Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To je právě to, velkou můžeš nechat brečet? I miminko to malou chvíli vydrží. Jo a pak jsem si musela dát pozor na to co říkám, protože jsem se jeden den přistihla že říkám: musíme domů, malá bude hamat, musíme už ze hřiště malá půjde spinkat apod. a když jsem to řekla asi po desáté, tak jsem byla protivná sama sobě.
@Anonymní píše:
Tak to jí samozřejmě taky nenechám s pokadenym zadkem, to je trochu mimo ne…
Eh? Co je na tom mimo? Chci tím říct, že prostě jsou situace, kdy to mimino prostě taky musíš nechat řvát, protože nemůžeš hned odejít od starší. Tak nechápu, proč to nemůže být i situace, kdy starší potřebuje pomazlit.
@Bella13 píše:
To je právě to, velkou můžeš nechat brečet? I miminko to malou chvíli vydrží. Jo a pak jsem si musela dát pozor na to co říkám, protože jsem se jeden den přistihla že říkám: musíme domů, malá bude hamat, musíme už ze hřiště malá půjde spinkat apod. a když jsem to řekla asi po desáté, tak jsem byla protivná sama sobě.
@Bella13 píše:
To je právě to, velkou můžeš nechat brečet? I miminko to malou chvíli vydrží. Jo a pak jsem si musela dát pozor na to co říkám, protože jsem se jeden den přistihla že říkám: musíme domů, malá bude hamat, musíme už ze hřiště malá půjde spinkat apod. a když jsem to řekla asi po desáté, tak jsem byla protivná sama sobě.
jo taky tak pak si musím šíleně vynadat
Mám doma naprosto to samý. Mimino 2měsíce a tříletou holčičku. Reaguje úplně stejně jako tvoje. I když je to na bednu, starší se potřebuje ujišťovat, že ji máš pořád ráda a že se s ní počítá. Jak psaly holky. Mimino prostě musí občas počkat. Pár minut v pokakané plíně mu neublíží, stejně tak pár minut pláče navíc. Ať se ti to líbí nebo ne, je potřeba upřednostňovat tu starší. Ona je z nové situace rozhozená a potřebuje si srovnat v hlavičce, že se pro ni nic nezměnilo. Jasně, pokud si dcerka něco vynucuje demonstrativním pláčem, pak ji ignoruju. Ale pokud se chce mazlit, udělám to hned, řvoucímu miminu navzdory. Ta minuta mě nezabije a dcerka nemá pocit, že už ji nemám ráda, že jsem ji vyměnila za mimčo. A den ode dne je to lepší a lepší. Starší už se o mou pozornost nebojí a klidně překousne, že se teď musím věnovat miminku. Vžij se do jejích pocitů, jak by asi bylo tobě, kdyby tě milovaná maminka najednou odstavila na druhou kolej. To, že má sestřičku ráda a chce s ní pomáhat, to nemění nic na tom, že se musí ujišťovat o tvojí lásce. Pokud budeš upřednostňovat mimino, můžeš ve starší vybudovat vůči sestře averzi. A to není dobře.
Mám 3,5 roku holčičku a 7-mi měsíční a osvědčilo se mi, že v jídle má přednost mimino, v aktivitách velká holka. Takže nesedíme doma, hodně různě couráme, ale když chce mimino pít/jíst, tak se zastavujeme a je přestávka. Taky mi přišlo, že ze začátku hodně pozorovala, jestli nelítám jenom k miminu, ale uklidnila se, když jsem miminu řekla, seš najezená, přebalená, teď musíš chvilku počkat, ted je na řadě velká ségra. Naštěstí mimino je pohodové, takže dobrý. Někdy pochovám dřív tu, někdy zase druhou, někdy obě dohromady. Obecně mi přišlo, že je spokojená, protože tu pozornost dělím cca spravedlivě a velká není pořád druhá, ale v prvenství se celkem spravedlivě střídají.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.