Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nesnáším své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.3.12 14:10
Moc se ptáš..
Když nabízíš, děláš chybu, řekni jdeme ven, chceš na hřiště nebo k rybníku. Budeme si malovat, mám namalovat motorku nebo pejska td., bude mít pocit volby a ty větší klid. Takhle malé dítě nemá na to, rozhodovat o svém čase, ještě to neumí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 14:12
Neptej se, oznamuj. Jdeme ven, jdeme kreslit, jdeme na motorku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.3.12 14:13
Ale přesně takhle to dělám, na všechno říká nechci a pořád bulí. Kvůli všemu, pěkně mu vše vysvětlíme, ale pokud je extra protivnej, tak pošlu do pokoje.
Kdybych se zeptala: půjdem ven nebo budeme malovat? on odpoví, nechci ven. Tak řeknu dobře, budeme si malovat a on na to, že nechce. 
Pořád pusu otočenou naruby, protivnej, jako kdyby byl nemocnej nebo nevyspalej. přitom s tchýní je hodnej 
- Citovat
- Upravit
27.3.12 14:14
tohle ale není nenávist 
kdybys ho nenáviděla,nemazlila by ses s ním,a kašlala bys na něj..podle toho co píšeš,se mu dost věnuješ,okolí tě vidí jako trpělivou matku,buď ráda 
mám taky syna 2 roky,někdy má den taky že bych ho prodala,ale to je v tomto věku přeci úplně normální,všechno jednou pomine,nestačím se divit,jak ta období u dětí jsou pomíjivá,bude líp..já mám oproti tomu když byl mimino,zlaté období,ted je podle mě hodný,milý,mazlivý,vnímavý..před rokem a půl to by jen ubrečený a uječený kluk a já se taaak těšila až vyroste..a vyrostl a za rok zase bude o kousek líp..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 14:14
Ahoj, soucítím s Tebou. 
Věřím, že je to strašně náročné. Bohužel, neporadím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 14:15
Ja myslim, ze mas sve dite moc rada, ale jsi uz proste jen unavena. Takovyhle negativismus by umoril i osla. Musis mit obri trpelivost, ale i to ma svou hranici …Mas sanci nekam na vikend vypadnout, procist si hlavu, starat se jen sama o sebe? Mozna by si ziskala trochu nadhled nad situaci a hlavne si odpocinula. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 14:15
Je to o nervy, to znám. Taky měla dcera takovýhle období a bylo to fakt něco strašnýho. Vím, že mi teď třeba bude spousta maminek odporovat, ale já to říct musím. Já jsem to dělala tak, že jsem si dcery prostě nevšímala. Když začala takhle kňourat, fňukat, byla protivná a nic jí nebavilo, tak jsem si sedla na sedačku, nebo k počítači a nevšímala jsem si ji. Samozřejmě jsem ji po očku sledovala aby se něco nestalo, ale jinak jsem ji nechala svému osudu. Mně se ulevilo (páč jinak by dostala na zadek ) a jí to za chvíli přešlo a začala si sama hrát. Ale určitě to nefunguje na všechny děti, to je jasný.
Takže přeji pevné nervy a uvidíš, že to překonáte a zvládnete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ema N.
27.3.12 14:16
ja se taky ptam, ale kdyz vim, ze to chce (ze je treba rad venku), tak se ho zeptam:
otazka: chces jit ven?
odpoved: ne
otazka: tak ma jit maminka sama?
odpoved: ne
otazka: tak se pujdeme obleknout?
