Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Temperamentní dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
24.9.09 11:13
Temperamentní dítě
Ahoj lidi, mám splín, tak se potřebuju vypsat. Možná, že tohle psaní nakonec ani nepošlu. Ach jo. Takže máme velmi živé starší dítko. Známí a příbuzní by řekli: „ Tekuté stříbro". Pan psycholog zas, že je prostě temperamentní. Děti ze školky třeba říkají: „ jo to je ten zlobivej Vítek". A cizí lidi ho znají jako toho spratka ze hřiště.
On byl velmi aktivní od narození. Pořád v centru dění, ve dne v noci. Pořád na ruce. Vařila jsem jednou. Spal se mnou v posteli. Kojila jsem řekla bych jednou denně - bez přestání. V jeho 4 měsících jsem spala tak 3-4h denně a to ne v kuse. Je to sečteno za noc.
Pak přišlo takové období hrdosti. Ona ta hrdost je pořád, ale taky víc a víc starosti. Prostě brzy chodil, brzy mluvil. Byl obratný, že návštěvy nestačily zírat. Dodnes mě kolikrát osloví lidi na ulici, jestli si ten chlapeček neublíží, když leze tam nebo tam. Já už to nevnímám. Dítě nám běžně doma leze po stropě. Takže, to že sem tam visí z plotu hlavou dolu mě už nijak nevzrušuje. Určitě to totiž dělá schválně, protože z tý polohy se mu nejlíp pozoruje nějakej brouček.
Je malej a dlouho byl bezvlasej, takže byl dlouho za zázračné mimino. Takže jsme byli s manželem uhoněný a večer opravdu vyřízený, ale fakt hrdí.
Pusu nezastaví. Kdyby existovalo něco, jako krokoměr a měřilo to slova. .............. Tak bychom asi koukali.
První větší problémy byly, když jsem začala v jeho 2,5letech navštěvovat kurz počítačové grafiky. Byl spojený s hlídáním dětí. Děti hlídali v mateřském centru 2× týdně dopoledne. To bylo při nějaké církvi. Byli jsme s manželem nadšení. Vítek neměl problém. To já v noci nespala, jestli to chudinka zvládne. A taky jsme si říkali, že věřící lidi ho budou brát tolerantněji. No z počátku dobrý. Ale nakonec tam musel přestat chodit. Pral se o hračky, prý byl zlý na děti. Jde do všeho hlava nehlava a každý spor musí vyhrát, kdyby ho to mělo tát život.
Pak začal chodit do školky a i tam byl problém po čase s paní učitelkou. Dostal novou. Když jsem se jí ptala, jestli nezlobil, vždycky říkala, že to jsou kluci. Já jí obdivovala. Měla jich ve třídě 18 a jen 6 holčiček. Ale pak i paní učitelka začala bát odměřená a měla jsem pocit, že se něco děje. A koncem minulého školního roku vyloženě bouchla před ostatními rodiči, když jsem Vítka vyzvedávala, že zlobivější dítě za 23 let praxe nezažila a co že doma děláme špatně. Že ho nevezme na školkový výlet. Že jí neposlouchá. Pořád chtěla slyšet, co děláme my špatně. Nakonec už jsem tam brečela a ona říkala Vítkovi, že brečím kvůli němu, ať se podívá. A čím třeba zlobí? Někdo mu vezme hračku a on se jde prát. Ne, žalovat učitelce. Dlouho se oblíká, nechce jíst. Nechce chodit za ruku. Neposedí, nepostojí, nepomlčí.
Oblíkání je vůbec tragédie. Třeba včera večer jsem mu řekla, ať si svlíkne úplně všechno. A když říkám všechno, tak všechno a ať se mě za chvíli neptá, jestli i slipy. Tak si tak chvíli bloumal a zeptal se mě, co si má vlastně sundat.
Nebo se ráno začne svlékat a pak si pyžamko zase oblékne.
