Synovo chování řešit či ne?

14376
24.1.22 16:34

Synovo chování řešit či ne?

Ahoj maminky. Předem říkám, že nejsem matka, která u svých dětí nějak přehnaně hledá diagnózy, ale už si pomalu nevím rady. Syn 4 roky je už od narození trošku komplikovanější dítě. Špatně od narození spí, je často unavený a přesto ho do postele přes den od jeho 1,5 roku nedostanu. Špatně se smiřuje s neúspěchem, většinou vše obrečí, když se mu to nepovede. Jsou věci, třeba jako malování, které vůbec nechce dělat. Máme za sebou období hysterických záchvatů, které trvaly i hodinu. S nervama v kýblu, ale úspěšně jsme se prokousali i jeho obdobím vzdoru. V některých věcech je oproti vrstevníkům napřed, je chytrý jak opička. Co mě ale vyvádí z míry a s čím si dělám starosti, je jeho chování v situacích, které ho nějak vyvedou z míry. Ve školce se dle učitelů ovládá a je to prý normální, trošku víc emočně založené dítě. Doma je to naprostá katastrofa. Jsme opravdu důslední rodiče a trváme na věcech, které řekněme. I přesto, když něco chce a nedostane/nesmí to, tak přijde scéna. Dupání, nelidský řev a skákání do výšky. Někdy se mě v záchvatu i snaží bouchnout. Následuje trest, postavím ho prostě do kouta a musí mi po,, propuštění " říct, proč byl potrestaný. Takovouhle scénu už je schopný mi ztropit i v obchodě, protože se mu něco líbí a chtěl by to. Minule to byl nějaký přehrávač za 1500Kč, tahal ho z regálu a vztekal se jak pominutý. Byl by schopný s ním vzteky fláknout o zem. Dneska odpoledne po strašně dlouhé době usnul. Probouzení probíhá tak(ostatně už od narození po probuzení i hodiny řval :zed:), že se vzbudí se šíleným zvířecím řevem, prohýbá se do luku, brečí a řve máma, máma. Když přijdu, nenechá se ani tak uklidnit. Trvá to třeba půl hodiny a pak se musí neustále tulit. Celkově je abnormální kontaktní, připadám si, že mám na sobě malou mucholapku :lol: Když něco chce, neumí si o to říct normálně, opakuje s odporným ukvičeným tónem pořád tu věc dokola. Nutíme ho to vždycky říct celou větou a stejně se to opakuje. Když je v pohodě, dá se s ním o takových věcech normálně mluvit, sám kolikrát večer přijde a řekne, že je mu líto, že zase křičel a zlobil. Emoce druhých prožívat a rozpoznat umí, ale práce s těmi vlastními je tragédie. Moje otázka je, mám fakt ještě čekat, jestli z toho vyroste a nebo to řešit s doktorkou? Jsem s nervama v kýblu, nemáme žádnou možnost hlídání, děláme převážně protisměny a už je toho na mě někdy moc. Mám k tomu 2,5 letou dceru a i tahle :cert: je proti němu :andel: moc děkuji těm, které to dočetly do konce :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
19609
24.1.22 17:00

Úplně vidím dítě své nejlepší kamarádky. Jedno se chovalo podobně, dneska je mu téměř 17 a je ok.

Třetí, nejmladší přesně jak popisuješ svého syna. Teď je mu čerstvě 6 a otočilo se to.

Všechny tři děti jsou velmi inteligentní, otec je neuvěřitelně tvrdohlavý macho a na kluky platí jen on. Takže si myslíme, že povaha se těžce podědila.

Nemůžu poradit z pozice matky, která by to zažila a vyhledala odbornou pomoc, ale můžu ti předat zkušenost s dětmi, které znám důvěrně a dokonce už i téměř dospělé.

Za mě je to povaha, jestli řešit bych viděla, až pokud se nezvládne začlenit ve škole.

