Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Téměř dvouletý počítá, čte ale nemluví
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.12.14 12:47
Ahoj,
měli jsme taky u malého nerovnoměrný vývoj, od roku byl bez plínky, nic moc jsem ho to neučila, náhodou se jednou vyčůral, tak jsme řekli, ano, tam se čůrá a pak už chodil sám.
Od roku bezpečně uměl asi 10 základních barev, jelikož nemluvil vůbec do 2,5,tak podával kostičky, o které jsem mu řekla, nebo i jiné věci, nikdy to nepletl. Počítal do 10 na prstíkách, ukazoval počet zvířat, co máme doma, sourozence, prostě když se ho lidi ptali, ukázal prstama nebo posunky, když mě volal, plácal si na stehna, já tak volala hluchého pejska, když chtěl nůžky, stříhal prstama atd.,používal jen máma, táta, pa, ee, ham, já už myslela, že mluvit snad nebude 
Ze dne na den řekl maminko, dej mi bonbonek, vše celou větou a ještě začal mluvit rovnou dlouhá slova a zdrobněliny.
V létě mu byli čtyři ročky, má velikou slovní zásobu a mluví vlastně neustále, až nás z toho bolí hlava, už dva měsíce říká R.Ale je teď hrozně zaměřený na rytíře, hrady, oblečení a zbraně, miluje kuše, kopí, meče, katapult, pořád o tom mluví, přeje si třeba katapult a palcát k vánocům, všechno ostatní už má, někdy po něm chci úplně běžné věci, oblékání, jídlo, čištění zoubků a malý je jakoby ve svém světě a vypráví si jen to svoje a někdy vlastně ani nevnímá.
Dr. mi sdělila, že je neposlušný, to si nemyslím, když se mi podaří přerušit tok jeho řeči a myšlenek, většinou jde a udělá to.Tak jen doufám, že má bohatou fantazii. 
Takže zakladatelko, prcek se rozmluví, já mám čtvrté dítko a už jsem byla skoro zoufalá.
Jinak taky bych ráda pořešila nějaké psychologické vyšetření, už pro ten klid, ale dr. mi doporučení nedá, tak nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 12:47
@Bibi239 píše:
Jo, je to natolik super, ze zcela masti bezne pokyny a ty mu to tolerues a omlouvas tim, ze nerozumi.Pocitani nepocitani, jestli po nem nebudes vyzadovat nejakou poslusnost a nauceni se zakladnim pokynum, upletes si na sebe pekny bic. Tady se uz zase nahazuje autismus, ale mne teda jako nejakej Rainman nepripada, spis je vycuranej a tou svou vyjmecnosti te utahne na vareny nudli.
Neomlouvám ho, pokyny mu dávám, a následně vyžaduju jejich splnění. Když nevnímá, tak opakuju, a když nic tak pak jdu za ním a pokyn splníme společně. Jsem trpělivá ale důsledná. Ale zatím to tedy moc výsledky nemá, no. A co se výjimečnosti týče, je pro mě výjimečný stejně tak, jako pro každou matku to její dítě, to jo. Ale nemyslím, že je něco extra. Moje dcera je taky poměrně chytrá, tak mi to ani tak nepřijde, že by byl třeba geniální. Spíš mě znepokojuje to jeho úzký zaměření a nezájem o vše ostatní.
Víš kdy mi tohle všechno začalo vrtat v hlavě? Když jsem se nedávno byla projít s kamarádkou, která se mnou ležela v porodnici. Její chlapeček běhal kolem, na zavolání přiběhl (zatím co ten můj musel být přivázaný v kočárku, aby mi někam neutekl), bohatě komentoval dění kolem sebe, zavolal maminku, že potřebuje čůrat, sám si nasadil čepičku, ptal se co je tohle a támhleto, dokonce ho zajímalo proč a nač. Já jsem přesvědčená o tom, že geniální dítě má právě moje kamarádka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 12:51
@pjetka píše:
Neomlouvám ho, pokyny mu dávám, a následně vyžaduju jejich splnění. Když nevnímá, tak opakuju, a když nic tak pak jdu za ním a pokyn splníme společně. Jsem trpělivá ale důsledná. Ale zatím to tedy moc výsledky nemá, no. A co se výjimečnosti týče, je pro mě výjimečný stejně tak, jako pro každou matku to její dítě, to jo. Ale nemyslím, že je něco extra. Moje dcera je taky poměrně chytrá, tak mi to ani tak nepřijde, že by byl třeba geniální. Spíš mě znepokojuje to jeho úzký zaměření a nezájem o vše ostatní.
