dětí, takže už je u nás trochu „přísnější“ režim. Ale brečí ráno, že nechce vstávat, nechce se převlékat nechce si čistit zuby. Nejhorší je to když jdeme ven… brečí že nechce, pak půl cesty, pak po cestě domů… Věčně se mu něco nelíbí… radu nemám, vypozorovala jsem, že někdy je to únava, hlad, nedostatek pozornosti. Někdy mi přijde, že testuje co mu ještě projde. Čím víc se snažím být na něj hodná, vyjít mu vstříc atd. tím je to horší, pak zařvu, řeknu mu, že už mě to štve a jako zázrakem se chová normálně… takže já doufám že z toho vyroste. ![]()
@Anny2148 Jo, to je docela přesný. Synovi se nelíbí vůbec nic. Dokonce jsem mu včera dala čokoládku a on začal řvát, že ji nechce.
Teď rve v posteli a slyšim zase, že jsem zlá, že jsem mu nedala náplast. A taky mám pocit, že jakmile začnu bejt hodná, tak toho začne využívat a vymýšlet si ještě víc. Přijde mi, že je to takovej malej manipulátor. Já sama už skoro začínám mít pocit, že jsem zlá matka. Ve školce je v pohodě, s babičkama je v pohodě. Akorát doma stále problém. ![]()
To dělá syn taky. Je mu skoro 7 a od rána, co otevře oči, kňoura až do chvíle, než usne.
Dneska knoural, že nechce večeřet, tak s námi posedel u stolu. Uklidila jsem ze stolu a břek, že chce jíst. Nedostal najíst. Šel spát hladový.
Denně to je stejné. Nic mu neprochází a zatím se to nejlepší.
Většinou to končí tím, že ho bolí hlava, oko, břicho, noha a fňuká dál.
Vždy se zhorší se školkou a zlepší tak po 2 měsících od nástupu. Po nemoci a prázdninách jedeme od začátku.
Jojo, na bolení všeho jsem zapomněla…noha, ruka, břicho, oko, vlasy… hlavně když se má někam jít nebo uklízet ![]()
@Anonymní píše:
@Oriseka Chápu, že to muselo být hrozný. Taky už jsem si to párkrát vyslechla. Ano, ve školce je v pohodě, ačkoli jsem se už taky doslechla od učitelky, že je přecitlivělý a kvůli všemu se hned rozbrečí. Ale poslední dobou si nestěžujou a je vše v pohodě. My jsme spolu měli vždy hezký vztah, tak mě tohle teď prostě trápí.
Muj syn je od mala mamanek, uplakanek a bojacny uzlicek. Nechtel ve 3- 4 letech sankovat
bal se. Ted mu je 6 let a kdyz jsem mu to rekla🙏tak se smal, jak byl hloupy.
Fnuka ale stale. Jeden den hodne jindy min nebo vubec, ale nestalo se aby se denne neozval. Nastesti uz to nedela v takove mire ve skole 🙏jako to bylo ve skolce. Tam se nechtel ucastnit tvoření, výletů plavani, niceho. Jedna ucitelka tam mi to davala dost sežrat. Zatímco ta druha me uklidnovala ze to přejde
![]()
@Anonymní píše:
To dělá syn taky. Je mu skoro 7 a od rána, co otevře oči, kňoura až do chvíle, než usne.
Dneska knoural, že nechce večeřet, tak s námi posedel u stolu. Uklidila jsem ze stolu a břek, že chce jíst. Nedostal najíst. Šel spát hladový.
Denně to je stejné. Nic mu neprochází a zatím se to nejlepší.
Většinou to končí tím, že ho bolí hlava, oko, břicho, noha a fňuká dál.
Vždy se zhorší se školkou a zlepší tak po 2 měsících od nástupu. Po nemoci a prázdninách jedeme od začátku.
Chodi do skolky? Dali jate odklad? Mozna se chodva stejne jako vetsina deti tam
Ahoj. Nejdu si ani tak pro radu, jako se spíš vypsat a přečíst si, že to má někdo doma podobný… Synovi bude za 14 dnů 4 roky. Od září chodí do školky, kde je poměrně hodný a nejsou s ním žádné potíže. Ovšem ppslední týdny ve chvíli, jak ho vyzvednu, nebo spíš už hned ráno po probuzení, to začíná. Neustále se mu něco nelíbí, vymýšlí si nesmysly, fňuká a vzteká se, vůbec neposlouchá. Příklad dnešního dne - chtěl po probuzení rozsvítit, rozsvítila jsem tedy lampičku a už to jelo - začne brečet, že chtěl rozsvítit lustr. Následně mu připravím k snídani termix, opět začne brečet, protože chtěl rohlík, ale za chvíli si to vlastně rozmyslí a chce termix. Po termixu mu řeknu, že je čas se jít vyčůrat a čistit zoubky, reakce žádná, po 5. zopakování už zvyšuju hlas, následuje fňukání že sem na něj ošklivá. Na záchod s ním jde táta, ale to ne, on tam chce s maminkou. Dám mu pastu na kartáček, následuje řev, dala sem mu ji tam jinak než si představoval. Cestou doškolky neustále 20 metrů za mnou, furt se zastavuje, fňuká že na něj nečekám. Po obědě pro něj jdu do školky, do 2 minit problém, že jsem na něj nevykoukla za schodama tak jak chťěl a fňukání začíná nanovo. Takhle to jde celý odpoledne, teď tu řve, že jsem mu postavila špatně pistoli ze stavebnice, protože on ji chtěl jinak. Jak reaguju? Většinou se snažím s klidem, zbytečně s nim nediskutovat, ovšem někdy už mi pracujou nervy a já se neudržím a občas už křičím. Kromě tohodle fňukání mi ještě tak 10× za den řekne, že jsem na něj ošklivá a zlá (když udělám něco, co se mu nelíbí, což teď mám pocit že je úplně všechno.). Období vzdoru kdy měl hysterický záchvaty a válel se po zemi už máme tak 3/4 roku za náma a myslela jsem, že už se to bude zlepšovat, ovšem tohle mi přijde skoro ještě horší. Popravdě už nevim moc co s nim, mám pocit že se celej den jen hádáme a je mi smutno z toho, že mi řiká, že jsem na něj zlá. Jinak v květnu se mu narodí brácha, kterýho si moc přál, tak nevím jestli jeho chování nemůže pramenit i z blížícího se porodu a že se třeba cítí nějak ohrožnený z úbytku naší pozornosti… Každopádně díky všem co to dočetli až sem.