Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky všem,
chtěla jsem se zeptat na Vaše zkušenosti a rady ohledně výchovy.
Mám skoro 2-letou dceru, čekáme druhé miminko za 1.5 měs. a odplenkováváme - vzhledem k jejímu odmítání plínek.
A nyní k problému - jsem s ní většinu času jen já - začalo to tak před měsícem - měla chvilky kdy mi ubližovala a měla z toho velkou srandu - kopala do mě, stoupla si ke mně na gauč a kudlila mi vlasy, přiběhla a bušila do mě.
Jednou se řeklo - NE, po druhé a po třetí jsem ji lehce pleskla přes ruku, zadek.
Vždycky to bylo šílený, ale hodina dvě to spravily a byl klid.
Dneska dopoledne, mě opět začala bouchat, kopat, strkat do mě, naschvály pokračovaly - čůrala schválně tam kde nemá, ničila knížky, psa zahnala do pelechu a než jsem přiběhla tak do něj taky dvakrát kopla.
Zkoušela jsem domlouvat, třikrát a plesknout
, metodu pevného obejmutí, ignoraci, vzít jí do pokojíčku, aby přemýšlela a nechat jí tam chvíli.. Nic.
Nakonec jsem ji nastrkala do postele už v 11 hodin - s tím, že se z toho vyspí.. , ale po spánku znova.
Seděla jsem na pohovce, ona že se přitulí a položí si hlavu. Nic z toho, naklonila se a kousla mě tak silně do prsa, že jsem zařvala opravdu silnou bolestí.
Teďka tu jen nešťastně sedím a nevím co je správný, jak ji vysvětlit, že to není sranda a opravdu mě to bolí.Manža radí jí to vracet, ale to nepomáhá…
Na druhou stranu stačí, aby se někde otřela, malinko dotkla a letí za mnou, slzy jak hrachy, potřebuje pochovat…
Příspěvek upraven 29.03.12 v 17:18
Ja bych upustila od fyzickych trestu. Zkus ji do toho pokojiku zavrit, opakovane, pokud vyleze, neomluvi se, zazlobi, pelasi znovu atd.
My jsme meli tuhle metodu zavedenou a fungovala.
@Weru Díky za názor, já se snažím neoplácet to bolestí, protože tohle ev. cesta není.. ale přiznám se, že při tom kousnutí mi ruka ujela automaticky. Fakt to byla síla..
Ahoj,
počkám, co ti kdo poradí. U nás je to teď také aktuální. Dcera má 27 měsíců a posledních pár týdnů ji taky neskutečně baví mě ubližovat a bráchovi též. Kopat, štípat, kousat, mlátit rukou. Já jsem z toho dost špatná. NEvracím ji to. Jen ji vždy odtáhnu a důrazně upozorním, že to mámu opravdu bolí nebo když nezabere upozornění, tak ji okřiknu a už jsem ji i několikrát musela separovat. Ale ona vždy spustí šílený řev a začne se válet po zemi. Jo a ubližuje mi, i když ji něco zakážu
jako fakt nevím, co s ní.
@Laaja píše:
Ahoj,
počkám, co ti kdo poradí. U nás je to teď také aktuální. Dcera má 27 měsíců a posledních pár týdnů ji taky neskutečně baví mě ubližovat a bráchovi též. Kopat, štípat, kousat, mlátit rukou. Já jsem z toho dost špatná. NEvracím ji to. Jen ji vždy odtáhnu a důrazně upozorním, že to mámu opravdu bolí nebo když nezabere upozornění, tak ji okřiknu a už jsem ji i několikrát musela separovat. Ale ona vždy spustí šílený řev a začne se válet po zemi. Jo a ubližuje mi, i když ji něco zakážujako fakt nevím, co s ní.
No jako já až dneska pořádně přistoupila k tomu jí to zkusit „vrátit“ jak radí hodně lidí z okolí, ale fakt to cesta není..
Takže jak píšeš, odtáhnu, znehybním, zařvu - NE…
Tak u nás to bylo taky a přiznám se že i nad moje síly to řešit. Zasáhl manžel dal klukovi na zadek když to viděl jak mě praštil do břicha. Bylo mi ho líto ale pravda je že zatim je klid a je celkem hodnej.Od tý doby mě neuhodil a naschvály už nedělá. Doufám že to vydrží
@pandora píše:
Tak u nás to bylo taky a přiznám se že i nad moje síly to řešit. Zasáhl manžel dal klukovi na zadek když to viděl jak mě praštil do břicha. Bylo mi ho líto ale pravda je že zatim je klid a je celkem hodnej.Od tý doby mě neuhodil a naschvály už nedělá. Doufám že to vydrží
Tohle už u nás taky bylo - ona si to extra nedovolí v manželově přítomnosti…a dneska jsem zkoušela, že ji domluví po telefonu a výsledek asi 10 minut.
taky kousni. musi opravdu zjistit, ze to boli. U nas fungovalo jen toto. zadny domlouvani nepomohlo.Samozrejme neublizit, ale aby to zabolelo. Dokud na vlastni kuzi nezjisti, ze neco boli, pali, ze nekde muze spadnout, tak si pozor neda. pak si sednout a popovidat si o tom.
