Syn se nadměrně bojí nábojů

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.08.18 17:38
Syn se nadměrně bojí nábojů

Ahoj. Píšu anonymně, protože je to dost intimní dotaz. Můj syn (12 let) se od mala bojí nábojů do pistole, patron. Vyvinulo se mu to u našich, tj jeho prarodičů, neboť můj otec miluje zbraně a vždycky syna strasil, at mu na nic nesahá, protože kdyby to náhodou spolkl, náboj v něm bouchne a on umře. Zacal se Teda bát, že náhodou spolkne náboj. S timto se pak svěřil nám doma a dcera, jeho sestra, to řekla ve škole svým kamarádkám, ty to řekly někde dal, až se to info dostalo až do synovy tridy. Spolužáci to pak proti němu začali používat, takže se mu opakovaně stalo, že našel poplašnou patronu do poplašné pistole (dá se to koupit snadno tyto náboje, možná to chce mít sourozence 18+,ale zbrojak člověk mít nemusí. Možná ho nemusí mít ani na ty ostré. Nevím). Našel tu patronu na dně pití, nebo vloženou v rohlíku ve svačině. Syn ji sice našel, ale pokaždé, kdyz jedl ve škole svačinu časem a něco blbě spolkl, nebo ho při jídle něco skrablo v krku, vyděsil se, že spolkl patronu a má ji v sobě a je otázka času, kdy se o v něm bouchne. Třikrát tak silel, že jsme museli do nemocnice, kde mu sice ne moc nadšení, ale udělali rtg břicha. Udělalo ho tedy dvakrát, po třetí odmítli už. Po čtvrté jsme tam už tedy ani nešli. Dvakrát na tom rtg nic nebylo. Tak se ty jeho potíže změnily do charakteru toho, že čekal, kdy se o v něm bouchne a začal být strašně citlivý na zvuky a své břicho. Takže třeba se mu nějak při manipulaci s kalhotami ta guma pretahla dolů okolo pasu, udělalo to takovou menší ránu a pichlo ho to do břicha. On se začal děsit s šílenou úzkosti, že už to v něm bouchlo a že umíra. Měl takovou úzkost, že se trepal, měl zimnice a pak návaly horká, byl v jak nějakém transu. Na řadu pediatra jsme vyhledali psychiatra. Ten ho rok léčil, žádná změna, vyzkoušel troje antidepresiva. Šel na měsíc na odd. Psychiatrie do léčebný. Změnili zase všechny léky a spravil se. Ale pár týdnů po návratu už byl zase tam, kde předtím.. Tj mu pomohlo jen to, že byl izolovaný někde, kde náboje nebyly. Od léčebný uběhl půl rok, psychiatr za ten poslední půlrok zase přídal docela léků, ale je jen ospalý, pořád unavený apaticky snad ve všem, kromě tech jeho nábojů. Mam pocit, že jsme vyzkoušeli všechno, co šlo. Marně. Nemáte někdo nápad, jak z toho ven? Nemáte někdo manžela třeba milovníka zbraní, co by nám vysvětlil, jestli může náboj v těle sám explodovat? (s mým otcem se o tom nedá bavit, ještě více vyděsí). Nemáte někdo lékařské zkušenosti, abyste napsali, za jak dlouho by takový náboj vyšel ven, jak by vypadalo, kdyby v těle bouchl (je poplašné, takže nevystreli střelivo, jen bouchne streleny prach na prázdno). Zkrátka není tady někdo, s kým by se o tom dalo promluvit a věděl by, o čem mluví? V té léčebné a psychiatra říkala hlavně mu to racionalizovat. Debatovat s ním o tom, předkládat mi argumenty. Jenže já nevím, jaké. Doktorka mi taky nebyla schopna říct, za jak dlouho např ten. Náboj vyjde z těla, abych syna uklidnila, že když si dneska myslel, že ho spolkl, tak za dva dny to může pustit z hlavy, protože to odejde. Ale dr řekla, že může zůstat někde zaklineny a být tam libovolně. Teď jsem četla něco na nehtů, nějaké fakta, abych ho měla čím úklidnovat a naopak jsem našla to, že se do náboje dá dát místo zápalky, co po vrazeni na udernik zapálí náboj a ten bouchne, že se tam dá dát nějaká guma a pak to bouchne samo po nějaké době. Což by syna třeba úplně dorazilo. Jsem prostě bezradny. Děsí mě, kolik ji syn léků, jake měl díky té úzkosti, únavě atd vysvědčení před měsícem, jak mluví o tom, že v září mu zase kluci budou dávat náboje všude (mimochodem ve škole jsem byla, řešila to s ředitelkou, učitelkou, poradkyni. Nehybe se to. A on se těch nábojů začíná bát i doma, naprosto. nerealne. Změnit školu nejde. Jsme malomesto, další škola je daleko na dojíždění, jsem samozivitelka, musí na škole zustaat. Ale dle všech je ten problém hlavně v něm. Kdekoliv se zjistí, že se bojí spolknute patrony, začnou mu to puberta i dělat. Tak Toť vše. Díky za cokoliv, co vás napadne. Rukám to na. Mobilu. Odešel mi ntb. Snad ta autokorekce nezabila smysly vět.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
 