Byla jsem rozhodnutá vyměnit školku, ale manžel byl proti, že to bude všude stejný. Tak jsme tam zůstali. Paní učitelka je zatím v klidu.Vítek snad taky. Právě na její přání jsme byli u psychologa, který řekl, že se svým temperamentem časem naučí žít, ale, že my se to musíme naučit holt už teď.
No a letos začal chodit na pohybový kroužek. Byl tam včera po páté. Hned od začátku, když jsem říkala, že si jdu pro Vítka, tak paní cvičitelka protáčela panenky, že je divoký.
Ale smála se, tak jsem byla ráda, že je hodná. Snažila jsem se jí vysvětlit, že bude potřebovat trochu tolerance a ona kývala. Já ho tam i beru na kole, aby byl už trochu vybitý. No během těch 5ti návštěv měla vždycky nějaké poznámky, ale tak nějak to šlo. Ovšem včera mu nedovolila na konci skákat na trampolíně. Když děti doskákali, hlásil se že on ještě neskákal a ona mu řekla, že zlobil, že on skákat nebude. Vítek odešel s pláčem a brečel pak ještě doma, že přece nikomu neubližoval. Vyzvedával ho manžel. Tak nevím, co se stalo. Ale šel se jí zeptat, co bylo a ona že takhle by to nešlo, že by neměli žádné výsledky. Za Vítkem vůbec nešla, aby mu něco vysvětlila. Nakonec se nejspíš jen pohádala s manželem.
No. Je tu diskuse: „jakého si ho vychováš, takového ho máš". Radši jí ani nebudu číst, protože my s manželem jsme asi špatní rodiče. Protože já se fakt snažím. Denně mu čteme, hrajeme si, povídáme. Řekla, že jsem i dost přísná. Manžel je takový tolerantní. Když byl Vítek malinkatý, tak jsem si v dobré náladě říkala, že bude děsně inteligentní a sbírá podněty. A když jsem měla depku, když zas byl konflikt třeba s nějakým rodičem. Tak jsem si říkala, že není normální.
Do školky chodí nerad. Což chápu, musí se tam podřídit. Teď už nechce ani na tu gymnastiku. Já chápu, že tam je nářadí a že by si mohl ublížit. Že paní cvičitelka tam těch dětí má víc. Rodiče tam bohužel nechce během cvičení mít. Mám si s ní promluvit? Mám ho stáhnout?
Na druhou stranu jsou lidi, co nemají ani páru, že je to divoch. Ideální posluchačka je paní důchodkyně na lavičce. On je schopném vysvětlovat, jak se chovají kočky. I když žádný nemáme. Jak je s někým sám a člověk se mu věnuje,tak je prostě kouzelném, vypráví, může se přetrhnout. Pomáhá doma. Když jsme doma, tak opravdu poslouchá.
Mě to strašně mrzí. On je tak roztomilej a tak malej a rozumbrada. A přece ho máme rádi. Já bych hrozně chtěla, aby byl jako jiný děti. Ale není.
Tchýně říká, že její druhý syn byl taky takový. Na gymplu podmínečně vyloučený dvakrát za sebou. Teď je to normální dospělej a má vysokou školu. Ale já to asi do 22 let nevydržím. Tak dlouho to prý u něj trvalo. Úplně mě dostávají pohledy jiných rodičů, který koukaj, že je nevychovanej a kdy ho seřežu. Ale on mě opravdu poslouchá.
Je to strašně dlouhý. Tak jsem se aspoň vypsala a řvu tady. Protože mě mě je ho a to fakt líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.09 11:23
máme v širší rodině podobné kvítko 
holt každé dítě je jiné, no, některé jsou prostě zlobivější.. pokud jste byli u psychologa a vyloučil hyperaktivitu, tak má teda „jen“ pořádný temperament budete to mít holt těžší než rodiče průměrných dětí, ale určitě to zvládnete a prcek,jak bude dozrávat, tak to bude taky víc zvládat 
neboj, vše bude dobré..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 11:55
Napsala jsi to strašně hezky…schovej si to, vytiskni, zalep do obálky a dej to synovi k 18.narozeninám, lepší dárek dostat nemůže…
Rozumím ti naprosto, ve všem…
Vašík je trochu jiný než Vítek, ale projevy jeho povahy způsobují přesně to samé o čem ty píšeš…(dodneška si moc dobře pamatuju, jak mi bylo, když jsme potkali jeho spolužáky ze školky, a oni ho ho ukazovali rodičům, že to je ten Véna, jak pořád zlobí; a to pyžamo, to je přesně ono, klidně si vezme na pyžamo tričko a kraťasy a nepřijde mu to vůbec divné).