Víš kdy mi tohle všechno začalo vrtat v hlavě? Když jsem se nedávno byla projít s kamarádkou, která se mnou ležela v porodnici. Její chlapeček běhal kolem, na zavolání přiběhl (zatím co ten můj musel být přivázaný v kočárku, aby mi někam neutekl), bohatě komentoval dění kolem sebe, zavolal maminku, že potřebuje čůrat, sám si nasadil čepičku, ptal se co je tohle a támhleto, dokonce ho zajímalo proč a nač. Já jsem přesvědčená o tom, že geniální dítě má právě moje kamarádka
Nesrovnávat To je peklo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 12:52
Tak já bych naopak dítě podporovala v tom, co ho baví. Pokud ho baví počítat, tak bych s ním počítala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 12:53
@zelenaprisera píše:
Nesrovnávat
Právě, „hurá“ k tabulkám a průměrům 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 12:54
@pjetka píše: … Její chlapeček běhal kolem, na zavolání přiběhl (zatím co ten můj musel být přivázaný v kočárku, aby mi někam neutekl), bohatě komentoval dění kolem sebe, zavolal maminku, že potřebuje čůrat, sám si nasadil čepičku, ptal se co je tohle a támhleto, dokonce ho zajímalo proč a nač. Já jsem přesvědčená o tom, že geniální dítě má právě moje kamarádka
Tak to je sen asi každé maminky Jo, některé dítě to má v povaze, jiné se to musí náročně učit, no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 12:55
@pjetka píše:
Mluví. Krásně (s ohledem na věk) vyslovuje čísla do deseti. A většinu písmen. Ale jinak nic. Prostě mluví jen o tom, co ho zajímá
Prostě typickej chlap
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 12:59
@Kaczenka píše:
Právě, „hurá“ k tabulkám a průměrům
Spíš jsem to myslela tak, uznat, že jsme každý jiný a každý je šikovnejší na něco jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 13:11
Nečetla jsem celou diskuze, ale mám doma to samé, teď už skoro čtyřleté. Synek ve dvou letech poznal písmena, čísla, počítal, chápal význam čísel. Jen teda někdy před druhými narozeninami se rozmluvil, fakt ze dne na den plynule ve větách, jako encyklopedie. Jeho teda od čtyř měsíců bavily knížky. Obecně se strašně rád učil cokoliv zpaměti, takže jsme jeli dopravní značky, značky aut, barvy, tvary, ty už umí i anglicky. Knížky jsou jeho stálá vášeň, ve dvou a kousek mi zpaněti recitoval dvoustránkovou stať o vývoji světla od svíček přes petrolejky až k žárovkám, plnou výrazů, které nemohl znát. Nevím, co ho na tom tak bavilo, ale chtěl to číst pořád dokola až se to naučil. Když už se naučil mluvit, mluvil ve frázích, které znal z knížek, takže třeba prohlásil, že si blaženě pochutnává (perníková chaloupka) a podobné. Po druhých narozeninách se začal zajímat o angličtinu, na tříleté prohlídce zpíval doktorce twinkle twinkle… Ostatní na nás koukali jako na exoty, jakože ho přetěžujeme, ale on se o to všechno zajímal sám. Pro nás to bylo prvorozené dítě, tak jsme ani moc srovnání neměli a zdálo se nám to normální, navíc manžel je taky takový intelektuál, měl to prostě po kom zdědit. U nás tedy dle mého názoru zaostával v sociálním kontaktu s ostatními. Samozřejmě jsme chodili na písek a do kroužků, ale byl v tomhle prostě takové trdlo. No, co dodat, srovnalo se to, asi je pořád trochu chytřejší, teď spolu řešíme, že Indie je poloostrov a jestli v Gronsku jsou železnice… Ale řekla bych, že teď, co nastoupil do školky, tak se hodně posunul právě sociálně a s násobením naštěstí tolik nepospíchá. Ještě před půl rokem jsem naprosto vážně řešila jestli nemá vysoce funkčního aspergera, fakt i jeho reakce na příchod sestřičky byly docela zvláštní. Teď už to tak neřeším, opravdu se to srovnává. Ostatní už taky začínají s písmeny, angličtinou i čísly a on už se teď tak bouřlivě nevyvíjí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 13:13
Řekla bych, že s počítáním a písmeny je to stejné, jako kdysi byl v TV chlapeček, který bravurně uměl značky aut. Děti mají fotografickou paměť a lehce si takové věci zapamatují.
