Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj všem. Chtěla jsem se zeptat, jestli tu někdo máte zkušenost s výrazně nerovnoměrným vývojem jednotlivých schopností a dovedností dítěte.
Synovi budou dva roky. Umí srozumitelně napočítat do desíti, méně srozumitelně pak do patnácti. Umí odpočítávat od deseti do jedné. Není to jen odříkávání, počítání chápe. Dokáže správně spočítat předměty, obrázky. Do tří ani nepočítá, prostě koukne a hlásí počet. Připadá mi, že pomalu začíná chápat i sčítání. Ne tedy že by klasicky sčítal, ale když mu dám třeba piškoty, a zeptám se, kolik jich je, řekne mi počet. Když pak jeden nebo víc přidám, hned sám od sebe přepočítá a hlásí nový počet. Stejně tak přepočítává, když piškot zbaští. Napsaná čísla do patnácti pozná a přečte. Dále pozná všechna tiskací písmena, většinu z nich umí pěkně vyslovit. Ještě pak je odborník přes geometrické tvary (včetně jehlanu, kvádru, osmihranu a pod.). A parádně ovládá dotykový telefon, naučil se na něm sám. Půjčuju mu ho jen výjimečně, když potřebuju, aby byl v klidu a neječel (třeba když zkouším v obchodě oblečení v kabince, na promoci segry, v čekárně u doktora…) Dokáže si hry najít, pustit, nastavit ovládání. Mastí tam pexeso, vybarvuje, prostě ty hry pro nejmenší.
No a to je všechno co umí. Nemluví, ani slovíčka. Něco málo sice ano, ale co říká, poznám jenom já, a to ještě většinou když u toho ukazuje na obrázek. Snaží se říkat třeba čtverec, srdce, kruh. Jinak prostě nic. Jiné obrázky ho moc nezajímají, leda ty, kde se dá něco přepočítat, nebo ty, kde jsou patrné nějaká tvary (deštník - kruh, střecha - trojúhelník). A má teda slabost pro ryby, zná hodně mořských živočichů, ale to jen ukazuje, neříká. Barvy nechápe. Je to takový přerostlý mimino. Téměř mě neposlouchá, na většinu pokynů nereaguje. Připadá mi, že zatím ještě moc nerozumí. Vypadá, že mě nevnímá, když po něm něco chci. Ale je to taková ta selektivní hluchota. Jak se zmíním o něčem, co má rád, tak letí, třeba: jdeme ven, jdeme se koupat, pojedem autem pryč, pojď ke stolu jíst, půjdem prohlížet knížku, čistit zoubky, přinést piškoty, rozsvítit světlo. Pokyn, aby něco přinesl, podal, zavřel dveře, dal něco na stůl, přinesl z pokoje, tak to ani náhodou. V plínce půjde snad i k zápisu na ZŠ. Při přebalování a oblékání nespolupracuje, spíš se mnou bojuje. Je to docela paličák, když se mu něco nelíbí, tak ječí. Nebrečí, ale ječí. Zatím s ním prostě není domluva.
Zajímalo by mě, jestli jste to někdo měl u dítka podobně. Že by se některá dovednost vyvíjela na úkor jiné. V jakém věku se to projevilo? A kdy se to začalo srovnávat? Řešili jste to s doktorkou nebo vás to neznepokojovalo a nechali jste tomu volný průběh? Dík
@zelenaprisera A proč ne, pokud o to dítě projevuje zájem samo? ![]()
@pjetka Aspergerův syndrom nebo autismus a nebo je nadpůměrně inteligentní. Objednala bych se do aply, nepotřebuješ doporučení.
Příspěvek upraven 05.12.14 v 12:11
Skocte k detskemu psychologovi, pro jistotu. Verim, ze Ti poradi. Nechci zbytecne strasit, ale taky me napadl autismus.