Není ani tak temperamentní, spíš neuvěřitelně nepozorný…a dlouho mu trvalo, než se naučil aspoň trochu ovládat svoje emoce, dodneška neumí dobře číst sociální realitu (třeba nepozná, že je na něho někdo naštvaný, dokud na něho nezačne fakt ječet atd.)…je neklidný, špatně snáší změny, konflikty a zátěžové situace.On navíc ani není moc šikovný (předčasný porod, opožděná hrubá i jemná motorika), takže v kolektivu měl hodně těžkou pozici.
Problémy měl ve školce, na hřišti, v mateřském centru, v Sokole, na plavání…rodiče i vedoucí na mě koukali skrz prsty a na něho jako na spratka, který je nevychovaný (jednou mi kdosi naznačil, že i opožděný).Konflitky jsem kvůli němu měla i s prarodiči…přitom jsme vychovávali stejně jako všichni ti rodiče, co mi neustále radili, ať jsem prostě důsledná (dneska jsem na to slovo alergická).Dělali jsme, co jsme mohli, možná ještě víc.Byli jsme taky v poradně, prý hyperaktivita, ale ve výsledku je to jedno, jestli je to ADHD nebo temperament, poprat se s tím musí rodiče i dítě tak jako tak…
My to nakonec vyřešili tak, že jsme kroužky vzdali a ve školce jsem přestala s paní učitelkou cokoli řešit (až poslední rok měl úžasnou paní učitelku a teprve kvůli ní se začal do školky těšit).S jinými rodiči jsem nic neřešila, narážky ignorovala a rizikovým místům (mateřské centrum, hřiště) jsem se spíš vyhýbala.Měla jsem velké štěstí, že mám kamarádku se stejně starou holčičkou, která je v pohodě a Vénu má ráda, tak jsme věštinu času trávili s nimi.
Teď je Vénovi osm let, chodí do druhé třídy…škola byla zkraje náročná, ale je to mnohem lepší.Určité změny k lepšímu jsem začal pozorovat okolo pátého roku, od té doby je to pořád lepší a lepší…jako by teprve teď začala nějaká výchova být vidět, nebo prostě nějak dozrál, nebo nejspíš obojí…chodí na hudebku, zpívá ve sboru, ve škole má problémy řekla bych celkem v normě a babička ho klidně a ráda pohlídá.Má kamarády, v kolektivu v pohodě…občas to samozřejmě zaskřípe, ale proti minulým rokům je to nebe a dudy.
Netroufnu si radit, jen jsem ti chtěla napsat, že nejsi sama…a taky dát naději, že to bude mnohem lepší.Ty víš, že děláte maximum, taky víš, že je Vítek v jádru úžasný kluk, jednou to budou vědět všichni, jen to asi ještě nějakou dobu potrvá.Chce to čas, nenechat se moc deptat…všechno, co do té výchovy teď vkládáte se vám jednou vrátí.