Náš syn uměl písmenka, protože jsme je měli jako magnetky na lednici a babička mu to říkala. pak si „četl“ písmenka kdekoliv. Postupem času se zaměřil zas na něco jiného a do školy šel „negramotný“ 
To samé s „počtama“. Si myslím já.
Spíš než učení věcí z geometrie a počtů, byl si s ním hodně povídala o všem možném, vyprávěla, ukazovala a pod
Plínu do ZŠ určitě mít nebude, na odplenkování má ještě čas.
PS: samozřejmě pokud tě to tíží, zajdi k odborníkům a máš jasno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 13:15
Přečtena diskuze.
Takže můj příspěvek. Oba moji kluci byli v určitém věku oproti tabulkám zcela pozadu a ten mladší (předčasně narozený CS) dokonce dle neuroložky byl jasně mentálně zaostalej. Vyměnila jsem jí. Ten starší byl hodně podobný. Na plíně kdoví do kdy, dudlík, nemluvil, tedy asi tak jako u zakladatelky, největší zábava číst domovní čísla, ale plynulou větu řekl až ve školce ve čtyřech letech. A taky jsem slyšela (a slyším - pětiletej umí zhruba to, co starší brácha prvňák) z okolí, PROČ je to učíte. Ty woe, zkazujte jim slabikovat z jejich oblíbených komiksů a tvařte se, že neexistuje sčítání židlí u stolu. Co sčítání židlí u stolu. Oni oba sčítají přes desítku… a prvňák se dožaduje násobení, což se pochopitelně ještě dalece neučí.
Ptala jsem s eprávě učitelky, že už u malých jsme mělis trach, a by když budou víc napřed než jejich vrstevníci, zda se to neodrazí právě ve škole. A paní učitelka říkala, že rozhodně není osamocený, a holt to tak je, že jsou děti šikovnější, chytřejší, a děti pomalejší… a ty, co jim to prostě nejde. Přeloženo, co neřekla - prostě ty děti blbé. To se ale nahlas neříká. Už nyní se prostě selektují ti lepší a ti… horší. Přičemž vzdělání jako takové, mám na mysli tituly, roli nehraje - známé svý, že i středoškolák může být v praxi „lepší“ než kolega s diplomem.
Psycholog nesjem, takhle na dálku fakt tažko odhadnout, jak je nazančováno, že to může být… „vada“… ale mám-li dát na svůj instinkt, stejně jako jsem dala, tak prostě moje děti nebyly, nejsou a nikdy nebudou tabulkové, a přesto nemám strach, že by kvůli tomu byli mimo. Spíš je to právě naopak - cítím někdy dost jasnou závist, od těch, kde domácí úkoly jsou dřina pro všechny zúčastněné, kdežto oba moji kluci se vysloveně těší, jak budeme po večeři společně počítat, číst, psát…
Jo, asi se chlubím, co? 
Víte… že asi jo? 
A fakt se tý plíny zbavili, jsou na záchodě samostatný a dudlík už taky nemaj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 13:15
@pjetka píše:
Neomlouvám ho, pokyny mu dávám, a následně vyžaduju jejich splnění. Když nevnímá, tak opakuju, a když nic tak pak jdu za ním a pokyn splníme společně. Jsem trpělivá ale důsledná. Ale zatím to tedy moc výsledky nemá, no. A co se výjimečnosti týče, je pro mě výjimečný stejně tak, jako pro každou matku to její dítě, to jo. Ale nemyslím, že je něco extra. Moje dcera je taky poměrně chytrá, tak mi to ani tak nepřijde, že by byl třeba geniální. Spíš mě znepokojuje to jeho úzký zaměření a nezájem o vše ostatní.
