Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky! Chtěla bych se zeptat jestli to má někdo podobný jako my. Mám desetiměsíční dvojčata - holky. Zdá se mi že se s nima pořád jenom peru a pořád je někde naháním. Pereme se při jídle, pereme se při oblékání, pereme se při přebalování. Navíc se strašně vztekají. Připadám si spíš jako krotitel divé zvěře než jako milující matka. Do toho se holky začínají stavět a lezou, takže celý den strávím tím, že se s nima buď přetahuju nebo je někde honím:-((( už fakt nevím. Připadám si děsně!! Máte to někdo podobné?? Předem díky moc… Martina
bylo to podobný, jen já to měla v jednom vydání, ty dvakrát
přeji pevné nervy, časem se z toho dostanou a budeš mít dvě superděti, co si spolu vyhrají a ty si budeš moci v klídku posedět a odpočinout
Ahoj, já mám jedno, v celku klidné, dítko.
Jídlo ani ne, ale přebalování a hlavně oblékání je i u nás problém.
Někde v nedávné diskusi o písničkách ale bylo, že na přebalování funguje My jsme žáci 3.B. Potvrzuji a autorce tohoto objevu náleží metál. Ne že bych už před tím nezkoušela vyluzovat zvuky (myslím tím „zpěv“), ale nebylo to tak účinné, jako tahle akční melodie.
Nanka
Ahoj,
mám sice jen jedno dítě, ale naše soužití připomíná bojovku - přebalování už teda moc neprovozujeme, zato ostatní činnosti pro mě představují nátlakovou činnost. Syn chce vždycky dělat něco jiného. Musím ale potvrdit, že čím je starší, tím je to lepší. Dokonce i někdy poslechne a jde dobrovolně po ulici za ruku, tomu říkám úspěch. Tohle období se prostě musí přežít ![]()
Lasička
Ahojky,
my bojujeme pořád, ale předmět boje se občas mění. Stabilní je jídlo, to je katastrofa. Ale třeba za ruku už chodí venku poměrně dobrovolně, což tak ještě před dvěma měsíci nedělal. Ale pořád mám pocit, že mu něco musím zakazovat, on se kvůli tomu vzteká (i když už nemlátí hlavou do podlahy, což dřív taky dělal). Prostě v něčem se lepší, v něčem horší, ale závidím maminkám, které mají klidné děti. Moje je bohužel odmalička takový potížista, když není po jeho (což je často), tak je to boj kdo z koho.
Ulrika
Chachááá, než já toho našeho hada přebalím - jen tak tak že není hov… opatlaný vše kolem, což se mi sem tam nezadaří u krému
, ale po krátkém zápasu vyhraju já a dítko má plínu na prdítku. Oblíkám většinou za běhu … na místě ho udržím málokdy a nepomáhá ani posazení na klín
. Jídlo - pokud jí, dávám, pokud začne dělat blbinky - prskat, povídat a plácat a brát mi lžičku či se jí snažit zasáhnoput - končím. Ale většinou toho sní dost, takže nemám strach že by Jája hladověl. Oči musím mít všude - leze jak blesk, stoupá si už s přehledem a zkouší kam by mohl vylézt - dneska stál jednou nohou na hračce ve tvaru válce a druhou měl opřenou o šuplík pod TV!!!! Nevím zda se chtěl vydrápat, ale naštěstí ho zaujala reklama že byl v klidu
.
No nezávidím ti že to máš dvakrát … a co teprv když se ti každá rozeběhne na jinou stranu, co?
![]()
Přeju ještě pevnější nervy než mám já. ![]()
NANKA : Dobrý tip, tu písničku určitě vyzkouším až budu tu naší mladší tryskomyš přebalovat. On se totiž přebalit nedá a to jsem si u staršího stěžovala ![]()
MARTINAP: Jestli tě to uklidní se starším (skoro 2,5) bojujeme dodnes
, jen s tím, že některý den je horší, některý lepší…horší stav je v momentě, kdy na ně nejsem sama…sama je zvládám líp…ne že bych byla superžena, ale není tak vzdorovitý…no jo, jsou to makovice, mají svou hlavu a líp už nebude…alespoň u nás ne. Vždycky mě překvapí nějakou novinkou!
Přeji pevné nervy.
Sendy