Teda, já se fakt rozepsala, ale stručně to nešlo… 
Určitě se ozvou i další maminky a poradí a podpoří.Držím vám palce, ať to nabere stejný směr jako u nás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
24.9.09 12:13
Alčo, chodím na emimi jen nakukovat, ale tohle mi nedá. Je mi tebe i Vítka líto, ale zároveň moc držím palce, abyste se nenechali převálcovat. Chápu, že si můžeš přát aby byl jako ostatní a nezažíval pořád ponížení, o kterých píšeš, ale myslím že by to byla škoda. To co popisuješ mi téměř všechno zní jako selhání pedagoga, jakkoli je jejich práce náročná (jsme s manželem oba z učitelských rodin, tak vím o čem mluvím). Učitelka, byť ve velkém stresu, se přece nemůže nikdy snížit k tomu, aby takhle malé dítě citově vydírala slovy „podívej, maminka pláče kvůli tobě“, to je přece strašný. Podobně nemá smysl takhle malý dítě trestat, tím spíš ne odpíráním činnosti, o kterou by jinak stálo (trampolína). Dítě se potřebuje postupně učit, jak té energii v sobě dát průchod. Když jí má víc než ostatní, tak se to prostě potřebuje i víc učit, a samozřejmě je to i pedagogicky náročnější. Nesouhlasím s tvým manželem, že to bude všude stejný. Na osmdesáti procentech škol a školek možná ano, ale na tom zbytku snad ne. Investovala bych čas do hledaní takového učitelského sboru, který bude (i za cenu dojíždění) schopen vyjít Vítkovi vstříct. Určitě bych se ho nesnažila „znormalizovat“ - sám se rozhodne, jak chce žít, až na to bude mít věk.
Vždycky mě nadzvihne, jak se u nás kolik let po revoluci pořád vychovávají děti „pro stádo“, stylem „když se budeš odlišovat, budeš nešťastnej, koukej co nejrychleji zapadnout, aby nebyly problémy …“ a protože jsme tak vychovaný i my, je pro nás hodně těžké dětem dát oporu, když jí potřebují. Sama jsem teď zavrhla školku u nás v obci, protože tam se děti běžně posílají na hanbu za to, že se nechtějí zúčastnit nějaké aktivity, případně jí z nudy narušují (předškoláka s odkladem nebavilo tancovat s ostatními v kolečku a recitovat říkanky, 20 min strávil na hanbě v šatně, na moje upozornění učitelka konstatovala že ho tam musí nechat, aby to dětem nenarušoval, zachránila ho až uklízečka, která ho přibrala k vytírání podlahy - nadšeně pomáhal zvedat židle). Školku si u nás ale všichni hrozně chválí …
Zkus přečíst třeba knížku „Respektovat a být respektován“, možná ti to pomůže překonat ten podvědomej pocit viny za to „co děláte doma špatně“, boha jeho. Nezapomeň že Vítek bude ještě dlouho svoji sílu čerpat z vás, od toho tu pro svoje děti jsme.
http://www.neoluxor.cz/…van-d3t89158
http://www.nunynek.cz/…-respektovan
- Citovat
- Upravit
Anonymni
24.9.09 12:17
Ahoj Alčo,
mám z tvé slohovky husí kůži! Rozhodně nejste špatní rodiče a ten, kdo vám to řekne nebo to jen naznačí, je pěkně hloupej. S takovým dítětem je to náročný samo o sobě a ty ještě ke všemu musíš „bojovat“ s okolím.
Pokud jde o výchovu, tak je sice velmi důležitá, ale rozhodně to není to jediné, co ovlivní lidskou/dětskou povahu a charakter.
Já teda nemám až tak temperamentní dítko, ale malou vzteklinu - jenže se vzteká hlavně tomu, s kým tráví hodně času. Tzn. nejvíc mně, pak manželovi a mojí mamince - ale i ti už to mají jen naředěno. Jsem z ní strašně vysátá a přemýšlím nad tím, jestli opravdu dítě odráží naše chování a skryté problémy… Ale strašně ji miluji a snažím se to zvládat.
Určitě je dobrý, že se snažíš poradit s odborníkem, jak na Vítka. A na hloupý lidi prostě budete bohužel narážet pořád. Ony učitelky často už nemají trpělivost ani s dětma, který „zlobí“ jen občas a tak ty jejich nervy takový kvítko už prostě nezvládnou.(
Moc vám držím pěsti, ať máte štěstí hlavně na dobrý lidi a napadá mě, že jsem (aspoň v Brně) viděla nějaký klub pro rodiče a takto temperamentní dítka. Tam by ti určitě i poradili nebo bys tam aspoň našla pochopení a spřízněné duše.
pa.
