Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nesnáším své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
18.6.12 12:31
- Citovat
- Upravit
irinek
18.6.12 12:49
Když si chce něco vyzkoušet, tak ho nech, ať si klidně nabije čumáček. Pak ví, že už to dělat nemá. Řekni dopředu a nech ho. Přesně jak píšou holky. Já to u svých dětí taky tak praktikuju a funguje to. Oni z toho vyrostou. Je to prostě jen období. Nemá cenu se z toho přece hroutit. Každé období pomine.
Místo stresu si to užívej, musíš to v sobě obrátit. Vytěžit to dobré. Je léto, užívjte si koupání a srandy s vodou. Nauč se udržet si čistou hlavu. Přece se nebudeš nervit kvůli blbostem. 
Tak si holt občas natluče, neznám kluka bez modřin. Kluci jsou takoví, lezu po stromech, vše vyzkouší, baví je to. Jsou to chlapi. Přece bys doma nechtěla mít dítko, které bude jen sedět na zadečku a nic. Využij toho, že je živý a blbosti dělej sním. Budeš se smát, malý se bude smát a bude to o. k.Moje děti jsou také živé, jsou jiné, tak když chtějí líst po plotě, tak si stoupnu za ně a chytám, za chvíli je to přestane bavit a pak už nemají chuťto zkoušet. Chtějí každý večer cákat vodu v koupelně, tak ať cákaj, jsou to děti. Koupelna se vytře a oni jsou vyblblí a já mám večer klid. Potřebují se vybít za ten den. Když se budeš hroutit jen z představ, to je na nic, zapoj se do jeho učení. Zapoj se do zábavy, vžij se do situace. Ať jezdí na kole, koupání, procházky, kytičky, sbírání kamínků…Proč být doma, když venku je tolik zábavy a tolik věcí…Na nějaký úklid si vyhraď pár dní, jeden třeba vyluxuj, druhý den uvař na dva dny, třetí den vytři, otři prach, večer nahaž prádlo do pračky, ráno pověz…Je to jen o tom jak si to uděláš. Být doma může být zábava, zkus tu zábavu najít a nenervit se.
- Citovat
- Upravit
petra36
18.6.12 13:35
@irinek
já znám kluka bez modřin, ale ten fakt nic nesmí, aby se nezamazal, aby se mu něco nestalo, pořád žaluje, nejradši sedí u PC, atd. Mě přijde normální, že kluci víc zlobí, řvou, neradi se podřizují, ale právě, že jsou to kluci, jak píše irinek - vytěžit z toho to nejlepší, brát to pozitivně.
- Citovat
- Upravit
18.6.12 14:03
Na tom, co píše @irinek je hodně, já se u první dcery trápila ahroutila opravdu přišla na to, že nejdůležitější je se psychycky nehroutit a zbytek jde sám. přestala sem se třeba hroutit z toho, že máme doma bordel, srovnala sem se s tíma ejhle, nějak stíhám uklízet. stejné je to se vším. čistá mysl strašně pomůže. ale taky vím, jak je to strašně těžké… dokonce čekám třetí mimi a vím, že všeckobzvládnu, jne když se z toho nesesypu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.12 01:45
@radusa Ahojky, naše dcerka je taky umíněná, zlobivá.. když už nevím kudy kam, tak ji nechám, at si dělá co chce.. Normálně odjedu, nevšímám si jí. Vydrží jí to tak deset min, pak je ráda, že mě má 
děti jsou dost chápavé, jen jim ukázat, že ne vždy si samy poradí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.12 01:58
Ahojky, píšete, že máte ukňourané dítka. A chodíte s nima ven, mezi děti? Když mi doma dcerka kňourá a zlobí, tak řeknu, půjdeme pá? A hned se jí rozzáří očka a už si šupe pro bundičku A když dojdeme třeba do dětské kavárny, tak je úplně zlatíčko Taky děti potřebují pravidelně jíst, pít a spát, pokud je to narušený, taky o ničem den..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 09:42
Vracím se k této diskuzi, jsem zakladatelka.