Kobliha51
Neúnavná pisatelka 16811 příspěvků 13.08.18 17:45

Zničili jste mu život. Jestli ti na něm záleží, odstěhujte se někam jinam, ať má jinou školu. A tvůj otec je blbec. Že mu to vzkazuju. :cert: A ten přesun ať ti zaplatí tvůj otec.

 
Šarlota4
Echt Kelišová 9882 příspěvků 13.08.18 17:50
@Kobliha51 píše:
Zničili jste mu život. Jestli ti na něm záleží, odstěhujte se někam jinam, ať má jinou školu. A tvůj otec je blbec. Že mu to vzkazuju. :cert: A ten přesun ať ti zaplatí tvůj otec.

Bohuzel trochu souhlasim. To je proste na zmenu prostredi, kde ho tim nikdo nebude sikanovat.

 
meduzza
Echt Kelišová 8726 příspěvků 13.08.18 17:50

Ten děda je ale :cert:. Chudák kluk.
Na tohle by mohla pomoc metoda z logoterapie paradoxní intence. Chce to dobře promyslet jak to s ním provést. Našla bych někoho, kdo to umí.
Souhlasím s předchozím příspěvkem, odstěhovala bych se. Proč by se měl někdo nový dozvědět, že se něčeho takového bojí? Kdo by jim to v nové škole řekl? Tak ať jí k svačině banán. Ten je ve slupce a oloupe ho. Pít může vodu z průhledné láhve. Držím mu palce!

Příspěvek upraven 19.08.18 v 08:13

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.08.18 17:51

Ahoj,syn stoprocentne trpi ocd.leci se to vysokymi davkami antidepresiv nebo kbt,kognitivne behaviotalni terapii.terapie byva uspesnejsi.ty naboje,to byl jen spoustec.jinak teda tvuj otec a spoluzaci,to je sila.otci bych to vysvetlila,co se spoluzaky netusim,ale jak vidis,desi se i doma, kde vi,ze naboje nejsou.experta pres zbrane nehledej, rozumna argumentace v techto pripadech bude selhavat.

 
arinecka
Závislačka 4854 příspěvků 13.08.18 17:53

No, teda, co na to říct. Tvůj otec je pěkný pako a sestra tvého syna taky. Oba v něm vzbudili nesmyslný strach z blbosti :cert: Tohle se s ním potáhne celý život a díky nim bude pořád ten divnej.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.08.18 17:54
@Anonymní píše:
Ahoj,syn stoprocentne trpi ocd.leci se to vysokymi davkami antidepresiv nebo kbt,kognitivne behaviotalni terapii.terapie byva uspesnejsi.ty naboje,to byl jen spoustec.jinak teda tvuj otec a spoluzaci,to je sila.otci bych to vysvetlila,co se spoluzaky netusim,ale jak vidis,desi se i doma, kde vi,ze naboje nejsou.experta pres zbrane nehledej, rozumna argumentace v techto pripadech bude selhavat.