Hana
- Citovat
- Upravit
24.9.09 12:33
Milá Alčo,
nemyslím si, že by jste ty a tvůj manžel byli špatnými rodiči a už vůbec né proto, že někdo někde říká, že to není normální, toto chování. Jsem v celkem podobné situaci, nevím, jak staré máš dítko, ale našemu Davídkovi je 4,5 roku a je to divoch. Již od miminka byl přes den nespavec, v noci tedy spinkal téměř vzorně, jak píšeš, taky začal brzy chodit, mluvit, též leze po výškách, okolí mě obdivuje nebo spíše nechápe, že jsem v klidu, když visí za nohu ze stromu, ale to by se člověk musel zbláznit. Bála jsem se, když začne chodit do školky, že bude mít problém, protože na hřišti nešel daleko pro ránu, když se mu zdálo, že mu někdo ubližuje. Ale musím říct, že je to hlavně o přístupu okolí, učitelek a vychovatelek a trenérů. Davídek ve školce nemá téměř problém, když jsem se ptala, jak se chová, řekla prostě je živý, ale i takové tu potřebujeme. Je pravda, že je hrozně zvídavý, takže když se něco vypráví nebo učí, poslouchá. Též pusu nezavře, večer mám vykecanou díru do hlavy, ale co, tak povídá. Utahat ho je nadlidský výkon, proto jsme ho dali na plavání, to teda provozujeme již od miminka a na tenis, takže má tři dny v týdnu po školce trénink. Je spokojený, chodí tam rád a zase říkám, že je hodně živý nikomu nevadí. To že na mě maminky na hřišti koukají, cože to mám za „spratka“ je mi dost jedno. Učila jsem ho, že nesmí dětem bezdůvodně ubližovat, ale zase, že se musí umět bránit. Většinou si to vyřídí sám a v pohodě a když je nějaká maminka více hysterická, to je její problém. Píšeš, že jsi na něj hrdá a pyšná, tak buď, to vše ostatní je vedlejší. Ber ho takový jaký je, je to tvůj chlapeček, který tě nadevše miluje i přes to, že zrovna musí zlobit. Na ostatní se vybodni, vždyť, když je někdo jen trošku odlišný, už je pro ostatní divný, ale kdo určuje tu hranici ? Já osobně myslím, že z toho vyrostou a možná taky ne. Každopádně jsou to naše děti a máme je rádi, takové jaké jsou. Neříkám, že mi občas neleze na nervy, ale vždycky to hned přebije něčím, čím mě potěší. Jsou zase extrémy na druhou stranu, když jsou maminky nešťastné, že jejich dítko je pravý opak. Jo a určitě bych ho nestahovala ze cvičení, on se časem naučí, že má stát ve frontě a tak. Kdyby jsi ho pokaždé dávala pryč, když je učitel nespokojený, mohlo by se stát, že nakonec nebude dělat nic, né každý má pevné nervy. I když pokud učitelka řekne, hele koukej maminka pláče kvůli tobě, možná to stojí za uvážení změna, protože tak se profesionál nechová. Nevím těžko můžu radit, nejsem odborník, jen ti píšu svůj názor. Přeji ti hodně sil a pevné nervy, uvidíš, že ti tvou péči Vítek jednou vrátí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 13:10
Alčo já tady slzím nad tvým psaním. Dojetím. Tolik lásky je z toho cítit.
Neboj, vydržíš to. Nejsi na to sama. A z vašeho kloučka určitě vyroste moc fajn dospělej, při vší té péči a lásce co mu dáváte.
Věřím, že to je někdy strašlivý záhul. A myslím, že chápu tvé pocity ohledně ostatních - naše dítě je taky hodně jiné doma, ve vlastním prostředí, a někde venku. Já to už taky mockrát obrečela, že „ti druzí“ vlastně nevidí, jaký on je úžasný, chytrý, usměvavý, citlivý, šikovný, jaká je s ním sranda a tak. (U nás jsou zase jiné problémy, rozepisovat nebudu.) Taky se ještě moc neumím obrnit, ale učím se.
