Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenství a psychika
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
29.4.17 09:50
Jeste chci dodat, ze jsme si po rozchodu vse vyrikali, on uznal sve chyby i ja a opravdu predtim rikal, ze chce byt se mnou, vite, ja ho do niceho netlacila,
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.4.17 11:02
Neporadím, jak dál, ale co vidím (většinou, najdou se výjimky) ve svém širokém okolí, když šel chlap za ženskou, nedělalo to dobrotu. Ženská se spíš přizpůsobí. Taky jsem šla za manželem. A ty nálady v těhotenství jsou normální. Mám je taky a čím dál jsem, tím víc. Tak doufám, že se mnou rodina přežije 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj mamky, holky, ženy. Možná se to už tady řešilo, možná jsem ojedinělý případ. Celý život jsem takovy labilnejsi, melancholicky typ. Ted jsen ve 20tt apar dnů sleduju, ze mi vse vadi, stve, mrzi. A vlastne vse co jsem chtela, mam. S pritelem jsme meli sice krizi, presne loni jsem ho opustila, ale nejak se to vyjasnilo, pomalu se zabydlujeme v novem byte v miste meho bydliště. Predtim jsem totiz bydlela ja u nej par set km od meho rodneho mesta a proste i to byl duvod, proc nam vzrah nevysel, byla jsem porad sama a proste tesknila jsem. Pritel mne vsak chtel zpatky a ja mu rekla, ze jo, ale prodte, ze bych byla radsi, kdybychom bydleli v mem meste. Pritel uz nema rodice, pratele moc nema, ja jsem o 11 let mladsi nez on, mam ve svem rodnem meste vsechny. Pritel rekl, ze mne miluje a ze budeme bydlet kde chci ja… jeden by rekl ze je dokonaly…jenze ted posledni dny, kdy uz se ms natrvalo prestehovat, porad rika, jak mu bude smutno po jeho meste, ze si to planoval jinak atd. Naprosto to chapu, podporuju ho, chci aby byl stastny, a od zacatku jsem mu rekla, ze zalezi na nem. Ze ho nenutim. Chtel se ke mne vratit, uznal sve chyby, i ja. Sel do toho. Ale ted neni den, kdy mi přijde, ze je zklamany, te ke mne se stehuje. Mozna za to muze ma povaha o ktere jsem mluvila, nevim. Ja se taky bojim noveho kroku, ale ted prece to neni uz o nas dvou, ale i o tom malem, co se nam narodi. Predtim mi rekl, ze se chce prestehovat, ted rika, ze to dela jen kbuli mne…