Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Moc děkujuŠikovný je, to ano, mluví krásně, všichni ho chválí. jen tak mimo řečí, tchýně s ním chodí do kostela, já teda věřící nejsem, ale budiž, on vydrží celou mši a doma sepne ručičky a pomodlí se celý otčenáš
Lump jeden, když spí, tak ho teď miluju úplně nejvíc
ale zítra zas propadnu depresi.
no vidíš
hele já myslím že jsi na něj fakt alergická
já to mám se staršíma
prostě několik dní na nich vždycky vidím jen to nejhorší, (jsou oba v těžké pubertě
)
To je těžké poradit, každé dítko má své období a některé se projevuje hůř a některé líp
Asi to fakt musíš vydržet, ale kdyby to trvalo další měsíce stejně nebo hůř, tak bych zkusila nějakou odbornou radu. Nemáš se fakt za co stydět, je lepší danou situaci řešit a pmoct tomu dítěti, když je třeba
Ale třeba má teď období vzdoru a pak to třeba pomine vše najednou i to kňourání
A jak reaguje na tatínkovy pokyny nebo domluvu?
ahojky,
no tak to je ale fakt dost šikovný (třeba s tím otčenášem), můžeš na něj být i pyšná ![]()
hele a co tedy možná i psychologa dětského, nemyslím tam tahat malýho rovnou, ale spíš pro sebe, aby ti poradil jak s ním jednat a co dělat a nedělat? aby jsi ty věděla a mohla se něčeho chytit…
@Veryska81 píše:
To je těžké poradit, každé dítko má své období a některé se projevuje hůř a některé lípAsi to fakt musíš vydržet, ale kdyby to trvalo další měsíce stejně nebo hůř, tak bych zkusila nějakou odbornou radu. Nemáš se fakt za co stydět, je lepší danou situaci řešit a pmoct tomu dítěti, když je třeba
Ale třeba má teď období vzdoru a pak to třeba pomine vše najednou i to kňourání
A jak reaguje na tatínkovy pokyny nebo domluvu?
Na tátu reaguje tak, že manžel jen ráno vstane a hezky ho pozdraví a malej řekne: néé, nechci tátu, neřeknu ahoj
Nebo manžel se vrátí z práce a já říkám: Jé hurá, táta je doma, jdem ho pozdravit a on na to zas, že ne, že nechce tátu. Když s ním manžel dělá blbosti, tak napřed křičí nééé a pak se směje jak pominutej. Ale když třeba chce malej na záchod a manžel ho tam chce odvést, tak začne zas křičet, že táta né. Takže těžké. Ale přitom s ním klidně někam odejde, napřed teda protestuje, ale jdou spolu třeba do obchodu. Ale to s tím záchodem ho nemůžu nechat, protože by se pokadil třeba, takže nakonec běžím já. ![]()
@emers píše:
ahojky,
no tak to je ale fakt dost šikovný (třeba s tím otčenášem), můžeš na něj být i pyšná
hele a co tedy možná i psychologa dětského, nemyslím tam tahat malýho rovnou, ale spíš pro sebe, aby ti poradil jak s ním jednat a co dělat a nedělat? aby jsi ty věděla a mohla se něčeho chytit…
Moje tchýně je učitelka, hodně ví i z té psychologie a je fakt, že to s ním teda fakt umí, ale pak to vede k tomu, že mu v hodně věcech ustupuje a jen aby nekňoural, tak ho zabavuje různě. Ale se přeci musí naučit taky zabavit sám a né si vše vyžadovat kňouráním. Myslím že mi psycholog řekne, že se třeba nudí a vynucuje si pozornost ![]()
anonymní no psycholog to toho může říct daleko víc… ale to chce vyzkoušet ![]()
může ti třeba vysvětlit různé vývojové fáze dítěte, může mrknout na dítě a říct, zda je třeba více úzkostně laděné apod. a jak v tom případě k němu přistupovat a může říct tobě jak to zvládat ty sama, aby sis to tak nepřipouštěla… je toho hodně
samozřejmě záleží taky na jakého psychologa narazíš a jak ti sedne…
