Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak u mě by rozhodovalo spíš jestli se tomu vnoučeti bude věnovat. Já mám s předešlého vztahu dvojky i ty ale ex tchánovci nejeví sebemenší zájem. A manželova maminka se jim úměrně svému věku věnuje takže je to babička. Když sem se tehdy tchána ptala jestli jim to nevadí, že jim tak říkají tak odpověděl, že už je starej dědek tak jak mu má jinak říkat než dědo ![]()
@BuBllina6 píše:
@Keyllah hádku právě vyvolat Nechci. Větší problém to pro mě, protože jsem právě od mámy naučená, „to je děda, to je babička, ne to není žádná teta, ale (třeba) Mirka /mámy nejlepší kamarádka“ že každý člověk má roli a jen tak někdo „cizí“ pro nás není nic, jako v tuhle chvíli její přítel pro mé dítě.
Tak pokud je přítel/druh tvojí matky někdo cizí tak ok, já myslela, že jste rodina.
@Anonymní píše:
Dlouho jsem zvažovala jestli se mám svěřit tady a nebo to radši udusit hluboko v sobě. (Nemám mi kdo poradit jak ze situací naložit) Moji rodiče se rozvedli a máma si našla přítele - už mu dokonce říká „tak co dědo, těšíš se na vnouče?“
(Jen bokem podotknu, že vl. babče (táty mamce) jsme museli říkat jménem - máma nás tak učila od mala / máma vždy preferovala jen svou rodinu, tu táty už ne. Tzn. že běda jak jsme se věnovali víc a častěji táty rodině a tý mámy ne)
Jste některá maminka v podobné situaci jako já? Že nechcete aby vaše dítko mělo tři dědy? A mámě to ne a ne vysvětlit. Popřípadě, jak se to časem vyřešilo
.
Svému pokrevnímu strýci jsem v životě neřekla strejdo (byl dítě, když jsem se narodila). Jen jménem. Zato sousedovic panové strejdové byli. Těm bych zas neřekla jménem
Řešíš blbiny. Ať si dítě samo určí, jestli mu bude říkat dědo. Ty mu říkáš jménem, dítě tě asi bude napodobovat. A spolkni už ty křivdy na tobě z rozvodu.
Moje bývalá bezdětná kolegyně má blízký vztah se svou neteří a jejím dětem dělá faktickou babičku, přesto jí říkají teto (ona sama to tak chce), protože babičky jsou přece jenom 2. Můj synovec žije s přítelkyní a její 10letou dcerou, ta jeho matce říká babičko nebo teto, ale myslím, že to bude nakonec teta. Jinak je-li někdo konfliktní, vztahovačný, urážlivý typ, tak žádné řešení nebude dobré. Znám paní, která když zjistila, že její syn říká tchyni maminko, tak se mohla zbláznit.
Příspěvek upraven 26.07.18 v 12:35
Moj dcera má taky takhle tři dědy. Můj táta, manžela táta a mámy přítel. Jsou spolu 11 let, takže patří do rodiny a pro moji dceru bude děda, je mi to úplně jedno, že je „cizí“. Chtějí si malou brát na prázdniny atd., proč by mu neříkala dědo, když se tak bude chovat. Můj táta třeba bydlí daleko, takže dcera nakonec bude vídat víc tohohle dědu než jeho.
(Prosim nechat anonym, nebo smazat) Podle me nezáleží ani tak na ,,krvi”, jako spis na tom, jak se dotyčný skutečně chova. Biologicky děda mých deti je takovej nijakej, s detma to vubec neumí - ma vnoučata rad, ale decka ho tak nejak netankujou. Zato nevlastní děda je uplne top - ten by se pro ne rozkrajel, decka ho zboznuji, kdyz se řekne ,,děda” - hned mysli jen toho jednoho. Dalšího dědečka mají na hřbitově, no tam se s tim uz moc dělat nedá, ale vi o nem, chodime zapalovat svíčky a vi, proc to tak je. Takže moje deti vlastně taky mají 3 dědečky (a dvě babičky, 5 prababicek a 2 pradedecky
)
Jak zaznělo:neřešit. Než porodíš vše se může ještě 100× změnit. Moje maminka zemřela a vnoučat se nedožila. Děti znají jen tátovu manželku. Taky jsem nevěděla jak jí říkat, když já jí vykám. Prostě mi to nikdy nenavrhla, ona je celkově taková upjatá. Nakonec z nich vylezlo ať jí děti říkají babičko. Ok. Tak se oba naučily jí říkat babičko. Ale babička je taky slušně na baterky, sama nedojde, jen s tátou a to ještě tak 4× do roka.Oni chápou, že mají dvě babičky, o mámě jsem jim neříkala, abych jim nepletla hlavu. Ale děti moc dobře ví, že když mluví o babičce, je to prostě tchýně. Klidně bych nechala ať se označuje její partner za dědu a pak uvidíš. Ono totiž klasická situace před porodem: milion řečí co s vnoučkem/vnučkou budou dělat a najednou když pak člověk potřebuje víc než jen hodinu povozit kočárek tak není zájem. Zvlášť u chlapů. A veř mi, že v tu chvíli kdy ti je třeba zle, partner je v práci tak se každá minuta a každá ruka kohokoli počítá.
