těhotenství,jít do toho nebo ne?

Fotoalbum tématu (6) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymni  28.07.03 03:37
těhotenství,jít do toho nebo ne?

zdravím všechny maminky (i tatínky)…

můj problém se může v kontextu těchto stránek a příběhů zdát banální,já však jej se střídavou intenzitou řeším několik měsíců,možná i let.

je mi 27 let,mám za sebou vcelku rušný,pestrý život,před sebou nové zaměstnání,na které se těším.s manželem žijeme velice příjemně,poho­dlně,cestujeme,ba­víme se,užíváme si…zkrátka nejsme zvyklí se nijak omezovat a něčemu podřizovat (snad jedině našemu psovi,o kterého se pilně staráme).

já sama jsem nikdy netíhla k dětem, nejsem vyloženě mateřský typ,ani se mě nikdy nezmocnila výraznější potřeba či touha mít dítě.spíše se poslední čas,tak nějak rozumově k té variantě začínám přiklánět.vhodná doba samozřejmě není nikdy,stále je dost plánů a jiných zájmů,ale přeci jen…léta běží a rodit po třicítce první dítě mě taky neláká.

máte někdo za sebou fázi podobného váhání,jaké jsou vaše zkušenosti?

možná se toho všeho docela bojím (zodpovědnost,po­cit,že je to na celý život a pod.)nebo ta mateřská role není pro mě a budu šťastnější bez dětí.opravdu nevím.prosím zkuste poradit E.


Reklama

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Koculka
Kecalka 225 příspěvků 28.07.03 10:53
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahoj E.

Jsem rada, ze nekdo nakousl tenhle „problem“. Pred casem jsem na e-miminu nadhodila do diskuze podobny dotaz, ale nikdo neodpovedel. Ja vdana zatim nejsem, ale uz se mi to krati:). Za necely mesic reknu sve ano, a jsem paradne nejista, zda to udelat, nebo ne. Co se tyka ditete, tak mam pocity - chci a nechci. Je mi cerstvych 31 a vim, ze deti chci, protoze vim, ze by v mem zivote chybely, casem. Tohle je to nejhorsi. Mam strach, ze nez prijde ten pocit, ze je ta spravna doba, tak uz to nepujde. Obdivuji vsechny, ktere si reknou ve dvaceti, ze potkaly toho praveho a ze je to navzdy (tedy ja si to myslela asi taky, ale po dramatickem rozchodu po x letech jsem nejak tu touhu zakotvit asi ztratila) a touzi mit rodinu . Ja dospivam asi nejak pomaleji, nebo si to nedovedu vysvetlit. Neni to pohodlnost, ale proste mi chybi ten pocit toho velikeho chteni. Musim proznat, ze pravidelne navstevuji stranky e-mimina a cim vice procitam ruzne prispevky, tim ve me postupne dozrava touha po detech. Diky e-mimino ;-) a vsechny holciny, ktere popisujete sve zazitky!!!

Koculka :-)

 
Anonymni  28.07.03 13:30
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahoj E. - já jsem na tom byla hodně dlouho podobně. V 25 (těsně před ukončením VŠ) jsem otěhotněla a rozhodla se jít na potrat - děsila mě představa, že rovnou po škole půjdu na mateřskou, navíc nebyly peníze ani bydlení, přítel v jiném městě… Byla jsem ráda, že jsem se rozhodla pro potrat, ale teď je mi 28 a najednou po dítěti začínám toužit den ode dne víc (sama se tomu divím). A taky začínám hodně litovat toho, co jsem tenkrát považovala za dobré rozhodnutí… Pokoušíme se s přítelem o dítě již třetí měsíc a nic… Tak nějak začínám přehodnocovat důležité a nedůležité a občas je mi fakt smutno. Ani nevím, co jsem tím vším chtěla říct - zkrátka - rozhodně se do ničeho nenuť, ale možná časem bude pozdě - já to naše neúspěšné pokoušení se o dítě chápu jako trest za to, jaká jsem byla…