Opet ja,jeste si vygoogluj fobie a jejich lecba,i kdyz si spis typuju ocd.

 
fotze
Kecalka 277 příspěvků 13.08.18 17:54

Uprimne nevim co s tim, o nabojich vim jen to, ze existuji a ze se davaji do strelnych zbrani, ale co me zarazi, ze ve skole nikdo neresi, ze maj fakani takovou drzost, lezt synovi do veci a svejma spinavejma pahnatama se mu hrabat ve svacine, to bych teda udelala poradnej humbuk. Jinak je to normalni sikana i bez ohledu na synovu fobii a normalne bych tk nahlasila treba na policii, zereditelka nehodla resit sikanu tveho ditete i za cenu ze bych se pak musela stehovat do jinyho mesta. A s tvym otcem co desi tvyho syna bych se prestala stykat

 
tininas
Ukecaná baba ;) 1162 příspěvků 13.08.18 17:57
@Anonymní píše:
Ahoj. Píšu anonymně, protože je to dost intimní dotaz. Můj syn (12 let) se od mala bojí nábojů do pistole, patron. Vyvinulo se mu to u našich, tj jeho prarodičů, neboť můj otec miluje zbraně a vždycky syna strasil, at mu na nic nesahá, protože kdyby to náhodou spolkl, náboj v něm bouchne a on umře. Zacal se Teda bát, že náhodou spolkne náboj. S timto se pak svěřil nám doma a dcera, jeho sestra, to řekla ve škole svým kamarádkám, ty to řekly někde dal, až se to info dostalo až do synovy tridy. Spolužáci to pak proti němu začali používat, takže se mu opakovaně stalo, že našel poplašnou patronu do poplašné pistole (dá se to koupit snadno tyto náboje, možná to chce mít sourozence 18+,ale zbrojak člověk mít nemusí. Možná ho nemusí mít ani na ty ostré. Nevím). Našel tu patronu na dně pití, nebo vloženou v rohlíku ve svačině. Syn ji sice našel, ale pokaždé, kdyz jedl ve škole svačinu časem a něco blbě spolkl, nebo ho při jídle něco skrablo v krku, vyděsil se, že spolkl patronu a má ji v sobě a je otázka času, kdy se o v něm bouchne. Třikrát tak silel, že jsme museli do nemocnice, kde mu sice ne moc nadšení, ale udělali rtg břicha. Udělalo ho tedy dvakrát, po třetí odmítli už. Po čtvrté jsme tam už tedy ani nešli. Dvakrát na tom rtg nic nebylo. Tak se ty jeho potíže změnily do charakteru toho, že čekal, kdy se o v něm bouchne a začal být strašně citlivý na zvuky a své břicho. Takže třeba se mu nějak při manipulaci s kalhotami ta guma pretahla dolů okolo pasu, udělalo to takovou menší ránu a pichlo ho to do břicha. On se začal děsit s šílenou úzkosti, že už to v něm bouchlo a že umíra. Měl takovou úzkost, že se trepal, měl zimnice a pak návaly horká, byl v