@Anonymní píše:
Dlouho jsem zvažovala jestli se mám svěřit tady a nebo to radši udusit hluboko v sobě. (Nemám mi kdo poradit jak ze situací naložit) Moji rodiče se rozvedli a máma si našla přítele - už mu dokonce říká „tak co dědo, těšíš se na vnouče?“
(Jen bokem podotknu, že vl. babče (táty mamce) jsme museli říkat jménem - máma nás tak učila od mala / máma vždy preferovala jen svou rodinu, tu táty už ne. Tzn. že běda jak jsme se věnovali víc a častěji táty rodině a tý mámy ne)
Jste některá maminka v podobné situaci jako já? Že nechcete aby vaše dítko mělo tři dědy? A mámě to ne a ne vysvětlit. Popřípadě, jak se to časem vyřešilo
.
mně by to asi nevadilo, pokud je pán hodný a o děti sám stojí. V rodině známých měli trochu jinou situaci. Babička zemřela a vdovec si časem našel novou partnerku. Jeho rodina ji nemohla vystát, stále jí říkali „ta pani“ a o nějakém kontaktu nemohlo být řeč. Pán už dávno zemřel, ale stejně mi ho je i zpětně strašně líto, že si prožil tragédii smrti manželky a vlastní rodina mu pak dala sežrat, když se pokusil ještě něco z toho života vykřesat. Netrestala bych nového „dědu“ za to, že se vaši rozvedli, nebo že se máma chovala blbě.
Já tohle neřeším, můj syn má 2 babičky, jednoho dědu, pak mamky nový muž je pro něj taky děda, můj otec se vůbec nezajímá nikdy ho neviděl, a navíc má ještě jakoby babi a dědu, což jsou rodiče mého nového partnera, kde celá jeho rodina už přijala malého za vlastního a chtěj aby jim tak říkal, nemám s tím problém. Navíc oslovuje dědo třeba i pradědu, takže takhle těch prarodičů má hodně a rozlišuje je akorát podle křestního jména. Podle mě je to snazší než malému dítěti vysvětlovat složitější rodinné vztahy ![]()
@Russet netrápí mě, že se rozvedli, tak to prostě je, když se někdo zamiluje jinde ![]()
Trápí mě přístup mojí mámy, učila nás že: dědo, babičko, teto, strejdo, mámo, táto, bratranče a já nevím co ještě, že tak máme oslovovat jen ty, pro které ta role je (krom teda táty rodiny) … Stoji si za tím do dnes, když před ní řeknu „volala babča /táty máma“ může ji hrabout, že jí neříkám jménem, že nás tak učila, že to není žádná babička, že babičku máme jen jednu/ její mámu.
A teď chce, abych učila dítě „cizímu“ říkát dědo, když já vlastní nemůžu říkat babčo.
@BuBllina6 píše:
@Keyllah hádku právě vyvolat Nechci. Větší problém to pro mě, protože jsem právě od mámy naučená, „to je děda, to je babička, ne to není žádná teta, ale (třeba) Mirka /mámy nejlepší kamarádka“ že každý člověk má roli a jen tak někdo „cizí“ pro nás není nic, jako v tuhle chvíli její přítel pro mé dítě.
a když si ho tvoje máma vezme, tak najednou přestane být cizí a dítě mu bude moct říkat dědo? ![]()
Já nějak nechápu, co ti vadí? Že „děda“ od mamky není malého/malé pravý dědeček? Já mám synka z prvního vztahu, otec není v rl, nezajímá se…, a já jsem tak šťastná, že ho manžela celá rodina přijala za svého a jsou mu dědečkem, babičkou, prababičkou,…má spousty tet, atd. Nech své dítě, ať se později rozhodne samo, jak mamky příteli bude říkat, ale fakt nechápu ten tvůj přístup. Já bych byla ráda, že mají moje děti tak velkou rodinu, která má o ně zájem, ať je to jejich krev, či ne. Jinak, i já, jako malá měla svou babičku, která byla cizí. Prostě jsme si adoptovali paní, kterou děti opustili a tak byla naše
jezdili jsme k ní na prázdniny, ona k nám. Starali jsme se o ní jako by byla naše opravdová babička. Neřeš blbosti ![]()
@lucenka pořád bude cizí. Moje dítě má jen 2 dědy a ne tři.
My nesmíme říkat do dneška vl. babče babčo.
A moje dítě bude cizímu říkát dědo, když to tak není. ?