Pocity nenávisti přetrvávají, i když své dítě strašně miluju, tak nedokážu ovlivnit to, že mi vadí, že zlobí, nemám trpělivost, mám chuť mu natřískat za každou hloupost, samozřejmě to nedělám, ale křičím od rána do večera. začala jsem chodit k psycholožce, ale nedošly jsme k ničemu 
Teď zrovna mám tak strašný pocit nenávisti a proto se tady vypisuju 
- Citovat
- Upravit
24.8.12 09:47
@Anonymní píše:
Vracím se k této diskuzi, jsem zakladatelka.
Pocity nenávisti přetrvávají, i když své dítě strašně miluju, tak nedokážu ovlivnit to, že mi vadí, že zlobí, nemám trpělivost, mám chuť mu natřískat za každou hloupost, samozřejmě to nedělám, ale křičím od rána do večera. začala jsem chodit k psycholožce, ale nedošly jsme k ničemu
Je mi to líto. Nabízela jsem pomoc(viz můj podpis) jedné další přispěvovatelce, myslím, že jsi to nebyla ty. Take jestli chceš, napiš mi SZ a nebo pro zachování anonymity jdi na můj profil a kontaktuj mne přes moje stránky. NEmusíš se trápit a ani dcera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:50
Já mám občas podobné pocity, starší je taky ukňouraný, uřvaný, vysvětlování nepomáhá, na prdel taky moc ne..všude vleze, furt lítá, zlobí…holt dvouletý kluk. Je to normální. Jak řve, tak bych ho fakt 
jak jsem unavená (což jsem furt)tak nemám tolik trpělivosti na ty jeho výlevy. Naštěstí mi pomáhá babička, bere si ho ven, nebo ho i doma zabaví, takže se ta pozornost rozptýlí. Ale být s ním nonstop celý den sama, tak už mě odvezou.
Radu nemám, asi jen přežít. Ale rozhodně v tom nejsi sama.
Já si nemyslím, že jsem špatná matka, vůbec ne. Některé děti jsou holt náročnější a my matky nejsme světice. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:54
Taky si nemyslím, že je t tvoje cyba, že sji nutně špatná matka jen proto, že máš holt náročnější dítě. Z tho by jeblo leckoho. Ono se totiž lehko říká, jak je mateřství úžasné a co toho lze zvládnout, když dítě 12 hodin denně prospí a zbytek si samo krásně maluje u stolu. Mám kamarádku, prvorozenný byl případ, kam ho posadila tam byl. Teď má dceru, čert a rarach první kategorie, je totálně vyfluslá a už jí přešly řeči o tom, jak je mateřství úžasné a všenaplňující a jak se mají vychovávat děti.
No jo no. Máš doma holt osobnost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 09:57
Nejhorší je, že on není jakoby zlobivý, všichni mi říkají, jak mám hodně dítě, on je vážně dobrosrdečný a hodný, ale já to asi neumím, vše mě hrozně naštve, rozhodí, ve všem vidím schválnost a tak
- Citovat
- Upravit
24.8.12 09:58
Mám doma 14 let starou puberťačku, 8 let straého hysterku a v bříšku dalšího prcka. To co cítíš není podle mě nenávist, ale hrůza z toho, že tě ovládá někdo jiný, někdo koho nepošleš jen tak do háje, miluješ ho, ale na druhou stranu ho nemůžeš vystát. Nečetla jsem předchozí příspěvky, tak jen co mě napadá.
