Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky maminky! Potřebuji poradit nejen od Vás, ale pokud znáte i nějaké odborníky.
Na úvod bych chtěla napsat, že dcera je absolutně společenské dítě a nemá problém se seznámit - na každého se usmívá a je nesmírně společenská. Začátkem září jí bude 8 měsíců.
Jak již název tématu napovídá mám problém (dcera) s navázáním jakéhokoliv vztahu s tchýní - jakmile jí spatří, tak spustí brek
(což je nezvyklé, protože vůbec nepláče).Myslím, že to pramení od nějaké špatné vzpomínky - tchýně tvrdí, že se nic nestalo, ale trvá to již od 5.měsíce. To jí hlídala (ne poprvé)a malá dostala hysterický záchvat, že nešla utišit - s tím se nám sama pochlubila, další záchvat se opakoval asi po 14 dnech - dceru jsem utěšovala asi 4 hodiny - pláč vůbec neustával
. Nyní zde byla o víkendu celý den, a celý úspěch pramenil v tom, že malá se na ní bez pláče dokázala podívat až za 4 hodiny. U nikoho jiného se nám to nestalo, ale bohužel tchýně si chybu nepřipouští.
Mám tedy pokračovat v pokusech o sblížení (a tak dceru stresovat) anebo počkat do pozdějšího věku?
Děkuji předem za názory.
Ahoj, něco podobného měl můj synovec s mojí mámou, nemohl vystát do 1 roku, pak to nějak přešlo. ![]()
Myslím, že mu tchýně nějak neublížila, třeba jí u nich něco vadí, něčeho se tam vylekala, nějaký hrozný zvuk(to jsme měli my - holící strojek), nebo jí vadí vůně (kamoška měla špatnopu zkušenost u mámy-vonná svíčka), nebo její parfém, může být víc důvodů, zkus zapátrat.
Určitě to nelámej přes koleno,
to byse malá ještě víc zabejčila,
držím palečky ![]()
KDyž bráchovi bylo pár měsíců a viděl babičku (tátovu mamku), tak hned spustil histerický řev, až to bylo babičce líto, vůbec se k němu nemohla přiblížit. Nakonec jsme zjistili, že ho straší její velké kudrnaté vlasy! ![]()
No jo - ale to se stalo u nás doma - k nim moc nejezdíme, protože ani já se tam necítím nejlépe
.
A stejně se to děje i v naší přítomnosti - nedejbože, že bysme se vzdálili…ale ono je to těžké - tchýně má vlastní hlavu a když jí něco řeknu, že tak je na to malá zvyklá, tak stejně udělá pravý opak…
U nás bylo totéž s mým strejdou - dcera, když ho viděla, chytala hysteráky, naprosto bez příčiny. Po určité době z toho vyrostla, zvykla si na něj postupně a dneska si s ním nejvíc vyhraje. A totéž začal dělat mladší syn - jak ho viděl, začal brečet, úplně vedle. Teď, jak je malinko starší, už začne jenom natahovat, chvíli se schovává a po půlhodině už se taky normálně kamarádí.
Pochybuji, že jí Tvoje tchyně něco udělala. Jsou prostě typy lidí, kterých se malé děti bojí, z nějakých důvodů si udržují odstup. Na Tvém místě bych to nelámala přes koleno, prostě nechala malou, ať je u toho, u koho zrovna chce. Nenechávala ji u babičky úplně samotnou (třeba na hlídání), ale v žádném případě bych ji od tchyně neizolovala, to ani omylem. Postupně k ní malá bude získávat důvěru.
Ono se to u deti hodne meni. Marecek mel od malicka strasne rad jednu tetu - na nikoho se tak nesmal jako na ni.
Aniz by mu cokoli udelala, jednoho dne, jak ji spatril, zacal brecet. Vydrzelo mu to asi 2-3mesice, nez na nej mohla promluvit, aniz by se rozbrecel a ted uz ji akceptuje natolik, ze ho muze i vzit do naruce, ale musi s nim chodit a ukazovat mu veci ![]()
V dobe jeho bojkotu jsme styk nijak neomezovali, pokud prijela teta na navstevu (bydlime pospolu s manzelovou rodinou), sli jsme se vzdy ukazat, ale nevnucovali jsme ji Marovi. Kdyz si ji vic vsiml a zacal brecet, snazila jsem se odvest pozornost nebo jsme sli domu.
Ale tezko rict, jak to bude u vas. Myslim ale, ze by nebylo dobre babicku odsunout.