 
Anonymni  30.07.03 11:14
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahoj E.,

také jsem vždy měla pocit, že určitě nejsem mateřský typ, ale věděla jsem, že jednou dítě určitě chci, protože bych pak nechtěla později litovat, že žádné nemám. Takže teď mám malého chlapečka, jsem ještě v šestinedělí a jsem většinou strašně utahaná a nevyspalá, ale jsem šťastná, že ho mám, myslím, že toho nemůžu nikdy litovat. Možná přeci jen jsem trochu mateřský typ, jen jsem to netušila, dokud jsem neměla svoje vlastní miminko. Také mi trochu vadí, že nemůžu dělat vše, co bych chtěla, třeba jet na dovolenou do hor pod stan, ale píšeš, že už toho máš hodně za sebou a i s dítětem toho můžeš mít hodně před sebou, asi ne první rok, ale časem se to zlepší, můžeš ho dát třeba pohlídat babičce.

 
Dusanovi
Kecalka 390 příspěvků 31.07.03 22:33
těhotenství,jít do toho nebo ne?

ahoj E.

me manzel premlouval na miminko 7 let. 8 let jsem vdana, je mi 26 let a mame ted trimesicni holcicku. Kdybych vedela ze to bude tak krasny tak se urcite premlouvat nenecham. Uz ted se tesim na druhy mimco a mozna i treti.

Taky jsme byli sama navsteva a doma se moc nezdrzovali, ale i s miminkem to jde a kvuli nemu i spoustu veci vynecham. Jsem strasne stastna ze ji mam. I kdyz se obcas nevyspim.

Ahoj Jarca

 
Maxik
Povídálka 45 příspěvků 01.08.03 12:55
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahojky holky,tak musím taky něco napsat.Řešila jsem taky problém,zda ano či ne, zda hned či počkat a tak.Znáte to.Jenže život mě tak nějak vede sám.Skončila jsem školu,začla chvíli pracovat,být samostaná,užívala jsem si.Na děti jsem myslela,věděla jsem, že je chci, jsem asi ten mateřský typ,ale nějak jsem si nemohla připustit,že by to bylo teď,když jsem „zapracovaná“ v práci,s přítelem se chystáme stavět domeček a snažíme se užívat si života.No a ono se to miminko nějak samo přihlásilo…A „vtrhlo“ nám do rozběhnutých plánů jako blesk z čistého nebe.A tak jsem si uvědomila, že vlastně musím být vděčná za to, že se to stalo takhle rychle a bez problémů, sice v době,kdy máme velké finanční výdaje,ale vždycky se najde řešení,takže se teď soustředím na něco jiného.Jsem v 10.TT, za měsíc se budeme s přítelem brát a začátkem března bychom se měli stát rodiči.Moc se na to těšíme. Zjistili jsme,že jsou v životě jiné věci,které jsou důležité. Takže si říkám, že určité věci si člověk nemůže plánovat, příroda si to sama zařídí a asi to tak má být :o) Mějte se moc hezky a budu se ráda s vámi dělit o pocity a problémy.Dnes jsem se zaregistrovala,tak tu asi budu častěji :o) Pa Maxik

 
mishicka
Zasloužilá kecalka 611 příspěvků 03.08.03 16:29
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahojky E.

