Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenství a hospitalizace
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.4.19 07:18
Ale ty se stresuješ sama. Mas to jen v hlavě - když víš, ze doma u mamky by ti bylo lépe, tak se domluv nebo bez na reverz. Možná by nebylo od věci řešit svůj psychicky stav, protože takhle se sesypat jen kvůli pobytu v nemocnici (a vlastně uz jen při pomyšlení na nej) mi nepřijde normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 07:24
@Anonymní píše:
Zdravím Vás holky,
už dva dny přemýšlím, jestli tady napsat, ale myslím si, že to bude nejspíš nejlepší řešení, se trochu tady svěřit.
Před dvěma týdny jsem byla u své doktorky na gyndě, kdy mi oznámila, že se mi zkracuje čípek a že aktuálně ho mám 2.9. cm, byla jsem 25+3, vůbec žádný jiný problém jsem neměla. Žádné bolesti, nic…
Doktorka mi to podala takovým způsobem, že jsem z toho byla úplně vyřízená, hlavně psychicky.
Místo toho, aby mi to nějak vysvětlila, tak mi řekla, že to není dobré a pokud se to bude zhoršovat, budu muset do nemocnice.
Což pro mě byl kámen úrazu.
Vím, že nejsem malé dítě a měla bych to brát líp, ale z nemocnice mám prostě hrozné pocity. V tu chvíli, jak mi to řekla a šla jsem domů, tak jsem na to neustále myslela, byla jsem z toho úplně na dně.
Měla jsem strach a furt jen v nervech a ve stresu, což si myslím, že mi dost ublížilo, jelikož jsem po nějakém týdnu od kontroly pociťovala takové pocity v podbrisku, jak kdybych měla dostat menstruaci. Tak jsem si řekla, že zajdu k doktorce, ať něco nepodcením. Došla jsem tam a řekla mi, že čípek je na 2 cm a ze jsem 26+4, ze musím okamžitě do špitálu. To bylo něco pro mě…
Teď tady jen ležím a dostávám magnezko a včera mi dali ještě utrogestan 2 tbl na noc.
Připadám si strašně.. Furt jen brečím a brečím.. Nedá se to zastavit, ať se snažím, co to jde. Chvíli se uklidním a pak na mě padne taková depka z toho prostředí tady, že je mi z toho úplně na nic.
Já vím, že to dělám hlavně pro malého, ale spíš mi přijde, že ten stres z tady toho to děla horší a horší. Do te doby, než jsem šla do nemocnice, neměla jsem žádné problémy s tvrdnutím břicha a teď z těch stresů, se to začalo projevovat. Jsem úplně zoufalá..zkouším si číst, dívat se na TV, ale prostě to nejde. Jsem opravdu úplně psychicky na dně. A ještě k tomu když vím, že moje mamka bydlí naproti nemocnice a cesta by netrvala ani dvě minuty, kdyby se cokoli dělo.
Rozhodli jsme se s přítelem i moji mamkou, že do porodu, nebo proste do zlepšení, bychom u ní dočasně bydleli, abych nemusela opravdu nic dělat a jen ležet a dodržovat, co mám..
Opravdu jsem úplně vyřízená a kdo to nezažil, tak opravdu neví, co to semnou dělá.
Nesuďte mě prosím, že myslím jen na sebe, že jsem lehkomyslná apod., ale opravdu se bojím ať se to s tím stresem nezhorší, protože to opravdu tady nedávám..
děkuji za rady a odpovědi.
Ja jsem si nahodou v nemocnici pred porodem bezvadne odpocinula 
. Jsem nenarocna na stravu, personal byl moc prijemnej, neco jsem precetla. Od ty doby jsem poradne knihu v ruce nemela.
Jestli to dobre chapu, cekas prvni dite, takze ti odpadá ten nejvetsi stres, ktere maji matky, co uz doma dite maji. Jakoze co s nim bude beze me?
Souhlasim, ze by ses mela pokusit psychicky dat do poradku. Nemocnice neni mucirna. Budes tam zase muset byt po porodu, to budes taky stresovat?
