Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenství - nechuť k životu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.9.23 22:32
Těhotenství - nechuť k životu
Ahoj, asi se potrebuju vyzpovídat, bohužel nemám komu, tak to zkusim aspoň tady.
Vim, že tohle bude pro někoho hrozné a nepředstavitelné, ale jsou to moje vnitřní pocity, které právě prozivam.
Jsem těhotná, nyní v 7 měsíci. Když jsem otěhotněla, tak moje prvotní reakce nebyla moc pozitivní. Byla jsem v šoku a nebyla připravena si to nechat. Po dlouhé diskuzi s přítelem, která byla velice emotivní, kde jsme probrali veškeré možnosti, naši situaci a trochu budoucnost jsme se rozhodli, ze si to necháme.
První tři měsíce jsem měla celodenní nevolnosti- bylo to pro me peklo. Když to přestalo, cítila jsem se lépe a společně jsme se hrozně těšily, vše spolu nakupovali, vybírali jména apod. Zkratka vše, co nastávající rodiče dělají.
Abych došla k věci- hodně mi to vzalo. Byla jsem velmi společensky typ, rada jsem se bavila, měla spoustu kamarádů a život si proste užívala. O všechno tohle jsem přišla. Najednou jsem si neměla s kamarádkami co říct, měli jiné zájmy než které bych mohla já v těhotenství dělat. Nebavíme se. Ve zkratce jsem skoro cele těhotenství byla zavřena doma, kdy jedinej můj kamarád byl pritel.
Rodinu mám daleko, takže ji vidím 1× měsíčně nebo i déle.
Nějak mi to do dnešní doby nepřišlo nijak závazný, protože jsem se těšila na mimco. Teď ale když už to jde do finále jsem zjistila o co všechno jsem kvůli tomu přišla. Příteli závidím, ze má kamarády, jde na pivo, vypne a užívá si zatímco ja jsem samozřejmě doma sama.
Chtěla bych to vrátit zpátky a rozhodla bych se jinak, vim ze je to ode me strašně hnusné ale vim ze takhle to bude i v budoucnu kdy už bude na světě a to me užírá. Přestala jsem se těšit a opravdu nemám chuť do života. Nemám chuť ani rano vstavat, protože ten den bude vždycky stejný a na to už psychicky nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.9.23 22:44
@Lela587 píše:
Ahoj, asi se potrebuju vyzpovídat, bohužel nemám komu, tak to zkusim aspoň tady.
Vim, že tohle bude pro někoho hrozné a nepředstavitelné, ale jsou to moje vnitřní pocity, které právě prozivam.Jsem těhotná, nyní v 7 měsíci. Když jsem otěhotněla, tak moje prvotní reakce nebyla moc pozitivní. Byla jsem v šoku a nebyla připravena si to nechat. Po dlouhé diskuzi s přítelem, která byla velice emotivní, kde jsme probrali veškeré možnosti, naši situaci a trochu budoucnost jsme se rozhodli, ze si to necháme.
První tři měsíce jsem měla celodenní nevolnosti- bylo to pro me peklo. Když to přestalo, cítila jsem se lépe a společně jsme se hrozně těšily, vše spolu nakupovali, vybírali jména apod. Zkratka vše, co nastávající rodiče dělají.
Abych došla k věci- hodně mi to vzalo. Byla jsem velmi společensky typ, rada jsem se bavila, měla spoustu kamarádů a život si proste užívala. O všechno tohle jsem přišla. Najednou jsem si neměla s kamarádkami co říct, měli jiné zájmy než které bych mohla já v těhotenství dělat. Nebavíme se. Ve zkratce jsem skoro cele těhotenství byla zavřena doma, kdy jedinej můj kamarád byl pritel.
Rodinu mám daleko, takže ji vidím 1× měsíčně nebo i déle.
Nějak mi to do dnešní doby nepřišlo nijak závazný, protože jsem se těšila na mimco. Teď ale když už to jde do finále jsem zjistila o co všechno jsem kvůli tomu přišla. Příteli závidím, ze má kamarády, jde na pivo, vypne a užívá si zatímco ja jsem samozřejmě doma sama.