Určitě bych babičku neodsouvala, nemyslím si, že tvojí malé něco udělala a určitě ji to hodně mrzí. Moje starší měla hrůzu z lidí se šedivými vlasy, můj synovec se bál tmavovlasých výrazných lidí a spousta dětí se bojí lidí s brýlemi
Ona z toho vyroste, nenutila bych ji být u babičky, pokud to nechce, ale normálně bych se s tchýní navštěvovala a malou si nechala u sebe na klíně, aby se cítila dobře a pomalu si zvykala.
U nás podobný stav způsobila příbuzná, která měla barvenou hlavu červeným odstínem a ještě po trvalé či natáčkách ten den dost kudrnaté (hodně zvednuté od hlavy, takže výrazné), to byl šílený jekot a odmítání kontaktu.
Hlavně nelámat přes koleno, dítě bych nenutila jít za někým, koho se takhle bojí, i když z toho musí být babička nešťastná, ale to se nedá nic dělat, leda pátrat po příčině, ale k tomu zas musí být ochotná. ![]()
Jo a u naší prababičky to bylo přístupem, už je málo pohyblivá, takže když šlo malé dítě kolem ní, tak ho silou čapla a nechtěla pustit, chtěla se pomazlit, jenže dítě to asi chápalo jako útok a taky ječelo a snažilo se utéct. Píšu obecně malé dítě, protože to způsobovala pravidelně všem malým dětem v rodině.
ahoj, tak ja mam obdobny problem, jaky koliv kontakt s tchyni je rev jako blazen, na ostatni se smeje, takze navsteva je horor nad horor…
Nevím,ale malá si může spojit tchýni s tím,že ty u ní nebudeš,žes ji opustila.Je to možné,bo ona hlídala a tys u ní nebyla.
Sumaya píše:
KDyž bráchovi bylo pár měsíců a viděl babičku (tátovu mamku), tak hned spustil histerický řev, až to bylo babičce líto, vůbec se k němu nemohla přiblížit. Nakonec jsme zjistili, že ho straší její velké kudrnaté vlasy!
jojo, tiež ma napadlo niečo podobné, moja malá nechcela k švagrovej, bála sa jej hlasu ![]()
Možná malá vycítí,že „něco řešíte“.Ty i tchyně jste nervozní a čekáte na reakci dcery a ona neví,co se děje,tak jako obranu brečí.
Nemyslím si,že by jí něco udělala-protože takto malé dítě by si stejně nepamatovalo…
A díky tomu,že dcera ví,že když brečí,má u maminky útočiště,chlácholíš jí,tak ona třeba i toho využívá,aby se víc chovala.
Určitě bych tchyni neodstrkovala,snažila se aby ty dvě si na sebe pomaloučku zvykly.Byla by škoda tento vztah nějak nabourat.
Synovec chytal hysterák když viděl mého tátu.Trvalo to 4 roky.Vždycky když ho uviděl,zdrhal a schovával se před ním,nemohl s ním být ani v jedné místnosti.Pak ho to přešlo.
Ahoj, děkuji za odpověď - možná na tom něco bude, že malá vycítí, že něco řešíme. Je faktem, že s tchýní jsme si nesedly už už počátku - ona mne ingnoruje - veškerá komunikace - jak se malé daří a tak probíhá přes manžela - který jí už mnohokrát říkal, že se má ptát mne - ale to ona neudělá
.
lasička1 píše:
Možná malá vycítí,že „něco řešíte“.Ty i tchyně jste nervozní a čekáte na reakci dcery a ona neví,co se děje,tak jako obranu brečí.
Nemyslím si,že by jí něco udělala-protože takto malé dítě by si stejně nepamatovalo…
A díky tomu,že dcera ví,že když brečí,má u maminky útočiště,chlácholíš jí,tak ona třeba i toho využívá,aby se víc chovala.
Určitě bych tchyni neodstrkovala,snažila se aby ty dvě si na sebe pomaloučku zvykly.Byla by škoda tento vztah nějak nabourat.
Ahoj, děkuji za odpověď – možná na tom něco bude, že malá vycítí, že něco řešíme. Je faktem, že s tchýní jsme si nesedly už už počátku – ona mne ingnoruje – veškerá komunikace – jak se malé daří a tak probíhá přes manžela – který jí už mnohokrát říkal, že se má ptát mne – ale to ona neudělá .
A že by si malá vynucovala chování - to se mi také nezdá - vzhledem k tomu, že jsem na vše sama a nikdo mi nepomáhá, tak nemám čas " chovat"…Ale uvidíme. Jenže ona je do všeho hrrr - ví, že brečí, když jí vidí a na jí hned bere do náruče - chtěla by jí krmit a já nevím co všechno…