Mamka bydli blizko, tak u tebe muze byt casto, dej si neco dobryho a držím palce at bude brzo lip! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 07:28
Tak požádejte ošetřujícího lékaře o něco na uklidnění, protože v takovém stavu už se sama uklidnit asi nedokážete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 07:33
A oni ti v ty nemocnici nejak ublizuji 
Co tam budes delat pred/po porodu? Zkusila bych jim to navrhnout, ze muzes byt u mamky hned vedle spitalu. To by mohlo projit. Jinak se ale dej rychle dokupy. Nikdo neskace v nemocnici radosti, ale tohle neni normalni..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 07:54
Sděl to doktorovi. I to, že jen brečíš a dělá ti to tak špatně, i to, že máš možnost bydlet vedle nemocnice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 08:12
Je to urcite stresujici trcet ve spitale a jenom myslet jak to tam prezit 
pomohlo by ti, kdybys vedela, ze tam vydrziz napr 3 tydny nez bude mimi vetsi? Zkus se tak domluvit s doktorama, ze vydrzis nejaku dobu a pak pujdes k mamince.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 08:20
Myslím si, že málokdo nemocnice snáší dobře, ale jsou prostě situace kdy to člověk překousnout musí. Nikdy nevíš co se může stát, chceš si to pak do konce života vyčítat? Nikdo Ti tam přece neubližuje, buď ráda, že jsi pod dohledem, nikdo neříká, že tam budeš až do porodu. Mysli na toho prcka, děláš to hlavně kvůli němu a to je přece sakra silna motivace, nemyslíš? Věř, že kdyby to nebylo potřeba tak Tě tam jen tak nedrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 08:34
Holka budeš se muset vzcbopit. Co budeš dělat až budeš mít mimčo??? Každopádně zaukoluj partnera ať ti přiveze třeba počítač a tam oblíbené filmy. Jestli nejsi na pokoji sama tak sluchátka ať nerušis. Ať ti přivezou treba klubíčko háček nebo jehlice a nauč se hackovat nebo plést (jestli neumíš) jestli ano tak výrob něco pro miminko. Byla jsem v nemocnici 6 tydnu 3 týdny před porodem. Rodila jsem předčasně, ale kdyby ne tak bych tam i tak do porodu ležela a to cca 7 týdnu. Zamestnej hlavu jinak a nelituj se, ničemu to nepomůže to mi ver 
… Čím víc se sklidnis, tím to bude lepsi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.19 12:09
Přestaň myslet na to, jak je ti v nemocnici špatně a začni myslet na to, že se teď snažíš, spolu s lékaři, udržet tvé těhotenství co nejdéle, aby mělo miminko dost času na vývoj. Jde o život tvého dítěte a ty musíš bojovat ze všech sil. Trochu toho nepohodlí snad sneseš, ne? Maminka bydlí kousek, může tě navštěvovat, nosit mlsání, podpořit tě. Zapři se a bojuj. Jo a pokud si myslíš, že bys mohla ležet doma, tak je pravděpodobné, že doma tolik ležet nebudeš. Tu si sedneš k počítači, tu si uvaříš čaj, tady přijde návštěva atd atd. Lékaři vědí, proč nechávají maminky ležet raději v nemocnici.
Snaž se vydržet, děláš to pro své dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Menstruace u 14leté dcery
- 11.06.26
- PavlaJ12
Těhotenství i přes krvácení ?
- 06.06.26
- Jadwiga7
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Zdravím Vás holky,
už dva dny přemýšlím, jestli tady napsat, ale myslím si, že to bude nejspíš nejlepší řešení, se trochu tady svěřit.
Před dvěma týdny jsem byla u své doktorky na gyndě, kdy mi oznámila, že se mi zkracuje čípek a že aktuálně ho mám 2.9. cm, byla jsem 25+3, vůbec žádný jiný problém jsem neměla. Žádné bolesti, nic…
Doktorka mi to podala takovým způsobem, že jsem z toho byla úplně vyřízená, hlavně psychicky.
Místo toho, aby mi to nějak vysvětlila, tak mi řekla, že to není dobré a pokud se to bude zhoršovat, budu muset do nemocnice.
Což pro mě byl kámen úrazu.
Vím, že nejsem malé dítě a měla bych to brát líp, ale z nemocnice mám prostě hrozné pocity. V tu chvíli, jak mi to řekla a šla jsem domů, tak jsem na to neustále myslela, byla jsem z toho úplně na dně.
Měla jsem strach a furt jen v nervech a ve stresu, což si myslím, že mi dost ublížilo, jelikož jsem po nějakém týdnu od kontroly pociťovala takové pocity v podbrisku, jak kdybych měla dostat menstruaci. Tak jsem si řekla, že zajdu k doktorce, ať něco nepodcením. Došla jsem tam a řekla mi, že čípek je na 2 cm a ze jsem 26+4, ze musím okamžitě do špitálu. To bylo něco pro mě…
Teď tady jen ležím a dostávám magnezko a včera mi dali ještě utrogestan 2 tbl na noc.
Připadám si strašně.. Furt jen brečím a brečím.. Nedá se to zastavit, ať se snažím, co to jde. Chvíli se uklidním a pak na mě padne taková depka z toho prostředí tady, že je mi z toho úplně na nic.
Já vím, že to dělám hlavně pro malého, ale spíš mi přijde, že ten stres z tady toho to děla horší a horší. Do te doby, než jsem šla do nemocnice, neměla jsem žádné problémy s tvrdnutím břicha a teď z těch stresů, se to začalo projevovat. Jsem úplně zoufalá..zkouším si číst, dívat se na TV, ale prostě to nejde. Jsem opravdu úplně psychicky na dně. A ještě k tomu když vím, že moje mamka bydlí naproti nemocnice a cesta by netrvala ani dvě minuty, kdyby se cokoli dělo.
Rozhodli jsme se s přítelem i moji mamkou, že do porodu, nebo proste do zlepšení, bychom u ní dočasně bydleli, abych nemusela opravdu nic dělat a jen ležet a dodržovat, co mám..
Opravdu jsem úplně vyřízená a kdo to nezažil, tak opravdu neví, co to semnou dělá.
Nesuďte mě prosím, že myslím jen na sebe, že jsem lehkomyslná apod., ale opravdu se bojím ať se to s tím stresem nezhorší, protože to opravdu tady nedávám..
děkuji za rady a odpovědi.