jak nějakém transu. Na řadu pediatra jsme vyhledali psychiatra. Ten ho rok léčil, žádná změna, vyzkoušel troje antidepresiva. Šel na měsíc na odd. Psychiatrie do léčebný. Změnili zase všechny léky a spravil se. Ale pár týdnů po návratu už byl zase tam, kde předtím.. Tj mu pomohlo jen to, že byl izolovaný někde, kde náboje nebyly. Od léčebný uběhl půl rok, psychiatr za ten poslední půlrok zase přídal docela léků, ale je jen ospalý, pořád unavený apaticky snad ve všem, kromě tech jeho nábojů. Mam pocit, že jsme vyzkoušeli všechno, co šlo. Marně. Nemáte někdo nápad, jak z toho ven? Nemáte někdo manžela třeba milovníka zbraní, co by nám vysvětlil, jestli může náboj v těle sám explodovat? (s mým otcem se o tom nedá bavit, ještě více vyděsí). Nemáte někdo lékařské zkušenosti, abyste napsali, za jak dlouho by takový náboj vyšel ven, jak by vypadalo, kdyby v těle bouchl (je poplašné, takže nevystreli střelivo, jen bouchne streleny prach na prázdno). Zkrátka není tady někdo, s kým by se o tom dalo promluvit a věděl by, o čem mluví? V té léčebné a psychiatra říkala hlavně mu to racionalizovat. Debatovat s ním o tom, předkládat mi argumenty. Jenže já nevím, jaké. Doktorka mi taky nebyla schopna říct, za jak dlouho např ten. Náboj vyjde z těla, abych syna uklidnila, že když si dneska myslel, že ho spolkl, tak za dva dny to může pustit z hlavy, protože to odejde. Ale dr řekla, že může zůstat někde zaklineny a být tam libovolně. Teď jsem četla něco na nehtů, nějaké fakta, abych ho měla čím úklidnovat a naopak jsem našla to, že se do náboje dá dát místo zápalky, co po vrazeni na udernik zapálí náboj a ten bouchne, že se tam dá dát nějaká guma a pak to bouchne samo po nějaké době. Což by syna třeba úplně dorazilo. Jsem prostě bezradny. Děsí mě, kolik ji syn léků, jake měl díky té úzkosti, únavě atd vysvědčení před měsícem, jak mluví o tom, že v září mu zase kluci budou dávat náboje všude (mimochodem ve škole jsem byla, řešila to s ředitelkou, učitelkou, poradkyni. Nehybe se to. A on se těch nábojů začíná bát i doma, naprosto. nerealne. Změnit školu nejde. Jsme malomesto, další škola je daleko na dojíždění, jsem samozivitelka, musí na škole zustaat. Ale dle všech je ten problém hlavně v něm. Kdekoliv se zjistí, že se bojí spolknute patrony, začnou mu to puberta i dělat. Tak Toť vše. Díky za cokoliv, co vás napadne. Rukám to na. Mobilu. Odešel mi ntb. Snad ta autokorekce nezabila smysly vět.