Edit…všichni tři jsou hokejisti a normálně fungují po vybití energie.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14376
24.1.22 17:05

@Cattus moc děkuji za odpověď. Je pravda, že náš tatínek je taky tvrdohlavý a vzpurný a údajně byl náročné dítě :nevim:
Syn právě ve školce vůbec problém nemá, naopak skvěle si rozumí se staršími předškolními dětmi, chodí do smíšené třídy. Krásně mluví, vyslovuje perfektně a má úžasnou slovní zásobu, takže ani komunikační bariéru nemá. Ale doma je to peklo. Asi se pomalu zkusím podívat po nějakém sportu, kde by se vybil a trochu nabral disciplínu. No, než ho vychovám, asi mě to bude stát hodně lahví vína :lol: pravda je, že s tátou si to tak nedovolí, pak to vypustí v mě přítomnosti :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
26747
24.1.22 17:08

No Adus, co ti já budu vyprávět. Já sice psychologa mám, ale stejně je to zatím k prdu :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14376
24.1.22 17:12

@Bubla Bůčková já ho brzy budu potřebovat spíš pro sebe :lol: ale asi se obrátím na dětskou doktorku, aby mě trošku nasměrovala. Ten náš holomek dokáže totiž super vycítit, kdy si nejsem výchovou jistá a váhám a dokáže to využít ke svému prospěchu. Pořád si říkám, jestli někde nedělám chybu :nevim: fakt, zlatý holky :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19609
24.1.22 17:20
@Aduš8 píše:
@Cattus moc děkuji za odpověď. Je pravda, že náš tatínek je taky tvrdohlavý a vzpurný a údajně byl náročné dítě :nevim:
Syn právě ve školce vůbec problém nemá, naopak skvěle si rozumí se staršími předškolními dětmi, chodí do smíšené třídy. Krásně mluví, vyslovuje perfektně a má úžasnou slovní zásobu, takže ani komunikační bariéru nemá. Ale doma je to peklo. Asi se pomalu zkusím podívat po nějakém sportu, kde by se vybil a trochu nabral disciplínu. No, než ho vychovám, asi mě to bude stát hodně lahví vína :lol: pravda je, že s tátou si to tak nedovolí, pak to vypustí v mě přítomnosti :zed:

My jezdíme na společnou dovolenou, matky a děti. Mohla bych napsat knížku :mrgreen:

Před deseti lety bych se tvářila takhle :roll: :roll: :roll:
Teď, v téměř 45 letech už je to jen takto :lol: :P

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14376
24.1.22 17:27

@Cattus tak to musím říct, že jsi odvážná a máš výdrž :palec:. Je těžké to ustát jako rodič, umím si představit, jaké to musí být pro někoho,,cizího". Taky to v okolí trochu pozoruji, že ode mě spousta lidí,, dala ruce pryč ". Ale fakt je to strašně náročné, někdy jsem tak psychicky na dně, že brečím :oops:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
85469
24.1.22 17:28

Sceny mi delalo starsi dite na ulici az do 4,5 let, bala jsem se uz pomalu vylezt z domu. Ve 4,5 letech posledni zachvat na ulici (ale stal za to) a od te doby “klid”. Sceny dela, ale jen doma, hlavne po ranu :cert: :mrgreen: presne zna uz moje slabe stranky a dokaze toho vyuzit. U nas je to povaha a bohuzel geny z obou stran, hlavne z te moji :roll: :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
85469
24.1.22 17:30

@Aduš8 starsi dite se mi taky budilo s jecenim a brekotem, ted v 7-mi akorat “vstava zadkem napred” :D mladsi dite vstava odjakziva s usmevem

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19609
24.1.22 17:33
@Aduš8 píše:
@Cattus tak to musím říct, že jsi odvážná a máš výdrž :palec:. Je těžké to ustát jako rodič, umím si představit, jaké to musí být pro někoho,,cizího". Taky to v okolí trochu pozoruji, že ode mě spousta lidí,, dala ruce pryč ". Ale fakt je to strašně náročné, někdy jsem tak psychicky na dně, že brečím :oops:

Ono se to totiž jeví jako prvotřídní spratek :mrgreen:
Ale když pak vidíš, jak skvělí jsou to kluci a navíc už tě to přestane rozčilovat, protože maňána :lol: zjistíš, že je to zbytečné řešit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14376
24.1.22 17:35