Mě je 28 a mám skoro čtyřměsíční holčičku. Vdávala jsem se ve 21 letech a tak nějak okolí předpokládalo, že asi kvůli mimču na cestě. Nebylo to tak. A ani jsme zatím mimčo neplánovali. Překonali jsme pár let odrážení neustálého dotírání příbuzenstva, když už že to teda bude a žili si pohodlně, neomezovali se v ničem, dost jsme si užili. Také jsem nikdy nebyla takový ten mateřský typ, co se rozplývá nad každým kočárem a musí pochovat každé miminko, co vidí. Naopak, někdy mě napadalo, jestli vůbec děti mít, když mě nijak netáhnou. Ale jak běžely roky, tak jsem si říkala, jestli už není teď ta správná doba. Vždycky se našlo něco, proč mimčo ještě odložit - znáte to, práce, nedořešené bydlení a pak taky každým rokem víc a víc ten pocit, že bych najednou ztratila to pohodlí, které teď mám, možnost dělat kdykoli cokoli. A to mě jednoho dne dostalo. Řekla jsem si, že takhle to bude každý rok těžší rozhodnutí a protože sama jsem z větší rodiny, tak děti bych chtěla, manžel též a tak jsme se nakonec pro mimi rozhodli a i se to rychle podařilo. Teď máme doma princezničku - divošku a někdy si po celodenní maratonu říkám, co jsme vlastně dělali celý den „předtím“? Celý život se změnil, nemůžu dělat kdykoli cokoli, jsem ráda, když si dojdu na záchod v momentě, když se mi opravdu chce a najím se jinak než za pochodu. Ale ZA NIC NA SVĚTĚ bych tenhle život nevyměnila!!!! Ano je to makačka a neuměla jsem si představit, co všechno mě čeká, kolik nocí se nevyspím (asi ještě dalších pár let). Ale taky mi nikdo neřekl, že nemusím být mateřský typ na první pohled, ale nakonec stejně budu ňunínkovat a oňuchávat ručičky, nožičky a prdýlku a radovat se nad každým úsměvem, ale i prdíkem. Všechno se změnilo - Barborka všechno změnila a já teď vím, že to takhle má být.

Rozhoduj se uvážlivě a neboj se žádného řešení, i po třiceti je správný čas.

Mishicka

 
Anonymni  04.08.03 06:22
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahoj,

trebas si taky muzes hodit korunou a nechat to na prirode..... Ale pak kdyz to prijde, tak je dobre byt pripravena to prijmout se vsim vsudy. A neboj se, ze si neuzijes to co doted, ja myslim ze je to jen tak, ze clovek to jinak vnima. Zkratka jsou jen trosku jine veci k uzivani a taky je dobre si rict „jo, tak ted je nas na uzivani sveta o jednoho vice“. Clovek by se na materstvi ci otcovstvi asi nemel chystat tak, ze miminko ho zbavi nejakych vymozenosti ci nezavislosti. Je to podle me o tom, do jake miry tomu uverime. Ja to beru tak, ze si budem uzivat tri namisto dvou a tim bude vic legrace.

A jen tak mezi nama, je lepsi nespat kvuli miminku nez nespat kvuli stresum z prace ci necemu podobnemu. Je to fakt o tom, jak se co prijme.

A je fakt, ze se klidne muzes jeste nekolik let rozhodovat, vzdyt i po triceti muzes krasne odrodit, jestlize se udrzujes fit.

Tak jen klid a nenech se vystresovat okolim. Urcite najdes to spravne reseni, ktere Ti opravdu sedne.

 
Anonymni  11.08.03 01:14
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Děkuji všem za reakce, které mě potěšily a donutily k dalšímu přemýšlení.Sa­mozřejmě, že na druhou stranu ve mě díky mé povaze začlo hlodat¨, zda neni podezřelé,že všechny názory od žen, které už matky jsou,mají tak pozitivní nádech.Není to nějaká idealizace?

Před několika dny jsem opět pozorovala švagrovou, která má děti 8 let a 5 měsíců staré a žádným štěstím nezářila.Naopak, občas se svěřuje s myšlenkou, že má někdy hrozné přání, aby manžel, děti a celej tenhle život prostě zmizel a ona byla svobodná(ty z vás, které viděly film Hodiny možná taky moje obavy chápou).

To mě děsí,že se to stane, je to nevratné, člověk může zjistit, že je nešťastný a už to neni jen jeho neštěstí, ale všech okolo.To je pak tragédie.

Už to zase hrotim do tragických tónů, ale to proto, že mám pocit, že tady se můžu s těmito obavami svěřit.

Ještě jednou moc díky za reakce, povzbudí, když člověk ví, že ostatní prožili něco podobného.