Nijak moc ti tu neporadím, jen jsem tě chtěla povzbudit. Nepřestaňte ho milovat. Nedejte se vydeptat „pohledy druhých“. Je to vaše dítě a vy jste pro něj ti nejdůležitější lidé. A jednou vám to vrátí. Až z něj bude šťastnej úspěšnej dospělák.
Jo, možná by stálo za to nějak se v reálu zkontaktovat s rodiči, co jsou na tom podobně. Sdílená starost - poloviční starost a když se občas sejdeš s někým, kdo má podobné dítko a nebude na Vítka nahlížet jako na „nevychovaného spratka“ bude ti hned líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 13:21
Holky díky moc. Já normálně píšu spíš strohé přispěvky. A to mi ještě tenhle poprvé smázl mladší potomek. Vypnul PC. Ráda čtu podobné příběhy. To dodá energii, že nejsme sami a máme podobné starosti.
Máte pravdu, mě víc vydeptá okolí, než dítě. Já se budu snažit.
Vítkovi bude v listopadu 5 let. Nejdou mi metříky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
24.9.09 13:33
Viděly jste v pondělí v TV v seriálu „Vyprávěj“, jak učitelka jim ve školce dala formulář k vyšetření u psychologa (psychiatra, nevím)…tyhle socialistické učitelky jsou tam pořád ! Je to stejné, jako když my jsme byly děti, to mi nikdo nevymluví!
Chudák chlapeček! Já vím, i chudáci učitelky, oni jich tam mají dvacet a tak dále…Ale tady by měly dokázat svou odbornou dokonalost 
- Citovat
- Upravit
24.9.09 13:36
Máme něco podobnýho doma, jsou chvíle, že jsme z něj s manželem fakt nešťastní. Ale máme ve svém okolí ještě horšího chlapečka, tak se uklidňujeme, že nejsme nejhorší… Mladší syn je podle něj takový zlatíčko, že fakt nechápu, kde se to ve starším bere. Zkus homeopatii a kinezku. Nám to docela pomáhá, když už nic, já jsem klidnější a nemám stále nervy v kýblu a únavu za krkem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 14:05
Mila Alco, klid, nejsi rozhodne sama, kdo ma doma takovouhle nerizenou strelu. Mame to same v ruzovem, vsechny akce typu materske centrum, cviceni, plavani, krouzky…proste COKOLIV organizovaneho jsme museli vzdat, neb me deptalo, ze jsme vsude za cernou ovci, v lepsi pripadku za bilou vranu 
Proste jsme se zaridili individualne, a na navstevy chodime jen tam kde nas vydychaji. Zatim to pres koleno nelamem..verim, ze se to uklidni vyvojem, kolem toho 6.roku jak mi rekly hlavy pomazane po vysetreni v PPP. Zkus si najit v okoli nejakou maminku s podobnym „kvitkem“, uvidis, ze se snaz preneses pres ty vecne excesy. Tak se drz, ty deti za to stoji..
Jo, a kdyz dnes nekde narazim na jeste vetsiho raubire nez mame my(pravda, ne moc casto), ani me nenapadne se pohorsovat, co je to za nevychovaneho spratka, nybrz si jen v duchu reknu -zaplatbanbuh za to co mam, muze byt i hur. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 14:13
Je super že víš, že je v jádru zlatý, chytrý, šikovný. Já už na poznámky na Viktorčinu povahu (je také dost živá, vyčuránek, když nechce neslyší) odpovídám však pro ni je to pro život jen dobře a my to s ní musíme vydržet.
Bouchat děti nesmí ví to a nedělá (i když taky bafne hračku a vyrve jí z ruky), sociální dovednosti má celkem obstojné oni to v tom dětském kolektivu vnímají trošku jinak než třeba dospělí. Potřebuje spíš starší dítko jako tahouna a podle něj buď zlobí nebo je hodná.
