Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Těžká nemoc u dětí, jak to snášíte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
8.9.19 14:38
No pokud se s depresivními myšlenkami a úzkostmi po těžké situaci trápíš takhle dlouho, více než doporčuju zajít párkrát za nějakým psychoterapeutem a pročistit to.
Pokud na to nemáš dostatek odvahy (ale fakt by to bylo nejrychlejší a nejméně bolestné), mrktni do téhle knihy, její přístup by ti mohl přinést nějakou inspiraci, jak se v tom neutopit a jít dál.
Potřebuješ to právě kvůli svému synovi, protože jinak se od tebe všechnu tu paniku a strach naučí a bude ho to dost limitovat v životě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.9.19 15:07
@Ou píše:
No pokud se s depresivními myšlenkami a úzkostmi po těžké situaci trápíš takhle dlouho, více než doporčuju zajít párkrát za nějakým psychoterapeutem a pročistit to.Pokud na to nemáš dostatek odvahy (ale fakt by to bylo nejrychlejší a nejméně bolestné), mrktni do téhle knihy, její přístup by ti mohl přinést nějakou inspiraci, jak se v tom neutopit a jít dál.
Potřebuješ to právě kvůli svému synovi, protože jinak se od tebe všechnu tu paniku a strach naučí a bude ho to dost limitovat v životě.
https://obchod.portal.cz/…as-nezabije/
dekuji mooc, myslim ze bych potrebovala tu uzkost ze sebe dostat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.19 15:15
Ahoj chapu ten strach i to jak se citis. U nas sice neslo o nemoc, ale to trauma mam hrozne. Bydlime ve 4tem patre. Pod nama zacalo horet. Mala sla spat. Bezne chodim pres den spat s ni. Sla jsem neco delat do kuchyne. Najednou se zacal valit vchodovymi dvermi kour. Pomalu zaplnoval cely byt. Ja se dusila hasici jeste nikde. Mala mela pul roku. Vzala jsem ji do naruce. A nevedela co delat bud jit na balkon pockat na hasice nebo risknout vybehnout ven s tim ze dole muze byt uz ohen. Vybehla jsem ven. Malou jsem mela v naruci pod zupanem schovanou. Bylo to tak strasne ze jeste ted, je uz to pres rok z toho mam trauma bojim se vseho. Staci ze sousedka neco pripali ja citim kour a uz zacnu litat po byte a kontroluji chodbu. Dlouho jsem nemohla klidne spat v noci. Porad premyslim co by se stalo kdybych sla spat a tak. Bojuji s tim dodnes.
- Citovat
- Upravit
8.9.19 15:22
@Anonymní píše:
Ahoj chapu ten strach i to jak se citis. U nas sice neslo o nemoc, ale to trauma mam hrozne. Bydlime ve 4tem patre. Pod nama zacalo horet. Mala sla spat. Bezne chodim pres den spat s ni. Sla jsem neco delat do kuchyne. Najednou se zacal valit vchodovymi dvermi kour. Pomalu zaplnoval cely byt. Ja se dusila hasici jeste nikde. Mala mela pul roku. Vzala jsem ji do naruce. A nevedela co delat bud jit na balkon pockat na hasice nebo risknout vybehnout ven s tim ze dole muze byt uz ohen. Vybehla jsem ven. Malou jsem mela v naruci pod zupanem schovanou. Bylo to tak strasne ze jeste ted, je uz to pres rok z toho mam trauma bojim se vseho. Staci ze sousedka neco pripali ja citim kour a uz zacnu litat po byte a kontroluji chodbu. Dlouho jsem nemohla klidne spat v noci. Porad premyslim co by se stalo kdybych sla spat a tak. Bojuji s tim dodnes.
to musí byt taky velmi tezka a narocna vzpominka… ja se hlavne trapim co by, kdyby, jak by… a ty myslenky jsou hrozne vlezle a otravne a hlavne to mam porad pred ocima. skoro mam chut rict jestli uz to neni trauma.. ale zachranovat dceru pred ohnem musí byt taky velmi narocne na myslenky a vzpominky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.19 15:29
@Lusanita taky to mam porad pred ocima. Resim ze jsem to mela videt driv. Ze jsem mela zustat v byte… a podobne veci. Nemoc musi byt jeste horsi. Ta bezmoc, strach ze to to bude opakovat. Z toho by mel trauma snad kazdy. Preji hodne sil.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.9.19 15:36
@Lusanita zvazovala jsem i terapii u odbornika, ale zatim jsem to odlozila a zkousim to prekonat sama a pak uvidime co bude.