@blumen to je jak u nás. Malá je fakt zlatá a pohodová. On teda ráno vstane v pohodě, jen se chce strašně mazlit (rozuměj, válet se po máme jako po karimatce :cert:). Vstává kolem páté, takže si dovedeš představit, jak jsem nadšená :lol: ale jakmile usne v autě nebo odpoledne, je to fakt peklo :zed: s tím vylézáním z domu to máme stejné, nakupovat chodíme zásadně jeden z dospělých a výprava do školky je na panáka. :oops: malá ráno vstane, nechá si trochu pomoct s oblečením, vyčistí si zuby, nechá se učesat a jde se. A ten starší a rozumnější musí být neustále upomínán, přemlouván a navigován, co má dělat :think: hrůza

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14376
24.1.22 17:38

@Cattus to je asi to, co mě na tom nejvíc mrzí. Bývá mi jedno, co si o mně nebo mých dětech lidé myslí, od svých blízkých bohužel cítím čím dál tím větší odstup. Je tím narušený i jejich vzájemný vztah, což je škoda. Spousta z nich nevědomky upřednostňuje dceru. A to jen proto, že je to s ní prostě o dost jednodušší. Nikdo si ho nechce vzít ani na víkend, přitom on by o to tak stál. Mají strach, co pak s ním, i když já si jsem jistá, že by byl úplně jiný, než se mnou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19609
24.1.22 17:45
@Aduš8 píše:
@Cattus to je asi to, co mě na tom nejvíc mrzí. Bývá mi jedno, co si o mně nebo mých dětech lidé myslí, od svých blízkých bohužel cítím čím dál tím větší odstup. Je tím narušený i jejich vzájemný vztah, což je škoda. Spousta z nich nevědomky upřednostňuje dceru. A to jen proto, že je to s ní prostě o dost jednodušší. Nikdo si ho nechce vzít ani na víkend, přitom on by o to tak stál. Mají strach, co pak s ním, i když já si jsem jistá, že by byl úplně jiný, než se mnou.

To chápu.

Musíte to zvládnout a vydržet. Třeba nikdy nebude to nekonfliktní dítě, ale tak to prostě je a je to navíc chlap 8)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
85469
24.1.22 17:46

@Aduš8 je to strasne narocne. My se s manzelem shodli, ze spotrebujeme 90% energie na nase 7-lete dite a na 2-letaka nam staci zbyvajicich 10% :-) kdyz clovek vidi, jak to jde jednodusse (s tim mladsim), tak zasne. Starsi musim popohanet, napominat, zacne se oblekat a zapomene, ze se ma oblikat, pomoct nechce, jen vysvleceni ji trva 15 minut, porad o necem sni. I ve skolce a skole rikaji, ze sni. Jinak ji ale chvali. Predvadi se hlavne doma a po ranu je nejvetsi problem ji dostat z postele a zavcas se dostat do skoly. Proste v podstate denodennu ostuda u sousedu, obcas po ceste. Do prace se pal chodim “uklidnit” :mrgreen: mladsi se s nadsenim nasnida, oblece a jde a ceka se ma starsi (mladsi uz je ve skolce taky). Ale dle me je to povahou u nas. Ja byla stejna :oops:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2356
24.1.22 18:00

Úplně do puntíku můj syn. Teď v předškolácích musím říct, že je to mnohem lepší. Jeví se jako hodně inteligentní, v logice a matematice je napřed, ale prostě někde pánbůh přidal, někde musel ubrat - emoční a sociální stránka. :lol: Jsou dny, kdy je stále na ránu, ale už je to jenom po velké únavě, jinak se s ním dá čím dál lépe domluvit, je vtipný, ví, co udělal špatně atd. Vydrž, bude líp. ;) Jinak já jsem se v průběhu těch období vzdoru a tady toho, co popisuješ, radila s 2 pediatry a jednou pedagožkou, všichni svorně krčili rameny. Jako, že na diagnózu to není, rozmazlený není, je moc šikovný, ale co s tím, to nebyli schopní říct - kromě trpělivosti. Přiznám se, že jsem poměrně tvrdá a to on potřebuje. Na nějaké nechci nehraju. Každý den minimálně 2 hodiny rychlého pohybu, trvat na úkonech, které jsou potřeba a tomu zbytku spíš předcházet. (Např. k přehrávači za 1500 bych ho ani nenechala dojít, případně prostě fyzicky odtáhla, ale chápu, že takové věci se občas dějí.)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

Poradna pediatra

Ikona - Jiří Havránek

Mudr. Jiří Havránek