E.

 
Anonymni  15.08.03 01:41
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahojky všechny nerozhodné a plánující,

vlastně i ja bych se chtěla poradit, je pi pouhych 20let, ale stihla jsem už spoustu věcí, které mi pomohli rychleji dospět. Mam silny pocit, že jsem konečně ukotvila svuj rozbouřeny život a začala planovat rodinu. Přitel s dítětem souhlasil, nabídnul mi sňatek, ale již jsem jednou rozvedena a tak jsem se bala a zatim se vymluvila na to, že jako svobodná matka budeme mít víc peněz. Upřímě, teď nevim jestli jsem udělala dobře a jestli přeci jenom není brzy. Byla jsem neskutečně šťastná, když přítel souhlasil, ale najednou mam velky strach jestli to zvladnu, najednou nevim co mam dělat, jestli mužete poradte mi někdo. Děkuji B.

 
Jity
Stálice 51 příspěvků 15.08.03 10:11
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Pro Koculku a samozřejmě i pri další, ale chtěla jsem to nejprve zaslat jenom jako soukromou zprávu a nějak mi to nejde.

Ahojky, teď jsem si právě přečetla Tvůj příspěvek do diskuse a říkám si, že musím reagovat :-). Je mi tolik,co Tobě, a měla jsem hodně podobné pocity (možná ještě někdy mám) - pak jsem si řekla, že to zkusím, že jsem konečně našla toho, se kterým nám to klape a věřím,že chceme oba hodně udělat, aby to klapalo dál (i když svatbu zatím odkládáme - možná - pokud to vyjde - až s malým - příští rok v létě. Už asi půl roku pročítám emimino a taky mi hodně pomohlo - uvědomila jsem si, jak to všechno může být ještě hezčí - právě s miminkem. Tak jsem se minulý týden zaregistrovala ke snažílkám a taky jsem vy:,–(ila už před více než měsícem HA - teď právě očekávám, zda se to povedlo - zatím je to nadějné - ťukám, ťukám. A když to nevyjde teď, tak to necháme na přírodě a pak bychom to začali vážněji řešit tak za rok (pokud by se nic nedělo…). Mám plno plánů, jsem hodně „závislá“ na práci a říkám si, že ten správný čas asi nebude nikdy - ale mám strach, že bych pak mohla „prošvihnout“ - to, co hodně chci…

Jitka

[ Tento příspěvek byl upraven uživatelem: Jity dne 15-08-2003 10:27 ]

 
Anonymni  04.09.03 14:23
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahoj E.,

díky, že jsi otevřela tuhle debatu, je to, jako bych to psala sama. Jenomže já bych asi neměla odvahu svěřit se s tím, že po dětech v podstatě netoužím, ale že spíš jen začínám mít pocit, že jednou bude možná pozdě. Říkala jsem si ? jednou ta touha po dítěti přijde sama od sebe. Ale zatím nic, a to je mi 27. Rozhodli jsme se tedy s manželem, že vhodná doba nebude asi nikdy, prostě jsem vy:,–(ila HA a necháme tomu volný průběh. Ale pořád ještě mám různé pochybnosti, takže v tomto směru nemám co poradit.

Ale zaujala mě v tvém dopise zmínka o psovi. Jsme s manželem velcí milovníci psů a aktivně se věnujeme kynologii. Dalo by se říct, že tím žijeme. Myslím, že to je už určitým způsobem cesta k dítěti.