Víš kdy mi tohle všechno začalo vrtat v hlavě? Když jsem se nedávno byla projít s kamarádkou, která se mnou ležela v porodnici. Její chlapeček běhal kolem, na zavolání přiběhl (zatím co ten můj musel být přivázaný v kočárku, aby mi někam neutekl), bohatě komentoval dění kolem sebe, zavolal maminku, že potřebuje čůrat, sám si nasadil čepičku, ptal se co je tohle a támhleto, dokonce ho zajímalo proč a nač. Já jsem přesvědčená o tom, že geniální dítě má právě moje kamarádka
Né néé, můj malej taky furt utíká, kolem hydrantu se dokáže točit i patnáct minut, klepe cizím lidem na dveře, otvíírá si branky do zahrad, každýho pejska by si hladil, normálka-děti. Pokyny- věci dělejte spolu a po každém správném provedení pochval. Malýmu tleskáme a říkáme jaká je šikulka. Ted automaticky odnese obal od suši do koše, a tleská si sám Musí mít z toho radost, aby se mu některý věci zautomatizovaly. S devítiletým synem zase neustále diskutujeme, o jeho pohledu, o našem pohledu, o důsledku, jak se chovat tak aby to vyhovovalo všem, docela to funguje, lepší než puboše za všechno peskovat, přikazovat a zakazovat. Tím jsem chtěla říct, že dle meho názoru by se dětatka měli vest než držet, rovnat, atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 13:18
Jo ještě bych podotkla, že druhé dítko (19 měs) si skoro nehraje. Hračky ho neba. Vydrží u knížek když prohlížím, ukazujeme a já kecám a kecám Hračky? Jo pár minut s něčím, pak s tím švihne a jde mi vyrabovat šuplík s vařečkama, mísy, leze a skáče po gauči A taky skoro nemluví (mama, tata, bába, děda, papa, teta…) občas se zdá že něco možná zopákne
Nu, takže máme hromady hraček a leží tam v koutě… když to nevytáhnu já, on si té hromady nevšimne. D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.14 13:19
@sovička píše:
Nečetla jsem celou diskuze, ale mám doma to samé, teď už skoro čtyřleté. Synek ve dvou letech poznal písmena, čísla, počítal, chápal význam čísel. Jen teda někdy před druhými narozeninami se rozmluvil, fakt ze dne na den plynule ve větách, jako encyklopedie. Jeho teda od čtyř měsíců bavily knížky. Obecně se strašně rád učil cokoliv zpaměti, takže jsme jeli dopravní značky, značky aut, barvy, tvary, ty už umí i anglicky. Knížky jsou jeho stálá vášeň, ve dvou a kousek mi zpaněti recitoval dvoustránkovou stať o vývoji světla od svíček přes petrolejky až k žárovkám, plnou výrazů, které nemohl znát. Nevím, co ho na tom tak bavilo, ale chtěl to číst pořád dokola až se to naučil. Když už se naučil mluvit, mluvil ve frázích, které znal z knížek, takže třeba prohlásil, že si blaženě pochutnává (perníková chaloupka) a podobné. Po druhých narozeninách se začal zajímat o angličtinu, na tříleté prohlídce zpíval doktorce twinkle twinkle… Ostatní na nás koukali jako na exoty, jakože ho přetěžujeme, ale on se o to všechno zajímal sám. Pro nás to bylo prvorozené dítě, tak jsme ani moc srovnání neměli a zdálo se nám to normální, navíc manžel je taky takový intelektuál, měl to prostě po kom zdědit. U nás tedy dle mého názoru zaostával v sociálním kontaktu s ostatními. Samozřejmě jsme chodili na písek a do kroužků, ale byl v tomhle prostě takové trdlo. No, co dodat, srovnalo se to, asi je pořád trochu chytřejší, teď spolu řešíme, že Indie je poloostrov a jestli v Gronsku jsou železnice… Ale řekla bych, že teď, co nastoupil do školky, tak se hodně posunul právě sociálně a s násobením naštěstí tolik nepospíchá. Ještě před půl rokem jsem naprosto vážně řešila jestli nemá vysoce funkčního aspergera, fakt i jeho reakce na příchod sestřičky byly docela zvláštní. Teď už to tak neřeším, opravdu se to srovnává. Ostatní už taky začínají s písmeny, angličtinou i čísly a on už se teď tak bouřlivě nevyvíjí.
Jsi mi připomněla prohlídku u doktorky. Pětiletej a tříletej současně. Pětilejet měl na tabuli říkat barvy a tvary. Po tom mladším se to nechtělo. Jenže on chtěl taky. A starší ještě písmena a čísla. Takže aby si nenapovídali, starší mluvil angicky a mladší česky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