A učitelka ve školce to s ní taky nemá jednoduché, ale jde tady vidět která to dělá tzv. srdcem a která jen tak - jedna na ní vidí i to dobré a snaží se jí motivovat, hezky s ní mluví a i když taky někdy příjdu a kroutí hlavou a říká mi že je to s ní těžké a že jí dnes dala zabrat. Tak ta druhá je v pohodě dokud Viki poslouchá pak už moc ne. Ale já si zas říkám, že alespoň pozná že nejde vždycky všechno ukecat úsměvem.
A nápad schovat mu to k 18-ti nám není vůbec špatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 14:16
Tak takové dítko máem doma také, je to třetí kluk, před ním máme živější holčičku a klidného chlapečka. Kdyby byl David moje první dítě připadala bych si jako matka na nic, a to jsem učitelka…prostě je to moc chytrý a veselý modrooký klouček, jen okololí co říká bud hodný a netrap maminku jej nechápe a mě kritizuje, vzdala jsem vysvětlovat všem, že je takový jen venku, nebo jinde než doma…doma je úžasný, stejně jako Tvůj Vítek!
Hodně sil a trpělivosti! N.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 14:44
Milá Alčo,
ani nevíš, jak ti rozumím. Měla jsem místy pocit, že čtu o našem Fildovi. Od malička byl taky neuvěřitelně živý, v 1,5 roce normálně plynně mluvil a ukočírovat se ho téměř nedalo. Od 2 let chodil do jesliček a tam na něj denně dodnes vzpomínají - jak tam např. odmítal spát (doma ale po o spával), tak byl s cestovní postýlkou v šatně nebo v koupelně a tak v ní skákal, že se kolikrát málem převrátil. Jednu tetu měl vždycky zabranou celou pro sebe. Problémy mívá, když je bez nás a nudí se, když je s rodiči, většinou s ním problém nemáme. Vždycky se nějak domluvíme.
Co mi pomohlo:
- přestala jsem si všímat okolí. Je to mé dítě a já se musím naučit žít s tím, jaké je. Kdybych na něj měla křičet za každou hloupost, kterou za den vymyslí, tak bych nedělala nic jiného a vyrostl by z něj zdeptaný a ustrašený chudák. Samozřejmě, snažíme se jej vychovávat, máme nastaveny hranice, ale občas někde jinde, než ostatní rodiče vlastnící klidnější děti.
- maximální prostor pro vybití energie - potřebuje činnost, když se nudí, tak vymýšlí hlouposti a zlobí. Proto chodí do spousty kroužků, kde se autoritě začíná umět podřizovat. Chodíme do plavání, cvičení, na angličtinu, letos jsme přidali dramatický kroužek v LŠU, protože se projevuje jako malý herec …
- podporujeme činnosti, které mu pomáhají se soustředit - už jsme se dopracovali k tomu, že umí poskládat např. 120 ks puzzle, takže živý je, ale myslím, že hyperaktivní není.
- spolupráce s učitelkami. Jsme domluveni, že mu neustále dávají nějaké úkoly a zaměstnávají ho. V tom případě je zlatý, pracuje, pomáhá a jde se přetrhnout. Když má pocit důležitosti, je v pohodě. V každém kroužku jsem nejdřív upozornila vedoucí, že je velmi živý a jak k němu přistupovat. Zatím se to naštěstí vždycky zvládlo.
- knižka Respektovat a být respektován. Začala jsem z ní používat některé postupy, a opravdu většinou fungují.
Nevím, jak u vás, ale já mám pocit, že se Filda s věkem zklidňuje. Vždycky bude asi problémový, ale pro nás je důležité, že se snažíme a je to zdravý a chytrý kluk.
Hodně štěstí
Martina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.09 19:26
Ahoj Alco
az je mi te lito,z tveho prispevku je citit tak mas maleho rada a jak te to mrzi.
Vydrzte a urcite se nenechte okolim odradit.Je to vase dite a vy ho vychovavate jak nejlip muzete!!!!
Preji hodne trpelivosti,lasky a stesti.
Tamara
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