Psa jste si pořídili, věnujete se mu, vychováváte ho ? taky jste si k němu museli najít cestu, umět s ním komunikovat, porozumět mu, poznat jeho potřeby ? a taky vás určitě do jisté míry omezuje. Nakolik, záleží pak na tom, jak jste ho vychovali ? třeba naši psi (máme dva německé ovčáky) nás doprovází všude, a i když se musíme přizpůsobovat různým podmínkám a hlavně lidem (znáš asi tu situaci kolem psů dneska), nebereme to vůbec jako nějaká omezení a život se psy je pro nás vším. Naopak známe taky hodně lidí, kteří do tajů výchovy nebo výcviku psa tak dokonale nepronikli (z nezájmu, nedostatku času, vlastního neporozumění psovi, polidšťování ? důvodů je víc) a pes pro ně znamená velké omezení ? jednak už samotná starost o něj, krmení, venčení? - prostě uspokojování těch nejběžnějších, základních potřeb, ale co hůř ? pes je omezuje doslova ? nemůžou do restaurace, do dopravních prostředků, na dovolenou, mezi jiné pejskaře? protože pes není vychovaný.

Myslím, že přeneseně se dá takto uvažovat i o dítěti ? myslím především v otázce ?omezování?, pocitu, že to byl ?krok vedle?. Sama věřím v to, že pokud budeme umět dítě vychovávat důsledně a hlavně s láskou (ta zkušenost s výchovou štěňat rozhodně nebude k zahození ? můj názor je, že v prvních měsících a možná i letech má výchova psů i dětí hodně společného), budeme mít pohodového malého človíčka, který nás bude sice do jisté míry omezovat, ale rozhodně ne obtěžovat. Můžu dát příklad mojí kamarádky, která už 14 dní po porodu běhala s miminkem v klokance po lese a sbírali spolu houby. Taky mě děsily představy, jak mi je v pestrých barvách líčili známí ? ?no vůbec si to nemaluj, minimálně rok budeš sedět jenom doma na zadku? apod., ale vidím, že pokud si všechno uděláš po svém, pokud se rozhodneš být i s miminkem aktivní, jde to, je to věc tebe sama. Myslím si, že to ?roční sedění doma? je spíš z pohodlnosti (co když se pokaká ? kde ho budu přebalovat ? třeba na výletě na Bezděz apod.)

Ještě bych ti chtěla napsat, že asi to opravdu přijde samo, jak v debatě popisují jiné holky, které sice taky neměly ten pocit ?teď chci miminko?, ale rozhodly se, že otěhotní. Krátce po vysazení HA jsem sama (já!!!) měla pocit, že jsem asi těhotná a honem jsem běžela do lékárny, koupit si test HCG a doma jsem testovala ?. V životě bych to do sebe neřekla. No, těhotná nejsem, zatím mám trošičku problémy po vysazení HA (mimochodem taky nevěřím tvrzením, že hned po vysazení HA se dá bez problémů otěhotnět).

Ještě jednu maličkost ke psům. Když jsem si fenku pořizovala, ještě při odběru u chovatelky jsem byla přesvědčená, že každou chvíli musím říct ?promiňte, já jsem si to rozmyslela?. Podotýkám, že nejsem až tak nerozhodný člověk. Ale prostě tak důležité rozhodnutí mě trochu děsilo ? bylo mi 23 ? budu umět ještě s pejskem dělat ?blbosti?, nebudu se stydět jít po ulici a učit ji chodit na vodítku, když se třeba za mnou bude táhnout jako ten proslavený ?vůl na most?, prostě zvládnu to a hlavně celou výchovu a výcvik? Můžu říct, že Corrinka je super pes ve vztahu k nám, ale i k jiným lidem i psům. Hrozně moc ji mám ráda a udělala bych pro ni cokoliv. Nikdy jsem ani malinko nezalitovala, že ji mám (i když není všechno docela tak, jak jsem si představovala, má trochu dědičné zdravotní problémy) ? no nevím, co by muselo zkalit tu moji lásku k ní ? nemůžu na nic přijít, nic mě nenapadá. No a takové je to asi i s těmi dětmi.

Aspoň si to tak myslím a vlastně tímhle dopisem pro tebe se sama sebe tak trochu asi ujišťuju, že miminko bude fajn a všechno potom přijde. Píšeš sice, že jiná paní se dvěma dětmi ti šťastná nepřipadala ? ale nemá ještě jiné problémy? Určitě jistou roli v tom, že děti jí jsou najednou na obtíž, hraje stres ? z pracovního vytížení v zaměstnání nebo doma, problémy třeba s partnerem nebo v okolí?