Cože? To je nějaká „náborovka“ do armády"?

 
Uživatel je onlinerokris
Kelišová 6279 příspěvků 13.08.18 18:00
@Anonymní píše:
Ahoj. Píšu anonymně, protože je to dost intimní dotaz. Můj syn (12 let) se od mala bojí nábojů do pistole, patron. Vyvinulo se mu to u našich, tj jeho prarodičů, neboť můj otec miluje zbraně a vždycky syna strasil, at mu na nic nesahá, protože kdyby to náhodou spolkl, náboj v něm bouchne a on umře. Zacal se Teda bát, že náhodou spolkne náboj. S timto se pak svěřil nám doma a dcera, jeho sestra, to řekla ve škole svým kamarádkám, ty to řekly někde dal, až se to info dostalo až do synovy tridy. Spolužáci to pak proti němu začali používat, takže se mu opakovaně stalo, že našel poplašnou patronu do poplašné pistole (dá se to koupit snadno tyto náboje, možná to chce mít sourozence 18+,ale zbrojak člověk mít nemusí. Možná ho nemusí mít ani na ty ostré. Nevím). Našel tu patronu na dně pití, nebo vloženou v rohlíku ve svačině. Syn ji sice našel, ale pokaždé, kdyz jedl ve škole svačinu časem a něco blbě spolkl, nebo ho při jídle něco skrablo v krku, vyděsil se, že spolkl patronu a má ji v sobě a je otázka času, kdy se o v něm bouchne. Třikrát tak silel, že jsme museli do nemocnice, kde mu sice ne moc nadšení, ale udělali rtg břicha. Udělalo ho tedy dvakrát, po třetí odmítli už. Po čtvrté jsme tam už tedy ani nešli. Dvakrát na tom rtg nic nebylo. Tak se ty jeho potíže změnily do charakteru toho, že čekal, kdy se o v něm bouchne a začal být strašně citlivý na zvuky a své břicho. Takže třeba se mu nějak při manipulaci s kalhotami ta guma pretahla dolů okolo pasu, udělalo to takovou menší ránu a pichlo ho to do břicha. On se začal děsit s šílenou úzkosti, že už to v něm bouchlo a že umíra. Měl takovou úzkost, že se trepal, měl zimnice a pak návaly horká, byl v jak nějakém transu. Na řadu pediatra jsme vyhledali psychiatra. Ten ho rok léčil, žádná změna, vyzkoušel troje antidepresiva. Šel na měsíc na odd. Psychiatrie do léčebný. Změnili zase všechny léky a spravil se. Ale pár týdnů po návratu už byl zase tam, kde předtím.. Tj mu pomohlo jen to, že byl izolovaný někde, kde náboje nebyly. Od léčebný uběhl půl rok, psychiatr za ten poslední půlrok zase přídal docela léků, ale je jen ospalý, pořád unavený apaticky snad ve všem, kromě tech jeho nábojů. Mam pocit, že jsme vyzkoušeli všechno, co šlo. Marně. Nemáte někdo nápad, jak z toho ven? Nemáte někdo manžela třeba milovníka zbraní, co by nám vysvětlil, jestli může náboj v těle sám explodovat? (s mým otcem se o tom nedá bavit, ještě více vyděsí). Nemáte někdo lékařské zkušenosti, abyste napsali, za jak dlouho by takový náboj vyšel ven, jak by vypadalo, kdyby v těle bouchl (je poplašné, takže nevystreli střelivo, jen bouchne streleny prach na prázdno). Zkrátka není tady někdo, s kým by se o tom dalo promluvit a věděl by, o čem mluví? V té léčebné a psychiatra říkala hlavně mu to racionalizovat. Debatovat s ním o tom, předkládat mi argumenty. Jenže já nevím, jaké. Doktorka mi taky nebyla schopna říct, za jak dlouho např ten. Náboj vyjde z těla, abych syna uklidnila, že když si dneska myslel, že ho spolkl, tak za dva dny to může pustit z hlavy, protože to odejde. Ale dr řekla, že může zůstat někde zaklineny a být tam libovolně. Teď jsem četla něco na nehtů, nějaké fakta, abych ho měla čím úklidnovat a naopak jsem našla to, že se do náboje dá dát místo zápalky, co po vrazeni na udernik zapálí náboj a ten bouchne, že se tam dá dát nějaká guma a pak to bouchne samo po nějaké době. Což by syna třeba úplně dorazilo. Jsem prostě bezradny. Děsí mě, kolik ji syn léků, jake měl díky té úzkosti, únavě atd vysvědčení před měsícem, jak mluví o tom, že v září mu zase kluci budou dávat náboje všude (mimochodem ve škole jsem byla, řešila to s ředitelkou, učitelkou, poradkyni. Nehybe se to. A on se těch nábojů začíná bát i doma, naprosto. nerealne. Změnit školu nejde. Jsme malomesto, další škola je daleko na dojíždění, jsem samozivitelka, musí na škole zustaat. Ale dle všech je ten problém hlavně v něm. Kdekoliv se zjistí, že se bojí spolknute patrony, začnou mu to puberta i dělat. Tak Toť vše. Díky za cokoliv, co vás napadne. Rukám to na. Mobilu. Odešel mi ntb. Snad ta autokorekce nezabila smysly vět.