Deti v tomto veku zkousi, co si muzou dovolit.
Děti jsou jako pejsci - jak jednou zjisti, ze na ne nekdo nestaci, tak toho zneuzivaji. Vyciti strach. Musi vedet co jo a co ne. A prave ted, v tomto veku je to kdo z koho. Ja vim, je to kruty. mam dva kluky 4 a 2 roky. Miluju je, ale pokud bych jim povolila rezim, tak me zacnou skakat po hlave.
@Navli píše:
@Weru Díky za názor, já se snažím neoplácet to bolestí, protože tohle ev. cesta není.. ale přiznám se, že při tom kousnutí mi ruka ujela automaticky. Fakt to byla síla..
Tak jasne, mne taky sem tam ta ruka ujela na ten zadek, ale nasili oplacet nasilim asi nic nevyresi, to vis
.
Ono u toho zavirani musis byt fakt trpeliva. Nelibi se ji zavrene? Tobe s etez nelibi , ze ti ublizuje, vysvetlit a zkusit. Mala to na me tez zkousela a navic to byla komplikovana hysterka ( asi me geny
).
@Navli to bych asi nedělala s tím manželem a telefonem.Myslím,že si to s ní musíš vyřídit sama.Ono takovéto počkej až přijde tatínek a když přijde mu hned říkat,co to dítě provedlo.....a tatínek pak má být ten,kdo „trestá“.Ono to pak nemusí dělat dobře mezi vztahem dítěte a otce.Jinak bych si asi vybrala jeden styl,jak to postihovat a u toho setrvala,takhle mi přijde,že zkoušíš všechno a chvíli a ono to pak nezabírá.Asi bych jí důrazně chytla ty ruce,kterýma ubližuje,v krátkosti vysvětlila,že tohle bolí a odešla pryč já!Vydobývá si tím pozornost a té pozornosti se jí dostává,byť negativní.Většinou se všude radí si agresora nevšímat.
Já na ni manžovi nežaluji, většinou tohle řešíme bokem, mimo ni…ale dneska už jsem nevěděla co mám dělat a na něj dá, když je doma, takže jsem to zkusila takhle. A chtěla jsem po ní, aby mu sama řekla co se stalo.. že bylo bum…Takže si myslím, že do role - kata - nebo někoho kdo trestá se nedostává. A že ji potrestal, když byl u toho a viděl, že na mě nezabírá - to spíš vidím jako jednu z možností..
Jojo, děti zkoušejí, kde jsou u vás doma hranice toho povoleného. Co tady tak čtu, tak mě všechno naplňuje uspokojením nad dobře zvládnutou rolí maminky…
I když si myslíte, že to nezvládáte, tak víte jak na to. Jen tak dál. ![]()
Navli, ahoj ![]()
Na mě s bráchou zabíralo oplácet
Já jsem byla vznětlivá a hysterická, takže když jsem kousla, máma kousla taky, sprchovala mě studenou vodou, myslím, že to pomohlo
Dneska se razí jinej přístup, ale kdo ví, co je správný, že??
Asi člověk musí najít ten správnej „bič“, kterej zrovna na jeho dítko zabere!
Tak hodně štěstí a ať je Elinka brzy ta správná velká ségra ![]()
…tak určitě ne fyzické tresty, ani oplácení, jak jim chcete pak vysvětlit, že se to nedělá!? když to uděláte sami?
mně pomáhá říct, že se to nedělá, že to bolí, odejít z dosahu a dát najevo, že s takovou kamarádi nebudete, jít pryč a ignorovat chvilku toho malýho teroristu
apod.
myslím, že je to jen období a zkouší co a jak, takové „kočkování“ jako u mláďat a přejde to i samo při správném přístupu, tak jen neumožnit a nenechat do sebe bouchat…
Ahoj @Navli ,
na Pepina zabira pouze to (u me, mamca ma jinou metodu a Milos taky), kdyz zacnu jakoby brecet, ze me to boli. To okamzite prestane, zacne me objimat a pusinkovat. A obcas mu to i vydrzi. Ale je pravda, ze obcas me prasti i jen tak, jako by mel pocit, ze aby mi mohl dat pusu nebo me obejmout, tak musi „neco udelat“… takze ted pusinkujeme a objimame porad, aby ten pocit nemel..
Drzim palce, at se Elinka srovna… ![]()
A jak je to s tim nocnikem? Uz je to lepsi? ![]()
Drzim palecky.
![]()