- Citovat
- Upravit
8.9.19 19:38
Ahoj, určitě si o tom s někým promluv. Zažít nemoc dítěte je pro rodiče něco strašného. Mě pomohlo se se situací smířit, ale jsme zatím ještě stále v léčbě a nevím co to se mnou udělá až se malá uzdraví a ze mne opadne takové to: já musím fungovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.19 21:12
A syn je bez následků? Kamaradce se sralo přesně to samé, akorat s dcerou…byly jí 3 mesice a mela bezné nachlazení, jenze jak byla celá zahleněna, nechtěla se kojit, neudýchala to, byla hrozne rychle behem par hodin apatická, do toho horečky…Takze jeli s dehydratací a nachlazením do nemocnice, jenze tam chytila za nejakou dobu nejaky virus, neco jako rotaviry a začaly průjmy, dostala sepsi a dodnes si pamatuji, jak mi psala, jak ji doktor řekl, že je to špatný, ale že tu jeste mala nadeje je, že to přežije. Kamaradku považuji za velmi odolnou psychicky a stejně jí to poznamenalo. Má dve dcery a tohle bylo s tou mladší a má k ní uplne jiný vztah nez s tou starší. Víc se o ní bojí, víc ji mazlí…má k ní prostě blíž. Uvědomuje si to a snaží se mít k oběma stejný přístup…ale moc to nejde. Asi je to i trochu povahou. První je taková živější. Ta druhá - mladší je často nemocná, klidnější…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.9.19 22:54
@Lusanita píše:
Maminky, jak jste se vyrovnali s tím, kdyz Vam vase detatko tolik tezce onemocnelo nejakou infekcí a lekari vam prilis sanci nedavali? uz to je skoro 10 mesicu co mi onemocnel syn a na jipce nekolik dni bojoval o zivot. nakonec mi ho vratili ve stavu ze byl po lecích nekolik mesicu jeste mimo. ale vratili mi ho nastesti ziveho. a Me uz nekolik mesicu trapí myslenky, co kdybych tu sanitku zavolala o hodinu pozdeji, nebo co by se stalo kdyby mi zemrel v noci a porad se tim strasne trapím. je mu 5.5 let a bojoval s otravou krve a malem mi na tu sepsi zemrel. diagnoza byla tezka sepse a bezvedomí. maminky jak se stim vyrovnat, mam porad strach a ani po roce to není lepsí.. samozrejme dekuji vsem andelum na svete ze mi ho vratili a lekarum ze ho zachranili, ale porad me ty myslenky provazí a citím se hrozne nestastne a protoze uz to bude skoro rok tak mi prijde ze se to vubec nezlepsilo.
- doporučuji udělat něco praktického aby se to už neopakovalo. Děti ohrožují pneumokoci a meningitida. Nechte svého syna postupně naočkovat proti všem meningitidám a prevenarem 13 a bude se Vám lépe spát.
- pokud člověk prožije těžkou traumatickou událost, pak u mnohých lidí to způsobí psychické zranění, které se hojí stejně jako zranění fyzické. Post traumatická stresová porucha… Aby se to nevracelo - ty vzpomínky musí je mozek zaintegrovat a převést do textu a to trvá bez tréningu dlouho - i roky. Vezměte si papír a tužku a popište svůj příběh co se Vám stalo a jak to vypadalo - vím je to nepříjemné, ale je to nutné. A pak si ho několikrát týdně čtěte. Tím se ta intenzita prožitků bude snižovat. Také je dobré chodit na místa, kde se to stalo, choďte pravidelně k té nemocnici. Tímto postupem výrazně urychlíte ústup příznaků a ztratí se to. V opačném případě snahou na to nemyslet a vyhýbat se místům, které to připomínají si pouze prodlužujete dobu po kterou vás budou tyto můry děsit s tímto návodem to překonáte za několik měsíců, když nebudete dělat nic může to trvat i další 2 roky než to zmizí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