8o Dědeček za všechny prachy! Omlouvám se, ale odstartoval klukovi psychické problémy. Teď pryč z té školy a od dědečka taky trochu dál. Kontakt může podvědomě podporovat tyto stavy.

 
Kobliha51
Neúnavná pisatelka 16811 příspěvků 13.08.18 18:00
@fotze píše:
Uprimne nevim co s tim, o nabojich vim jen to, ze existuji a ze se davaji do strelnych zbrani, ale co me zarazi, ze ve skole nikdo neresi, ze maj fakani takovou drzost, lezt synovi do veci a svejma spinavejma pahnatama se mu hrabat ve svacine, to bych teda udelala poradnej humbuk. Jinak je to normalni sikana i bez ohledu na synovu fobii a normalne bych tk nahlasila treba na policii, zereditelka nehodla resit sikanu tveho ditete i za cenu ze bych se pak musela stehovat do jinyho mesta. A s tvym otcem co desi tvyho syna bych se prestala stykat

Tak. Polici na ně. Tím spíš, že se jedná o náboje a kdoví, kde je ty děti berou.
Pokud tento případ není vymyšlený, chce to matko trochu akce. :palec:

 
Anna766
Hvězda diskuse 70943 příspěvků 13.08.18 18:01

Jedině sehnat znalce zbraní,vojáka,aby vysvětli co se (ne)může stát.
Změna prostředí by jistě prospěla.Dceři poručit aby s prominutím držela zobák.Děda,tvůj otec,také.Je normální,říkat takové věci?

Chudák kluk.

 
mau-mau
Závislačka 3191 příspěvků 13.08.18 18:01

Ne, do nábojů nedá nikdo žádnou gumu, která by to spustila. Ne, nemůže to bouchnout samo. Potřebuje to kyslík, aby to hořelo (ten prach hoří) a potřebuje to úder. Zápalky se spouští tak, že úderník bouchne do té zápalky na patroně. Jak by se to mohlo stát v břiše?? Úplná blbost. Nechápu, že vysokoškolsky vzdělaná lékařka tě pošle s klukem k psychiatrovi, místo toho, aby ti vysvětlila, jak bouchne náboj. Dědek je teda totální debiil, sorry. :roll:

 
AlphaOmega
Ukecaná baba ;) 1565 příspěvků 13.08.18 18:02

Tak asi je jasný, že problém je jinde než v samotných „nábojích“.

 
Kriss Tina
Kelišová 5575 příspěvků 13.08.18 18:04

No zaprvé bych teda pěkně poděkovala dědečkovi že klukovi zničil zdravý rozum. Jak na to neporadím :nevim: nenavštěvovat dědečka když to má doma, možná změnit školu, aby ho s tím děti ještě víc nestresovali…

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

V soutěži Nastartujte se uspěl nápad na originální Priessnitzovy zábaly

V již šestém ročníku grantového programu Komerční banky a Asociace malých a... číst dále >

Články z Expres.cz

Matěj von Osečany a život na zámku: Kozy jim přerůstají přes hlavu!

Zámecký pán Matěj Stropnický si na svou usedlost nedávno pořídil také... číst dále >

Vyhrál v Milionáři, do roka vraždil: „Donutila mě Hepnarová,“ vysvětloval lesní vrah Kalivoda

V roce 2004 byla soutěž „Chcete být milionářem?“ na vrcholu popularity.... číst dále >

Články z Ona Dnes

Když táta zemřel, neměl ani šedesát kilo, vzpomíná dcera Michala Tučného

Táta Michaely Tučné je dodnes ikonou české country music. Báječná ženská,... číst dále >

Zpověď moderátorky: Proč ten porod tak moc bolí?

Prý to každá zvládne. Prý jsme stvořené proto, abychom porodily. Tak proč to... číst dále >