Já mám několik postřehů. Ač se to zdá nekonečné…zkončí to…vyroste…není to navždy…dokňourá. Pokus se představit si na míste svého prcka sebe, co by ti pomohlo? Já jsem po všem tom běhání kolem dětí, trpělivosti, která občas už hraničila se šílenstvím a jako trpělivost se jen tvářila zjistila, že když kňourají, je blbost řvát, prostě řeknu ne, nebo tak si trhni nohou a hotovo. Tohle funguje i na moji 3 letou neteř ta je strašně rozmazlená, furt ci a neci, matka skáče, otec skáče. Když je u nás, tak prostě řeknu, zuj se vevnitř, on neci, tak se na ní normálně podívám a řeknu, koukej zalézt dovnitř nebo zavírám aty budeš venku a sakra ta jede. Jinak bych dveře fakt na chvilku zavřela. Ona tvá depka může pramenit z toho, že chceš být 100%, že myslíš na své dítě jako na drahokam a tak tě to unavilo, udusilo, že ho za to nenávidíš. Takže rada. Neprď se s tím tolik. Klídek, však pokud chce na ruku, tak ho nech vycukat když tobě se nechce. Za rok půjde do školky. Každým dnem je starší a každým dnem se mění. Zkouší mantinely, kam až může a pokud je to pokaždé jinak, jen podle tvé nálady je zmatený. Jednou maminka zařve hned, jindy za 20minut. Musí od malička vědět, že si s tebou nemůže manipulovat, že pokaždé to bude stejně. A to mám dojem, že tu manipulaci mu dopřáváš. Hlavu vzhůru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 10:21
Přitom jsem dost přísná, není rozhodně rozmazlený a možná je právě problém v mé přísnosti a stáním si za svým. Např. dnes…chtěl jogurt, jako každé ráno, rozdělala jsem ho a on že je studenej, že ho jíst nebude, přitom snídá jogurt každý den…řekla jsem mu, že takhle to nejde, že si ho sám vybral a že jogurt stojí korunky…prostě seděl dokud ho nesnědl, seděl u něj skoro 3/4h…ale já už pak neumím couvnout Prostě mám pocit, že pokud nebudu přísná, že mi bude skákat po hlavě, toho se bojím. U něj to ale nehrozí, nemá to v povaze…ale sebe neumím korigovat
- Citovat
- Upravit
24.8.12 10:29
@Anonymní píše:
Přitom jsem dost přísná, není rozhodně rozmazlený a možná je právě problém v mé přísnosti a stáním si za svým. Např. dnes…chtěl jogurt, jako každé ráno, rozdělala jsem ho a on že je studenej, že ho jíst nebude, přitom snídá jogurt každý den…řekla jsem mu, že takhle to nejde, že si ho sám vybral a že jogurt stojí korunky…prostě seděl dokud ho nesnědl, seděl u něj skoro 3/4h…ale já už pak neumím couvnout
Jogurt bych vzala, dala do ledničky a nic jiného nedala - on jak přijde hlad, tak všechno jde. Já syna miluju, ale dokáže mě vytočit k nepříčetnosti. Poslední dobou se snažím ale nenervovat, prostě nechce - nejí, nedívá se, nejde ven. On když pak vidí, že si z toho nic nedělám, nebo mu zábavu ničím jiným nenahradím - docela ochotně udělá vše co se po něm chtělo a jdeme dělat to co bylo v plánu.
Asi to nebude taky fungovat plošně na všechny děti…ale za zkoušku nic nedáš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 10:31
Hm, tak já bych jogurt, když řekne, že nechce strčila do ledničky a řekla, že tady máš pár piškotů, nebo rohlík aby nebolelo bříško a nic jiného nedostaneš. pokud nechce piškoty ani rohlík, tak by nic nedostal, normálně ho od stolu pustila a třeba za hodinu si s ním dala malou sváču. Moc bych to nerozmazávala. Nenervovala bych ani sebe ani jeho. Ale jako běhat s jogurtem a potom chlebíčkem a potom s palačinkou a s pudinčíčkem po pokoji za uřvaným dítětem, které bude ječet neci a já budu vymýšlet další a další, tak na to taky nemám 
.
Pokus se vždycky nadechnout, vydechnout, říct si no jo, jaká jsem asi byla já a nepropadej tomu. Normálně ti hrabe z toho, že běháš kolem prcka 24 hodin. Neznám matku, která to tak nikdy necítila. Dala bych mu šanci, prostor. Pokus se najít něco, co by tě s ním bavilo. Plavání? Cvičení? Jízda na kole (on na sedačce) Kolečkovky Něco co vás bude bavit oba dva, u čeho se sejdete. Zatím je to prcek může to vydržet chvilku, a a potom klasika neci a le užívej si to když ci, za pár let už bude jen Matko neotravuj…
Zvládneš to, máš ho ráda, jen jsi unavená rolí matky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
A vyžadování maminky trvá, nikdy nebyl na mě závislý, mohla jsem odejít cvičit, jen jsem mu to dopředu řekla a ujistila ho, že se vrátím a v poho. Teď? Teď pláče, ať nikam nechodím, ale to není skutečný pláč, jen si vymrčuje a pak v mé nepřítomnosti brečí a říká, že chce za mnou. Ale nikdy jsem se nenechala zvyklat, prostě musím jít a jdu. Teď to prostě začal dělat, v listopadu jde do školky, to bude terno!