já třeba chodím do Montessori školičky a tam je taky poradna a když mi občas něco řekli proč a jak to může být, že se dítě tak chová, tak jsem se na to dívala pak jinak a hlavně přistupovala k malé i jinak ![]()
samozřejmě, že hodně je to o dětech, ale hodně i o rodičích!!! ![]()
Já být tebou tak to taky začnu řešit. Není nic na tom si nechat poradit. A promiň, zda tvoje tchýně ustupuje a ty máš nějaký zaběhnutý režim, pak je jasné, že malý nemá dané mantinely, co může a co ne
Nám to taky chvíli trvalo se domluvit na určitých postupech u malého, aby to fakt měl všude podobně (u babiček) a musím říct, že to funguje, když to funguje
Vždy se radíme, co a jak budeme říkat, jak nazývat zvířátka apod. aby pak z toho nebyl zmatený a je to super i naše vztahy se více ztmelily
S tím tatínkem je to taky zvláštní, to chování malého k němu. Asi byste fakt už měli něco dělat, říká se, že co se dítě nenaučí do 3 let, pak s ním nehneš
Vy máte ještě čas na nějakou změnu, tak se dej do toho, jinak se asi zblázníš a malý bude s váma pak jen cvičit
Je to ale jen názor, nic ti nevnucuju ![]()
Tohle přesně dělal můj synovec. Od malička co si pamatuju,tak na všechno jenom nééééé a nechci. Jiný slova snad neznal. Ale když si ho vzala babička,tak ta s ním šla ven a kluk byl hodnej. Doma pak nechtěli veřit,že kluk s ní byl hodnej a neřval a nevztekal se. Pak přišlo druhé mimčo,kluk už neměl všechnu pozornost a néééééé a nechci rychle zapomněl.
ahoj,
konecne nekdo, kdo je na tom podobne jako ja…
uz druhy tyden mam averzi na sveho dvouleteho syna… den ode dne je to horsi a horsi..
kazde rano si rikam jak nepropadnu nervum.. a po hodine mi nervy tak ujedou, ze uz ho castuju i hrubymi vyrazy… nechci se tu tolik rozepisovat, protoze par chytracek se tu dycky najde… ale uplne te chapu..
dneska jsem si rikala, ze na to nemam mit deti a pochybuju, zda pujdu do druheho ditka.. s tim nasim dablem druhe dite nezvladnu…
dneska uz jsem se i rozbrecela, proste s nervama jsem v pytli… obdobi ne ma uz za sebou, ted ma obdobi naschvalu.. .jenze ja je proste nemuzu rozdychat.
dela pravy opak toho co chci a ja uz na to nemam.. se vsim haze, vyhazuje veci ze skrine, mlati vecma o stul, prska, plive, haze jidlo, rozhazi cely obed po zemi, pokouse me, utre si do me spinavou pusu, to vse zvaldne treba behem hodiny i mene..
ja vim, neni urcite jediny, ale ani jedno dite podobne vekove, mych kamaradek tohle nedela…
sorry, ze pisu paty pres devaty, ale uz zacinam byt vycerpana a hrozim se zitrka
dneska pred spanim si budou rikat, jak budu trpeliva a hodna…
cca v 9 rano uz vybuchnu a budu rvat
na druhou stranu je mi ho lito, vlastne na nej cely den kricim, kricim na nej i ze ho nesnasim (on se mi stejne smeje do obliceje - i kdyz to je asi dobre, moc mi zrejme nerozumi)
no takze tak, proste mam nervy v kyblu a depku, ze jsem fakt neschopna… hlavne, kdyz vidim ostatni deti…i ted je mi do breku..
takze promin, radu nemam, jen souciteni ![]()
Bobku, to je mi líto, že to tak cítíš, vlastně i zakladatelka. Těžko říct, proč se tak děti chovají, proto jsem napsala i svůj názor, že je možná lepší navštívit dětského psychologa
Vím, zní to hrozně a asi se většinou cítí maminka špatně, že prostě není vše jak by mělo být, ale třeba pomůže tobě i dítěti
Právě znám kamarádky, co si takhle nechaly drásat nervy svým dítětem, prostě to nechaly být, a když jsou děti starší tak jsou spíš tyrani svých rodičů, je to prostě horší
Nemusí to tak samozřejmě dopadnout všude stejně, ale fakt bych asi šla k odborníkovi.