Docela by mě zajímalo, co si o tom ?mít nebo nemít miminko? myslíš teď, po tolika zkušenostech a radách ostatních ? napíšeš?

 
Laliba
Povídálka 15 příspěvků 04.09.03 15:45
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Absolutně souhlasím s autorkou reakce přede mnou. Taky si myslím, že pejsek je výborná průprava pro mimi. Máme dobrmanku a té trpělivosti, co bylo třeba při její výchově v období štěněcím!!!No, prostě se pod předchozí reakci podepisuju-výchova štěněte a dítěte je v mnoha ohledech téměř stejná(jen to štěně můžeš okřiknout a plesknout, což u miminka nemá význam a ani to nejde, a za rok už je ze štěňátka vlastně hotovej pes, kdežto s dítětem to jde snad tak od tří let).

Přeji hodně odvahy k tomu mít mimi.Je to práce a starosti, ale hlavně veliká radost!!!

Ahoj Laliba (kluk 3 roky, holčička 6měsíců.)

 
Anonymni  05.09.03 00:31
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahoj,

I ja se chci podelit se svym nazorem. mam take mimiska, muj chlapecek ma prave 6 mesicu. Miluji ho strasne a take bych ho za nic na svete nevymenila.

Ovsem tehotenstvi jsme si s manzelem naplanovali. Kdyz jsem otehotnela bylo mi 25. Kazdy ma tu svoji hranici zralosti jinde, ale domnivam se, ze pokud je ti 20, tak mas jeste more casu. Spis by me zajimalo, proc chces mit vubec dite tak brzo? Je to touha mit doma malinke miminecko, chodit na prochazky a vubec ta cela situace, nebo si opravdu myslis, ze jsi uz opravdu pripravena mit dite?

Podle me ma mit rodina dite, pokud ma tomu svemu mrnouskoi co nabidnout. A to po vsech strankach. Ja byla ve dvaceti taky cela diva do miminka, ale rozum zvitezil- diky bohu. Ted velmi slusne bydlime a nemusim se bat, ze nebudu mit dite do ceho oblict, nebo ze musim byt odkazana na pribuzenstvo.

Je tezke Ti poradit, ale pokud se rozhodnes pro, musis se u toho sama dobre citit a ne desit, jestli to zvladnes!!

V kazdem pripade se ale urcite nic nestane, kdyz to odlozis.

Jeste musim napsat, ze moje mame me mela v devatenacti a taky to nejak slo, ale prave, jen nejak…dite skoro vzdycky vychovas, ale otazka je jak!!

 
Anonymni  05.09.03 12:01
těhotenství,jít do toho nebo ne?

Ahoj holky,

musim taky neco napsat, kdyz to tak ctu. Az do svych 30 let jsem si myslela, ze nebudu mit nikdy dite, a snad ani staleho partnera. No a dopadlo to tak, ze ted je mi 32, jsem rok vdana a s manzelem se pokousime o dite. Myslim si, ze bych driv dite mit ani nemohla. Byla jsem socialne nevyspela, proste jsem neumela navazat ten spravny vztah, a s tim ta ne-touha po mimcu urcite souvisela. Takze to prislo pozde, ale prece, snad neni na nic pozde.

Marika

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Aktovky do školy pro prvňáčky i ostřílené školáky

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a s blížícím se počátkem září nastává i... číst dále >

Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Čekáte miminko a zjistíte, že je vám partner nevěrný. Bohužel takovou situaci... číst dále >

Články z Ona Dnes

S vyhořením mi pomohla kineziologie, říká golfistka Klára Spilková

Letos na jaře dosáhla Klára Spilková historického úspěchu, když jako první... číst dále >

Bála jsem se, že neshodím 23 kilogramů z dob těhotenství, říká Heiglová

Herečka Katherine Heiglová (38) v těhotenství přibrala necelých 23 kilogramů.... číst dále >


Reklama