Tcháni

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

KlarkaC

31.10.04 17:03

načítám...

Tcháni

Ahoj holky, vím, že tohle téma už tu bylo mockrát, vlastně si chci asi spíš jen ulevit a taky třeba máte nějaký fígl…
Já osobně s nimi moc nevycházím, ale samozřejmě se snažím kvůli našemu synovi (jsou mu čtyři a půl měsíce) a maželovi. Ne že by Janka neměli rádi, to samozřejmě mají a dávají to najevo různými finančními obnosy (koupit blbé hrkátko za patnáct korun ale nezašli ani jedno), ale vadí mi, jak se k němu chovají. Vždycky přijedou jak velká voda, tchán si pustí televizi, že jde slyšet i u sousedů o čtyři patra pod námi. Dítě samozřejmě vzbudí nebo nenechají vůbec usnout… hrozně ho divočí (plínku, ale nevymění ani jednou jedinkrát, natož aby ho vzali ven). Janýsek je pak rozladěný a pláče… samozřejmě mi vytýkají, že ho hned konejším, miminko přece někdy může řvát… a vymýšlejí 105 důvodů, proč je nespokojený. Dnes to bylo mimojiné třeba posun času, hnusné počasí a pozdnější odpoledne. SNažím se vydržet a neznervóznět. Někdy se neudržím a řeknu jim, co si myslím, ale stejně to nemá žádný efekt, oni prostě ví svoje. Manžel se nás samozřejmě zastane, ale rozhodně ne tak často a důrazně, jak bych si představovala, z čehož samosebou vyplývají ještě i pak „diskuse“ mezi námi, což je to poslední, co mi dělá radost. Jsem vděčná, že s nimi například nemusíme bydlet nebo tak, ale těžko to snáším i takhle občas… jak to řešíte vy??
Dík, že jste si ty moje lamentace vyslechly… vlastně přečetly…

Klára

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

tynda

879

31.10.04 18:30

načítám...

AHoj!
Já s tchány nebydlím, ale pravidelně nás navštěvují.Zejména tchyně, která při návštěvách neopomene zdůraznit, že stále vlastní polovinu domu, kde žijeme (dědictví po 1.muži).Minulý týden jsem se s ní pohádala tak, že už na ni nepromluvím - řekla mi, že kvůli našemu manželství (5 let) chodí po doktorech a jedna psycholožka jí řekla, že nejsem duševně zdravá!!!A hnedle to volala mému muži!!!!
Ještě teď se zuřivě klepu, když to píšu.Jak může někdo definovat duševní normalitu?A ještě to volat mému muži?TeĎ čekám druhé mimčo a místo klidu mám její pravidelné víkendové návštěvy, kdy mě už od středy bolí břicho.Myslíte si, že mám právo se s ní nebavit?Je mi to moc líto kvůli manželovi a synovi, ale přece si takhle nenechám nadávat!No kávu ji už neuvařím.Prostě nemůžu. Tynda

načítám...
Citovat
Zmínit

Radina

31.10.04 19:18

načítám...

Tyndo, kecy kecy. tchýně podle mého názoru jenom hloupě tlachá. Něco na způsob mamky tvého muže je moje matka. Jsem ráda, že ji nevidím častěji než 1× za 14 dní a snažím se její návštěvy maximálně omezovat a korigovat. Je mi to sice líto kvůli mému tátovi, ale co si vzal, to má! Tchýni fakt nevěř. Copak si myslíš, že půjde za psychologem rozebírat tvé manželství? Každý rozumný psycholog by chtěl mluvit s tebou a tvým mužem a ne s tchýní. Nebo si k němu chodí stěžovat. Spíš bych řekla, že tím psychologem je nějaká její kamarádka . Je sice škoda, že bydlíte v částečně jejím domě, takže dělat si peklo tím, že s ní nebudeš mluvit, to je dost riskantní, spíš bych udržovala chladný vztah s minimem komunikace. Já s manželem taky bydlím v tchánově bytě a on bydlí v našem maličkém. moc si s ním nerozumím, ale musím se chovat slušně. Přece jenom kdyby se rozhodl nás vystěhovat zpátky do našeho 1+1, to bychom už asi těžko ustáli. Je pravda, že občas do nás pěkně ryje, zvlášť do mne přes mého manžela, ale já si to líbit nenechám! Docela nedávno mi posílal smsku na manželův mobil ať si dám zpátky do bytu kytky z okna ze společné chodby v bytovce. Nikomu tam nevadí, jenom jemu jo. Tak jsem tam přidala další dva květináče Něco jiného by bylo, kdyby to vadilo sousedům, kteří po té chodbě denně chodí - to bych to řešila s nimi a ne s ním. A to si na tu chodbu minulý týden nastěhovala další sousedka 8 truhlíků s muškáty. Víš jak je tchán nasupený?

Citovat
Upravit

klokanek

11.11.04 14:15

načítám...

Ahoj holky,
uplne vas chapu. Taky s nima absolutne nevychazim. Ditko sice jeste nemam, ale taky resim, co delat, abych se v obdobi tehu nemusela nechat psychicky tyrat. Oni o nas nemaj zadnej zajem, jen kdyz neco chtej. Kdyz nas vyplavila v srpnu 2002 z bytu povoden, za cely tyden se neozvali, co se s nama deje. To moji rodice jsou fajn, a myslim, ze i manzel je ma rad. Kdyz k tchanum musim, jsem z toho celej tyden nesva, nastesti po poslednim extempore tam jezdim jen na narozky. Do naseho noveho bytu pujdou max. na kolaudaci a vickrat ne. Vsichni mi rikaji, ze se na ne mam vyprdnout, ale ja jsem prilis citliva a emotivni a tezko mi jde, se s tim vyporadat. Ale „ti mali clovicci kolem nas“ jsou dulezitejsi, a tak nas nejake „baby“ nemuzou otravit, ne?:-)