Příspěvek upraven 05.12.14 v 12:12
@pjetka ahoj, klid, moji dva starší byli to samé
Nic jsem je neučila schválně, písmenka prostě pobrali z poznávacích značek aut.. Normálně to dožene, prostě počkej. Oba moji se rozmluvili až ve dvou a čtvrt.. jo a ten starší, to byl vůbec expert- v pěti v pohodě násobil, ale na noc nosil plínu
![]()
Já nevím, mně to přijde, že má tím počítáním ten mozek přehlcenej
Taky bych asi ani ne dvouletý dítě neučila počítat. Jako chápu, že ho to třeba baví, ale přijde mi to asi moc. Ale já mám obyčejný průměrný dítě ![]()
Tak mluví nebo nemluví??? Píšete, že srozumitelně napočítá do deseti..pak napíšete, že neumí ani slovíčka..:-)
Probrat s psychologem, myslim, ze se to klidne muze postupne srovnat, ale taky by to mohl byt vysokofunkcni autismus
@zelenaprisera píše:
A počítání a písmena ho učíš ve dvou letech proč?
Je to jak píše, malinika. Má o to zájem sám. A je to v tuto chvíli v podstatě to jediné, co ho zajímá. Díky tomu, že mu nebráním a podporuju ho v tom, vidím nějaké změny, posuny. Přeci když počítá, tak mluví. Snaží se říkat názvy tvarů, snaží se vyslovit složitější názvy číslic. To je přeci super ne?
@zelenaprisera píše:
A počítání a písmena ho učíš ve dvou letech proč?
Když máš takové dítě, tak se to naučí samood sebe.. prostě se furt ptá „co je to“, když vidí někde písmenko, třeba na SPZ aut. Koneckonců v tom věku má tu SPZ ve výšce očí.. No a když odpovíš, tak si to zapamatuje. Ve dvou a čtvrt klidně zvládnou abecedu a kolem 4. roku nějak pochopí, jak písmenka skládat dohromady. Já byla jako dítě to samý, v první třídě přečtených sto knížek- dodnes si pamatuju ten výraz učitelky a dětí, když jsem se podřekla..
Můj syn je to samé. Nejraději by celý den počítál. Přeříká celou abecedu, sám si to i abecedu pozpěvuje v kočárku
Musím mu čísla pořád psát, přečtě nějaká slova, sám napíše pár čísel. Nechápu, kde se to v něm bere. Ale mluvení mu docela jde. Kolem sebe mám několik dětí, kterým jsou dva roky a vůbec nemluví. Nemyslím si, že by to u tvého syna souviselo s jeho logickým myšlením nebo že by to bylo na úkor mluvení. Hold je v tomhle hodně napřed a mluvení přijde později
@pjetka píše:
Je to jak píše, malinika. Má o to zájem sám. A je to v tuto chvíli v podstatě to jediné, co ho zajímá. Díky tomu, že mu nebráním a podporuju ho v tom, vidím nějaké změny, posuny. Přeci když počítá, tak mluví. Snaží se říkat názvy tvarů, snaží se vyslovit složitější názvy číslic. To je přeci super ne?
Takže ti mluví. Tak nějak moc nechápu co řešíš ![]()
@veeeraf píše:
Tak mluví nebo nemluví??? Píšete, že srozumitelně napočítá do deseti..pak napíšete, že neumí ani slovíčka..:-)
Mluví. Krásně (s ohledem na věk) vyslovuje čísla do deseti. A většinu písmen. Ale jinak nic. Prostě mluví jen o tom, co ho zajímá ![]()
@pjetka píše:
Je to jak píše, malinika. Má o to zájem sám. A je to v tuto chvíli v podstatě to jediné, co ho zajímá. Díky tomu, že mu nebráním a podporuju ho v tom, vidím nějaké změny, posuny. Přeci když počítá, tak mluví. Snaží se říkat názvy tvarů, snaží se vyslovit složitější názvy číslic. To je přeci super ne?
Jo, je to natolik super, ze zcela masti bezne pokyny a ty mu to tolerues a omlouvas tim, ze nerozumi.
Pocitani nepocitani, jestli po nem nebudes vyzadovat nejakou poslusnost a nauceni se zakladnim pokynum, upletes si na sebe pekny bic. Tady se uz zase nahazuje autismus, ale mne teda jako nejakej Rainman nepripada, spis je vycuranej a tou svou vyjmecnosti te utahne na vareny nudli.