@KatkaZ nepřihl. píše:
ahoj,
konecne nekdo, kdo je na tom podobne jako ja…
uz druhy tyden mam averzi na sveho dvouleteho syna… den ode dne je to horsi a horsi..
kazde rano si rikam jak nepropadnu nervum.. a po hodine mi nervy tak ujedou, ze uz ho castuju i hrubymi vyrazy… nechci se tu tolik rozepisovat, protoze par chytracek se tu dycky najde… ale uplne te chapu..
dneska jsem si rikala, ze na to nemam mit deti a pochybuju, zda pujdu do druheho ditka.. s tim nasim dablem druhe dite nezvladnu…
dneska uz jsem se i rozbrecela, proste s nervama jsem v pytli… obdobi ne ma uz za sebou, ted ma obdobi naschvalu.. .jenze ja je proste nemuzu rozdychat.
dela pravy opak toho co chci a ja uz na to nemam.. se vsim haze, vyhazuje veci ze skrine, mlati vecma o stul, prska, plive, haze jidlo, rozhazi cely obed po zemi, pokouse me, utre si do me spinavou pusu, to vse zvaldne treba behem hodiny i mene..
ja vim, neni urcite jediny, ale ani jedno dite podobne vekove, mych kamaradek tohle nedela…
sorry, ze pisu paty pres devaty, ale uz zacinam byt vycerpana a hrozim se zitrka
dneska pred spanim si budou rikat, jak budu trpeliva a hodna…
cca v 9 rano uz vybuchnu a budu rvat
na druhou stranu je mi ho lito, vlastne na nej cely den kricim, kricim na nej i ze ho nesnasim (on se mi stejne smeje do obliceje - i kdyz to je asi dobre, moc mi zrejme nerozumi)
no takze tak, proste mam nervy v kyblu a depku, ze jsem fakt neschopna… hlavne, kdyz vidim ostatni deti…i ted je mi do breku..
takze promin, radu nemam, jen souciteni
no a nechceš se obrátit na odborníka? já myslím že by jsi měla
něco platí na každé dítě, akorát ty jsi nepřišla na to co platí na tvého syna.Dvouletý by měl už mít určité hranice, a podle toho co píšeš, tak on je nemá.A že to trvá dva týdny, takže předtím byl „normální“ nebo je pořád stejný, a ty už jsi jen tak hrozně unavená a nezvládáš to? nebo se něco před těmi dvěma týdny stalo?
Neboj se vyhledat pomoc, není to žádná ostuda ![]()
@Hodaka píše:
no a nechceš se obrátit na odborníka? já myslím že by jsi mělaněco platí na každé dítě, akorát ty jsi nepřišla na to co platí na tvého syna.Dvouletý by měl už mít určité hranice, a podle toho co píšeš, tak on je nemá.A že to trvá dva týdny, takže předtím byl „normální“ nebo je pořád stejný, a ty už jsi jen tak hrozně unavená a nezvládáš to? nebo se něco před těmi dvěma týdny stalo?
Neboj se vyhledat pomoc, není to žádná ostuda
já nevím, jestli má mít své hranice. dva roky mu budou za týden.. je to prostě zlobivec a já už nemůžu.. platí na něj vlastně plácnutí přes zadek, ale to bych ho musela furt plácat.. to zas néééé, to radši z huby vypustím nějaký ošklivější slovo…
no ale je fakt, ze mu ted vylézají ty poslední stoličky..
ale že by to bylo tím? dycky byl živější, ale co mu rostou ty zuby je to peklo..
@KatkaZ píše:
já nevím, jestli má mít své hranice. dva roky mu budou za týden.. je to prostě zlobivec a já už nemůžu.. platí na něj vlastně plácnutí přes zadek, ale to bych ho musela furt plácat.. to zas néééé, to radši z huby vypustím nějaký ošklivější slovo…
určitě má mít hranice
mám taky dvouleťáka, už třetího
oni moc dobře ví, co můžou a co ne, jasný že za dva dny zapomene, že na tohle se sahat nesmí, ale stačí připomenout.Taky občas plácnu, no lepší než pak mít doma teroristu.
A nebo ty zoubky, to mu rostou pětky co? ty většinou bolí.Zkus mu dát přes den Nurofen, pokud je to od zoubků ta to poznáš ![]()
to se nesmíš stydět
prostě jí to řekni, když chytneš kapavku tak to dr taky řekneš
né fakt, pokud máš pocit, že tvé dítě není uplně standartní, tak by jsi se s dr poradit měla
neboj se nic 