Chtěla bych to vrátit zpátky a rozhodla bych se jinak, vim ze je to ode me strašně hnusné ale vim ze takhle to bude i v budoucnu kdy už bude na světě a to me užírá. Přestala jsem se těšit a opravdu nemám chuť do života. Nemám chuť ani rano vstavat, protože ten den bude vždycky stejný a na to už psychicky nemám.
Těhotenské deprese, jsou méně známé než poporodní psychóza, ale stejně už závažné.
Vyhledej odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.23 22:49
1. Kamarádky by zůstaly kamarádkami, pokud by to bylo doopravdicke kamarádky. Nechápu, já teda díky těhotenství o kámošky fakt nepřišla, naopak se mi snažily ulehčit a přijít na jiné myšlenky.
2. Těhotenství není nemoc, můžeš chodit kamkoliv a víceméně dělat stále pořád ty samé věci, samozřejmě s absencí alkoholu, cigaret apod. Z textu nechápu, proč jsi sama doma a čekáš až chlap přijde domů.
3. Vždycky ti dítě něco vezme, ale zase ti něco dá. Musíš se pár let podřídit, ale to si taky každý musí urovnat v hlavě sám. Dítě není zátěž, ale to je hodně o přístupu.
Já obě děti moc chtěla, ale zároveň jsem byla hodně v pochmurne náladě, že skončí pohodička život. Takové pocity jsou úplně normální, podle mě každá ženská zažívá v těhotenství něco, co jí štve nebo kvůli čemu si je nejistá. Je i normální to, si přát aby už přišel porod atd, je to náročný období a spoutu myšlenek a pocitu máš i díky hormonům. Kdyby tě takový věci trápily po šestinedělí, potom to nějak určitě řeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
olivovyolej
9.9.23 22:54
@Lela587 Jdi k psychiatrovi nebo se ritis do pekneho prusvihu. Zkusit hledat pomoc muzes i tady https://www.usmevmamy.cz/
Tvuj problem zni velmi vazne a mel by se podchytit vcas.
- Citovat
- Upravit
9.9.23 23:19
@olivovyolej píše:
@Lela587 Jdi k psychiatrovi nebo se ritis do pekneho prusvihu. Zkusit hledat pomoc muzes i tady https://www.usmevmamy.cz/
Tvuj problem zni velmi vazne a mel by se podchytit vcas.
Zase bych slečnu nestrasila. To že má takové pocity je normální, je to zásah do života, zásadní změna. Já jsem v osmém měsíci a také mám strach, jak to vše zvládnu, a že mi skončí pohodový život na který jsem byla zvyklá. Ale na druhou stranu je pravda že nikdy to není vše černé nebo bílé. Budou okamžiky i pěkné a veselé. Přeji slečne hodně štěstí a hlavně žádný stres, to je to poslední co miminko teď potřebuje. A přesně, těhotenství není nemoc. Vyjít si na procházku, do kina, kamkoliv.. Trochu se odreagovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.23 00:17
@Sf2709 píše:
Zase bych slečnu nestrasila. To že má takové pocity je normální, je to zásah do života, zásadní změna. Já jsem v osmém měsíci a také mám strach, jak to vše zvládnu, a že mi skončí pohodový život na který jsem byla zvyklá. Ale na druhou stranu je pravda že nikdy to není vše černé nebo bílé. Budou okamžiky i pěkné a veselé. Přeji slečne hodně štěstí a hlavně žádný stres, to je to poslední co miminko teď potřebuje. A přesně, těhotenství není nemoc. Vyjít si na procházku, do kina, kamkoliv.. Trochu se odreagovat
Možná je na neschopence, tudíž má omezené vycházky 6h denně, tj. večer už ven nemůže? 
Jako když je ti blbě, tak nálada někde courat asi moc není, ale být zalezlá doma na psychiku nic moc. S dítětem se doma nasedí ještě dost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.23 00:23
Tak předně - NEBOJ, všechno bude dobrý, ale musíš tomu jít naproti.