odpoved: ne
odpoved moje: tak se maminka jde obleknout a ty zustanes doma, kdyz chces byt tady
a v tu chvili bys mela videt ty mety k prebalovaku a jak rychle vytahuje obleceni… 
a takhle to je se vsim… neptam se ho vzdy, ale spravne kladenymi otazkami ho dovedu k tomu, ze to vlastne chce on…
A neboj, i my mame porad ne ne ne (protoze rict ano jeste neumi), visi mi na noze kdykoliv ma prilezitost a vubec je to „zlaticko“…
ale kdyz se mnou neni, tak je to nadherne, sikovne a mile dite, ktere neknoura a nestezuje si, posloucha a dava pozor na to, co lidi reknout…
to jenom na matky dite takhle zkousi, co si muze dovolit… 
preji hodne sily
- Citovat
- Upravit
27.3.12 14:17
dcera je s tetou na hlidani taky milionova a posloucha ji na slovo…ale mamince odporuje s gustem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 14:17
Klíííííd, mám taky takové ukňourané dítě, kterému navíc rostou zuby. Věčně na rukách, když ne na rukách, tak řvoucí 
Taky to beru těžko, občas bouchnu a zařvu, občas mlátím hlavou (svojí) o zeď , jsou to prostě nervy. Ale je to malé dítě a nic s ním neuděláš, jednou to přejde, chce to jenom vydržet a nezbláznit se Vydrž, jednou to skončí a bude to zase miláček
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ema N.
27.3.12 14:18
@janusska píše:
Je to o nervy, to znám. Taky měla dcera takovýhle období a bylo to fakt něco strašnýho. Vím, že mi teď třeba bude spousta maminek odporovat, ale já to říct musím. Já jsem to dělala tak, že jsem si dcery prostě nevšímala. Když začala takhle kňourat, fňukat, byla protivná a nic jí nebavilo, tak jsem si sedla na sedačku, nebo k počítači a nevšímala jsem si ji. Samozřejmě jsem ji po očku sledovala aby se něco nestalo, ale jinak jsem ji nechala svému osudu. Mně se ulevilo (páč jinak by dostala na zadek
zavidim Ti, ze to fungovalo… ja kdyz si maleho nevsimam (kdyz knoura nebo mrnci apod.), tak se prihrne ke me, vyleze si mi na klin klidne i na pracovni zidli a tuli se… Ale nenecha me delat nic.
A prinejhorsim si mi sedne k noham a knoura treba pul hodky… No, a vydrz to, ze? 
- Citovat
- Upravit
27.3.12 14:18
@Anonymní
nepochopilas to, ptáš se na špatné věci
NE ven nebo malovat, to jsou zcela odlišné a podstatné věci, tyhle vybíráš ty, on vybírá způsob.
A nevysvětluj, není proč, děti ve 2 letech ti na vysvětlování kašlou, nesoustředí se, nudíš je a pak zlobí. Věř mi, že vím, o čem mluvím
Prostě jdeme ven a obleču, obědvá se, prostě oznamuju, ale určitě se neptám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 14:19
A teď mě napadlo. Umí říct jo/ano? Syn se naučil nechci a vlastně to znamená i chci 
, chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla.
A venku si hraje s dětma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Hrozně mě to mrzí, ale mám pocit, že své dítě nenávidím. Snažím se s ním vyjít, ale za žádnou cenu to není možný. Pořád kňourá, kňučí, nic mu není dobré. Jsou mu dva roky, asi nějaké období vzdoru taky probíhá, ale nepamatuju si období, kdy by byl normální spokojené dítě. Pořád se obviňuju, že dělám něco špatně, ale moje okolí, manžel, kamarádky, tchýně, máma, sestra mě vidí jako trpělivou a hodnou matku, tak nevím proč mám tak zlobivé dítě
Sám si nehraje, nic se mu nelíbí, na všechno říká NE, nepůjdu ven, pak zas půjdu ven, jsme venku a chce domů, pořád na mě natahuje ruce a říká mami, maminko, pomazlím ho a on stejně pořád kňourá. Už jsem se silami v koncích.....chci si s ním kreslit, nechce, chci s ním jít ven, nechce, koloběžku, odrážedlo, nechce.....
Asi není rada, jen jsem se chtěla vypovídat