1. Neposlouchej lidi, co tvrdí, že opravdové kamarádky by ti zůstaly. Jenom to podryje tvou důvěru ve schopnost navázat kvalitní přátelství. Ono totiž svobodný, nezávislý člověk se zájmy o cestování, politiku nebo třeba horolezectví atd. a nastávající/čerstvý rodič skutečně žijí úplně jiný život s jinými prioritami a zájmy. Nemají tolik společných témat. Ani kvalitní přátelství nemusí přetrvat, když žijete už každý jinak. Neskončí to docela, ale usne. Pokud se některé kamarádce narodí do pár let miminko, opět můžete zkusit navázat tam, kde jste přestaly.
2. Jestli byly tvé koníčky např. triatlon nebo box, tak jasně, to v těhotenství nejde, ale můžeš třeba chodit fandit, ne? Jinak na posezení do vinárny nebo do kina klidně choď, zkus s těmi kámoškami přeci jen najít společné téma - literaturu, vaření, seriály… promluvte si o tom, že ony nebudou mluvit jen o svých (tebou postrádaných) aktivitách a ty nebudeš mluvit jen o miminku a o tom, co ti chybí.
3. Svěř se se svými pocity mámě, příteli, gynekologovi, komukoliv. MLUV O TOM. Obrať se na Úsměv mámy.
4. Jdi ven, ven, ven. Procházky, knížka a kafe v parku, výlety. Čerstvý vzduch a sluníčko. Denně!
5. Věř přírodě. Je to zařízené chytře. Je totiž docela dobře možné, že až poprvé uvidíš miminko, až ho poprvé pohladíš a až se na tebe ty očička poprvé podívají, tak ucítíš, že to za všechno stojí. Až přivoníš k hlavičce a až poprvé uslyšíš takové to povzdechnutí toho mrňouse, tak roztaješ. Ale i kdyby ne, tak je to ZCELA NORMÁLNÍ a v pořádku!
Hodně holek má stejné pocity, jako ty. Nejsi v tom sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.23 01:36
Pokud nejsi na neschopence, proc se musíš omezovat ve vsem tak moc, ze te to extremne depta? Prece musis mit konicky, ktere muzes provokovat i v tehotenstvi… A s opravdovymi kamaradkam by se neco spolecneho dalo taky vymyslet, jak aktivita, tak i neco, co by vam obema casove vyhovovalo. Ale rodicovstvi s sebou prinasi zmeny a vyzvy, a pokud mimco nebylo planovane a ty jsi psychicky tak dole, treba by ti pomohlo promluvit si s terapeutkou… Ale jinak je to hodne i o efektivni komunikaci s partnerem. Nemuze vedet, co citis a jak to prozivas, jeho telo neovlivnuji hormony.. treba nevi, co potrebujes, nebo jak by the mohl podporit. A pokud mas fajn rodinu, tak bych za nimi jela na (prodlouzeni) vikend aspon.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.23 06:05
@Lela587 proc jsi prestala vsude chodit? Pokud ti na zacatku bylo spatne, tomu rozumim, ale pak jsi mohla zacit chodit. Proc nechodite s pritelem spolu? Do kina, na veceri, na kafe a dort, minigolf nebo treba prochazku? Jak psaly ostani, jestli tvoje zajmy nebyly nejak extremni, muzes chodit nadale fandit napriklad 
ja mam doma 2 mesice miminko aktualne, behem tehotenstvi jsem omezila samozrejme saunu a podobne veci, ale s prateli jsem se schazela dal ( i vecer ) a to i ted s miminkem zajdeme na veceri klidne, maly je v kocarku a pohoda je mi lito ze mas takove pocity, ale tehotenstvi neni nemoc.
Hodne dela podpora partnera, ja mam dobreho manzela a o vsem jsme mluvili a on me chapal, pokud byly situace, ktere bych nezvladla nebo byla unavena atd.
A proc nechodis aspon sama na prochazky? Protozr byt zavrena doma 24/7 je opravdu na hlavu.. to jsi nechodila ani do prace?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sandra.B1
10.9.23 08:19
Kvůli kamarádkám se netrap, az přijde mimčo, najdeš jiné maminky, se kterými se skamaradis a budete pak podnikat něco společně co se dá provozovat i s detma. Ber to tak, že zase kdybys byla dlouho bezdetna, tvoje kamarádky by otěhotněly dřív než ty a taky by všechno přestalo, protože by se museli starat o mimino. Život je vývoj. Čekají Te jiné pěkné věci. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
